Vítězí zlo?
PŘEDSTAVA všezahrnujícího zápasu mezi silami dobra a zla byla v průběhu celých dějin předmětem nekonečných spekulací, jimiž se zabývali spisovatelé a filozofové. Existuje však jedna kniha, v níž jsou dějiny boje mezi Bohem a Ďáblem přesně popsány. Touto knihou je Bible. Osvětluje sporné otázky, jež jsou s tímto konfliktem spojeny, a umožňuje nám zjistit, která strana ve skutečnosti zvítězila.
Krátce po stvoření prvního muže a první ženy jeden neviditelný duchovní tvor, Satan Ďábel, zpochybnil Boží panství. Jak? Satan nenápadně naznačil, že Bůh svým tvorům upírá nějaké dobré věci a že by se lidem dařilo lépe, kdyby nebyli na Bohu závislí. (1. Mojžíšova 3:1–5; Zjevení 12:9)
Později, za života patriarchy Joba, vyvolal Satan další spornou otázku. Ve snaze zlomit Jobovu ryzost prohlásil: „Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše.“ (Job 2:4) To bylo opravdu odvážné tvrzení! Satan nepoukázal jmenovitě na Joba, ale použil všeobecné označení „člověk“. Tím zpochybnil ryzost každého člověka bez výjimky. V podstatě tvrdil: ‚Pro záchranu svého života udělá člověk všechno. Dejte mi příležitost, a odvrátím od Boha kohokoli.‘
Vítězství v boji mezi Bohem a Ďáblem závisí na tom, jak budou zodpovězeny dvě otázky: Je člověk schopen úspěšně vládnout sám sobě? Podařilo se Ďáblovi odvrátit každého člověka od pravého Boha?
Jsou lidé schopni úspěšně vládnout sami sobě?
Lidé experimentují s různými typy vlád již po celá tisíciletí. V průběhu dějin byly vyzkoušeny různé vládní formy — monarchie, aristokracie, demokracie, autokracie, fašismus i komunismus. Jestliže je třeba neustále experimentovat s různými způsoby vládnutí, není z toho snad patrné, že jsou nedostatečné?
„Římský národ se ocitl téměř nevědomky ve velikém administrativním pokusu,“ píše H. G. Wells ve svém díle Stručné dějiny světa, jež bylo vydáno v roce 1931 (anglicky v roce 1929). Tento historik pokračuje: „[Říše se] měnila stále. Nikdy nedospěla pevnosti. Po jedné stránce se ten pokus nezdařil. Po druhé stránce zůstal ten pokus nedokončen a dnešní Evropa a Amerika stále ještě řeší záhady světového státnického umění, se kterými se poprvé střetl římský národ.“
Experimentování s vládou pokračovalo dál a probíhalo i ve dvacátém století. Koncem tohoto století byla v dosud nebývalé míře uznávána demokracie. Demokracie teoreticky dovoluje, aby se na vládě podílel každý. Poskytla však důkaz, že si člověk může úspěšně vládnout sám bez Boha? Džaváharlál Néhrú, bývalý indický premiér, označil demokracii jako dobrou, ale dodal: „Říkám to, protože ostatní systémy jsou horší.“ Bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d’Estaing řekl: „Jsme svědky krize poslanecké demokracie.“
Již v pátém století př. n. l. řecký filozof Platón odhalil, v čem tkví slabost demokratického způsobu vlády. V knize A History of Political Theory (Dějiny politické teorie) je uvedeno, že napadl „nevědomost a nekompetentnost politiků jako zvláštní kletbu demokracií“. Mnozí dnešní politici si stěžují, že je obtížné najít talentované jednotlivce, kteří by byli způsobilí sloužit ve vládě. Lidem „jdou na nervy vůdci, kteří v době, kdy na lidi doléhají tak velké problémy, vypadají neschopní,“ uvedl The Wall Street Journal a pokračoval: „Lidé jsou znechuceni, když nacházejí nerozhodnost a úplatnost tam, kde hledají vedení.“
Uvažujme nyní o panování starověkého izraelského krále Šalomouna. Jehova Bůh dal Šalomounovi mimořádnou moudrost. (1. Královská 4:29–34) Jak se Izraeli dařilo během Šalomounovy čtyřicetileté vlády? „Judy a Izraele bylo mnoho,“ odpovídá Bible, „jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se.“ Zpráva také uvádí: „Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem, od Danu po Beer-šebu, po všechny Šalomounovy dny.“ (1. Královská 4:20, 25) Za vlády moudrého krále, který byl viditelným zástupcem neviditelného svrchovaného Panovníka, Jehovy Boha, se národ těšil ze stability, blahobytu a radosti, jaké neměly obdobu.
Mezi vládou lidskou a vládou Boží je tedy propastný rozdíl. Může někdo oprávněně tvrdit, že ve sporné otázce týkající se panství zvítězil Satan? Ne. Prorok Jeremjáš totiž výstižně řekl: „Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku nepatří jeho cesta. Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23)
Může Satan odvrátit každého člověka od Boha?
Byl Satan úspěšný ve svém tvrzení, že může každého odvrátit od Boha? V 11. kapitole biblické knihy Hebrejcům apoštol Pavel uvádí jmenovitě celou řadu věrných mužů a žen, kteří žili v předkřesťanské době. Potom prohlašuje: „Nevystačí [mi] čas, jestliže budu dále vyprávět o Gideonovi, Barakovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi i o Samuelovi a o ostatních prorocích.“ (Hebrejcům 11:32) O těchto věrných Božích služebnících Pavel mluví jako o ‚velkém oblaku svědků‘. (Hebrejcům 12:1) Řecké slovo, které je zde přeloženo výrazem „oblak“, neznamená osamocený, ostře ohraničený oblak určité velikosti a určitého tvaru, ale obrovské, beztvaré množství oblaků. To je výstižné, protože Božích věrných služebníků bylo ve starověku tolik, že jsou jako obrovské množství oblaků. Ano, lidé, kteří se na základě své svobodné vůle rozhodli být věrně oddáni Jehovovi Bohu, zde byli po celá staletí a bylo jich nesčetně mnoho. (Jozue 24:15)
A jak je to dnes? Ve dvacátém století čelili svědkové Jehovovi hroznému pronásledování a odporu, a přesto jejich počet vzrostl a je jich po celém světě přes šest milionů. Přibližně devět milionů dalších lidí se k nim připojuje, a mnozí z nich podnikají rozhodné kroky k tomu, aby si vytvořili blízký, osobní vztah k Bohu.
Na Satanovo tvrzení, že může odvrátit lidi od Jehovy Boha, dal nejpádnější odpověď Boží vlastní Syn, Ježíš Kristus. Svou ryzost neporušil ani za těch nejtrýznivějších bolestí na mučednickém kůlu. Předtím než Ježíš vydechl naposledy, zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ (Lukáš 23:46)
Satan se snaží udržet si lidi pod svou nadvládou, a používá k tomu všechno, co má v moci — od pokušení až po přímé pronásledování. Svádí lidi ‚touhou těla a touhou očí a okázalým vystavováním prostředků, které má někdo k životu‘, a tímto způsobem se je snaží buď udržet daleko od Jehovy nebo je od něho odlákat. (1. Jana 2:16) Satan také „zaslepil mysl nevěřících, aby ji neprozářilo osvícení slavnou dobrou zprávou o Kristu“. (2. Korinťanům 4:4) A ve snaze dosáhnout svého cíle se neváhá uchýlit k vyhrožování, a využívá také strachu z lidí. (Skutky 5:40)
Ty, kdo jsou na Boží straně, však Ďábel nepřemohl. Poznali Jehovu Boha a ‚milují ho celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí‘. (Matouš 22:37) Ano, neochvějná věrná oddanost Ježíše Krista a nespočetného množství lidí svědčí o naprosté porážce Satana Ďábla.
Co přinese budoucnost?
Budou lidské experimenty s vládnutím pokračovat donekonečna? Prorok Daniel předpověděl: „Za dnů těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44) Království, které zřizuje nebeský Bůh, je vláda se sídlem v nebesích, jejímž panovníkem je Ježíš Kristus. Ten své následovníky učil, aby se modlili právě o toto Království. (Matouš 6:9, 10) V blížící se „válce velikého dne Boha Všemohoucího“ toto Království zničí všechny lidské vlády a bude působit svým vlivem po celé zemi. (Zjevení 16:14, 16)
Co čeká Satana? Bible popisuje tuto budoucí událost: „[Jehovův anděl se] zmocnil draka, prahada, který je Ďábel a Satan, a spoutal ho na tisíc let. A uvrhl ho do propasti a zavřel ji a zapečetil ji nad ním, aby již nezaváděl na scestí národy, dokud neskončí tisíc let.“ (Zjevení 20:1–3) Teprve až bude Satan uvržen do propasti, kde bude v nečinnosti, nastane Tisícileté panování Ježíše Krista.
Tato země bude nádherným místem! Ničemnost a ti, kdo ji působí, budou pryč. Bible slibuje: „Zločinci budou odříznuti... Ale mírní, ti budou vlastnit zemi a vskutku naleznou své největší potěšení v hojnosti pokoje.“ (Žalm 37:9–11) Jejich pokoj nebudou ohrožovat ani lidé, ani zvířata. (Izajáš 11:6–9) Dokonce i miliony lidí, kteří v průběhu dějin stáli na Ďáblově straně — buď z neznalosti nebo proto, že neměli příležitost Jehovu poznat —, budou přivedeny zpět k životu a Bůh jim poskytne vzdělávání v souladu se svou vůlí. (Skutky 24:15)
Do konce Tisíciletého panování bude země uvedena do rajského stavu a lidé, kteří zde budou žít, dosáhnou lidské dokonalosti. Potom bude Satan na „malou chvíli“ propuštěn, a pak bude zničen navždy, společně se všemi odpůrci Božího panství. (Zjevení 20:3, 7–10)
Na čí stranu se postavíte?
Ve dvacátém století Satan působil na zemi zkázu. Poměry na zemi však neznamenají, že by zvítězil, ale jsou naopak znamením toho, že žijeme v posledních dnech tohoto ničemného světa. (Matouš 24:3–14; Zjevení 6:1–8) O tom, kdo je vítězem, nerozhoduje ani intenzita ničemnosti, ani názor většiny. Rozhodující je totiž to, čí způsob vlády je nejlepší a zda někdo slouží Bohu z lásky. V obou těchto ohledech patří vítězství Jehovovi.
Jestliže se v čase, který byl dán k dispozici, již jasně prokázalo, že Satan nemá pravdu, proč potom Bůh dovoluje, aby ničemnost dále pokračovala? Jehova projevuje trpělivost, „protože netouží, aby byl někdo zahuben, ale touží, aby všichni dosáhli pokání“. (2. Petra 3:9) Boží „vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. (1. Timoteovi 2:4) Kéž tedy využijete času, který ještě zbývá, a budete se věnovat studiu Bible a tak ‚přijímat poznání o jediném pravém Bohu a o tom, kterého vyslal, Ježíši Kristu‘. (Jan 17:3) Svědkové Jehovovi vám rádi pomohou získat toto poznání, abyste mohli i vy společně s miliony jiných lidí stát pevně na vítězné straně.
[Obrázky na straně 5]
Svědkové Jehovovi zachovávají ryzost a tím přispívají k Satanově porážce
[Obrázek na straně 7]
Na straně Jehovy je mnoho lidí, kteří mu jsou věrně oddáni