Bratři, kteří si vypěstovali odlišné postoje
ROZHODNUTÍ, která udělají rodiče, mají nevyhnutelný vliv na jejich děti. To platí v dnešní době stejně, jako to platilo kdysi v zahradě Eden. Vzpurné jednání Adama a Evy mělo hluboký dopad na celé lidstvo. (1. Mojžíšova 2:15, 16; 3:1–6; Římanům 5:12) Každý z nás — pokud se k tomu rozhodne — má ovšem příležitost vytvořit si dobrý vztah ke svému Stvořiteli. To ukazuje zpráva o Kainovi a Abelovi, prvních bratrech v lidských dějinách.
V Písmu neexistuje záznam o tom, že by Bůh mluvil s Adamem a Evou ještě po jejich vyhnání z Edenu. Jehova se však neskrýval před jejich syny. Kain a Abel se od svých rodičů nepochybně dozvěděli, co se stalo. Mohli vidět ‚cherubíny a planoucí čepel meče, který se neustále otáčel, aby byla střežena cesta ke stromu života‘. (1. Mojžíšova 3:24) Tito muži také mohli potvrdit pravdivost Božího prohlášení, že pot a útrapy se stanou běžnou součástí života. (1. Mojžíšova 3:16, 19)
Kain a Abel museli znát Jehovova slova určená hadovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Kain a Abel si tedy mohli vypěstovat schválený vztah k Jehovovi na základě toho, co o něm věděli.
Když Kain a Abel přemýšleli o Jehovově proroctví a o tom, že Jehova se projevoval jako milující a dobrotivý Bůh, jistě to v nich vyvolalo touhu po božském schválení. Ale jak silnou touhu si vypěstují? Budou jednat v souladu se svou vrozenou touhou uctívat Boha a budou rozvíjet své duchovní smýšlení do té míry, že v Boha projeví víru? (Matouš 5:3)
Bratři přinášejí obětní dary
Za nějaký čas Kain i Abel přinesli Bohu obětní dar. Kain předložil ovoce zemské půdy a Abel obětoval prvotiny ze svého stáda. (1. Mojžíšova 4:3, 4) V té době jim mohlo být kolem 100 let, neboť Adamovi bylo 130 let, když se stal otcem svého syna Seta. (1. Mojžíšova 4:25; 5:3)
To, že Kain i Abel přinesli obětní dar, naznačuje, že si uvědomovali svůj hříšný stav a toužili získat Boží přízeň. Jistě alespoň do určité míry přemýšleli o Jehovově slibu týkajícím se hada a semene ženy. Nevíme, kolik času a jaké úsilí Kain a Abel věnovali tomu, aby si k Jehovovi vypěstovali schválený vztah. Avšak Jehovova reakce na obětní dary, které přinesli, nám umožňuje hlouběji nahlédnout do nejvnitřnějších myšlenek každého z nich.
Někteří učenci se domnívají, že Eva pohlížela na Kaina jako na „semeno“, které zničí hada, neboť při porodu Kaina řekla: „Zplodila jsem muže s Jehovovou pomocí.“ (1. Mojžíšova 4:1) Pokud byl Kain stejného názoru, pak se velmi mýlil. Naproti tomu Abela podnítila k oběti víra. Ano, „vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain“. (Hebrejcům 11:4)
Abel měl duchovní pochopení, kdežto Kain ne. To ale nebyl jediný rozdíl mezi těmito bratry. Oba si také vypěstovali odlišné postoje. Proto, „zatímco Jehova příznivě hleděl na Abela a jeho oběť, nepohlédl příznivě na Kaina a na jeho oběť“. Je pravděpodobné, že Kain o své oběti příliš nepřemýšlel a při jejím předkládání byl povrchní. Bůh ale neschválil pouhé formální uctívání. Kain si vypěstoval ničemné srdce a Jehova rozeznal, že má nesprávné pohnutky. Kainův skutečný postoj byl patrný z jeho reakce na to, že jeho oběť byla odmítnuta. Kain se nesnažil věci napravit, ale „rozpálil [se] velkým hněvem a obličej se mu začal protahovat“. (1. Mojžíšova 4:5) V jeho chování se zračily ničemné myšlenky a úmysly.
Varování a reakce
Bůh znal Kainův postoj, a proto mu dal radu: „Proč ses rozpálil hněvem a proč se ti protáhl obličej? Jestliže se obrátíš, abys jednal dobře, nebude vyvýšení? Ale jestliže se neobrátíš, abys jednal dobře, u vchodu se krčí hřích a dychtí po tobě; a ty, ty ho ovládneš?“ (1. Mojžíšova 4:6, 7)
Z této rady si můžeme vzít poučení. Hřích vlastně číhá za dveřmi a je připraven nás pohltit. Bůh nám ale dal svobodnou vůli, takže si můžeme zvolit, zda budeme jednat správně. Jehova vybídl Kaina, aby se ‚obrátil a jednal dobře‘, ale nenutil ho, aby se změnil. Kain šel svou vlastní cestou.
Inspirovaná zpráva dále říká: „Potom Kain řekl svému bratru Abelovi: ‚Přejděme na pole.‘ A tak se stalo, že když byli na poli, Kain přistoupil k tomu, aby napadl svého bratra Abela a zabil ho.“ (1. Mojžíšova 4:8) Kain se tak stal neposlušným, chladnokrevným vrahem. Když se Jehova zeptal: „Kde je tvůj bratr Abel?“, Kain neprojevil ani náznak lítosti. Naopak, chladně a drze odsekl: „Nevím. Jsem snad strážcem svého bratra?“ (1. Mojžíšova 4:9) Tato očividná lež a to, že Kain odmítl nést odpovědnost, odhalily jeho bezcitnost.
Jehova Kaina proklel a vypověděl ho z okolí zahrady Eden. Prokletí, které již bylo vysloveno ve vztahu k zemské půdě, mělo mít v Kainově případě ještě větší účinek a půda mu neměla dávat obživu, i když ji obdělával. Měl se stát tulákem a uprchlíkem na zemi. Kain si postěžoval na přísnost svého trestu a tím projevil úzkost, že za vraždu svého bratra se mu někdo pomstí. Neprojevil však upřímné pokání. Jehova ustanovil pro Kaina „znamení“ — pravděpodobně slavnostní výnos, který ostatní lidé znali a respektovali a který měl Kaina chránit před tím, aby nebyl zabit ze msty. (1. Mojžíšova 4:10–15)
Kain pak „odešel od Jehovova obličeje a usadil se v zemi Uprchlictví, na východ od Edenu“. (1. Mojžíšova 4:16) Kain si vzal za manželku jednu ze svých sester nebo neteří a postavil město, které pojmenoval po svém prvorozeném synu Enochovi. Ukázalo se, že Kainův potomek Lamek má stejné násilnické sklony jako jeho bezbožný praotec. Kainova rodová linie však zanikla při potopě v Noemově době. (1. Mojžíšova 4:17–24)
Poučení pro nás
Ze zprávy o Kainovi a Abelovi se můžeme poučit. Apoštol Jan vybízí křesťany, aby se navzájem milovali a nebyli „jako Kain, který pocházel z toho ničemného a zabil svého bratra“. Kainovy „skutky byly ničemné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé“. Jan také prohlašuje: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják, a víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“ To, jak jednáme se svými spolukřesťany, má tedy vliv na náš vztah k Bohu a na naše životní vyhlídky. Nemůžeme některé spoluvěřící nenávidět a přitom se těšit z Božího schválení. (1. Jana 3:11–15; 4:20)
Kain i Abel byli vychováváni za podobných podmínek, ale Kain neměl víru v Boha. Tak se u něj projevil duch Ďábla, prvního ‚zabijáka a otce lži‘. (Jan 8:44) Z Kainova jednání je patrné, že všichni máme možnost volby, že ti, kdo se rozhodnou hřešit, se odlučují od Boha a že Jehova nad nekajícnými hříšníky vykoná soud.
Abel naproti tomu projevoval víru v Jehovu. Ano, „vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain a skrze tuto víru obdržel svědectví, že je spravedlivý, neboť Bůh vydával svědectví ohledně jeho darů“. I když Písmo neobsahuje ani jediné Abelovo slovo, Abel prostřednictvím své příkladné víry ‚přece mluví‘. (Hebrejcům 11:4)
Abel byl první z dlouhého výčtu lidí, kteří zachovali ryzost. Jeho krev, která ‚křičela k Jehovovi ze zemské půdy‘, není zapomenuta. (1. Mojžíšova 4:10; Lukáš 11:48–51) Jestliže projevujeme víru stejně jako Abel, můžeme se také radovat z drahocenného a trvalého vztahu k Jehovovi.
[Rámeček na straně 22]
ZEMĚDĚLEC A PASTÝŘ
Mezi Adamovy povinnosti, které původně dostal od Boha, patřilo obdělávání země a péče o zvířata. (1. Mojžíšova 1:28; 2:15; 3:23) Jeho syn Kain začal obdělávat půdu a Abel se stal pastýřem. (1. Mojžíšova 4:2) Lidé však až do potopy jedli výlučně ovoce a zeleninu. Proč tedy chovali ovce? (1. Mojžíšova 1:29; 9:3, 4)
Má-li se ovcím dobře dařit, potřebují lidskou péči. Abelovo zaměstnání potvrzuje, že člověk tato domácí zvířata choval již od počátku lidských dějin. Písmo neříká, zda lidé před potopou používali mléko zvířat jako potravinu, ale i ti, kdo jedí vegetariánskou stravu, mohou používat ovčí vlnu. A když ovce pojdou, dá se dobře využít jejich kůže. Jehova například Adamovi a Evě poskytl „dlouhé kožené oděvy“. (1. Mojžíšova 3:21)
Ať už to bylo jakkoli, je rozumné předpokládat, že Kain a Abel původně navzájem spolupracovali. Poskytovali ostatním členům rodiny oblečení a jídlo, které potřebovali.
[Obrázek na straně 23]
Kainovy „skutky byly ničemné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé“