Ježíš — Panovník, „jehož původ je od raných časů“

NAPJATĚ očekáváte příjezd svého příbuzného, kterého jste velmi dlouho neviděli, a vaše vzrušení se stupňuje. Konečně se s ním setkáváte a vřele ho vítáte. Pozorně nasloucháte, když vám vypráví, proč ho k vám jeho otec poslal. Brzy však přichází čas, aby se vrátil domů. Je vám líto, že se s ním musíte rozloučit. Ztráta, kterou cítíte, protože musel odjet, se zmírní, když dostanete zprávu, že se v pořádku vrátil domů.

Později něco hledáte ve starých dokumentech a při tom si povšimnete dopisů, v nichž jsou krátké zmínky o pozoruhodných činech, které váš příbuzný vykonal dávno před tím, než se vydal na cestu k vám. Z těchto dopisů se dozvíte zajímavé věci, které vám umožní nahlédnout do minulosti tohoto vašeho příbuzného, a vy si pak jeho návštěvy i jeho současné činnosti vážíte víc než předtím.

„Od raných časů“

Mezi ‚starými dokumenty‘, které měli k dispozici Židé v prvním století, byly spisy Božího proroka Micheáše, zaznamenané asi o sedm set let dříve. V nich je přesně ukázáno, kde se narodí Mesiáš. „Ty, Betléme Efrato, příliš maličký, aby ses dostal mezi judské tisíce, z tebe mi vyjde ten, který se má stát panovníkem v Izraeli, jehož původ je od raných časů, ode dnů neurčitého času.“ (Micheáš 5:2) Tato slova se splnila, a v době, která se dnes datuje jako rok 2 př. n. l., se v judské vesnici Betlém narodil Ježíš. Ale jak mohl být jeho původ „od raných časů“?

Ježíš existoval již před tím, než se stal člověkem. Apoštol Pavel ve svém dopise křesťanům v Kolosech napsal, že Ježíš je „obrazem neviditelného Boha, prvorozeným všeho stvoření“. (Kolosanům 1:15)

Jehova, Zdroj moudrosti, stvořil svého prvního Syna jako ‚nejranější ze svých počinů‘ — toto vyjádření zaznamenal pod inspirací král Šalomoun v knize Přísloví. Po svém pobytu na zemi a návratu do nebe Ježíš dosvědčil, že je skutečně ‚počátkem Božího stvoření‘. Za své předlidské existence byl Ježíš ztělesněnou moudrostí, a tehdy prohlásil: ‚Když Jehova připravoval nebesa, byl jsem tu.‘ (Přísloví 8:22, 23, 27; Zjevení 3:14)

Boží Syn obdržel již na počátku jedinečné pověření — byl totiž „mistrem v díle“ vedle svého Otce. Jaká to byla pro Jehovu radost! ‚Stal jsem se tím, co měl Jehova den co den zvláště rád,‘ uvádějí Přísloví 8:30 a dodávají: ‚Neustále jsem se před ním radoval.‘

Později Jehova pozval svého prvorozeného Syna, aby se podílel na stvoření lidí. „Udělejme člověka k našemu obrazu,“ prohlásil, „podle naší podoby.“ (1. Mojžíšova 1:26) To vedlo k něčemu, co způsobilo další radost. ‚Věci, které jsem měl rád,‘ vysvětlil Ježíš, než se stal člověkem, ‚byly u lidských synů.‘ (Přísloví 8:31) Apoštol Jan na začátku svého evangelia potvrdil, že se Ježíš za své předlidské existence účastnil tvoření: „Všechno začalo existovat skrze něho a bez něho nezačala existovat ani jediná věc.“ (Jan 1:3)

Jehovův mluvčí

Janova slova obracejí pozornost na další výsadu, kterou Boží Syn měl, totiž na to, že byl mluvčím. Od počátku sloužil jako Slovo neboli Logos. Když tedy Jehova promluvil k Adamovi a když později oslovil Adama i Evu, pravděpodobně s nimi mluvil prostřednictvím Slova. A kdo lidem mohl lépe sdělit Boží pokyny, které měly sloužit k blahu lidstva, než ten, kdo měl lidi rád? (Jan 1:1, 2, Reference Bible, poznámka pod čarou)

Logos jistě pociťoval velkou bolest, když viděl, že Eva a pak Adam neuposlechli svého Stvořitele. A jistě velice toužil po tom, aby odstranil hrozné následky, které neposlušnost přinesla jejich potomkům! (1. Mojžíšova 2:15–17; 3:6, 8; Římanům 5:12) Satanovi, který podnítil Evu ke vzpouře, Jehova oznámil: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno.“ (1. Mojžíšova 3:15) Logos byl svědkem toho, co se stalo v Edenu, a byl si vědom toho, že se jakožto prvotní část semene ženy stane terčem zlomyslné nenávisti. Věděl, že Satan je zabiják. (Jan 8:44)

Když Satan později zpochybňoval ryzost věrného Joba, Logos slyšel pomlouvačná obvinění namířená proti jeho Otci a jistě se cítil pobouřen. (Job 1:6–10; 2:1–4) Ve svém postavení archanděla je Logos znám pod jménem Michael. Toto jméno znamená „Kdo je jako Bůh?“ a ukazuje, že Michael se zastává Jehovy proti všem, kdo si chtějí přivlastnit Boží svrchovanost. (Daniel 12:1; Zjevení 12:7–10)

V průběhu dějin Izraele Logos pozoroval, jak se Satan snaží odvrátit lidi od čistého uctívání. Když Izraelité vyšli z Egypta, Bůh jim prostřednictvím Mojžíše řekl: „Hle, posílám před tebou anděla, aby tě opatroval na cestě a přivedl tě na místo, které jsem připravil. Dávej na sebe kvůli němu pozor a poslouchej jeho hlas. Nechovej se vůči němu vzpurně, neboť nepromine váš přestupek, protože mé jméno je v něm.“ (2. Mojžíšova 23:20, 21) Kdo byl tímto andělem? Pravděpodobně Ježíš, ještě před tím, než se stal člověkem.

Věrná podřízenost

V roce 1473 př. n. l. Mojžíš zemřel a jeho tělo bylo pohřbeno „v údolí v moabské zemi před Bet-peorem“. (5. Mojžíšova 34:5, 6) Satan zjevně chtěl jeho mrtvé tělo použít, možná jako podnět k modlářství. Michael tomu odporoval, ale pokorně se sklonil před autoritou svého Otce, Jehovy. Michael se ‚neodvážil vynést nad Satanem soud utrhačnými výrazy‘ a dal Satanovi výstrahu: „Kéž tě Jehova přísně napomene.“ (Juda 9)

Potom začali Izraelité dobývat Zaslíbenou zemi Kanaán. Nedaleko Jericha dostal Jozue ujištění, že Slovo bude na národ dále dohlížet. Jozue se tam setkal s mužem, který měl vytasený meč. Jozue k tomuto neznámému muži vykročil a zeptal se ho: „Jsi pro nás, nebo pro naše protivníky?“ Představme si Jozuovo překvapení, když mu ten neznámý muž řekl, kdo je: „Ne, ale já — jako kníže Jehovova vojska jsem nyní přišel.“ Není divu, že Jozue padl tváří k zemi před tímto vznešeným představitelem Jehovy, jímž byl bezpochyby za své předlidské existence Ježíš, pozdější ‚Vůdce Mesiáš‘. (Jozue 5:13–15; Daniel 9:25)

K dalšímu střetu se Satanem došlo za života Božího proroka Daniela. Při této příležitosti Michael podporoval svého spoluanděla, když démonský kníže Persie po tři týdny „kladl odpor“. Anděl prohlásil: „Pohleď, přišel mi na pomoc Michael, jeden z nejpřednějších knížat; a já, já jsem tam zůstal vedle perských králů.“ (Daniel 10:13, 21)

Předlidská a lidská sláva

V roce 778 př. n. l., v němž zemřel judský král Uzzijáš, spatřil Boží prorok Izajáš vidění Jehovy na jeho povýšeném trůnu. „Koho pošlu a kdo pro nás půjde?“ ptal se Jehova. Izajáš se dobrovolně přihlásil, ale Jehova ho varoval, že Izraelité nebudou na jeho oznámení reagovat. Apoštol Jan přirovnal nevěřící Židy v prvním století k lidu v Izajášově době a poznamenal: „Izajáš to řekl, protože viděl jeho slávu.“ Čí slávu? Slávu Jehovy a Ježíše, který byl za své předlidské existence vedle Jehovy v nebeských nádvořích. (Izajáš 6:1, 8–10; Jan 12:37–41)

O několik století později dostal Ježíš úkol, který pro něj byl do té doby úkolem největším. Jehova přenesl životní sílu svého milovaného Syna z nebe do lůna Marie. Za devět měsíců porodila děťátko, Ježíše. (Lukáš 2:1–7, 21) Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: „Když přišla plná hranice času, Bůh vyslal svého Syna, který byl z ženy.“ (Galaťanům 4:4) Potvrdil to také apoštol Jan: „Tak se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi od otce; a byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy.“ (Jan 1:14)

Objevuje se Mesiáš

Přinejmenším ve dvanácti letech si chlapec Ježíš uvědomil, že se musí pilně zabývat věcmi svého nebeského Otce. (Lukáš 2:48, 49) Asi o 18 let později Ježíš přišel k Janu Křiteli a byl v Jordánu pokřtěn. Když se Ježíš modlil, otevřela se nebesa a sestoupil na něho svatý duch. Představme si ten příval vzpomínek, které se mu vynořily v mysli, když se rozpomínal na nesčetná tisíciletí, kdy sloužil po boku svého Otce jako jeho mistr v díle, jako jeho mluvčí, jako kníže Božího vojska a jako archanděl Michael. A představme si jeho vzrušení, když uslyšel hlas svého Otce, jak říká Janu Křtiteli: „To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.“ (Matouš 3:16, 17; Lukáš 3:21, 22)

Jan Křtitel jistě nepochyboval o Ježíšově předlidské existenci. Když k němu Ježíš přicházel, Jan prohlásil: „Podívejte se, Boží Beránek, který snímá hřích světa!“ A dodal: „To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází muž, který mě předešel, protože existoval přede mnou.“ (Jan 1:15, 29, 30) Také apoštol Jan věděl o tom, že Ježíš existoval již dříve. „Kdo přichází shora, je nade všemi ostatními,“ napsal a připojil: „Kdo přichází z nebe, je nade všemi ostatními. Co viděl a slyšel, o tom vydává svědectví.“ (Jan 3:31, 32)

Asi v roce 61 n. l. nabádal apoštol Pavel hebrejské křesťany, aby si uvědomili plný význam Mesiášova příchodu na zemi a díla, které konal jako velekněz. Pavel upozornil na Ježíšovu úlohu mluvčího, když napsal: „Bůh . . . mluvil k nám na konci těchto dnů prostřednictvím Syna, . . . skrze něhož učinil systémy věcí.“ Bez ohledu na to, zda se tato slova vztahují na Ježíšovu úlohu, kterou měl jako ‚mistr v díle‘ při stvoření, nebo na úlohu, kterou Ježíš zastával v době, kdy Bůh postupně rozvíjel své opatření ke smíření člověka, Pavel zde připojuje své svědectví o Ježíšově předlidské existenci. (Hebrejcům 1:1–6; 2:9)

Věrně oddaný od „raných časů“

V prvním století adresoval Pavel křesťanům ve Filipech výzvu: „Zachovejte si takový myšlenkový postoj, jaký měl i Kristus Ježíš, který, ačkoli existoval v Boží podobě, neuvažoval o tom, že by něco uchvátil, totiž aby byl roven Bohu. Ne, ale zřekl se sám sebe, přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to: Když se nalézal v lidské podobě, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano, smrti na mučednickém kůlu.“ (Filipanům 2:5–8) Jehova láskyplně reagoval na to, že mu Ježíš zůstal věrně oddaný. Ježíše totiž vzkřísil a uvítal jej opět doma v nebi. Ježíš nám zanechal svou neochvějnou ryzostí prokazovanou po celé věky skutečně vynikající příklad! (1. Petra 2:21)

Jsme opravdu vděční za to, že nám Bible dává nahlédnout do Ježíšovy předlidské existence. Tyto letmé pohledy nás jistě posílí v rozhodnutí napodobovat Ježíšův příklad věrné a oddané služby, zejména nyní, kdy kraluje jako Král Božího mesiášského Království. Provolávejme slávu ‚Knížeti pokoje‘, Kristu Ježíši, našemu Vladaři a Panovníkovi, „jehož původ je od raných časů“! (Izajáš 9:6; Micheáš 5:2)

[Rámeček na straně 24]

Svědectví o předlidské existenci

Ježíšova vlastní slova, jež jsou uvedena níže, více než dostatečně potvrzují jeho předlidskou existenci:

◻ „Žádný člověk nadto nevystoupil do nebe, jen ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.“ (Jan 3:13)

◻ „Mojžíš vám nedal chléb z nebe, ale můj Otec vám opravdu dává pravý chléb z nebe. Vždyť Boží chléb je ten, kdo sestupuje z nebe a dává světu život. . . Nesestoupil [jsem] z nebe, abych činil svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.“ (Jan 6:32, 33, 38)

◻ „To je ten chléb, který sestupuje z nebe, aby z něho kdokoli mohl jíst a nezemřel. Jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe; jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy.“ (Jan 6:50, 51)

◻ „Co tedy, kdybyste spatřili Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl předtím?“ (Jan 6:62)

◻ „Mé svědectví je pravé, protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. . . . Vy jste z oblastí dole; já jsem z oblastí nahoře. Vy jste z tohoto světa; já nejsem z tohoto světa.“ (Jan 8:14, 23)

◻ „Kdyby byl Bůh vaším Otcem, milovali byste mě, neboť jsem vyšel od Boha a jsem zde. Také jsem vůbec nepřišel ze své vlastní iniciativy, ale On mě poslal.“ (Jan 8:42)

◻ „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Dříve než Abraham začal existovat, byl jsem já.“ (Jan 8:58)

◻ „Otče, nyní mě . . . oslav vedle sebe slávou, kterou jsem měl vedle tebe, dříve než byl svět. Otče, vzhledem k tomu, co jsi mi dal, si přeji, aby také oni byli se mnou, kde jsem já, aby spatřili mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval před založením světa.“ (Jan 17:5, 24)

[Obrázek na straně 23]

Jozue se setkává s knížetem Jehovova vojska