Svět jich nebyl hoden
„Byli kamenováni, byli zkoušeni, . . . a svět jich nebyl hoden.“ — Hebr. 11:37, 38.
1, 2. Za jakých okolností zachovávali ryzost Jehovovi svědkové starých dob? Jak působí jejich skutky na Boží služebníky v dnešní době?
JEHOVOVI svědkové ve staré době zachovávali ryzost vůči Bohu navzdory mnoha zkouškám, do nichž je uvedla nespravedlivá lidská společnost. Boží služebníci byli například kamenováni a zabíjeni mečem. Bylo s nimi špatně zacházeno a trpěli soužení. Nekolísali však ve víře. Proto o nich apoštol Pavel řekl: „Svět jich nebyl hoden.“ — Hebr. 11:37, 38.
2 Skutky Bohu oddaných lidí před potopou, patriarchů a Mojžíše podněcují víru a povzbuzují novodobé svědky Jehovovy, aby ve víře sloužili Bohu. Ale co jiní, o nichž je zmínka v 11. a 12. kapitole Hebrejcům? Jak můžeme mít užitek z uvažování o různých broušených ploškách jejich víry?
VÍRA SOUDCŮ, KRÁLŮ A PROROKŮ
3. Jak ukazují události související s Jerichem a s Raab, že je nutné dokazovat víru skutky?
3 Víra není jen osobní přesvědčení. (Čti Hebrejcům 11:30, 31.) Po Mojžíšově smrti dosahovali v Kanaánu Izraelité vírou jednoho vítězství za druhým, ale bylo k tomu třeba z jejich strany úsilí. Vírou, kterou projevoval Jozue a jiní, „padly zdi Jericha, když byly obcházeny sedm dnů“. Ale ‚vírou nezahynula nevěstka Raab s těmi [obyvateli Jericha], kteří neprojevovali víru a kteří jednali neposlušně‘. Proč? „Protože pokojně přijala [izraelské] zvědy“ a projevila svou víru tím, že je ukryla před Kananejci. Raab měla víru na pevném základě, protože slyšela zprávy o tom, jak Jehova před Izraelity „vysušil vody Rudého moře“ a dal jim zvítězit nad amorejskými králi Sichonem a Ogem. Raab provedla správné změny v morálním ohledu a byla za svou činnou víru odměněna tím, že byla při pádu Jericha i se svou domácností zachráněna a patří k linii předků Ježíše Krista. — Jozue 2:1–11; 6:20–23; Mat. 1:1, 5; Jak. 2:24–26.
4. Co zdůrazňují zkušenosti Gedeona a Baráka, pokud jde o projevování víry v nebezpečí?
4 Víra se projevuje naprostým spolehnutím na Jehovu v dobách nebezpečí. (Čti Hebrejcům 11:32.) Pavel připustil, že by mu nestačil čas, kdyby měl dále vyprávět o „Gedeonovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi i Samuelovi a o ostatních prorocích“, jejichž skutky poskytují množství důkazů víry a důvěry v Boha v nebezpečných situacích. Soudce Gedeon dostal pro svou víru od Boha moc, aby se skupinou pouhých 300 mužů porazil utlačující Midianity. (Soud. 7:1–25) Povzbuzen prorokyní Deborou dosáhl soudce Barák se svým vojskem v počtu 10 000 chabě vyzbrojených mužů vítězství nad daleko větším vojskem krále Jabína, které mělo 900 válečných dvoukolých vozů se železnými kosami a jemuž velel Sisera. — Soud. 4:1–5:31.
5. Jak projevovali víru Samson a Jefta a jak tím dokazovali úplné spolehnutí na Jehovu?
5 Jiným příkladem víry za dnů izraelských soudců byl Samson, mocný nepřítel Filištínů. Je pravda, že ho nakonec oslepili a zajali. Ale Samson jich mnoho usmrtil, když strhl sloupy domu, v němž přinášeli velkou oběť svému falešnému bohu Dagonovi. Ano, Samson zemřel s Filištíny, ale ne jako zoufalý sebevrah. Vírou se spolehl na Jehovu a prosil ho o pomoc, kterou potřeboval, aby vykonal pomstu na těchto nepřátelích Boha i jeho lidu. (Soud. 16:18–30) Jefta, jemuž dal Jehova vítězství nad Amonity, také projevoval víru, která svědčila o tom, že se plně spoléhal na Jehovu. Pouze na základě takové víry mohl splnit svůj slavnostní slib Bohu, když zasvětil svou dceru Jehovově službě jako pannu na celý život. — Soud. 11:29–40.
6. Jak projevoval svou víru David?
6 Pozoruhodnou víru měl také David. Již jako mladý muž bojoval proti filištínskému obrovi Goliatovi. „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem,“ řekl David, „ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk.“ Ano, David se spolehl na Boha, zabil obrovského Filištína a stal se potom statečným bojovníkem a bojoval v zájmu Božího lidu. Pro svou víru byl David mužem, který byl příjemný Jehovovu srdci. (1. Sam. 17:4, 45–51; Sk. 13:22) Samuel a jiní proroci také projevovali v celém svém životě velkou víru a plně se spoléhali na Boha. (1. Sam. 1:19–28; 7:15–17) Byly to opravdu vynikající příklady pro dnešní Jehovovy služebníky, mladé i staré.
7. a) Kdo ‚porážel vírou království ve střetnutí‘? b) Kdo ‚konal vírou spravedlnost‘?
7 Vírou můžeme úspěšně obstát v každé zkoušce ryzosti a splnit všechno, co je v souladu s Boží vůlí. (Čti Hebrejcům 11:33, 34.) Když Pavel dále uváděl další skutky víry, měl zřejmě na mysli hebrejské soudce, krále a proroky, protože právě předtím se o takových mužích zmiňoval jmenovitě. Soudcové jako Gedeon a Jefta „vírou poráželi království ve střetnutí“. Totéž činil král David, který podmanil Filištíny, Moabity, Syřany, Edomity a jiné. ( 2. Sam. 8:1–14) Skrze víru také bezúhonní soudcové „konali spravedlnost“ a spravedlivá rada Samuelova i jiných proroků přiměla alespoň některé k tomu, aby se vyvarovali chyb nebo aby se jich přestali dopouštět. — 1. Sam. 12:20–25; Iz. 1:10–20.
8. Jaký slib dostal David a k čemu to vedlo?
8 David patřil k těm, kteří skrze víru „obdrželi zaslíbení“. Jehova mu slíbil: „Tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“ (2. Sam. 7:11–16) A Bůh tento slib splnil, když v roce 1914 zřídil mesiášské království. — Iz. 9:6, 7; Dan. 7:13, 14.
9. Za jakých okolností byly ‚vírou zacpávány tlamy lvů‘?
9 Prorok Daniel úspěšně obstál ve zkoušce ryzosti, když se podle svého každodenního zvyku dále modlil k Bohu navzdory královskému zákazu. Daniel tak zachoval ryzost a vírou ‚zacpal tlamy lvů‘, neboť ho Jehova zachoval naživu ve lví jámě, do níž byl uvržen. — Dan. 6:4–23.
10. Kdo ‚zastavoval sílu ohně‘ vírou? K jakým skutkům nám pomůže podobná víra?
10 Danielovi hebrejští druhové Šadrach, Mešach a Abednego, kteří rovněž zachovávali ryzost, ve skutečnosti „zastavovali sílu ohně“. Když jim bylo vyhrožováno smrtí v mimořádně rozpálené peci, řekli králi Nebukadnecarovi, že nebudou sloužit bohům babylónského monarchy a nebudou uctívat obraz, který postavil, ať již je jejich Bůh zachrání nebo ne. Jehova neuhasil oheň v té peci, ale způsobil, že oheň těmto třem Hebrejcům neuškodil. (Dan. 3:1–30) Podobná víra nám umožní zachovat ryzost Bohu případně až do smrti z rukou nepřátel. — Zjev. 2:10.
11. a) Kdo unikal vírou ‚ostří meče‘? b) Kdo se vírou ‚stal silným‘? c) Kdo se ‚stal statečným ve válce‘ a ‚rozháněl vojska cizinců‘?
11 David ‚unikl ostří meče‘ mužů krále Saula. (1. Sam. 19:9–17) Proroci Elijáš a Eliša také unikli smrti mečem. (1. Král. 19:1–3; 2. Král. 6:11–23) Kdo však se stal ‚ze stavu slabosti. . . silným‘? Gedeon považoval sám sebe a své muže za příliš slabé, než aby mohli zachránit Izrael před Midianity. Bůh jej však učinil „silným“, neboť mu dal vítězství — a to s pouhými 300 muži. (Soud. 6:14–16; 7:2–7, 22) Když byly Samsonovi ostříhány vlasy, učinil jej Jehova „ze stavu slabosti“ ‚silným‘, a Samson tak způsobil smrt mnoha Filištínů. (Soud. 16:19–21, 28–30; srovnej Soudců 15:13–19.) Pavel snad také myslel na krále Ezechjáše, který byl ze stavu slabého vojensky i tělesně učiněn ‚silným‘. (Iz. 37:1–38:22) K Božím služebníkům, kteří se „stali. . . statečnými ve válce“, patřil soudce Jefta a král David (Soud. 11:32, 33; 2. Sam. 22:1, 2, 30–38) a k těm, kteří „rozháněli vojska cizinců“, patřil soudce Barák. (Soud. 4:14–16) Všechny tyto velké činy by nás měly přesvědčit, že vírou můžeme úspěšně obstát v každé zkoušce ryzosti a můžeme vykonat všechno, co odpovídá Jehovově vůli.
JINÉ PŘÍKLADY VÍRY
12. a) Které „ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé“? b) V jakém smyslu bude vzkříšení určitých mužů víry „lepší“?
12 K víře patří přesvědčení o vzkříšení, naděje, která nám pomáhá zachovávat ryzost Bohu. (Čti Hebrejcům 11:35.) Na základě víry „ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé“. Vírou a Boží mocí vzkřísil Elijáš syna vdovy z Carefatu a Eliša vzkřísil k životu chlapce jedné Šunemanky. (1. Král. 17:17–24; 2. Král. 4:17–37) „Ale jiní muži byli mučeni [doslova „biti holemi“], protože nepřijali vysvobození nějakým výkupným, aby dosáhli lepšího vzkříšení.“ Tito v Písmu nejmenovaní Jehovovi svědkové byli zřejmě ubiti k smrti a odmítali přijmout vysvobození, které vyžadovalo, aby učinili kompromis ve své víře. Jejich vzkříšení bude „lepší“, protože již nebude nevyhnutelné, aby opět zemřeli (jako ti, které vzkřísil Elijáš a Eliša), a dojde k němu pod panstvím království Ježíše Krista, „Věčného otce“, jehož výkupné poskytuje příležitost k nekonečnému životu na zemi. — Iz. 9:6; Jan 5:28, 29.
13. a) Kdo snášel „posměch a mrskání“? b) Kdo zakoušel „pouta a věznění“?
13 Máme-li víru, budeme schopni vytrvat v pronásledování. (Čti Hebrejcům 11:36–38.) Když jsme pronásledováni, je nám pomocí, máme-li na paměti naději na vzkříšení a uvědomujeme-li si, že nás Bůh může podporovat, jako podporoval ‚jiné, [kteří] byli zkoušeni [nebo podstupovali zkoušku víry] posměchem a mrskáním, a dokonce ještě více, pouty a vězeními‘. Izraelité se „ustavičně. . . posmívali. . . jeho prorokům, dokud Jehovův vztek nevystoupil proti jeho lidu“. (2. Par. 36:15, 16) Vírou snesl „posměch“ Michajáš, Eliša i jiní Boží služebníci. (1. Král. 22:24; 2. Král. 2:23, 24; Žalm 42:3; 42:4, „KB“) „Mrskání“ bylo známo za dnů izraelských králů a proroků. Jeremjáše jeho odpůrci ‚udeřili‘, a nebylo to jen nějaké plácnutí v podobě urážky. Jeho zkušenosti a také zkušenosti proroků Michajáše a Chananiho nám přicházejí na mysl, když čteme o ‚poutech a vězeních‘. (Jer. 20:1, 2; 37:15; 1. Král. 12:11; 22:26, 27; 2. Par. 16:7, 10) Novodobí svědkové Jehovovi mají podobnou víru, a proto byli schopni snášet podobné utrpení „pro spravedlnost“. — 1. Petra 3:14.
14. a) Kdo patřil k těm, kteří byli „kamenováni“? b) Kdo byl možná ‚rozťat‘?
14 „Byli kamenováni,“ řekl Pavel. Jeden takový muž víry byl Zecharjáš, syn kněze Jehojady. Zahalen Božím duchem mluvil proti odpadlíkům z Judy. K čemu to vedlo? Na příkaz krále Jehoaše ho spiklenci na nádvoří Jehovova domu ukamenovali k smrti. (2. Par. 24:20–22; Mat. 23:33–35) Pavel dodal: „Byli zkoušeni, byli roztínáni.“ Myslel snad na proroka Michajáše jako na jednoho z těch, kteří byli „zkoušeni“, a nepotvrzená židovská tradice říká, že Izajáš byl za vlády krále Manaseho rozťat. — 1. Král. 22:24–28.
15. Kdo trpěl ‚špatným zacházením‘ a ‚putoval po pouštích‘?
15 I jiní „umírali pobiti mečem“, jako například Boží proroci, kteří byli současníky Elijášovými a za dnů zlého krále Achaba byli ‚zabiti mečem‘. (1. Král. 19:9, 10) Elijáš a Eliša patřili k mužům víry, kteří „chodili v ovčích kůžích, v kozích kůžích, když byli v nouzi, v souženích a špatně se s nimi zacházelo“. (1. Král. 19:5–8, 19; 2. Král. 1:8; 2:13; srovnej s Jeremjášem 38:6.) K těm, kteří „putovali po pouštích a horách a brlozích a jeskyních země“, když byli pronásledováni, patřil určitě nejen Elijáš a Eliša, ale také těch 100 proroků, které Obadjáš ukryl po 50 v jeskyni a zásobil je tam chlebem a vodou, když začala modlářská královna Izebel ‚odřezávat Jehovovy proroky‘. (1. Král. 18:4, 13; 2. Král. 2:13; 6:13, 30, 31) Opravdu vynikajícím způsobem zachovávali ryzost. Není divu, že Pavel napsal: „Svět [nespravedlivá lidská společnost] jich nebyl hoden.“
16. a) Proč neobdrželi předkřesťanští svědkové Jehovovi ještě „splnění toho zaslíbení“? b) Ve spojení s čím budou svědkové Jehovovi předkřesťanských dob „učiněni dokonalými“?
16 Víra nám poskytuje přesvědčení, že v Božím stanoveném čase všichni, kteří Boha milují, ‚obdrží splnění toho zaslíbení‘. (Čti Hebrejcům 11:39, 40.) Lidé, kteří zachovávali ryzost v době předkřesťanské, „obdrželi svědectví prostřednictvím své víry“, což je nyní zaznamenáno v Písmu. Ale ještě neobdrželi „splnění“ toho Božího „zaslíbení“ v podobě pozemského vzkříšení s nadějí na věčný život pod panstvím království. Proč? „Aby nebyli učiněni dokonalými bez“ Ježíšových pomazaných následovníků, pro něž „Bůh. . . předvídal něco lepšího“ — nesmrtelný život v nebi a výsadu spoluvlády s Kristem Ježíšem. Svým vzkříšením, počínaje od zřízení království v roce 1914, jsou pomazaní křesťané „učiněni dokonalými“ v nebesích, dříve než budou Jehovovi svědkové z předkřesťanských dob vzkříšeni na zemi. (1. Kor. 15:50–57; Zjev. 12:1–5) Tito raní svědkové budou „učiněni dokonalými“ teprve po svém vzkříšení na zemi, až budou nakonec ‚osvobozeni ze zotročení zkaženosti‘ a dosáhnou lidské dokonalosti díky službám velekněze Ježíše Krista a jeho 144 000 nebeských nižších kněží během jeho tisíciletého panství. — Řím. 8:20, 21; Hebr. 7:26; Zjev. 14:1; 20:4–6.
UPŘENĚ HLEĎ NA ZDOKONALOVATELE NAŠÍ VÍRY
17, 18. a) Co musíme činit, máme-li být úspěšní ve svém závodu o věčný život? b) Jak je Ježíš Kristus „zdokonalovatelem naší víry“?
17 Když Pavel pojednal o skutcích předkřesťanských Jehovových svědků, poukázal na hlavní příklad víry. (Čti Hebrejcům 12:1–3.) Je opravdu zdrojem povzbuzení, že „nás. . . obklopuje tak velký oblak svědků“. Povzbuzuje nás to, abychom odložili všechnu přítěž, která by nám bránila v duchovním pokroku. Pomáhá nám to vyvarovat se hříchu v podobě ztráty nebo nedostatku víry a vytrvale běžet křesťanský závod o věčný život. Abychom však dosáhli svého cíle, musíme činit ještě něco jiného. Co?
18 Má-li být náš závod o věčný život v Božím novém systému korunován úspěchem, musíme ‚upřeně hledět na Ježíše, hlavního prostředníka [nebo hlavního vůdce] a zdokonalovatele naší víry‘. Víra Abrahama a jiných lidí, kteří zachovávali ryzost před pozemskou službou Ježíše Krista, byla nedokonalá, neúplná, protože nerozuměli tehdy ještě nesplněným proroctvím o Mesiášovi. (Srovnej s 1. Petra 1:10–12.) Ale Ježíšovým narozením, jeho službou, smrtí a vzkříšením se splnilo mnoho mesiášských proroctví. Víra ve zdokonaleném smyslu „přišla“ prostřednictvím Ježíše Krista. (Gal. 3:24, 25) A Ježíš zůstal ve svém nebeském postavení zdokonalovatelem víry svých následovníků, například když na ně o letnicích roku 33 n. l. vylil svatého ducha a když zjeveními postupně rozvíjel jejich víru. (Sk. 2:32, 33; Řím. 10:17; Zjev. 1:1, 2; 22:16) Jsme opravdu vděční za tohoto „věrného svědka“, tohoto ‚hlavního vůdce‘ svědků Jehovových. — Zjev. 1:5; Mat. 23:10.
19. Proč bychom měli ‚bedlivě uvažovat‘ o Ježíšovi?
19 Není snadné snášet potupy od lidí bez víry, a proto Pavel nabádá: „Uvažujte vskutku bedlivě o tom [Ježíšovi], který snesl tolik odporujících řečí od hříšníků proti jejich vlastním zájmům, abyste se neunavili a nevyčerpali ve svých duších.“ Ano, máme-li oči upřené na „věrného svědka“, Ježíše Krista, nebudeme unaveni činěním božské vůle. — Jan 4:34.
20. Co ses dověděl o víře z úvahy o Hebrejcům 11:1–12:3?
20 Od toho „velkého oblaku svědků“ se učíme mnoho o různých ploškách víry. Například víra, jakou měl Ábel, zvyšuje naše ocenění pro Ježíšovu oběť. Pravá víra z nás činí statečné svědky, jak to poznáváme na příkladu Enochově, který oznamoval odvážně Jehovovo poselství. Víra nás podněcuje k tomu, abychom se podobně jako Noe řídili přesně Božími pokyny a sloužili jako kazatelé spravedlnosti. Abrahámova víra nám zdůrazňuje, že musíme Boha poslouchat a důvěřovat jeho slibům, i když se některé z nich ještě nesplnily. Mojžíšův příklad nám ukazuje, že nám víra pomáhá zůstat neposkvrněnými tímto světem a loajálně se zastávat Jehovova lidu. Vynikající činy izraelských soudců, králů a proroků dokazují, že nás víra v Boha může posilovat v pronásledování a ve zkouškách. A jsme opravdu vděční za to, že nesrovnatelný příklad Ježíše Krista činí naši víru pevnou a nepohnutelnou. S Ježíšem jako se svým vůdcem a v síle našeho Boha proto dále projevujme vytrvalou víru jako Jehovovi svědkové.
Jak odpovíš?
◆ Které skutky předkřesťanských Jehovových svědků dokazují, že se víra projevuje tím, že se v nebezpečí plně spoléháme na Boha?
◆ Proč lze říci, že vírou můžeme úspěšně obstát v každé zkoušce ryzosti?
◆ Co dokazuje, že můžeme vírou snést pronásledování?
◆ Proč je Ježíš označen jako „zdokonalovatel naší víry“?
◆ Jaké jsou některé z mnoha broušených plošek víry?
[Obrázek na straně 16]
David projevil víru tím, že se plně spolehl na Jehovu. Vynikající příklad pro dnešní Jehovův lid
[Obrázek na straně 19]
„Ženy přijímaly vzkříšením své mrtvé. “Víra ve vzkříšení nám pomáhá zachovávat ryzost Jehovovi