Doufejte v Jehovu a buďte odvážní

„Doufej v Jehovu; buď odvážný, a ať je tvé srdce silné, ano, doufej v Jehovu.“ (ŽALM 27:14)

 1. Jak důležité je mít naději a jak se tento výraz používá v Bibli?

SKUTEČNÁ naděje se podobá jasnému světlu. Pomáhá nám dohlédnout za nynější zkoušky a jít odvážně a radostně vstříc budoucnosti. Důvěryhodnou naději nám může dát pouze Jehova, a opravdu nám ji dává prostřednictvím svého inspirovaného Slova. (2. Timoteovi 3:16) Výrazy „naděje“ a „doufat“ se na stránkách Bible objevují v různých tvarech více než 160krát. Slovo „naděje“ zde znamená buď dychtivé a jisté očekávání něčeho dobrého, nebo předmět takového očekávání.a Taková naděje je víc než pouhé přání. To může být nepodložené a neuskutečnitelné.

 2. Jakou roli naděje hrála v Ježíšově životě?

² Ježíš doufal v Jehovu. Když před ním byly zkoušky a útrapy, neviděl jen přítomnost, ale díval se dál. „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ (Hebrejcům 12:2) Díky tomu, že se soustředil na vyhlídku ospravedlnit Jehovovu svrchovanost a posvětit jeho jméno, zachoval neochvějnou věrnost bez ohledu na utrpení, které kvůli tomu musel snést.

 3. Jaký význam má v životě Božích služebníků naděje?

³ Na spojitost mezi nadějí a odvahou poukázal král David. Řekl: „Doufej v Jehovu; buď odvážný, a ať je tvé srdce silné, ano, doufej v Jehovu.“ (Žalm 27:14) Pokud má naše srdce být silné, nesmíme nikdy dopustit, aby naše naděje vybledla. Musíme ji stále mít jasně na mysli a upínat se k ní srdcem. To nám pomůže, abychom při práci, kterou dal Ježíš za úkol všem svým učedníkům, byli podobně odvážní a horliví, jako byl on sám. (Matouš 24:14; 28:19, 20) Není divu, že v Bibli je naděje uvedena vedle víry a lásky jako nezbytná vlastnost, která trvale charakterizuje život Božích služebníků. (1. Korinťanům 13:13)

‚Oplýváte nadějí‘?

 4. Na co se velmi těší pomazaní křesťané a na co jejich společníci z ‚jiných ovcí‘?

⁴ Boží ctitelé mají skvělou budoucnost. Pomazaní křesťané dychtivě čekají na to, že budou spolu s Kristem sloužit v nebi, a „jiné ovce“ se těší z „naděje, že . . . tvorstvo, bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích [pozemských] dětí“. (Jan 10:16; Římanům 8:19–21; Filipanům 3:20) S touto ‚slavnou svobodou‘ bude spojeno osvobození od hříchu a jeho hrozných následků. Jehova svým věrným služebníkům nabízí opravdu to nejlepší. Nic jiného bychom ani od Dárce ‚každého dobrého daru a dokonalého obdarování‘ nečekali. (Jakub 1:17; Izajáš 25:8)

 5. Co musíme dělat, abychom „oplývali nadějí“?

⁵ Jak velký vliv by křesťanská naděje měla mít na náš život? V Římanům 15:13 je napsáno: „Kéž vás Bůh, který dává naději, naplní vší radostí a pokojem, tím, že věříte, abyste oplývali nadějí s mocí svatého ducha.“ Naděje tedy není jako plamen svíčky na temném místě, ale podobá se třpytivým paprskům vycházejícího slunce. Naplňuje náš život pokojem a radostí, dává mu smysl a vlévá nám odvahu. Povšimněte si, že k tomu, abychom „oplývali nadějí“, musíme věřit Božímu psanému slovu a mít Božího svatého ducha. V Římanům 15:4 čteme: „Všechno, co bylo napsáno dříve, bylo . . . napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem.“ Zeptejte se tedy sami sebe: ‚Co dělám pro to, aby moje naděje byla jasná? Beru vážně studium Bible? Čtu si ji denně? Jak často se modlím o Božího ducha?‘ (Lukáš 11:13)

 6. Na co si musíme dávat pozor, nechceme-li, aby naše naděje zeslábla?

⁶ Z Božího slova čerpal sílu i Ježíš, náš Vzor. Když o Ježíšovi budeme bedlivě uvažovat, pomůže nám to, abychom „se neunavili a neochabli ve svých duších“. (Hebrejcům 12:3) Co by se stalo, kdybychom se věnovali například hmotným věcem nebo světským zájmům a naše Bohem daná naděje by se nám začala vytrácet z mysli a ze srdce nebo by se naše pozornost upřela jinam? Je logické, že by nás brzy přemohla duchovní únava a nakonec bychom ztratili mravní sílu a odvahu. S takovým rozpoložením bychom dokonce mohli zakusit „ztroskotání své víry“. (1. Timoteovi 1:19) Naproti tomu opravdová naděje naši víru upevňuje.

Je nezbytnou součástí víry

 7. Proč je možné říci, že naděje je nezbytnou součástí víry?

⁷ „Víra je jisté očekávání věcí, na něž je naděje, zřejmý projev skutečností, ačkoli je nelze spatřit,“ říká Bible. (Hebrejcům 11:1) Naděje tedy nesouvisí s vírou pouze okrajově, ale je její nezbytnou součástí. Je to patrné z příkladu Abrahama. V době, kdy Jehova jemu a jeho manželce Sáře slíbil dědice, byli oba z lidského pohledu příliš staří na to, aby mohli mít děti. (1. Mojžíšova 17:15–17) Jak Abraham na Boží slib reagoval? „Ačkoli za hranicí naděje, přece měl na základě naděje víru, že by se mohl stát otcem mnoha národů.“ (Římanům 4:18) Ano, právě Bohem daná naděje poskytla Abrahamovi pevný základ pro víru, že bude mít potomka. A jeho víra zase vedla k tomu, že tato naděje byla jasnější a pevnější. Abraham a Sára měli dokonce tak velkou odvahu, že opustili svůj domov a své příbuzné a strávili zbytek života ve stanech v cizí zemi.

 8. Jak naději upevňuje věrnost a vytrvalost?

⁸ Abraham si zachoval pevnou naději díky tomu, že Boha bezvýhradně poslouchal, i když to někdy bylo obtížné. (1. Mojžíšova 22:2, 12) Totéž musíme dělat my, jestliže chceme mít jistotu, že obdržíme odměnu. Musíme Jehovu poslouchat a vytrvale mu sloužit. Apoštol Pavel napsal, že „vytrvalost“ má za následek „schválený stav“, jehož výsledkem je naděje, a „naděje nevede ke zklamání“. (Římanům 5:4, 5) Proto Pavel také napsal: „Toužíme . . ., aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost, abyste tak měli plnou jistotu naděje až do konce.“ (Hebrejcům 6:11) Tento optimistický výhled do budoucnosti, který máme díky našemu důvěrnému vztahu k Jehovovi, nám může pomáhat, abychom veškerým útrapám čelili odvážně, a dokonce radostně.

„Radujte se z naděje“

 9. Co musíme dělat, abychom se mohli ‚radovat z naděje‘?

⁹ Naděje, kterou nám dává Bůh, daleko předčí všechno, co nám může nabídnout svět. V Žalmu 37:34 je napsáno: „Doufej v Jehovu a drž se jeho cesty, a on tě vyvýší, abys vzal do vlastnictví zemi. Až budou odříznuti ničemní, uvidíš to.“ Není to snad pádný důvod, abychom se ‚radovali z naděje‘? (Římanům 12:12) K tomu je ovšem zapotřebí, abychom svou naději stále chovali v mysli. Přemýšlíte o své naději pravidelně? Představujete si, že jste v ráji, překypujete zdravím, netíží vás starosti, jste mezi lidmi, které máte rádi, a pracujete na něčem opravdu uspokojujícím? Přemýšlíte o obrázcích ráje, které bývají v našich publikacích? Když takto pravidelně rozjímáme, je to podobné, jako kdybychom umývali okno, z něhož je překrásný výhled. Kdybychom okenní tabuli přestali čistit, zakrátko by pro nános špíny nebylo skrze ni jasně vidět a scéna za oknem by ztratila své kouzlo. Pak by naši pozornost snadno upoutalo něco jiného. Kéž se nám to nikdy nestane!

10. Proč je to, že se těšíme na odměnu, známkou dobrého vztahu k Jehovovi?

¹⁰ Hlavním důvodem, proč sloužíme Jehovovi, je samozřejmě naše láska k němu. (Marek 12:30) Měli bychom však také dychtivě vyhlížet odměnu, kterou nám slibuje. Jehova dokonce očekává, že to budeme dělat! V Hebrejcům 11:6 je napsáno: „Bez víry je . . . nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají.“ Proč si Jehova přeje, abychom v něm viděli Dárce odměny? Protože tím dáváme najevo, že svého nebeského Otce dobře známe. Jehova je štědrý a miluje své děti. Představte si, jak smutný by byl náš život a jak snadno bychom klesali na mysli, nemít „budoucnost a naději“. (Jeremjáš 29:11)

11. Jak naděje pomohla Mojžíšovi, aby se správně rozhodl?

¹¹ Mimořádným příkladem člověka, který měl stále na mysli svou Bohem danou naději, byl Mojžíš. Jako ‚syn faraónovy dcery‘ se mohl v Egyptě stát mocným, získat postavení a nahromadit jmění. Když si však měl zvolit mezi těmito věcmi a službou Jehovovi, odvážně se rozhodl pro to druhé. Proč? Protože „se upřeně díval vstříc vyplacení odměny“. (Hebrejcům 11:24–26) Naděje, kterou Mojžíš od Jehovy dostal, mu rozhodně nebyla lhostejná.

12. V čem se křesťanská naděje podobá přilbě?

¹² Apoštol Pavel přirovnal naději k přilbě. Tato obrazná přilba chrání naši schopnost přemýšlet a tak nám pomáhá moudře se rozhodovat, správně určovat, co má v životě skutečnou hodnotu, a zůstávat ryzí. (1. Tesaloničanům 5:8) Máte svou obraznou přilbu neustále na hlavě? Pokud ano, pak podobně jako Mojžíš a Pavel nebudete zakládat „svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu, který nám bohatě opatřuje všechno k našemu potěšení“. Je pravda, že říci „ne“ sobeckým zájmům je nepopulární a vyžaduje to odvahu. Ale vyplatí se to! Koneckonců, proč byste se měli spokojit s něčím podřadnějším, než je ‚skutečný život‘, který obdrží ti, kdo doufají v Jehovu a milují ho? (1. Timoteovi 6:17, 19)

„Rozhodně tě neopustím“

13. O čem Jehova ujišťuje své věrné služebníky?

¹³ Lidé, kteří vkládají naději do současného systému věcí, mají důvod dívat se do budoucnosti s velkým znepokojením. Svět se totiž stále více zmítá v ‚tísnivých bolestivých křečích‘. (Matouš 24:8) Ten, kdo doufá v Jehovu, se však nestrachuje. Dál „bude přebývat v bezpečí a nebude ho rozrušovat děs z neštěstí“. (Přísloví 1:33) Od současného světa si takový člověk nic neslibuje, a proto rád poslouchá Pavlovu radu: „Ať je váš způsob života oproštěn od lásky k penězům, zatímco jste spokojeni s přítomnými věcmi. Vždyť řekl: ‚Rozhodně tě neopustím, rozhodně tě ani nezanechám.‘“ (Hebrejcům 13:5)

14. Proč křesťané nemusí být příliš úzkostliví, pokud jde o hmotné věci potřebné k životu?

¹⁴ V tomto slibu je dvakrát použito slovo „rozhodně“. Nemusíme tedy mít sebemenší pochybnosti o tom, že Bůh se o nás postará. O Boží láskyplné péči nás ujistil i Ježíš, když řekl: „Neustále tedy hledejte nejprve království a Otcovu spravedlnost, a to všechno ostatní [neboli hmotné věci potřebné k životu] vám bude přidáno. Nikdy tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti.“ (Matouš 6:33, 34) Jehova dobře ví, že je pro nás obtížné nést na bedrech odpovědnost za péči o tělesné potřeby a přitom být horliví pro Boží Království. Mějme tedy plnou důvěru, že se o naše potřeby chce postarat a že to dokáže. (Matouš 6:25–32; 11:28–30)

15. Jak křesťané projevují, že stále mají ‚prosté oko‘?

¹⁵ Svou důvěru v Jehovu projevujeme tím, že stále máme ‚prosté oko‘. (Matouš 6:22, 23) Mít prosté oko znamená být upřímní, mít čisté pohnutky, nebýt chamtiví a nesledovat sobecké cíle. Neznamená to žít v bídě nebo nedbat na to, že jako křesťané máme odpovědnost starat se o své tělesné potřeby. Křesťan, který má prosté oko, klade službu Jehovovi na první místo v životě a projevuje přitom ‚zdravou mysl‘. (2. Timoteovi 1:7)

16. Proč k tomu, abychom si zachovali prosté oko, potřebujeme víru a odvahu?

¹⁶ Máme-li si prosté oko zachovat, potřebujeme víru a odvahu. Řekněme, že váš zaměstnavatel bude vyžadovat, abyste pravidelně pracovali v době křesťanských shromáždění. Budete odvážní a upřednostníte to, co má z duchovního hlediska větší hodnotu? Když někdo pochybuje o tom, že Jehova splní svůj slib a o své služebníky se postará, pak Satanovi stačí jen stupňovat tlak. Nakonec možná dosáhne toho, že takový člověk na shromáždění přestane chodit úplně. Ano, kdybychom neměli dost víry, mohli bychom vládu nad svým životem předat Satanovi, takže by náš žebříček hodnot určoval on, a ne Jehova. To by jistě bylo tragické! (2. Korinťanům 13:5)

„Doufej v Jehovu“

17. Jaké požehnání už nyní zažívají ti, kdo důvěřují Jehovovi?

¹⁷ V Písmu opakovaně čteme, že ti, kdo doufají v Jehovu a důvěřují mu, nebudou zklamáni. (Přísloví 3:5, 6; Jeremjáš 17:7) Je pravda, že takoví lidé se snad někdy musí spokojit s málem. Ve srovnání s požehnáním, které od Jehovy obdrží, je však pro ně tato oběť nevýznamná. Dávají najevo, že ‚doufají v Jehovu‘, a jsou přesvědčeni, že Jehova nakonec naplní každou správnou touhu svých věrných služebníků. (Žalm 37:4, 34) Už nyní tedy zažívají skutečné štěstí. „Očekáváním spravedlivých je radost, ale naděje ničemných, ta zanikne.“ (Přísloví 10:28)

18, 19. (a) O čem nás Jehova láskyplně ujišťuje? (b) Co musíme dělat, abychom Jehovu stále měli „po [své] pravici“?

¹⁸ Hošík, který se při chůzi drží za ruku svého táty, nemá strach. I my se můžeme cítit bezpeční, když chodíme se svým nebeským Otcem. „Neboj se,“ řekl Jehova Izraeli, „vždyť jsem s tebou. . . . Skutečně ti pomohu. . . . Vždyť tvou pravici svírám já, Jehova, tvůj Bůh, Ten, který ti říká: ‚Neboj se. Já sám ti pomohu.‘“ (Izajáš 41:10, 13)

¹⁹ Představa, že nás Jehova pevně drží za ruku, je opravdu hřejivá. David napsal: „Jehovu si stále stavím před sebe. Je po mé pravici, a proto nebudu přiveden k potácení.“ (Žalm 16:8) Co musíme dělat, abychom Jehovu stále měli „po [své] pravici“? Přinejmenším dvě věci. Jednak musíme dovolit Božímu slovu, aby nás vedlo v každé oblasti života, a jednak musíme upírat oči na velkolepou odměnu, kterou nám Jehova slibuje. Žalmista Asaf zpíval: „Jsem . . . neustále s tebou; uchopil jsi mou pravici. Svou radou mě povedeš a pak mě dovedeš dokonce k slávě.“ (Žalm 73:23, 24) Když máme takové ujištění, můžeme opravdu jít budoucnosti vstříc s odvahou.

‚Přibližuje se vaše osvobození‘

20, 21. Jakou budoucnost mají ti, kdo doufají v Jehovu?

²⁰ Mít Jehovu po pravici je nyní den ode dne naléhavější. Zakrátko bude zničeno falešné náboženství a tím začne velké soužení — takové, jaké Satanův svět dosud nezažil. (Matouš 24:21) Lidi, kteří nemají víru, zachvátí strach. Avšak Jehovovi odvážní služebníci se v této chaotické době budou radovat! Budou totiž mít naději. Ježíš řekl: „Až se to . . . začne dít, napřimte se a pozvedněte hlavu, protože se přibližuje vaše osvobození.“ (Lukáš 21:28)

²¹ Radujme se proto z naděje, kterou nám Bůh dává. Nedejme se oklamat ani svést Satanovými vychytralými pokusy o to, aby naši pozornost odlákal jinam. Také se usilovně snažme prohlubovat svou víru, lásku a zbožnou bázeň. Pak budeme mít odvahu poslouchat Boha za všech okolností a odporovat Ďáblu. (Jakub 4:7, 8) Ano, „buďte odvážní, a kéž je vaše srdce silné, vy všichni, kdo čekáte na Jehovu“. (Žalm 31:24)

[Poznámka pod čarou]

Znáte odpověď?

• Jak Ježíšovi pomáhala k odvaze naděje?

• Jak spolu souvisejí naděje a víra?

• Jak mohou naděje a víra křesťanům pomáhat, aby odvážně dávali na první místo duchovní hodnoty?

• Proč se ti, kdo ‚doufají v Jehovu‘, mohou do budoucnosti dívat s odvahou?

[Obrázek na straně 28]

Ať je vám málo nebo hodně let, představujete si, že žijete v ráji?