Jak můžeš projevit svou vděčnost za to, co vykonal Ježíš

SKUTKY mluví hlasitěji než slova. To platí i o vděčnosti. Jestliže tedy oceňuješ, co pro tebe Ježíš vykonal, budeš v něj chtít projevovat víru jako ve svého zachránce. Vlastně jedině tehdy můžeš mít naději, že budeš mít z Ježíšovy oběti užitek. Vzpomínáš si na výraz ‚projevovat víru‘, kterého je použito u Jana 3:16? To znamená mnohem více než jen věřit a v duchu souhlasit s tím, že za tebe Ježíš zemřel. Znamená to také jednat podle této víry.

Povšimni si pokynů, které dal Petr svým židovským posluchačům krátce po letnicích roku 33 n. l.: „Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ (Sk. 3:19) Zde jsou uvedeny dva požadavky. Za prvé musíme upřímně odporovat hříšným sklonům své mysli a svého těla. Za druhé musíme úpěnlivě prosit Boha, aby nám odpustil naše hříchy na základě Ježíšovy oběti. — 1. Jana 2:1, 2.

Napodobuj Ježíšův příklad

Colin, který je pokřtěným křesťanem 24 let, dostal otázku, proč je vděčný za to, co pro něj učinil Ježíš. Odpověděl: „Jsem vděčný za jeho vykupující oběť, ale nejvíce mi pomáhá jeho příklad. Jeho život mi slouží jako vzor, který chci napodobovat.“

Jsme-li opravdu vděční, nebudeme snad chtít napodobovat Ježíšův příklad pokory, podřízenosti a obětavé lásky? Jestliže svými rty odpovídáš „Ano!“, jak odpovídáš svým postojem a svými skutky? Jak by například reagovala většina lidí, kdyby dostali úkol, který by sice podporoval pravé uctívání, ale vyžadoval by od nich pokoru a obětavost, například čistit podlahu v místě, kde se konají křesťanská shromáždění? Jak bys reagoval ty? Přijal bys z ocenění pro Ježíše a jeho nebeského Otce ochotně úkol, o němž by si mnozí mysleli, že je pod jejich úroveň a že je příliš nepříjemný? Ježíš se pokořil a prokázal lidem službu, která se k tomu dá přirovnat. — Jan 13:2–17; Fil. 2:7, 8.

Uvažujme o jiném příkladu. Nedorozumění mezi lidmi vedou často k tvrdým slovům a urážkám. Co by udělala většina lidí, kdyby se ocitli v místnosti s mnoha jinými, mezi nimiž je někdo, kdo je hluboce urazil? Co bys udělal ty? Byl bys ochoten z vděčnosti k Ježíšovi a Jehovovi podniknout první krok, aby ses pokojně a mírně smířil s tím, kdo tě urazil? Ježíš a jeho nebeský Otec učinili něco takového vůči hříšnému lidstvu. — Řím. 5:6–10; 1. Jana 4:9–11.

Ježíš se nejen vzdal své nebeské slávy, aby se stal člověkem a pak aby položil svůj pozemský život jako vykupitel lidstva, ale prokázal lidstvu neocenitelnou službu také svým vyučováním. Žádný jiný člověk tak neovlivnil lidstvo k dobrému jako Ježíš Kristus. Byl nesrovnatelným učitelem. Poučoval lidi o Bohu — o jeho jménu, o jeho osobnosti a o jeho předsevzetích a ukázal jim, co Bůh očekává od lidských tvorů. — Jan 7:45, 46.

K význačným příkladům jeho vyučování patří „Kázání na hoře“. Ježíš v něm pronesl výrok, který se stal známým jako „zlaté pravidlo“: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.“ (Mat. 7:12, „EP“) Ukázal také, že dvě největší přikázání Zákona zní: „Milovat Jehovu, svého Boha, svým celým srdcem, svou celou duší, svou celou myslí a svou celou silou“ a „milovat svého bližního jako sebe“. (Mar. 12:29–31) Nesmíme přehlédnout ani jeho proroctví, jejichž splňování tak jasně ukazuje, kde se nacházíme v Božím časovém plánu. — Matouš, kapitoly 24 a 25.

Ježíš podpořil své učení svým způsobem jednání a tak nám dal ideální, dokonalý příklad, kterým se můžeme řídit. Začal svou dráhu tím, že se dal plně k dispozici, aby činil vůli svého Otce, a pak to symbolizoval tím, že se dal pokřtít ve vodě. Bůh ho poslal na zemi, aby v prvé řadě vydal svědectví pravdě. Krátce před svou smrtí mohl Ježíš říci svému Otci: „Oslavil jsem tě na zemi tím, že jsem dokončil dílo, které jsi mi dal, abych je konal,“ a „zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa.“ — Jan 17:4, 6.

Ježíš si přál, aby jiní napodobovali jeho příklad. Je to zřejmé z jeho slov i z výroků jiných osob. „Pojďte za mnou“ a „pojď a buď mým následovníkem,“ řekl Ježíš podle Matouše 4:19 a 19:21. „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje“ a „staňte se mými napodobiteli, jako i já jsem Kristův,“ napsali apoštolové Petr a Pavel. — 1. Petra 2:21; 1. Kor. 11:1.

Vděčnost za to, co pro tebe vykonal Ježíš Kristus jako velký učitel a vzor, můžeš projevit tím, že se seznamuješ s jeho učením. Je k tomu třeba, abys pravidelně studoval Boží slovo, především Křesťanská řecká písma, v nichž najdeš Ježíšovo učení. Budeš potřebovat pomoc, abys chápal a oceňoval to, co čteš, a proto by bylo moudré, kdyby sis opatřil tištěné biblické studijní pomůcky, které jsou k dispozici k tomuto účelu. Také se svědomitě vynasnaž uplatňovat v každodenním životě to, co se učíš. Ano, vyžaduje se správné jednání. Ježíš řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane,‘ vejde do nebeského království, ale ten, kdo činí vůli mého Otce, který je v nebesích.“ — Mat. 7:21; 4:17; Luk. 4:17–21.

Klaď uctívání Jehovy na první místo

Dnes tvrdí více než 1 056 000 000 lidí, že jsou křesťané. Ale jak málo vděčnosti projevuje většina z nich za to, co pro ně Ježíš vykonal! Mnozí si zřejmě myslí, že docela stačí, jdou-li dvakrát ročně o hlavních svátcích křesťanstva do kostela. Jiní zase řeknou: „Miluji Boha, protože věřím v Desatero přikázání.“ Ale kolik lidí je poslouchá? Tento dokonalý zákoník, který byl kdysi závazný pro starověký izraelský národ, vyhrazoval první místo správnému uctívání Jehovy Boha, jak to bylo výslovně vyjádřeno v prvních čtyřech přikázáních. — 2. Mojž. 20:1–11.

Kolik lidí, kteří se hlásí ke křesťanství, se řídí Ježíšovým příkladem a uplatňují zásady Desatera přikázání ve svém životě? Věnují Bohu svou „výlučnou oddanost“, jak to vyžaduje druhé přikázání? Oznamují podobně jako Ježíš Boží jméno, jak to zdůrazňuje třetí přikázání? Praví křesťané jsou nejen čestní, ale také staví uctívání Jehovy na první místo ve svém životě. — Mat. 6:33.

Mnozí takoví křesťané jsou si vědomi toho, že k uctívání Boha patří to, aby se scházeli. Uvědomil sis však někdy, že pravidelná účast na křesťanských shromážděních je příznakem vděčnosti? Apoštol Pavel si to uvědomoval. Dokazuje to v 10. kapitole svého dopisu Židům. Ukazuje také, jak je nebezpečné být lhostejný, pokud jde o křesťanská shromáždění. Takový postoj by mohl vést k tomu, že by křesťan ztratil odvahu a stal by se nečinným, pokud jde o dobré skutky víry. U některých jiných snad ochabuje ocenění pro Boží cestu záchrany prostřednictvím Kristovým. Jestliže se v takovém případě nic nepodnikne, pak bude jejich víra postupně mizet a nakonec to může vést k úmyslnému hříchu, a dokonce k odpadnutí. Tak by došlo k tomu, že by někdo považoval Boží dar za něco ‚obyčejného‘ nebo běžného, což by byla urážka jak Jehovy, tak i Ježíše. — Žid. 10:23–31.

Povšimni si Pavlova varování ohledně těch, kteří nejen berou na lehkou váhu shromáždění, ale dokonce zamítají Boží dar k záchraně. „Každý, kdo nedbal Mojžíšova zákona, umírá bez soucitu na základě svědectví dvou nebo tří. Co myslíte, oč přísnějšího trestu bude hoden ten, kdo pošlapával Božího Syna a kdo hodnotu krve smlouvy, kterou byl posvěcen, považoval za obyčejnou a kdo s pohrdáním urazil ducha nezasloužené laskavosti?“ — Žid. 10:28, 29.

Zákon byl Božím darem prostřednictvím Mojžíšovým. Pavel tedy připomíná svým čtenářům tuto myšlenku: Jestliže přestupníci onoho Božího Zákona, kteří nečinili pokání, si zasloužili nejvyšší trest, smrt, oč více si zaslouží trest ti, kteří pohrdavě opomíjejí Boží větší dar prostřednictvím Ježíše Krista, většího Mojžíše! Kdo znesvěcuje Božího Syna jako svého zachránce a pohrdá jeho obětí, ten si zaslouží „druhou smrt“ — přísný trest, při němž není naděje na vzkříšení. — Zjev. 21:8; 5. Mojž. 13:6–10; 17:2–7.

Pavel také ukazuje, čím se stal takový nevděčný a svévolný hříšník nebo odpadlík. Takový člověk se dopustil nejhorší urážky ve třech směrech. V první řadě „pošlapával Božího Syna“. Buď nyní považuje Ježíše za svého nepřítele, protože starověcí dobyvatelé pošlapávali šíji svých poražených nepřátel, nebo se dívá na Ježíše s pohrdáním, protože lidé šlapou na to, čím pohrdají. (Srovnej Matouše 7:6.) Za druhé „hodnotu krve smlouvy, kterou byl posvěcen, považoval za obyčejnou“. Povznešeně opovrhuje prostředkem (Kristovou krví), kterým byl prohlášen za čistého. Krev, která uvádí v platnost novou smlouvu, nepovažuje za cennější než krev nedokonalých lidí, považuje ji za něco nesvatého. Za třetí „s pohrdáním urazil ducha nezasloužené laskavosti“. Rouhal se Boží činné síle, svévolně odporoval Jehovovu vlivu a říkal, že nemá žádnou cenu a je tedy pro něj bez užitku. — Ef. 4:30.

K takovým bezostyšným skutkům pohrdání nemusí dojít, jestliže si stále umíme vážit Božího daru, který slouží k naší záchraně. Své ocenění si můžeme zachovávat mimo jiné právě účastí na křesťanských shromážděních. Jehova a Ježíš jsou při takových shromážděních neviditelně přítomní, a proto je vděční křesťané nebudou pohrdavě přehlížet, jak to činí odpadlíci, ale vynaloží veškeré rozumné úsilí, aby se jich mohli pravidelně účastnit. — Srovnej Malachiáše 3:16; Mat. 18:20.

Buď proto vděčný za to, co pro tebe Ježíš vykonal. Projevuj pravou víru v jeho vykupující oběť. Napodobuj jeho příklad ve svém jednání s druhými. Postav ve svém životě na první místo uctívání jeho Otce, Jehovy Boha. Tak můžeš říci: „Buď díky Bohu za jeho nepopsatelný velkorysý dar“ nezasloužené laskavosti skrze Ježíše. — 2. Kor. 9:15.

[Obrázek na straně 4]

Jak můžeš ukázat, že jsi vděčný Ježíšovi