„Ať jsou vaše ruce silné“

„Ať jsou vaše ruce silné, vás, kdo v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků.“ (ZECHARJÁŠ 8:9)

1, 2. Proč bychom měli věnovat pozornost knihám Ageus a Zecharjáš?

PROROCTVÍ, která zapsali Ageus a Zecharjáš, jsou sice stará asi 2 500 let, ale bezesporu se týkají i našeho života. Tyto dvě biblické knihy obsahují víc než jen příběhy z dávné minulosti. Patří ke ‚všemu, co bylo napsáno dříve pro naše poučení‘. (Římanům 15:4) Mnohé z toho, co v nich čteme, nás vede k zamyšlení nad konkrétními situacemi, k nimž dochází od zřízení Království v nebi v roce 1914.

² Pokud jde o události a situace, které v dávné době zažívali Boží služebníci, apoštol Pavel napsal: „To je postihovalo jako příklady a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí.“ (1. Korinťanům 10:11) Je tedy na místě zajímat se o to, jaký význam mají knihy Ageus a Zecharjáš pro naši dobu.

 3. Na co obraceli pozornost Ageus a Zecharjáš?

³ Jak bylo vysvětleno v předcházejícím článku, Ageovo i Zecharjášovo proroctví se bezprostředně týkalo doby, kdy se Židé vysvobození z babylónského zajetí vrátili do země, kterou jim Bůh dal. Oba proroci obraceli pozornost na opětovné vystavění chrámu. Židé položili základy chrámu v roce 536 př. n. l. Někteří z letitých členů národa tesknili po starých časech, ale většina tuto událost vítala ‚radostným křikem‘. V naší době se však odehrálo něco ještě převratnějšího. Jak to? (Ezra 3:3–13)

 4. K čemu došlo krátce po první světové válce?

⁴ Krátce po první světové válce byli Jehovovi pomazaní služebníci vysvobozeni ze zajetí ve Velkém Babylóně. To bylo významným projevem Jehovovy podpory. Předtím se zdálo, že náboženští vůdci a jejich političtí spojenci nadobro zastavili veřejné kazatelské a vyučovací dílo, jež badatelé Bible vykonávali. (Ezra 4:8, 13, 21–24) Jehova Bůh se však postaral o to, aby byly odstraněny překážky, které dílu kázání a činění učedníků stály v cestě. Po všechna ta desetiletí, která uplynula od roku 1919, toto dílo Království vzkvétá a veškeré snahy o jeho zastavení skončily nezdarem.

5, 6. Na jaké velkolepé vyvrcholení poukazují slova ze Zecharjáše 4:7?

⁵ Můžeme si být jisti, že dílo kázání a vyučování, kterému se dnes věnují poslušní Jehovovi služebníci, bude s Boží podporou pokračovat i nadále. V Zecharjášovi 4:7 je napsáno: „Jistě vynese vrchní kámen. K tomu se bude vykřikovat: ‚Jak je půvabný! Jak je půvabný!‘“ Na jaké velkolepé vyvrcholení v naší době tato slova poukazují?

⁶ Slova zaznamenaná v Zecharjášovi 4:7 poukazují na dobu, kdy bude pravé uctívání Svrchovaného Pána Jehovy přivedeno k dokonalosti na pozemském nádvoří jeho duchovního chrámu. Tento chrám je Jehovovým opatřením k tomu, abychom se při uctívání mohli k Bohu přibližovat na základě usmiřující oběti Krista Ježíše. Je pravda, že velký duchovní chrám existuje už od prvního století našeho letopočtu. Avšak pravé uctívání na jeho pozemském nádvoří teprve bude přivedeno k dokonalosti. Na pozemském nádvoří duchovního chrámu nyní slouží miliony Božích ctitelů. Tito lidé a také ohromné množství vzkříšených osob budou přivedeni k dokonalosti během Tisíciletého panování Ježíše Krista. Až oněch tisíc let skončí, zůstanou na očištěné zemi pouze praví Boží ctitelé.

 7. Jakou úlohu v přivedení pravého uctívání k dokonalosti má Ježíš a proč by nás to mělo povzbuzovat?

⁷ Dokončení chrámu v roce 515 př. n. l. byli přítomni místodržitel Zerubbabel a velekněz Jozue. V Zecharjášovi 6:12, 13 bylo předpověděno, že v přivedení pravého uctívání k dokonalosti bude mít srovnatelnou úlohu Ježíš. Je zde napsáno: „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Tady je muž, jehož jméno je Výhonek. A vzejde ze svého místa a jistě vystaví Jehovův chrám. A . . . on, on ponese důstojnost; a usedne a bude panovat na svém trůnu a stane se na svém trůnu knězem.‘“ Ano, Ježíš je v nebi a díky němu opět vzešla Davidova královská linie. Vzhledem k tomu, že práci na duchovním chrámu podporuje on sám, může ji snad někdo zastavit? Jistě ne. Toto vědomí by nás mělo povzbuzovat, abychom v naší službě vytrvávali a neodsouvali ji stranou kvůli svým každodenním zájmům a starostem.

Co je nejdůležitější

 8. Proč musíme práci na duchovním chrámu dávat na to nejdůležitější místo ve svém životě?

⁸ Pokud nás Jehova má podporovat a žehnat nám, musíme práci na duchovním chrámu stále dávat na to nejdůležitější místo ve svém životě. Na rozdíl od Židů, kteří říkali, že „nepřišel čas“, my musíme pamatovat na to, že žijeme v „posledních dnech“. (Ageus 1:2; 2. Timoteovi 3:1) Ježíš předpověděl, že jeho věrní následovníci budou kázat dobrou zprávu o Království a činit učedníky. Musíme si dávat pozor, abychom naši drahocennou službu nezanedbávali. Dílo kázání a vyučování, které bylo na čas zastaveno v důsledku odporu ze strany světa, od roku 1919 pokračuje, ale dosud nebylo dokončeno. Můžeme si však být jisti, že dokončeno rozhodně bude!

9, 10. Na čem závisí Boží požehnání a co to pro nás znamená?

⁹ Do jaké míry budeme dál svědomitě pracovat, do té míry obdržíme požehnání. To platí o Božím lidu jako celku i o každém z nás jednotlivě. Ujišťuje nás o tom slib, který dal Jehova Židům. Jakmile se vrátili celou duší k pravému uctívání a začali znovu svědomitě pracovat na základech chrámu, Jehova řekl: „Od tohoto dne budu udílet požehnání.“ (Ageus 2:19) Židé se mohli těšit na to, že Jehova jim opět bude projevovat přízeň. Povšimněme si také, jaké požehnání jim Bůh slíbil těmito slovy: „Bude tu . . . semeno pokoje; réva dá plody i země dá svůj výnos i nebesa dají rosu; a jistě způsobím, že to všechno zdědí zbývající z tohoto lidu.“ (Zecharjáš 8:9–13)

¹⁰ Tak jako Jehova požehnal v duchovním i hmotném ohledu starověkým Židům, bude žehnat i nám, jestliže se budeme pilně a radostně věnovat práci, kterou nás pověřil. K výsledkům Božího požehnání patří naše pokojné vztahy a naše duchovní bezpečí, blahobyt a růst. Je však jisté, že Bůh nám bude dále žehnat pouze za předpokladu, že se budeme věnovat práci na duchovním chrámu tak, jak si to Jehova přeje.

11. Jak můžeme sami sebe zkoumat?

¹¹ Nyní je čas ‚zaměřit své srdce na své cesty‘. (Ageus 1:5, 7) Měli bychom si udělat čas a zamyslet se nad tím, co v životě považujeme za důležité. Nakolik nám bude Jehova žehnat, závisí na tom, do jaké míry velebíme jeho jméno a pokračujeme v práci na jeho duchovním chrámu. Můžeme si položit následující otázky: ‚Nezměnil se můj názor na to, co je důležité? Jsem dnes stejně horlivý pro Jehovu, jeho pravdu a jeho dílo, jako jsem byl v době svého křtu? Nevěnuji snad Jehovovi a jeho Království méně pozornosti kvůli tomu, že chci vést pohodlný život? Neochromuje mě do určité míry strach z lidí — obavy z toho, co si o mně druzí budou myslet?‘ (Zjevení 2:2–4)

12. V jaké situaci byli Židé podle Agea 1:6 a 9?

¹² Nechceme, aby nám Bůh přestal bohatě žehnat kvůli tomu, že bychom zanedbávali práci, kterou je velebeno jeho jméno. Vzpomeňme na židovské navrátilce, kteří sice zpočátku vynakládali opravdové úsilí, ale pak ‚každý pobíhal ve prospěch svého vlastního domu‘, jak čteme v Ageovi 1:9. Jejich způsob života je úplně pohltil a mysleli jen na to, jak uspokojit své vlastní každodenní potřeby. A výsledek? ‚Sklízeli málo‘ — neměli dost jídla, pití ani teplého oblečení. (Ageus 1:6) Jehova jim přestal žehnat. Můžeme se z toho nějak poučit?

13, 14. Jak na sebe můžeme vztáhnout poučení z Agea 1:6 a 9 a proč je to důležité?

¹³ Jistě budete souhlasit s tím, že chceme-li dále mít Boží požehnání, nesmíme se věnovat svým vlastním záležitostem na úkor uctívání Jehovy. K činnostem nebo zájmům, které by mohly odvádět naši pozornost, patří úsilí dosáhnout vysoké životní úrovně, plány na rychlé zbohatnutí, ambiciózní úmysly získat vyšší vzdělání a otevřít si tak cestu ke slibné kariéře v tomto systému a snahy o seberealizaci.

¹⁴ Takové věci nemusí být samy o sobě hříšné. Neuvědomujete si však, že z hlediska věčného života jsou to ve skutečnosti ‚mrtvé skutky‘? (Hebrejcům 9:14) V jakém smyslu? Jsou duchovně mrtvé — jalové a neplodné. Kdyby u nich křesťan setrval, mohlo by to vést k jeho duchovní smrti. To se stalo některým pomazaným křesťanům v době apoštolů. (Filipanům 3:17–19) Stalo se to také některým křesťanům v dnešní době. Možná sami víte o někom, kdo postupně ztrácel ze zřetele křesťanské činnosti a vzdaloval se od sboru, a dnes už neprojevuje žádné známky toho, že by se chtěl vrátit ke službě Jehovovi. Samozřejmě doufáme, že takoví lidé se k Jehovovi vrátí. Skutečností však zůstává, že ‚mrtvé skutky‘ mohou vést ke ztrátě Jehovovy přízně a jeho požehnání. Dostat se do takového stavu by bylo opravdu žalostné. Znamenalo by to přijít o radost a pokoj, které jsou výsledkem působení Božího ducha. A představte si tu ztrátu, nemít podíl v našem vřelém křesťanském společenství bratrů! (Galaťanům 1:6; 5:7, 13, 22–24)

15. Jak z Agea 2:14 vyplývá, že uctívání je třeba brát vážně?

¹⁵ Jde o velmi závažnou věc. Povšimněme si, jak podle slov v Ageovi 2:14 pohlížel Jehova na Židy, kteří zanedbávali jeho dům uctívání, a místo toho obkládali své vlastní domy, ať doslovně nebo v tom smyslu, že se soustřeďovali na zkrášlování svých příbytků. „‚Takový je tento lid a takový je přede mnou tento národ,‘ je Jehovův výrok, ‚a takové je všechno dílo jejich rukou, a cokoli tam předkládají. Je to nečisté.‘“ I když polovičatí Židé formálně předkládali na dočasném oltáři v Jeruzalémě oběti, Jehova je od nich nepřijímal, dokud zanedbávali pravé uctívání. (Ezra 3:3)

Podpora je zaručena

16. Čím si Židé mohli být jisti na základě vidění, která obdržel Zecharjáš?

¹⁶ Prostřednictvím série osmi vidění, která obdržel Zecharjáš, ujistil Jehova poslušné Židy, že se při stavbě Božího chrámu mohou spolehnout na jeho podporu. První vidění zaručovalo, že budou-li Židé poslušně konat určenou práci, pak bude chrám dokončen a Jeruzalém a Juda budou vzkvétat. (Zecharjáš 1:8–17) Ve druhém vidění bylo slíbeno, že skončí všechny vlády, které se staví na odpor pravému uctívání. (Zecharjáš 1:18–21) Dalšími viděními byli Židé ujištěni o tom, že stavební práce budou probíhat pod Boží ochranou, že do hotového Jehovova domu uctívání budou proudit lidé z mnoha národů, že zavládne skutečný pokoj a bezpečí, že budou odstraněny zdánlivě nepřekonatelné překážky stojící v cestě dílu, kterým byli Židé pověřeni, že bude odstraněna ničemnost a že na Boží ctitele budou dohlížet andělé a budou je chránit. (Zecharjáš 2:5, 11; 3:10; 4:7; 5:6–11; 6:1–8) To byly pevné záruky Boží podpory, a proto chápeme, proč poslušní Židé udělali změny ve svém životě a začali věnovat pozornost dílu, kvůli kterému je Bůh osvobodil.

17. Jaké otázky bychom si měli klást, vezmeme-li v úvahu, co je nám zaručeno?

¹⁷ Také my máme záruku, že pravé uctívání zcela jistě zvítězí. To by nás mělo vyburcovat k činnosti a podnítit k tomu, abychom o Jehovově domě uctívání vážně přemýšleli. Položte si otázky: ‚Jestliže věřím tomu, že nyní je čas věnovat se kázání dobré zprávy o Království a činění učedníků, odpovídají tomuto přesvědčení moje cíle a můj způsob života? Věnuji dost času studiu Božího prorockého slova, zajímám se o ně živě a mluvím o něm se spolukřesťany a také s druhými lidmi?‘

18. Co má nastat podle 14. kapitoly Zecharjáše?

¹⁸ Zecharjášovo proroctví poukazuje na zničení Velkého Babylónu a následnou armagedonskou válku. Čteme v něm: „Nastane jeden den, o němž je známo, že patří Jehovovi. Nebude to den ani to nebude noc; a stane se, že ve večerním čase nastane světlo.“ Pro Boží nepřátele na zemi bude Jehovův den opravdu temný a studený. Pro Jehovovy věrné ctitele však bude znamenat trvalé světlo a Boží přízeň. Zecharjáš také popsal, jak bude všechno v novém světě oznamovat Jehovovu svatost. Na zemi bude existovat jediný druh uctívání — pravé uctívání v Božím velkém duchovním chrámu. (Zecharjáš 14:7, 16–19) Tato proroctví jsou pro nás opravdu spolehlivou zárukou. Splnění toho, co bylo předpověděno, zažijeme a budeme svědky ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti. Den, který patří Jehovovi, bude skutečně jedinečný!

Trvalé požehnání

19, 20. V čem jsou pro nás slova v Zecharjášovi 14:8, 9 povzbudivá?

¹⁹ Po této úžasné události bude Satan se svými démony uvězněn v propasti neboli ve stavu nečinnosti. (Zjevení 20:1–3, 7) Během následného Kristova Tisíciletého panování bude lidstvo zahrnováno požehnáním. V Zecharjášovi 14:8, 9 čteme: „V ten den se stane, že z Jeruzaléma vyjdou živé vody, polovina k východnímu moři a polovina k západnímu moři. Stane se to v létě a v zimě. A Jehova se stane králem nad celou zemí. V ten den se Jehova prokáže být jediný a jeho jméno jediné.“

²⁰ Ze sídla mesiášského Království budou nepřetržitě proudit „živé vody“ neboli ‚řeka vody života‘ symbolizující Jehovova opatření pro život. (Zjevení 22:1, 2) Velký zástup Jehovových ctitelů, kteří přežijí Armagedon, bude díky tomu osvobozen od odsouzení k adamské smrti. Dokonce lidé, kteří již zemřeli, budou mít z těchto vod užitek, a to prostřednictvím vzkříšení. Začne tak nová éra Jehovovy vlády nad zemí. Lidé na celém světě budou Jehovu uznávat jako Svrchovaného Panovníka, jediného, jenž si zaslouží být uctíván.

21. K čemu bychom měli být odhodláni?

²¹ Vezmeme-li v úvahu, co všechno Ageus a Zecharjáš předpověděli a co z toho se již splnilo, máme pádný důvod pokračovat v práci, kterou nám Bůh dal za úkol konat na pozemském nádvoří svého duchovního chrámu. Než pravé uctívání bude přivedeno k dokonalosti, snažme se vždy dávat zájmům Království to nejdůležitější místo ve svém životě. V Zecharjášovi 8:9 čteme tuto naléhavou výzvu: „Ať jsou vaše ruce silné, vás, kdo v těchto dnech slyšíte tato slova z úst proroků.“

Vzpomínáte si?

• Ze které historické paralely vyplývá, že knihy Ageus a Zecharjáš se týkají dnešní doby?

• Jaké poučení je v knihách Ageus a Zecharjáš obsaženo, pokud jde o názor na to, co je důležité?

• Jak nám přemýšlení o knihách Ageus a Zecharjáš pomáhá dívat se do budoucnosti s důvěrou?

[Obrázek na straně 26]

Ageus a Zecharjáš povzbuzovali Židy, aby pracovali celou duší, a aby tak mohli obdržet požehnání

[Obrázky na straně 27]

„Pobíháte ve prospěch svého vlastního domu“?

[Obrázek na straně 28]

Jehova slíbil požehnání a dává je