Jmenovaní dozorci pečují o stádo

JEŽÍŠ během své pozemské služby prokázal, že je „dobrý pastýř“. (Jan 10:11) Když viděl zástupy lidí, kteří ho oddaně následovali, „bylo mu jich líto, protože byli zubožení a bezradní jako ovce bez pastýře“. (Mat. 9:36) Petr a ostatní apoštolové mohli vidět, jak hluboký má o lidi zájem. Mohli pozorovat, že Ježíš se velmi liší od falešných pastýřů izraelského národa, kteří svěřené ovce zanedbávali natolik, že byly rozptýlené a duchovně hladověly. (Ezek. 34:7, 8) To, jak Ježíš skvěle vyučoval a pečoval o ovce, za které dokonce dal svůj život, apoštoly naučilo, jak můžou upřímným lidem pomáhat, aby se vrátili k Jehovovi, „pastýři a dozorci svých duší“. (1. Petra 2:25)

² Při jednom rozhovoru s Petrem Ježíš zdůraznil, že sytit ovce a pečovat o ně je opravdu důležité. (Jan 21:15–17) Na Petra to určitě hluboce zapůsobilo. Později sborové starší v prvním století vybízel: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, a služte jako dozorci ne z donucení, ale ochotně, jak to chce Bůh, ne z lásky k nečestnému zisku, ale nadšeně, ne jako byste vládli nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že budete pro stádo příkladem.“ (1. Petra 5:1–3) Petrova slova platí i pro dnešní sborové starší. Stejně jako Ježíš jsou ochotní a obětaví a dávají stádu dobrý příklad tím, jak slouží Jehovovi. (Hebr. 13:7)

³ Můžeme být velmi vděční za to, že ve sboru máme dozorce jmenované Božím duchem. Jejich práce nám pomáhá v mnoha ohledech. Dozorci například povzbuzují všechny ve sboru a osobně se o ně zajímají. Každý týden zodpovědně předsedají sborovým shromážděním, která nám dodávají sílu. (Řím. 12:8) Duchovní pastýři nás chrání tím, že brání sbor před škodlivými vlivy, například před zlými lidmi. (Iz. 32:2; Tit. 1:9–11) Poskytují vedení v kazatelské službě a tím nám pomáhají, abychom pravidelně kázali dobrou zprávu. (Hebr. 13:15–17) Jehova používá tyto „lidi jako dary“ k tomu, aby sbory byly duchovně zdravé. (Ef. 4:8, 11, 12)

⁴ Pokud má být o sbor náležitě postaráno, musí muži, kteří mají sloužit jako dozorci, splňovat požadavky uvedené v Božím Slově. Jedině v tom případě lze říct, že byli ustanoveni svatým duchem. (Sk. 20:28) Je pravda, že biblická měřítka pro křesťanské dozorce jsou vysoká, protože tito muži mají závažnou odpovědnost. Tato měřítka však nejsou tak vysoká, že by jich muži, kteří skutečně milují Jehovu a chtějí mu sloužit, nemohli dosáhnout. Mělo by na nich být jasně vidět, že jsou to lidé, kteří uplatňují biblické rady v každodenním životě.

⁵ Základní biblické požadavky pro dozorce uvedl apoštol Pavel ve svém prvním dopise Timoteovi a v dopise Titovi. V 1. Timoteovi 3:1–7 čteme: „Pokud někdo usiluje o to, stát se dozorcem, touží po krásné práci. Dozorce by měl být bezúhonný, manžel jedné manželky, umírněný ve svých zvycích, měl by mít zdravý úsudek, být pořádný, pohostinný a schopný vyučovat. Nesmí to být opilec ani násilník, musí být rozumný a nesmí být hádavý a milovat peníze. Měl by dobře vést svou rodinu a jeho děti by měly být poslušné a dobře vychované. (Pokud totiž někdo neví, jak vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží sbor?) Neměl by to být nový učedník, aby nezpychl a nebyl nad ním vynesen stejný rozsudek jako nad Ďáblem. Navíc by měl mít dobrou pověst i mimo sbor, aby na sebe nepřivedl hanbu a nechytil se do Ďáblovy léčky.“

⁶ Titovi Pavel napsal: „Nechal jsem tě na Krétě, abys napravil věci, které nejsou v pořádku, a abys podle mých pokynů v jednom městě za druhým jmenoval starší. Starší musí být bez obvinění, manžel jedné manželky a musí mít věřící děti, které nejsou obviňovány z nevázanosti ani vzpurnosti. Vždyť dozorce je Boží správce, a proto musí být bez obvinění, nesmí být tvrdohlavý ani vznětlivý, nesmí to být opilec ani násilník a nesmí toužit po nečestném zisku. Musí být pohostinný, milovat dobro, mít zdravý úsudek, musí jednat správně, být věrný, umět se ovládat a při vyučování se musí pevně držet spolehlivého slova, aby uměl jak povzbuzovat zdravým učením, tak kárat ty, kdo tomuto učení odporují.“ (Tit. 1:5–9)

⁷ Ačkoli biblické požadavky na starší můžou někomu zpočátku připadat náročné, křesťanské muže by to nemělo odradit. Dozorci jdou příkladem v projevování znamenitých křesťanských vlastností a tak ostatní ve sboru povzbuzují, aby jednali stejně. Pavel napsal, že „lidi jako dary“ jsme dostali proto, „aby usměrňovali svaté, sloužili druhým a budovali Kristovo tělo, dokud všichni nedosáhneme jednoty ve víře a v přesném poznání Božího Syna, dokud nevyrosteme v dospělého muže, tedy nedosáhneme vzrůstu, který plně odpovídá Kristu.“ (Ef. 4:8, 12, 13)

⁸ Sboroví dozorci by neměli být chlapci ani noví učedníci. Měli by to naopak být muži, kteří už jsou zkušenými křesťany, výborně znají Bibli a dokážou ji dobře uplatňovat a skutečně milují sbor. Měli by mít odvahu správně zareagovat, když dojde k provinění, a podniknout potřebné kroky, aby tak byli druzí ve sboru chráněni před každým, kdo by je chtěl sobecky využívat. (Iz. 32:2) Měli by to být muži, na nichž všichni ve sboru snadno poznají, že jsou duchovně zralí a že o ně mají upřímný zájem.

⁹ Ti, kdo splňují požadavky, aby mohli být jmenováni jako dozorci, by měli ve svém životě projevovat moudrost. Pokud je starší ženatý, měl by dodržovat křesťanská měřítka pro manželství, což znamená být manžel jedné manželky a také dobře vést svou rodinu. Pokud má dozorce věřící děti, které jsou poslušné a dobře vychované a nejsou obviňovány z nevázanosti ani vzpurnosti, můžou se na něj druzí ve sboru s důvěrou obrátit, když potřebují radu týkající se rodiny a různých oblastí křesťanského života. Dozorce by také měl být bezúhonný a bez obvinění. Dokonce by měl mít dobrou pověst i mimo sbor. Nikdo ho nemůže oprávněně obvinit z nevhodného chování, jímž by byla poskvrněna dobrá pověst sboru. Také nebyl v nedávné době kárán kvůli závažnému provinění. Starší by měl jednat tak, aby ostatní ve sboru chtěli napodobovat jeho znamenitý příklad a s důvěrou se svěřovali do jeho pastýřské péče. (1. Kor. 11:1; 16:15, 16)

¹⁰ Takoví muži můžou v křesťanském sboru zastávat podobnou úlohu jako izraelští starší muži, o nichž je napsáno, že byli moudří, rozvážní a zkušení. (5. Mojž. 1:13) Nejsou sice bez hříchu, ale přesto by ve sboru i ve svém okolí měli být známí jako čestní a bohabojní muži, kteří již určitý čas dokazují, že se v celém svém životě řídí biblickými zásadami. Díky svému bezúhonnému chování můžou před sborem mluvit s volností. (Řím. 3:23)

¹¹ Muži, kteří splňují požadavky stanovené pro dozorce, by měli být umírnění ve svých zvycích a v tom, co očekávají od druhých. Neměli by jednat fanaticky, ale měli by být vyrovnaní a umět se ovládat. Umírněnost by měli projevovat například v jídle, v rekreačních činnostech, koníčcích i zábavě. Měli by být umírnění také v pití alkoholických nápojů, aby nezavdávali příčinu k obvinění, že se opíjejí nebo že jsou opilci. Člověk, jehož smysly jsou otupené alkoholem, nad sebou může snadno ztratit kontrolu, takže pak není schopen starat se o sbor.

¹² Dohled nad sborem vyžaduje, aby ten, kdo ho vykonává, byl v rozumné míře pořádný a měl dobré návyky, pokud jde o osobní vzhled, jeho domov i každodenní činnosti. Pořádný člověk se snaží neodkládat své povinnosti, dokáže rozpoznat, co je nutné udělat, a podle toho plánuje. V životě se pevně drží Božích zásad.

¹³ Dozorce musí být rozumný. Musí být schopný dobře spolupracovat s ostatními členy rady starších. Měl by umět správně hodnotit sám sebe a nemít na druhé přehnané nároky. Dozorce by měl jednat rozumně, a proto nemůže být umíněný a myslet si, že jeho názory jsou vždy lepší než názory ostatních starších. Ti můžou vynikat v určitých vlastnostech či schopnostech, které on sám možná nemá. To, že je starší rozumný, se pozná i z toho, že se při rozhodování plně opírá o Boží Slovo a že se snaží napodobovat příklad Ježíše Krista. (Filip. 2:2–8) Starší má mít k ostatním náležitou úctu a má je považovat za sobě nadřazené. Proto nesmí být hádavý ani násilník, což znamená, že ostatní nenapadá, a to ani fyzicky, ani slovně. Nesmí být tvrdohlavý neboli vždy neústupně trvat na svém a prosazovat vlastní názory. A při jednání s druhými by neměl být vznětlivý, ale vždy by měl zachovat klid.

¹⁴ Ten, kdo splňuje požadavky, aby mohl sloužit jako sborový dozorce, by také měl mít zdravý úsudek. To znamená, že by měl jednat s rozvahou a neměl by dělat ukvapené závěry. Měl by dobře rozumět Jehovovým zásadám a tomu, jak je uplatňovat. Ten, kdo má zdravý úsudek, by se měl ochotně řídit pokyny a stavět se pozitivně k doporučením, která dostává od druhých. Nesmí být pokrytecký.

¹⁵ Titovi apoštol Pavel připomínal, že dozorce by měl milovat dobro. Měl by také jednat správně a být věrný. Tyto vlastnosti jsou patrné z jeho jednání s druhými a z toho, že se pevně zastává toho, co je správné a dobré. Měl by být neochvějně oddaný Jehovovi a důsledně se řídit jeho zásadami. Nevyzrazuje důvěrné informace. Je pohostinný a své síly i prostředky ochotně vynakládá ve prospěch druhých. (Sk. 20:33–35)

¹⁶ Aby mohl starší dobře plnit své povinnosti, musí být schopný vyučovat. Jak napsal Pavel Titovi, dozorce se „při vyučování ... musí pevně držet spolehlivého slova, aby uměl jak povzbuzovat zdravým učením, tak kárat ty, kdo tomuto učení odporují“. (Tit. 1:9) Měl by umět rozmlouvat s druhými, předkládat důkazy, překonávat námitky a uplatňovat biblické myšlenky tak, aby to druhé přesvědčilo a posílilo ve víře. Měl by být schopný vyučovat za příznivých i nepříznivých okolností. (2. Tim. 4:2) Měl by být trpělivý, aby mohl s mírností kárat toho, kdo se něčím provinil, a také aby dokázal přesvědčovat ty, kdo mají pochybnosti, a pomáhat jim, aby s vírou dělali to, co je správné. Když dozorce umí předávat poučení z pódia nebo při osobních rozhovorech, dokládá to, že je opravdu schopný vyučovat.

¹⁷ Je důležité, aby se starší nadšeně podíleli na kazatelské službě. Mělo by být zjevné, že podobně jako Ježíš považují kázání dobré zprávy za svou prioritu. Ježíš se zajímal o své učedníky a pomáhal jim, aby i oni byli dobrými kazateli. (Mar. 1:38; Luk. 8:1) Když starší věnují čas kazatelské službě, přestože mají nabitý časový plán, všem ve sboru to pomáhá, aby jejich přístup napodobovali. A když starší chodí do služby jak se členy své rodiny, tak s ostatními ze sboru, je to povzbuzením pro všechny. (Řím. 1:11, 12)

¹⁸ Tento souhrn požadavků může vyvolávat dojem, že se toho od dozorců vyžaduje příliš mnoho. Je jisté, že vysokým měřítkům, která jsou stanovená v Bibli, nebude nikdo z nich odpovídat dokonale. Ale žádný sborový starší by neměl některý z těchto požadavků splňovat tak nedostatečně, že by se dalo mluvit o závažné vadě. Někteří starší možná vynikají v určitých vlastnostech, zatímco jiní mají zase jiné kladné stránky. Výsledkem je, že jako celek má rada starších všechny dobré vlastnosti, které jsou nezbytné k tomu, aby mohli sbor dobře vést.

¹⁹ Když rada starších doporučuje některého bratra, aby byl jmenován dozorcem, její členové by měli brát v úvahu slova apoštola Pavla, aby si nikdo „o sobě nemyslel víc, než je nutné, ale aby na sebe měl zdravý pohled podle toho, kolik víry mu Bůh dal“. (Řím. 12:3) Každý starší by měl sám sebe považovat za menšího. Když starší zvažují způsobilost jiného bratra, nikdo z nich by neměl být „příliš spravedlivý“. (Kaz. 7:16) Měli by mít jasně na paměti biblické požadavky stanovené pro starší, aby zjistili, zda je bratr v rozumné míře splňuje. Když budou brát v úvahu to, že každý člověk má své nedostatky, a nebudou předpojatí ani pokrytečtí, pak budou jejich doporučení v souladu s Jehovovými požadavky a k prospěchu sboru. Starší musí o každém doporučení důkladně a s modlitbou uvažovat a nechat se při tom vést Božím svatým duchem. Úkol doporučovat další muže ke jmenování patří k jejich důležitým povinnostem a oni ho musí plnit v souladu s Pavlovou vybídkou: „Na nikoho nepokládej ruce ukvapeně.“ (1. Tim. 5:21, 22)

²⁰ Na mužích, kteří jsou duchovně způsobilí, by mělo být jasně vidět, že se nechávají vést svatým duchem a nesou jeho ovoce. Pavel napsal, že ovoce ducha je tvořeno devíti vlastnostmi. Jsou to „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost a sebeovládání“. (Gal. 5:22, 23) Takoví starší jsou pro bratry osvěžením a přispívají k tomu, že sbor jednotně vykonává posvátnou službu. Z chování starších a z plodů jejich práce by mělo být patrné, že byli jmenováni svatým duchem. (Sk. 20:28)

²¹ Je velmi důležité, aby starší společně podporovali jednotu ve sboru. Přestože můžou mít velmi odlišné povahy a rozdílné názory, jeden druhému s úctou naslouchají a díky tomu je rada starších jednotná. Pokud nebyla porušena žádná biblická zásada, každý z nich by měl být ochotný ustoupit a podpořit konečné rozhodnutí rady starších. Když je starší poddajný, svědčí to o tom, že se nechává vést „moudrostí shora“, která je „pokojná [a] rozumná“. (Jak. 3:17, 18) Žádný starší by si neměl myslet, že je nadřazený ostatním členům rady, a nikdo by se také neměl snažit ostatní ovládat. Když všichni členové rady starších vzájemně spolupracují pro dobro sboru, spolupracují vlastně s Jehovou. (1. Kor., 12. kap.; Kol. 2:19)

²² Duchovně smýšlející bratři by měli usilovat o to, sloužit jako starší. (1. Tim. 3:1) Úloha starších vyžaduje hodně práce a obětavosti. Znamená to ochotně pomáhat svým bratrům a sestrám a posilovat jejich vztah k Bohu. O to, aby se bratr stal dozorcem, může usilovat tak, že se snaží splňovat požadavky stanovené v Písmu.

²³ Může se stát, že bratr, který dlouho věrně sloužil jako dozorce, už nedokáže plnit všechny své povinnosti. Možná je to kvůli nemoci, pokročilému věku nebo z jiných důvodů. Ale dokud je jmenovaný, měl by být stále považovaný za staršího a měla by se mu projevovat patřičná úcta. Není nutné, aby se kvůli svým omezením úřadu staršího vzdal. Stále si zasluhuje dvojnásobnou čest, stejně jako všichni pracovití sboroví starší, kteří se podle svých schopností a sil snaží pečovat o stádo co nejlépe.

²⁴ Pokud však má bratr pocit, že by měl kvůli svým změněným okolnostem, které ho ve službě omezují, z úřadu staršího odstoupit, může to udělat. (1. Petra 5:2) Zvěstovatelé by k takovému bratrovi měli mít i nadále úctu. Může být pro sbor velkým přínosem, i když už neplní úkoly a povinnosti staršího.

²⁵ Sboroví starší mají mnoho různých důležitých úkolů. V každém sboru je koordinátor rady starších, tajemník, dozorce služby, vedoucí studia Strážné věže a dozorce shromáždění Život a služba. Mnozí starší slouží jako dozorci služební skupiny. Do těchto pověření jsou starší jmenováni na neurčitou dobu. Jestliže se však někdo odstěhuje nebo své povinnosti nemůže dál plnit ze zdravotních důvodů anebo kvůli tomu, že přestal odpovídat biblickým požadavkům, bude vybrán jiný starší, který jeho úkoly převezme. Ve sborech, kde je dozorců málo, může být zapotřebí, aby některý starší sloužil ve více než jednom pověření, a to až do doby, než budou ve sboru jmenováni další starší.

²⁶ Koordinátor rady starších má za úkol řídit schůzky rady starších. Pokorně spolupracuje s ostatními staršími při péči o Boží stádo. (Řím. 12:10; 1. Petra 5:2, 3) Měl by to být dobrý organizátor a jako starší plnit své úkoly svědomitě. (Řím. 12:8)

²⁷ Tajemník má na starosti sborové záznamy a zajišťuje, aby byli ostatní starší informováni o důležitých dopisech. Pokud je to potřeba, může mu pomáhat jiný starší nebo schopný služební pomocník.

²⁸ Plánování kazatelské činnosti a jiné záležitosti, které s ní souvisejí, má na starosti dozorce služby. Pravidelně spolupracuje se všemi služebními skupinami, a to tak, aby vždy jeden víkend v měsíci sloužil s jednou ze skupin. V menších sborech, kde je služebních skupin málo, může s každou z nich spolupracovat dvakrát ročně. Při této příležitosti vede schůzky před službou, jde s bratry a sestrami z dané skupiny do kazatelské služby a pomáhá jim s opětovnými návštěvami a s vedením biblických studií.

²⁹ Velmi důležitou práci ve sboru vykonávají dozorci skupiny. Mezi jejich úkoly patří: 1. Aktivně se zajímat o duchovní stav všech ve skupině. 2. Všem ve skupině pomáhat, aby se pravidelně, smysluplně a s radostí podíleli na kazatelské službě. 3. Školit služební pomocníky ve své skupině a pomáhat jim, aby dělali pokroky a mohli plnit další úkoly. Rada starších by pro úlohu dozorce skupiny měla vybrat bratry, kteří budou nejlépe způsobilí zastávat všechny tyto povinnosti.

³⁰ Vzhledem k tomu, jaké povinnosti dozorce skupiny zastává, měl by to být pokud možno starší. Tuto úlohu by mohl zastávat také schopný služební pomocník, a to až do doby, než ji bude moct převzít některý dozorce. Služebnímu pomocníkovi, který se stará o některou služební skupinu, se říká služebník skupiny. Důvodem je to, že tento bratr neslouží ve sboru jako dozorce, ale plní svůj úkol pod vedením starších.

³¹ Dozorce skupiny by měl být iniciativní v kazatelské službě. Jestliže se jí účastní pravidelně a slouží naplno a s nadšením, bratry a sestry v jeho skupině to povzbudí. Dozorce skupiny by měl skupinovou službu naplánovat tak, aby to vyhovovalo většině, protože když jdou zvěstovatelé do služby společně, mají z toho větší radost. (Luk. 10:1–16) Dozorce musí skupině vždy zajistit dostatečně velký obvod k propracování. Zpravidla vede schůzku a po ní službu zorganizuje. Pokud se nemůže schůzky zúčastnit, měl by o její vedení a zorganizování služby požádat jiného staršího, služebního pomocníka, případně některého schopného zvěstovatele.

³² Když se blíží spolupráce skupiny s dozorcem služby, dozorce by o tom měl všem ve skupině dopředu říct a vysvětlit jim, v čem je taková spolupráce užitečná. Díky tomu se budou bratři a sestry ve skupině na spolupráci těšit a plně ji podpoří.

³³ Je lepší, když jsou služební skupiny malé. Díky tomu může dozorce dobře poznat všechny, kdo do jeho skupiny patří. Jako milující pastýř se vřele zajímá o každého z nich. Pomáhá jim a povzbuzuje je ke kazatelské službě a k aktivní účasti na sborových shromážděních. Dělá všechno potřebné pro to, aby všichni v jeho skupině zůstali duchovně silní. Nemocné nebo sklíčené může posílit tím, že je navštíví. Vhodně zvolenými slovy motivuje druhé k tomu, aby usilovali o další odpovědnosti ve sboru, a tak mohli ještě lépe sloužit svým bratrům. Je logické, že se dozorce zaměřuje hlavně na pomoc zvěstovatelům ve své skupině. Je ovšem starším a pastýřem celého sboru, a tak se zajímá o všechny ovce a je ochotný pomáhat každému, kdo pomoc potřebuje. (Sk. 20:17, 28)

³⁴ Jedním z úkolů dozorce skupiny je shromažďovat pro tajemníka zprávy z kazatelské služby od své skupiny. Jednotliví zvěstovatelé můžou dozorci usnadnit jeho práci tím, že svou zprávu odevzdají každý měsíc co nejdřív. Zprávu můžou vždy na konci měsíce předat přímo dozorci skupiny nebo ji v sále Království vložit do schránky určené na zprávy o službě.

³⁵ Určité úkoly má na starosti služební výbor sboru, tvořený koordinátorem rady starších, tajemníkem a dozorcem služby. Schvaluje například použití sálu Království pro svatby a smuteční obřady a rozhoduje o tom, do které služební skupiny bude ten který zvěstovatel patřit. Kromě toho schvaluje různé přihlášky zvěstovatelů, například do pomocné nebo pravidelné průkopnické služby. Služební výbor sboru pracuje pod vedením rady starších.

³⁶ Konkrétní povinnosti těchto bratrů – stejně jako povinnosti vedoucího studia Strážné věže, dozorce shromáždění Život a služba a dalších členů rady starších – určuje pobočka.

³⁷ Každá rada starších se pravidelně schází, aby projednala všechno, co souvisí s duchovním stavem sboru. Tyto schůzky se konají v rámci každé návštěvy krajského dozorce a také asi za tři měsíce po každé takové návštěvě. Starší se ovšem můžou sejít kdykoli jindy, když to okolnosti vyžadují.

³⁸ Bratři, kteří slouží jako starší, jsou nedokonalí. Přesto si Jehova přeje, abychom je poslouchali, protože tento způsob vedení sboru sám stanovil. Starší zastupují Jehovu a budou se mu za to, jak pásli jeho stádo, zodpovídat. V Hebrejcům 13:17 čteme: „Poslouchejte ty, kdo vás vedou, a buďte poddajní, protože na vás dávají pozor a budou se za to zodpovídat – ať to můžou dělat s radostí, a ne se vzdycháním, protože to by vám bylo ke škodě.“ Každého staršího Jehova jmenoval pomocí svého ducha. A stejně tak ho může prostřednictvím svého ducha zase odvolat, pokud přestane projevovat ovoce tohoto ducha a splňovat biblické požadavky na jmenované muže.

³⁹ Obětavé práce a dobrého příkladu sborových dozorců si moc vážíme. Právě o tom psal apoštol Pavel křesťanům v Tesalonice. Vybídl je: „Prosíme vás, bratři, abyste měli úctu k těm, kdo mezi vámi tvrdě pracují, vedou vás v Pánu a napomínají vás, a abyste si jich kvůli jejich práci mimořádně vážili a milovali je.“ (1. Tes. 5:12, 13) Svou tvrdou prací nám starší pomáhají, abychom vytrvali ve službě Bohu a měli z ní radost. I v dopise Timoteovi se Pavel zmínil o tom, jaký postoj by křesťané měli mít ke sborovým starším. Napsal: „Starší, kteří dobře vedou sbor, si zaslouží dvojnásobnou úctu, hlavně ti, kteří se namáhají při kázání a vyučování.“ (1. Tim. 5:17)

⁴⁰ Někteří bratři jsou vybraní, aby sloužili ve skupinách pro navštěvování pacientů. Jiní tvoří takzvané výbory pro styk s nemocnicemi – navštěvují nemocnice a jednají s lékaři, aby měli svědkové Jehovovi v co největší míře přístup k léčbě bez krve. Jiní dozorci mají možnost podporovat zájmy Božího království tím, že pomáhají s výstavbou a údržbou sálů Království a sjezdových sálů nebo slouží ve sjezdových výborech. Všichni v organizaci oceňují pilnou práci a obětavost těchto bratrů. Skutečně si takových mužů velmi vážíme. (Filip. 2:29)

⁴¹ Vedoucí sbor jmenuje zkušené starší, aby sloužili jako krajští dozorci. Z pověření pobočky tito bratři obvykle dvakrát ročně navštěvují sbory, které tvoří jejich kraj. Také pravidelně navštěvují průkopníky, kteří slouží v odlehlých územích. Připravují plán těchto návštěv a s dostatečným předstihem informují sbor, aby z nich zvěstovatelé mohli mít co nejvíc.

⁴² Zorganizovat všechno tak, aby návštěva krajského dozorce byla pro všechny duchovně osvěžující, je úkolem koordinátora rady starších. (Řím. 1:11, 12) Jakmile dostane zprávu o této návštěvě a dozví se, co krajský dozorce a (pokud je ženatý) jeho manželka potřebují, s pomocí různých bratrů zařídí, aby bylo zajištěné ubytování a další nutné věci. Postará se o to, aby s těmito záležitostmi byli všichni, včetně krajského dozorce, seznámeni.

⁴³ Krajský dozorce se s koordinátorem rady starších spojí a domluví se spolu na rozvrhu shromáždění a schůzek před službou. Tato shromáždění a schůzky se naplánují podle návrhů krajského dozorce a také v souladu s pokyny pobočky. Všichni musí být předem informováni o tom, kdy a kde proběhnou sborová shromáždění, schůzka s průkopníky a schůzka se staršími a služebními pomocníky, a také o tom, kdy a kde se budou konat schůzky před službou.

⁴⁴ V úterý odpoledne krajský dozorce prozkoumá všechny Karty sborových zvěstovatelů, účetní výkaznictví sboru a záznamy o návštěvnosti shromáždění a o obvodech. Tak získá určitý přehled o tom, co sbor potřebuje a jak by on sám mohl pomoct těm, kdo za vedení záznamů nesou odpovědnost. Koordinátor rady starších zajistí, aby všechny záznamy dostal krajský dozorce včas.

⁴⁵ Během své návštěvy krajský dozorce věnuje čas tomu, aby podle svých možností mluvil s jednotlivými zvěstovateli – na shromážděních, v kazatelské službě, při jídle a také při jiných příležitostech. Kromě toho se sejde se staršími a služebními pomocníky a dá jim vhodné biblické rady a doporučení, které jim pomůžou dobře pečovat o sbor. (Přísl. 27:23; Sk. 20:26–32; 1. Tim. 4:11–16) Sejde se také s průkopníky, aby je povzbudil a pomohl jim řešit problémy, s nimiž se možná při službě potýkají.

⁴⁶ V průběhu týdne bude krajský dozorce v co největší míře pomáhat radě starších i s dalšími záležitostmi, které vyžadují pozornost. Jestliže se je nepodaří dořešit během spolupráce, může aspoň starším (nebo zvěstovatelům, jichž se to týká) doporučit materiály, které jim pomůžou věc biblicky vyřešit. Kdyby se jednalo o záležitost, ve které by nějaké kroky měla podniknout pobočka, krajský dozorce a sboroví starší o té záležitosti pošlou pobočce podrobnou zprávu.

⁴⁷ V době své návštěvy ve sboru se krajský dozorce účastní pravidelných sborových shromáždění. Rozvrh shromáždění v týdnu spolupráce se řídí podle pokynů od pobočky. Krajský dozorce přednese ve sboru proslovy, kterými všechny ve sboru povzbudí a poučí. Během své návštěvy se bude snažit prohloubit jejich lásku k Jehovovi, k Ježíši Kristu a k organizaci.

⁴⁸ Jedním z cílů, které krajský dozorce při své návštěvě sleduje, je povzbudit zvěstovatele k tomu, aby rádi chodili do služby, a dát jim k ní praktické rady. Mnozí zvěstovatelé si svůj časový plán možná upraví tak, aby se v tomto týdnu mohli kazatelské služby co nejvíc účastnit. Někomu se v měsíci návštěvy krajského dozorce podaří sloužit jako pomocný průkopník. Kterýkoli zvěstovatel se může s krajským dozorcem nebo jeho manželkou domluvit do služby. Velký užitek můžou zvěstovatelé mít z toho, že krajského dozorce nebo jeho manželku pozvou na biblická studia a opětovné návštěvy. Mimořádné úsilí, které zvěstovatelé v týdnu návštěvy krajského dozorce vynakládají, aby mohli plně podpořit kazatelskou službu, si zaslouží velkou pochvalu. (Přísl. 27:17)

⁴⁹ Pro každý kraj se každoročně pořádají dva krajské sjezdy. Krajský dozorce nese odpovědnost za jejich hladký průběh. Také jmenuje dozorce sjezdu a pomocníka dozorce sjezdu. Ti s ním musí při organizování sjezdu úzce spolupracovat. Díky jejich pomoci se krajský dozorce může zaměřit v první řadě na sjezdový program. Navíc vybere další schopné muže, kteří budou mít na starosti různá oddělení. Také zajistí, aby byly vždy po skončení sjezdu zkontrolovány účty kraje. Na jeden z těchto dvou sjezdů přijede jako hostující řečník zástupce pobočky. Některé kraje se musí pro účely sjezdů rozdělit na víc částí, přičemž každá má sjezd zvlášť. To může být nutné v případě, že kraj je příliš velký nebo sjezdový sál naopak moc malý.

⁵⁰ Zprávu ze své kazatelské služby posílá krajský dozorce koncem každého měsíce přímo pobočce. Pokud mu vzniknou určité výdaje, například za cestování, jídlo, ubytování a další nezbytné věci, a neuhradil mu je sbor, může mu je proplatit pobočka. Krajští dozorci důvěřují Ježíšovu slibu, že pokud budou věnovat pozornost především zájmům Jehovova království, dostanou v hmotném ohledu všechno, co potřebují. (Luk. 12:31) Bratři a sestry by si měli uvědomovat, že být pohostinní vůči těmto oddaným starším, kteří jim slouží, je výsadou. (3. Jana 5–8)

⁵¹ V každé pobočce svědků Jehovových slouží minimálně tři duchovně způsobilí, zkušení bratři jako výbor pobočky. Ten má za úkol dohlížet na kazatelskou činnost v zemi nebo v zemích, jež spadají pod jeho správu. Jeden člen výboru pobočky slouží jako jeho koordinátor.

⁵² Výbor pobočky projednává záležitosti týkající se všech sborů na daném území. Dohlíží na oznamování dobré zprávy o Království na celém svěřeném území a zajišťuje, aby byly zorganizovány sbory a kraje, v nichž bude postaráno o duchovní potřeby lidí. Výbor pobočky se kromě toho stará o činnost misionářů a také zvláštních, pravidelných a pomocných průkopníků. Pokud se na daném území konají krajské a regionální sjezdy, bratři z výboru dohlížejí na jejich přípravu a na rozdělení úkolů, které s nimi souvisejí. Cílem je, aby se všechno dělo „slušně a organizovaně“. (1. Kor. 14:40, ppč.)

⁵³ V některých zemích je jmenován zemský výbor, který spadá pod dohled výboru pobočky v jiné zemi. Zemský výbor slouží k tomu, aby byl v dané oblasti nad teokratickou činností řádný dohled. Má na starosti veškerou činnost tamních zvěstovatelů a různé záležitosti v domově betel, vyřizuje korespondenci a sestavuje zprávy. Spolupracuje s příslušným výborem pobočky při prosazování zájmů Království.

⁵⁴ Všechny bratry, kteří slouží jako členové výborů poboček a zemských výborů, jmenuje vedoucí sbor.

⁵⁵ Vedoucí sbor se stará o to, aby každou pobočku na světě pravidelně navštěvovali způsobilí bratři, kterým se říká zástupci ústředí. Hlavním úkolem zástupce ústředí je předat povzbuzení rodině betel a pomoct výboru pobočky s řešením problémů či otázek, které vznikly v souvislosti s kazatelským a vyučovacím dílem. Tento bratr se také sejde s některými krajskými dozorci a jednou za čas i s misionáři. Mluví s nimi o jejich problémech a potřebách a poskytuje jim povzbuzení nezbytné k tomu, aby mohli pokračovat v té nejdůležitější práci, kterou je kazatelská služba.

⁵⁶ Zástupce ústředí se zajímá o to, čeho bylo na území spravovaném pobočkou dosaženo v kazatelské službě a v dalších sborových činnostech. Pokud na to má čas, může navštívit i překladatelské kanceláře. Při každé návštěvě pobočky chodí zástupce ústředí podle možností do služby.

⁵⁷ Namáhavá práce i láskyplná péče zralých křesťanských mužů nás velmi obohacují. Když se podřizujeme jmenovaným starším, jejichž úkolem je pást stádo, spolupracujeme s hlavou sboru, Ježíšem Kristem. (1. Kor. 16:15–18; Ef. 1:22, 23) Výsledkem je, že ve všech sborech na světě působí Boží duch a že kazatelská činnost na celé zemi probíhá v souladu s Božím Slovem. (Žalm 119:105)