Dovední rádci jsou požehnáním pro své bratry

„Opět přivedu zpátky pro tebe soudce jako zprvu a rádce pro tebe jako na počátku.“ — Iz. 1:26.

1, 2. a) Jak ukazuje Přísloví 12:15 a 19:20 cenu rady? b) Co je nutné v první řadě, máme-li přijmout radu, a jaká zkušenost to dokazuje?

TERRI je dcerka křesťanských rodičů. Ve škole měla přítelkyni, která také byla „v pravdě“. Ale Terri si všimla, že na konci základní školy již nebyla její přítelkyně tak nadšená pro pravdu jako dříve. Postoupily spolu na střední školu a přítelkyně začala chodit nepravidelně na křesťanská shromáždění a začala kritizovat Společnost Strážná věž i sbor. Terri se však za svou přítelkyni úpěnlivě modlila a stále jí radila, aby zůstala pevnou křesťankou. Nakonec byla Terri za své úsilí odměněna. V desáté třídě se již její přítelkyně opět pravidelně účastnila shromáždění a byla nakonec pokřtěna. To bylo pro ni opravdu požehnáním. A pro její věrnou přítelkyni Terri to byla velká odměna.

² Můžeme snad pochybovat — vezmeme-li v úvahu tuto zkušenost —, že si křesťané musí čas od času navzájem láskyplně radit? Bible nás vybízí: „Naslouchej radě a přijímej kázeň, abys v budoucnosti zmoudřel.“ (Přísl. 19:20; 12:15) Terriina přítelkyně se touto radou řídila. Ale co kdyby Terri neprojevovala lásku, vytrvalost a odvahu a neposkytovala by jí během let pomoc? Ano, máme-li ‚naslouchat radě‘, potřebujeme rádce. Kdo by to měl být?

RADA — OD KOHO?

3. Kdo má podle Jehovova opatření poskytovat v křesťanském sboru radu v pravý čas?

³ Jehova Bůh slíbil, že v naší době opatří svému lidu rádce. Řekl: „Opět přivedu zpátky. . . rádce pro tebe jako na počátku.“ (Iz. 1:26) Tento slib se splňuje především prostřednictvím jmenovaných starších v křesťanském sboru. Udílení rady je jedním ze způsobů vyučování a především starší jsou ‚způsobilí vyučovat‘. (1. Tim. 3:2) Apoštol Pavel snad měl na mysli hlavně starší, když řekl: „Bratři, i když člověk udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, snažte se vy, kteří jste duchovně způsobilí, usměrnit takového člověka v duchu mírnosti.“ (Gal. 6:1) Mohou však radu udílet jedině starší?

4, 5. a) Které biblické příklady ukazují, že starší nejsou jediní, kteří mohou udílet rady? b) Co patří k dnešním typickým situacím, v nichž udílejí rady křesťané, kteří nejsou staršími?

⁴ Ne. Terri nebyla starším, a přece její rada přinesla nakonec dobré výsledky. Vzpomeň si také na syrského vojevůdce Naamana. Jednal podle znamenité informace, jež pocházela od jedné izraelské dívenky, a potom se řídil radou svých služebníků. David byl uchráněn před vinou krve, když dostal včas radu od Nábalovy manželky Abigail. A mladý muž Elihu měl moudrou radu pro Joba a jeho tři „těšitelé“. — 1. Sam. 25:23–35; 2. Král. 5:1–4, 13, 14; Job 32:1–6.

⁵ Podobně ani dnes není udílení rady výsadou jedině starších. Rodiče udílejí pravidelně rady svým dětem. Mladí lidé jako Terri často úspěšně radí svým vrstevníkům. A Bible výslovně povzbuzuje zralé sestry, aby byly „učitelkami dobrého“, zejména vůči mladším ženám ve sboru. (Tit. 2:3–5) V podstatě jsme všichni povinni pomáhat si tímto způsobem navzájem. Apoštol Pavel řekl: „Utěšujte se. . . navzájem a vzájemně se budujte, jak to ostatně děláte.“ — 1. Tes. 5:11.

ÚČEL KŘESŤANSKÉ RADY

6. Co je mimo jiné účelem křesťanské rady?

⁶ Co je účelem křesťanské rady? Pomoci někomu, aby dělal pokroky, zůstal na pravé cestě a uměl také řešit problémy, překonávat těžkosti a snad i napravit nějaký nesprávný způsob jednání. Pavel se zmínil o některých druzích rady, když nabádal Timotea: „Kárej, napomínej, vybízej, se vší shovívavostí a uměním vyučovat.“ (2. Tim. 4:1, 2) Je opravdu uměním poradit někomu tak, aby věc pochopil a necítil se přitom dotčen.

7, 8. a) Ve kterých situacích se v křesťanském sboru očekává rada? b) Při kterých příležitostech snad křesťan radu nečeká, ale potřebuje ji?

⁷ Kdy bychom měli udělit radu? Rodiče mají stále příležitost udílet dětem rady, a děti to také více nebo méně očekávají. (Přísl. 6:20; Ef. 6:4) Ve sboru očekává studující radu, když přednesl proslov ve škole teokratické služby. Nový zvěstovatel království očekává pomoc a radu, když postupuje k zralosti jako křesťanský služebník. (1. Tim. 4:15) Ti, kteří hledají pomoc a radu, někdy sami přicházejí ke starším a jiným členům sboru.

⁸ Někdy však bývá nutné udělit radu těm, kteří ji neočekávají nebo si ji nepřejí. Někdo například ztrácí horlivost v Jehovově službě, je ‚zavlékán pryč‘ jako Terriina přítelkyně. (Hebr. 2:1) Někdo snad má nějaký závažný osobní rozpor s někým jiným ve sboru. (Fil. 4:2) Nebo snad někdo potřebuje pomoc, pokud jde o vhodné oblékání nebo účes nebo ve volbě přátel či hudby. — 1. Kor. 15:33; 1. Tim. 2:9.

9, 10. a) Proč může udělení křesťanské rady vyžadovat odvahu? b) Proč by však měl křesťan udělit radu, je-li to nutné?

⁹ Když prorok Chanani udělil radu judskému králi Asovi, rozzlobil se Asa tak, že ho „dal. . . do domu klády“. (2. Par. 16:7–10) Kdo chtěl v té době radit králi, musel být odvážný. Také dnes může být odvaha nutná, protože udělení rady může zpočátku vyvolat nelibost. Jeden zkušený křesťan neudělil potřebnou radu svému mladšímu společníkovi. Proč? Řekl: „Jsme teď dobří přátelé a chci, aby to tak zůstalo.“ Ovšem neudělit radu, když je to zapotřebí, není charakteristickým rysem dobrého přítele. — Přísl. 27:6; srovnej Jakuba 4:17.

¹⁰ Ze zkušeností ovšem víme, že rádce může obratným postupem obvykle zmírnit nevraživé pocity a často může rada dosáhnout cíle. Co je třeba k tomu, abychom mohli být obratnými rádci? Odpověď najdeme, budeme-li uvažovat o dvou příkladech, o jednom dobrém a o jednom špatném.

PAVEL — DOVEDNÝ RÁDCE

11. Proč přijala většina Korinťanů Pavlovu radu, i když Pavel často mluvil velice otevřeně?

¹¹ Apoštol Pavel měl mnoho příležitostí k udílení rad, a někdy musel mluvit přísně. (1. Kor. 1:10–13; 3:1–4; Gal. 1:6; 3:1) Jeho rady však byly účinné, protože ti, jimž byly určeny, věděli, že je Pavel miluje. Korinťanům například řekl: „Psal jsem vám. . . z mnohého soužení a úzkosti srdce, s mnoha slzami, ne proto, abyste zesmutněli, ale abyste znali lásku, kterou mám zcela zvláště k vám.“ (2. Kor. 2:4) Většina Korinťanů Pavlovu radu přijala, protože věděli, že byla poskytnuta z nesobeckých důvodů, protože „láska. . . nevyhledává své vlastní zájmy“. Byli také přesvědčeni o tom, že nemluví na základě nějakého osobního podráždění, protože ‚láska. . . se nedá podráždit. Nevypočítává urážky.‘ — 1. Kor. 13:4, 5.

12. Která vlastnost pomůže křesťanskému rádci, aby dosáhl dobrých výsledků? Znázorni to.

¹² Také dnes je mnohem snadnější přijmout i přísnou radu, víme-li, že ten, kdo nám radí, nás miluje a nemluví na základě osobního podráždění nebo ze sobeckých pohnutek. Když například některý starší mluví s mladistvými ve sboru jedině tehdy, když je kritizuje, mohli by si mladí snadno myslet, že jim jen stále něco malicherně vytýká. Ale co když má starší k mladistvým dobrý vztah? Co když je bere s sebou do kazatelské služby, v sále království je přístupný a povzbuzuje je, aby s ním mluvili o svých problémech, nadějích a pochybnostech, a snad je dokonce i čas od času pozve k sobě (se souhlasem jejich rodičů)? Když jim pak musí dát nějakou radu, mladiství ji snadněji přijmou, protože vědí, že pochází od přítele.

MÍRNOST A POKORA

13. a) Na čem musí být hlavně založena křesťanská rada? b) Čeho se proto musí vyvarovat ti, kteří v křesťanském sboru udílejí rady?

¹³ Pavel měl úspěch se svými radami ještě z jiného důvodu. Spoléhal se na božskou moudrost, a ne na své vlastní názory. Rádci Timoteovi připomněl: „Celé Písmo je inspirováno Bohem a prospěšné k učení, ke kárání, k napravování věcí, k výchově ve spravedlnosti.“ (2. Tim. 3:16; srovnej 1. Korinťanům 2:1, 2.) Křesťanští rádci dnes rovněž zakládají svá slova na Písmu. Je pravda, že v rodině necitují rodiče vždy Bibli, když radí svým dětem. Ale ať již křesťanští rodiče radí k poslušnosti, čistotnosti, k zájmu o druhé, k přesnosti nebo k čemukoli jinému, musí k tomu mít vždy biblický základ. (Ef. 6:1; 2. Kor. 7:1; Mat. 7:12; Kaz. 3:1–8) Uvnitř sboru musíme dávat pozor, abychom se nesnažili vnucovat druhým své osobní názory nebo vkus. Starší by se neměli snažit přizpůsobovat si Písmo tak, aby zdánlivě podporovalo nějakou myšlenku, kterou silně prosazují. (Srovnej Matouše 4:5, 6.) Každá rada, kterou udílejí, musí mít pravý biblický důvod. — Žalm 119:105.

14, 15. a) Uveď další vlastnost, která usnadňuje přijímat rady. b) Proč je tak důležité, aby rádce rozvíjel tuto vlastnost?

¹⁴ Rada je také působivější, pronáší-li se v duchu mírnosti. Pavel to věděl. Když tedy mluvil o člověku, který se dopouští nesprávného kroku a není si toho vědom, povzbudil Pavel způsobilé muže, aby se pokusili „usměrnit takového člověka v duchu mírnosti“. (Gal. 6:1) Radil také Titovi, aby druhým připomínal, že nemají ‚o nikom mluvit urážlivě, [nemají být] bojovní, ale rozumní a [mají] projevovat veškerou mírnost ke všem lidem‘. — Tit. 3:1, 2; 1. Tim. 6:11.

¹⁵ Proč je mírnost potřebná? Protože neovládané city jsou nakažlivé. Hněvivá slova vyvolávají další hněvivá slova, a když nálada začíná vřít, je obtížné uvažovat. I když ten, kdo dostává radu, reaguje hněvivě, nemá rádce důvod, proč by měl jednat stejně. Mírné rozpoložení rádce může naopak přispět k uklidnění. „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek.“ (Přísl. 15:1) To platí, ať již radu dává otec či matka, starší nebo někdo jiný.

16. Proč bychom měli být při udílení rady vždy uctiví?

¹⁶ Konečně vezmi v úvahu, co řekl Pavel mladšímu muži, který byl starším, Timoteovi: „Nekritizuj přísně staršího muže. Naopak ho snažně pros jako otce, mladší muže jako bratry, starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností.“ (1. Tim. 5:1, 2) To je opravdu znamenitá rada. Představ si, jak by se cítila starší žena, kdyby jí nějaký mladší muž, který je starším, ale snad je tak mladý, že by mohl být jejím synem, radil velmi kriticky nebo neuctivě. Bylo by daleko lepší, kdyby se takový rádce na chvíli zamyslel: ‚Jakým nejlaskavější a nejúčinnějším způsobem bych mohl udělit tuto radu, vezmu-li v úvahu osobnost a věk tohoto člověka? Jaké jednání bych si přál já, kdybych byl na jeho nebo jejím místě?‘ — Luk. 6:31; Kol. 4:6.

RADA OD FARIZEŮ

17, 18. Proč nebyla rada od farizeů užitečná?

¹⁷ Pozorovali jsme dobrý příklad Pavlův a nyní se podívejme na špatný příklad — na příklad židovských náboženských vůdců z Ježíšovy doby. Dávali mnoho rad, ale národ z nich obvykle neměl žádný užitek. Proč?

¹⁸ Příčin bylo více. Povšimněme si například, jak farizeové káral Ježíše za to, že si jeho učedníci nemyli před jídlem ruce. Většina matek přirozeně radí svým dětem, aby si myly ruce před jídlem, a z hygienických důvodů je to zvyk, který je možné jedině doporučit. Ale farizeové neměli zájem v první řadě o hygienu. Mytí rukou byla pro ně tradice a rozčilovali se, že Ježíšovi učedníci tuto tradici nedodržují. Ale Ježíš jim pak ukázal, že jsou v Izraeli daleko větší problémy, kterým měli věnovat svou pozornost. Někteří lidé například využívali tradice farizeů, aby obcházeli páté z desatera přikázání: „Cti svého otce a svou matku.“ (2. Mojž. 20:12; Mat. 15:1–11) Zákoníci a farizeové se bohužel tak zabývali detaily, že ‚nedbali na závažnější věci Zákona, totiž na právo a milosrdenství a věrnost‘. — Mat. 23:23.

19. Jak se mohou dnešní křesťané vyvarovat pokušení sledovat vlastní cíle?

¹⁹ Dnešní rádci by měli být opatrní, aby se nedopustili téže chyby. Měli by dát pozor, aby přitom nesledovali nějaký vlastní cíl a aby se nezabývali podrobnostmi do té míry, že by zapomněli na „závažnější věci“. Jsme vybízeni k tomu, abychom se v malých věcech ‚snášeli navzájem‘ v lásce. (Kol. 3:12, 13) Schopnost rozlišit, kdy nemáme dělat z něčeho spornou otázku a kdy je rada opravdu nutná, patří k rysům, jimiž se vyznačují ti, kteří jsou „duchovně způsobilí“. — Gal. 6:1.

20. Proč je při poskytování rady tak důležitý osobní příklad?

²⁰ Ještě něco jiného vedlo k tomu, že snahy oněch náboženských rádců v prvním století byly neúčinné. Řídili se heslem: „Jednej, jak ti říkám, ale ne tak, jak sám jednám.“ Ježíš jim řekl: „Běda i vám, kteří jste zběhlí v Zákoně, protože nakládáte lidem náklad, který je těžké nosit, ale sami se nedotknete nákladu svým jediným prstem!“ (Luk. 11:46) To není projevem lásky. Dnešní rodiče, starší ve sboru i jiní by si měli být opravdu jisti, že sami jednají tak, jak by měli podle jejich slov jednat druzí. Jak můžeme povzbuzovat druhé, aby byli horliví v kazatelské službě, když jim v tom sami nedáváme dobrý příklad? Nebo jak můžeme varovat před hmotařstvím, zaujímají-li v našem vlastním životě hmotné věci přední místo? — Řím. 2:21, 22; Hebr. 13:7.

21. a) Jak zastrašovali farizeové lidi? b) Jak by měly metody farizeů sloužit jako výstraha pro křesťanské rádce?

²¹ Židovští vůdcové selhali jako rádci také proto, že užívali zastrašovacích metod. Jednou poslali nějaké muže zatknout Ježíše. Když se tito muži vrátili bez Ježíše, protože na ně velmi zapůsobila jeho vyučovací schopnost, farizeové je pokárali: „Snad jste také nebyli svedeni? Cožpak mu uvěřil někdo z předáků nebo z farizeů? Ale tento zástup, který nezná Zákon, jsou prokletí lidé.“ (Jan 7:45–49) Zdůrazňování vlastní autority a nadávky — byl to snad pravý základ pro kárání? Ať se křesťanští rádci nikdy neproviní takovým způsobem udílení rady! Nikdy by neměli druhé zastrašovat nebo vyvolávat dojem: ‚Měl bys mi naslouchat, protože jsem starší.‘ Když mluví s některou sestrou, neměli by jednat způsobem: ‚Měla bys mi naslouchat, protože jsem bratr.‘

22. a) Jak a proč by měli křesťané udílet rady? b) O které další otázce je nutné pojednat?

²² Ano, udílení rady je projev lásky, a všichni — zejména jmenovaní starší — ji čas od času dlužíme svým spolukřesťanům. Rada by neměla být poskytována pod nějakou záminkou. Jestliže je rada nutná, měla by být udělena statečně. Měla by mít biblický základ a měla by být udělena v duchu mírnosti. Je také mnohem snazší přijmout radu od někoho, kdo nás miluje. Někdy však může být obtížné najít k poskytnutí rady správná slova. Jak tedy můžeme poskytnout radu účinným způsobem? Budeme se tím zabývat v dalším článku.

MŮŽEŠ TO VYSVĚTLIT?

◆ Kdo má výsadu a odpovědnost udílet křesťanskou radu?

◆ Proč je snad nutná odvaha k udílení rady?

◆ Proč bylo pro křesťany v Korintu snadnější přijmout Pavlovu radu, protože je Pavel miloval?

◆ Proč by měl být křesťanský rádce mírný i pokorný?

◆ Jak se může křesťan vyvarovat toho, aby jeho rada byla deprimující?

[Obrázek na straně 13]

Pavel nabádal Tita, aby připomínal druhým, že mají být ‚rozumní‘ a mají projevovat veškerou mírnost ke všem lidem