Lepší svět — Je na dosah!
„TOUHA po ráji patří k těm nejmocnějším touhám, jaké, jak se zdá, velmi neodbytně provázejí lidstvo. Možná, že právě ona je ze všech tužeb ta nejmocnější a nejvytrvalejší. Na každé úrovni náboženského života se setkáváme s určitým projevem této silné touhy po ráji,“ uvádí The Encyclopedia of Religion.
Zdá se, že společným rysem všech kultur je přání žít v lepším světě — jako by člověk oplakával jakýsi původní ideální stav, který pominul. Jako by tu ráj kdysi skutečně byl, ale kde? Psychoanalytik by možná řekl, že je to příznakem touhy po návratu ke ztracenému bezpečí v matčině lůně. Toto vysvětlení však nepřesvědčuje badatele, kteří zkoumají dějiny náboženství.
„Touha po ráji“ — Proč?
Je snad taková touha po ráji dobrá jen k tomu, co naznačují někteří lidé — aby člověk lépe snášel životní těžkosti, aby se snáze smířil s prchavostí života? Anebo je pro ni nějaké jiné vysvětlení?
Proč lidstvo touží po lepším světě? Vysvětlení nám poskytuje Bible, a to, co říká, je jasné a jednoduché: lidstvo pochází z lepšího světa! Prapůvodní ráj skutečně existoval. Boží slovo tento ráj popisuje jako „zahradu“, která se nalézala na konkrétním místě na Blízkém východě a byla požehnána ‚každým stromem žádoucím na pohled a dobrým k jídlu‘. Bůh ji svěřil do péče první lidské dvojice. (1. Mojžíšova 2:7–15) Bylo to ideální prostředí, v němž by byl život člověka opravdu šťastný.
Proč tyto rajské podmínky pominuly? Bylo to proto, že došlo ke vzpouře — nejdříve ze strany jedné duchovní bytosti a potom i ze strany lidské dvojice. (1. Mojžíšova 2:16, 17; 3:1–6, 17–19) Tak člověk přišel nejen o možnost žít v ráji, ale také o dokonalost, zdraví a nekonečný život. Podmínky, které pak zavládly, rozhodně lidský život nevylepšily. Naopak, život člověka začal postupně upadat, až nakonec klesl na současnou, dosud nejnižší, úroveň. — Kazatel 3:18–20; Římanům 5:12; 2. Timoteovi 3:1–5, 13.
Jak se pátralo po ráji — Dějiny jedné myšlenky
Je snadno pochopitelné, že dějiny „touhy po ráji“ sahají velmi hluboko do minulosti. Sumerové vzpomínali na dobu, kdy v celém vesmíru vládl soulad: „Nebyly obavy a nebyl děs, člověk neměl žádného soka . . . Celý vesmír, všichni lidé jednotně chvalořečili Enlilovi jedním jazykem,“ říkala jedna starověká mezopotámská báseň. Lidé z jiných národů, jako například dávní Egypťané, doufali, že člověk vstoupí do lepšího světa po smrti. Věřili, že nesmrtelná duše přichází na místo, které nazývali Aaruova pole. Tato naděje však původně patřila jen aristokracii; chudý člověk nemohl doufat, že se jednou ocitne ve spravedlivém světě.
Podívejme se nyní do jiného náboženského prostředí. Hinduisté již dlouhá staletí očekávají, že nadejde lepší věk (juga). Hinduismus učí, že jsou čtyři jugy, které se v nekonečném koloběhu opakují, a že nyní žijeme v době té nejhorší jugy. Žel, tato současná Kali juga (věk temna) se vším utrpením a ničemností, které ji provázejí, bude — podle mínění některých lidí — trvat 432 000 let. Nicméně věrní hinduisté čekají na příchod zlatého věku, Krita jugy.
Snem Řeků a Římanů bylo dostat se na mýtické ostrovy blažených v Atlantském oceánu. Mnozí spisovatelé, například Hésiodos, Vergilius a Ovidius, psali o podivuhodném prapůvodním zlatém věku a doufali, že jednoho dne bude tento zlatý věk obnoven. Ke konci prvního století před naším letopočtem psal latinský básník Vergilius, že v bezprostřední budoucnosti nastane nová a trvalá aetas aurea (neboli zlatý věk). V následujících staletích „tvrdilo přinejmenším šestnáct římských císařů, že za jejich vlády došlo k obrození Zlatého věku“, uvádí The Encyclopedia of Religion. Dnes však dobře víme, že to byla pouhá politická propaganda.
Mnoho Keltů toužilo po zemi plné lesku, která se nachází na ostrově (či souostroví) za mořem, kde prý lidé žijí v dokonalém štěstí. Jedna legenda říká, že král Artuš poté, co byl smrtelně raněn, objevil nádherný ostrov Avalon a na něm pak dále žil.
Historik Jean Delumeau říká, že ve starověku a středověku se mnozí lidé domnívali, že někde „na vrcholu nepřístupné hory nebo za nepřekonatelným oceánem“ stále ještě existuje zahrada doslovných rozkoší — zahrada Eden. Italský básník Dante sice věřil v nebeský ráj, ale přesto si představoval, že dosud existuje i ráj pozemský, který leží na vrcholu hory v Očistci, přesně na protilehlé straně země oproti Jeruzalému. Někteří lidé věřili, že ráj je možné nalézt v Asii, v Mezopotámii nebo v Himálaji. Středověkých legend o edenském ráji bylo velmi mnoho. Mnozí lidé věřili, že nedaleko tohoto ráje je přenádherné království, kterému vládne zbožný Kněz Jan. V království Kněze Jana se prý žije dlouho a blaženě a jeho království je nevysychajícím pramenem hojnosti a bohatství díky tomu, že se nachází tak blízko ráje. Jiní lidé si stále ještě uchovávali v mysli starověké řecké legendy a věřili, že kdesi v Atlantském oceánu jsou rajské ostrovy. Na středověkých mapách je vidět, s jakou jistotou se věřilo v existenci zahrady Eden; na těchto mapách bývalo dokonce vyznačeno místo, kde se Eden pravděpodobně nachází.
Mořeplavci, kteří se v patnáctém a šestnáctém století plavili přes Atlantský oceán, ve skutečnosti hledali staronový svět. Věřili, že za oceánem najdou kromě Indie i zahradu Eden. Kryštof Kolumbus například edenskou zahradu hledal v hornatých krajích mírného a tropického pásma Jižní i Střední Ameriky. Evropští objevitelé, kteří přistáli v Brazílii a viděli, že je to země s příjemným podnebím, množstvím potravy a bujným rostlinstvem, byli přesvědčeni, že ztracený ráj musí být právě tam. Zanedlouho je však okolnosti donutily, aby si uvědomili chmurnou skutečnost.
Utopie — ideální místa pro život?
Někteří lidé nepátrali po ideálním světě v odlehlých koutech země — místo toho se jej pokusili naplánovat. Tak v roce 1516 anglický humanista Thomas More popsal ostrov nazvaný Utopie, nádhernou, pokojnou zemi, kde vládla tolerance, svět na hony vzdálený tomu zkaženému světu, který More znal. I jiní lidé se pokusili naplánovat lepší, šťastnější světy: v šestém století před naším letopočtem to byl Platon ve svém díle Ústava; v roce 1602 italský mnich Tommaso Campanella ve svém vysoce organizovaném Slunečním státě; jen o několik let později pak anglický filozof Francis Bacon ve vyprávění o „šťastném a prosperujícím státě“ zvaném Nová Atlantida. Během následujících staletí nejrůznější myslitelé (věřící i nevěřící) popisovali desítky a desítky utopií. Málokterého z těchto myslitelů však lidé brali vážně.
Byli i takoví lidé, kteří se pokusili svou utopii uskutečnit. V roce 1824 se například bohatý angličan Robert Owen rozhodl, že emigruje do Indiany (USA) a tam své utopistické představy zrealizuje ve vesnici, kterou nazval Nová harmonie. Owen v přesvědčení, že za správných podmínek se lidé zlepší, vynaložil skoro všechny své prostředky na to, aby se pokusil tuto představu uskutečnit a vytvořit nový, mravný svět. Výsledek však dosvědčil, že nové podmínky života nestačí k utvoření nového člověka.
Téměř každá politická ideologie tvrdí, že k tomu, aby na zemi vznikl vytoužený ráj, musí člověk rozplánovat svět na základě svých znalostí a svého vlastního pojetí pravdy. Je však paradoxem, že snahy o uskutečnění onoho toužebného přání vedly k různým válkám a revolucím — například k francouzské revoluci roku 1789 a k bolševické revoluci roku 1917. Častým výsledkem takových snah bylo jen více bolesti a utrpení, nikoli vznik rajských poměrů.
Touhy, plány, utopie a snahy o jejich realizaci — zklamání za zklamáním. V dnešní době někteří lidé mluví o „neuskutečněném snu“ či o „konci éry utopií“ a vybízejí nás, abychom se „naučili žít bez utopií“. Je nějaká naděje, že někdy spatříme lepší svět, anebo to bude navždy jen pouhý sen?
Křesťané a lepší svět
Nový svět rozhodně není snem — můžeme ho s jistotou očekávat! Ježíš Kristus, Zakladatel křesťanství, věděl, že současný svět není tím nejlepším světem. Učil, že zemi zdědí lidé mírné povahy a že se na zemi bude dít Boží vůle. (Matouš 5:5; 6:9, 10) Ježíš i jeho učedníci věděli, že tento přítomný svět je ovládaný Božím nepřítelem, Satanem Ďáblem, a že to je základní příčina mnoha palčivých problémů lidstva. (Jan 12:31; 2. Korinťanům 4:4; 1. Jana 5:19; Zjevení 12:12) Věrní Židé očekávali den, kdy Bůh jednou provždy zbaví zemi válek, bolesti a nemocí a osídlí ji lidmi, kteří milují pokoj a spravedlnost. Podobně čekali i křesťané, kteří žili v prvním století; čekali, že tento současný svět bude odstraněn a že místo něho bude ustanoven nový systém věcí, „nová nebesa a nová země“. — 2. Petra 3:13; Žalm 37:11; 46:8, 9; Izajáš 25:8; 33:24; 45:18; Zjevení 21:1.
Tento slib o lepším světě zopakoval Ježíš Kristus v době, kdy visel na mučednickém kůlu. Jednomu zločinci, který do jisté míry projevil, že v Ježíše věří, řekl: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23:40–43) Co si pod těmito slovy onen zločinec představil? Chtěl Ježíš říci, že tento zločinec ‚bude s ním‘ v nebi ještě téhož dne, jak to zřejmě naznačují některé katolické a protestantské překlady Bible? Ne, tak to Ježíš nemyslel, protože po svém vzkříšení řekl Marii Magdaléně, že ‚ještě nevystoupil k Otci‘. (Jan 20:11–18) Ani jeho učedníci neuvažovali o nebeském ráji, ačkoli je před letnicemi roku 33 n. l. Ježíš tři a půl roku vyučoval. (Skutky 1:6–11) Ten zločinec pochopil Ježíšova slova tak, jak by je pochopila drtivá většina tehdejších Židů: Ježíš sliboval lepší svět, který bude na rajské zemi. Jeden německý učenec připustil: „Učení o odplatě v podobě posmrtného života se v Novém zákoně jednoduše neobjevuje.“
Také apoštol Pavel v listě Hebrejcům dosvědčuje, že na naší zemi bude ráj. Pavel povzbuzoval své spoluvěřící, aby ‚nezanedbali záchranu tak velkou, že byla pronesena prostřednictvím Ježíše Krista‘, a tím potvrdil, že Jehova Bůh dal Ježíšovi moc nad ‚budoucí obydlenou zemí [řecky oikoumené] ‘. (Hebrejcům 2:3, 5) V křesťanských řeckých písmech se pojem oikoumené vždy vztahuje na naši zemi, která je obydlena lidmi, nikoli na nebeský svět. (Srovnej Matouše 24:14; Lukáše 2:1; 21:26; Skutky 17:31.) Boží Království pod vládou Krista Ježíše bude proto panovat nad obydlenou zemí. Země bude opravdu ideálním místem pro život!
Království samo je nebeské, ale přesto bude zasahovat do pozemských záležitostí. Jak se to projeví? Nemoce, ukrutnosti, chudoba, smrt — to vše bude jen vzdálenou vzpomínkou. Zmizí dokonce i citové napětí a nespokojenost. (Zjevení 21:3–5) Bible říká, že Bůh ‚otevře svou ruku a uspokojí touhu všeho živého‘. (Žalm 145:16) Takové problémy jako nezaměstnanost a znečištěné životní prostředí budou praktickým způsobem a natrvalo vyřešeny. (Izajáš 65:21–23; Zjevení 11:18) Díky Božímu požehnání však především zvítězí pravda, právo a mír — dnes napohled téměř vymizelé hodnoty! — Žalm 85:7–13; Galaťanům 5:22, 23.
Je to vše jenom sen, pouhá utopie? Není. Doba, v níž žijeme — tato nejkritičtější ze všech dob — je dokladem, že jsme „v posledních dnech“ tohoto světa a že nový svět je již blízko. (2. Timoteovi 3:1–5) Chtěli byste v něm žít? Studiem Bible se svědky Jehovovými se můžete dozvědět, co je třeba udělat, abyste v něm mohli žít. Lepší svět je blízko, a je daleko lepší, než si umíme představit. Není to utopie — je to skutečnost!
[Obrázek na straně 7]
Lepší svět — blízká skutečnost