Hledáš s opravdovostí Jehovu?

JEDEN křesťan, který pravidelně cestuje vlakem, si velmi přál mluvit se svými spolucestujícími o dobré zprávě z Bible. (Marek 13:10) Ochromoval ho však strach. Vzdal se? Ne. Vroucně se v té věci modlil a usilovně se učil zahajovat rozhovory. Jehova Bůh vyslyšel prosbu tohoto muže a dal mu sílu vydávat svědectví.

Jestliže hledáme Jehovu a toužíme po jeho požehnání, je taková opravdovost nezbytná. Apoštol Pavel řekl: „Ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají.“ (Hebrejcům 11:6) Nestačí Jehovu jen hledat. Řecké sloveso přeložené slovy „s opravdovostí hledají“ je ve tvaru, který vyjadřuje intenzitu a soustředěné úsilí. Je třeba zapojit celé své srdce, mysl, duši a životní sílu. Jestliže Jehovu hledáme opravdově, pak se nechováme lhostejně, nešetříme své síly ani nejsme pohodlní. Naopak, hledáme jej opravdu horlivě. (Skutky 15:17)

Hledali s opravdovostí Jehovu

V Písmu nacházíme mnoho příkladů lidí, kteří hledali Jehovu mimořádně usilovně. Jedním z nich byl Jákob, který se houževnatě až do úsvitu potýkal se zhmotnělým Božím andělem. Proto Jákob dostal jméno Izrael (zápolící s Bohem). S Bohem totiž „zápolil“ nebo „vytrval“, „namáhal [se]“, „setrval“. Za své opravdové úsilí obdržel od anděla požehnání. (1. Mojžíšova 32:24–30, poznámka pod čarou)

Jinou takovou osobou byla nejmenovaná žena z Galileje. Dvanáct let trpěla krvotokem, a v důsledku toho si zažila ‚mnoho bolestí‘. V tomto stavu se neměla dotýkat jiných lidí. Dodala si však odvahy a vydala se za Ježíšem. Stále říkala: „Jestliže se dotknu jen jeho svrchních oděvů, uzdravím se.“ Představme si, jak se prodírá ‚zástupem, který ho následoval a tlačil se na něj‘. Jakmile se dotkla Ježíšova svrchního oděvu, pocítila, že „pramen její krve okamžitě vyschl“ — ze své chronické nemoci byla vyléčena! Když se Ježíš zeptal: „Kdo se dotkl mých svrchních oděvů?“, polekala se. Ježíš jí však laskavě řekl: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“ Za své úsilí byla odměněna. (Marek 5:24–34; 3. Mojžíšova 15:25–27)

Jindy zase jedna Féničanka opravdově prosila Ježíše, aby uzdravil její dceru. Ježíš jí odpověděl, že není vhodné dávat psíkům jídlo, které patří dětem. Chtěl tím říci, že nemůže pečovat o Neizraelity na úkor Židů, kteří si jeho péči zaslouží. Žena pochopila, co tím Ježíš chtěl říci, a přece snažně prosila: „Ano, Pane, ale psíci přece jedí z drobtů, které padají ze stolu jejich pánů.“ Když Ježíš viděl její pevnou víru a upřímnost, řekl: „Ženo, tvá víra je velká; ať se ti stane, jak si přeješ.“ (Matouš 15:22–28)

Co by se stalo, kdyby tito lidé neusilovali tak vytrvale? Dostali by takové požehnání, kdyby se tváří v tvář počátečním překážkám vzdali nebo se nechali odbýt? To určitě ne! Tyto příklady dokreslují to, co o hledání Jehovy učil Ježíš — totiž že je správné, a dokonce nezbytné projevovat ‚smělou neodbytnost‘. (Lukáš 11:5–13)

Podle jeho vůle

Byla opravdovost jediným předpokladem toho, že ve výše uvedených případech došlo k zázračnému uzdravení? Ne, jediným předpokladem to nebylo. Prosby těchto lidí musely odpovídat Boží vůli. Zázračné schopnosti, které Ježíš dostal, měly být mimořádně působivým dokladem toho, že je Božím Synem, slíbeným Mesiášem. (Jan 6:14; 9:33; Skutky 2:22) A zázraky, jež konal, byly navíc předzvěstí velkolepého požehnání, které Jehova poskytne lidstvu na zemi během Kristova Tisíciletého panství. (Zjevení 21:4; 22:2)

Boží vůlí již není, aby ti, kdo se věnují pravému náboženství, měli nějaké zázračné schopnosti, jako je například schopnost uzdravovat nebo mluvit jazyky. (1. Korinťanům 13:8, 13) Jeho vůlí je v dnešní době mimo jiné to, aby byla po celé zemi kázána dobrá zpráva o Království, a tak ‚mohli lidé všeho druhu přijít k přesnému poznání pravdy‘. (1. Timoteovi 2:4; Matouš 24:14; 28:19, 20) Jestliže Boží služebníci vyvíjejí opravdové úsilí v souladu s Boží vůlí, mohou právem očekávat, že jejich úpěnlivé modlitby budou příznivě vyslyšeny.

Někteří lidé si možná položí otázku, proč se vlastně namáhat, jestliže Boží záměr bude nakonec splněn i bez jejich přičinění. Je pravda, že Boží záměr se splní bez ohledu na lidské úsilí, ale Jehova přesto rád dovoluje jednotlivcům, aby s ním na plnění jeho vůle spolupracovali. Můžeme ho přirovnat k muži, který staví dům. Stavitel má úplný plán stavby, ale stavební materiál si vybírá z toho, co je v daném místě dostupné. Podobně má i Jehova svůj plán, jejž hodlá v dnešní době splnit, a s radostí používá svých služebníků, kteří se mu ochotně nabídnou. (Žalm 110:3; 1. Korinťanům 9:16, 17)

Podívejme se, co prožil mladík jménem Tošio. Když začal chodit na střední školu, chtěl v tomto svém jedinečném obvodu vydat co největší svědectví. Měl vždy připravenou Bibli a svědomitě se snažil byl příkladným křesťanem. Ke konci prvního školního roku měl příležitost pronést před třídou referát. Tošio se modlil k Jehovovi o pomoc a s radostí pozoroval, jak celá třída věnuje bedlivou pozornost jeho proslovu na námět „Můj životní cíl stát se průkopníkem“. Vysvětlil, že se chce jako svědek Jehovův stát celodobým služebníkem. Jeden z jeho spolužáků od něj přijal nabídku biblického studia a dospěl až ke křtu. Tošio v souladu se svými modlitbami vynaložil opravdové úsilí a byl bohatě odměněn.

Hledáš s opravdovostí?

Je mnoho způsobů, jak můžeš dát najevo, že s opravdovostí hledáš Jehovu a že toužíš po jeho požehnání. Začít samozřejmě můžeš základními věcmi, k nimž patří dobrá příprava na křesťanská shromáždění. Svými promyšlenými komentáři, podnětnými proslovy a účinnými demonstracemi ukazuješ, že to s hledáním Jehovy myslíš vážně. Svou opravdovost můžeš dávat najevo také tím, že zkvalitňuješ svou službu. Co kdyby ses pokusil o větší vřelost při rozhovorech u dveří a snažil se používat účinnější úvody, na které mohou lidé v tvém obvodu lépe reagovat? (Kolosanům 3:23) Křesťan, který se ve službě upřímně nasazuje, bude snad schopen přijmout úkoly ve sboru, například pracovat jako služební pomocník nebo starší. (1. Timoteovi 3:1, 2, 12, 13) Jestliže se dáš k dispozici, můžeš prožívat radost z dávání. Snad se budeš moci přihlásit ke spolupráci na nějakém stavebním projektu odbočky nebo ke službě v některé odbočce svědků Jehovových. Pokud jsi svobodný a splňuješ potřebné požadavky, budeš se možná chtít účastnit školy služebního vzdělávání, která duchovně smýšlejícím mužům pomáhá stát se dobrými pastýři. Jestliže jsi ženatý, možná bys svou opravdovou touhu více sloužit Jehovovi mohl dát najevo tím, že budeš usilovat o misionářskou službu. Snad by ses mohl přestěhovat tam, kde je více třeba kazatelů Království. (1. Korinťanům 16:9)

Skutečnou hodnotu má to, s jakým postojem plníš své úkoly. Ať je ti svěřena jakákoli odpovědnost, snaž se ji plnit opravdově, se zápalem a s „upřímností srdce“. (Skutky 2:46; Římanům 12:8) Každý úkol bys měl považovat za příležitost ukázat, že chceš horlivě chválit Jehovu. Neustále se k Jehovovi modli o pomoc a pak dělej, co je v tvých silách. Potom sklidíš bohatou odměnu.

Opravdové úsilí přináší odměnu

Vzpomínáš si ještě na toho křesťana, který se modlil, aby dokázal překonat strach a kázat spolucestujícím? Jehova této upřímné touze požehnal. Onen bratr začal pracovat na tom, aby se naučil laskavě rozmlouvat s lidmi a aby měl vždy k dispozici několik námětů, na které lze zahájit rozhovor. Pomocí Bible se mu podařilo účinně vydat svědectví jistému muži, který se zamýšlel nad tím, jak napjaté jsou vztahy mezi lidmi. Po několika rozhovorech ve vlaku bylo s tímto mužem zavedeno domácí biblické studium. Opravdové úsilí vedlo k Jehovovu požehnání!

Jestliže budeš nadále s opravdovostí hledat Jehovu, můžeš mít podobné výsledky. Budeš-li pokorně vytrvávat a budeš-li do každé své teokratické činnosti vkládat srdce, Jehova tě bude používat v souladu se svými záměry a dá ti bohatou odměnu.

[Obrázek na straně 26]

Co by se stalo, kdyby ta žena nebyla vytrvalá?

[Obrázek na straně 27]

Prosíš Jehovu vytrvale o jeho požehnání?

[Obrázky na straně 28]

Jak můžeš dát najevo, že s opravdovostí hledáš Jehovu?