Nevzdávejme závod o život!
„S vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen.“ (Hebrejcům 12:1)
1, 2. Jaké úžasné události sledují s rozechvěním Boží služebníci v těchto posledních dnech?
ŽIJEME ve vzrušující a náročné době. Před více než osmdesáti lety, v roce 1914, byl Ježíš dosazen na trůn jako Král Božího nebeského Království. Začal ‚Pánův den‘ a s ním ‚čas konce‘ tohoto systému věcí. (Zjevení 1:10; Daniel 12:9) Od té doby je závod o život, který křesťané běží, stále naléhavější. Boží služebníci se silně namáhají, aby drželi krok s Jehovovou nebeskou organizací neboli s Jehovovým nebeským vozem, který nezadržitelně jede, aby splnil Jehovovy záměry. (Ezekiel 1:4–28; 1. Korinťanům 9:24)
2 Našli členové Božího lidu radost, když ‚běží závod‘ o věčný život? Rozhodně ano! S rozechvěním sledovali, jak byli shromážděni zbývající z Ježíšových bratrů, a radují se z vědomí, že konečné zapečeťování zbývajících ze 144 000 již velmi pokročilo. (Zjevení 7:3, 4) Navíc jsou nadšeni, když vidí, že Jehovův ustanovený Král napřáhl svůj srp, aby sklidil ‚úrodu země‘. (Zjevení 14:15, 16) A je to opravdu úžasná žeň! (Matouš 9:37) Doposud bylo shromážděno více než pět milionů duší — „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9) Nikdo nemůže říci, jak velký tento zástup nakonec bude, protože jej žádný člověk nedokáže sečíst.
3. Navzdory čemu se musíme vždy snažit, abychom pěstovali radostného ducha?
3 Je pravda, že Satan se snaží, abychom klopýtli nebo zvolnili tempo svého běhu. (Zjevení 12:17) A také není snadné pokračovat v běhu, když na nás doléhají války, nedostatek potravin, mory a všechny další těžkosti, kterými se vyznačuje čas konce. (Matouš 24:3–9; Lukáš 21:11; 2. Timoteovi 3:1–5) Přesto nám radostí plesá srdce, jelikož se přibližuje konec závodu. Ze všech sil se snažíme projevovat takového ducha, k jakému ve své době nabádal spolukřesťany apoštol Pavel: „Vždy se radujte v Pánu. Ještě jednou řeknu: Radujte se!“ (Filipanům 4:4)
4. Jakého ducha projevovali filipští křesťané?
4 Není pochyb o tom, že křesťané, jimž Pavel tato slova adresoval, radost ve své víře nacházeli. Pavel jim totiž řekl: „Dále se radujte v Pánu.“ (Filipanům 3:1) Filipští křesťané tvořili štědrý a láskyplný sbor, který sloužil s horlivostí a nadšením. (Filipanům 1:3–5; 4:10, 14–20) Ale ne všichni křesťané, kteří žili v prvním století, měli takového ducha. Například někteří ze židovských křesťanů, jimž Pavel napsal dopis Hebrejcům, byli důvodem ke znepokojení.
‚Věnujte více než obvyklou pozornost‘
5. (a) Jakého ducha měli hebrejští křesťané, když byl vytvořen první křesťanský sbor? (b) Popiš, jakého ducha měli někteří hebrejští křesťané kolem roku 60 n. l.
5 První křesťanský sbor v dějinách světa byl tvořen přirozenými Židy a proselyty a byl založen v Jeruzalémě roku 33 n. l. Jakého měl ducha? Stačí si přečíst první kapitoly knihy Skutky a dozvídáme se o jeho nadšení a radosti, a to i tváří v tvář pronásledování. (Skutky 2:44–47; 4:32–34; 5:41; 6:7) Jak ale ubíhala desetiletí, situace se změnila a mnozí židovští křesťané ve svém závodě o život očividně zvolnili tempo. O situaci, jež mezi nimi panovala kolem roku 60 n. l., jeden pramen uvádí: „Stav slabosti a únavy, nesplněných očekávání, zklamaných nadějí, záměrného selhání a všeobecné nevíry. Byli křesťany, ale měli nedostatek ocenění pro slávu svého povolání.“ Jak se mohli pomazaní křesťané dostat do takového stavu? Úvaha o částech Pavlova dopisu Hebrejcům (napsaného kolem roku 61 n. l.) nám pomůže, abychom si na tuto otázku mohli odpovědět. Taková úvaha nám všem dnes pomůže, abychom se nedostali do podobného stavu duchovní slabosti.
6. V čem například se liší uctívání pod mojžíšským Zákonem a uctívání založené na víře v Ježíše Krista?
6 Hebrejští křesťané vyšli z judaismu, systému, který tvrdil, že poslouchá Zákon, jejž dal Jehova prostřednictvím Mojžíše. Zdá se, že Zákon dále přitahoval mnohé židovské křesťany. Mohlo to být proto, že po mnoho století byl jedinou cestou, jak se přibližovat k Jehovovi, a že byl působivým systémem uctívání, k němuž patřilo kněžstvo, pravidelné oběti a světoznámý chrám v Jeruzalémě. Křesťanství je jiné. Vyžaduje duchovní zrak, jako měl Mojžíš, který se „upřeně díval vstříc vyplacení odměny“, i když to bylo ještě věcí budoucnosti, a „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“. (Hebrejcům 11:26, 27) Mnohým židovským křesťanům takový duchovní zrak zjevně chyběl. Místo aby běželi k cíli, tak jen pokulhávali.
7. Jak by systém, z něhož jsme vyšli, mohl ovlivnit to, jak běžíme závod o život?
7 Existuje podobná situace dnes? Je pravda, že úplně stejná situace dnes není. Křesťané nicméně vyšli ze systému věcí, který je velmi vychloubačný. Svět nabízí úžasné příležitosti, ale zároveň si na lidi dělá velké nároky. Navíc mnozí z nás žijí v zemích, kde jsou běžné skeptické postoje a kde lidé mají sobecké sklony. Pokud se takovým systémem necháme ovlivnit, snadno by se mohlo stát, že by ‚oči našeho srdce‘ přestaly vidět jasně. (Efezanům 1:18) Jak bychom pak mohli dobře běžet závod o život, když bychom nedokázali jasně rozeznat, kam směřujeme?
8. Například v jakých ohledech je křesťanství nadřazeno uctívání pod Zákonem?
8 Pavel chtěl židovské křesťany povzbudit, a proto jim připomněl nadřazenost křesťanského systému nad mojžíšským Zákonem. Je pravda, že když byl národ přirozeného Izraele Jehovovým lidem pod mojžíšským Zákonem, Jehova k nim mluvil prostřednictvím inspirovaných proroků. Pavel však říká, že dnes Bůh mluví „prostřednictvím Syna, kterého ustanovil dědicem všeho a skrze něhož učinil systémy věcí“. (Hebrejcům 1:2) Ježíš je navíc větší než jeho ‚společníci‘, tedy než všichni králové z Davidovy rodové linie. Je dokonce vyšší než andělé. (Hebrejcům 1:5, 6, 9)
9. Proč i my, podobně jako židovští křesťané v Pavlově době, potřebujeme věnovat „více než obvyklou pozornost“ tomu, co Jehova říká?
9 Pavel proto židovským křesťanům radí: „Je nutné, abychom věcem, které jsme slyšeli, věnovali více než obvyklou pozornost, abychom nikdy nebyli zavlečeni pryč.“ (Hebrejcům 2:1) Dozvědět se o Kristu sice bylo nádherným požehnáním, ale bylo potřeba ještě něčeho dalšího. Potřebovali věnovat bedlivou pozornost Božímu slovu, aby odolávali vlivu židovského světa, který je obklopoval. Vzhledem k neustálé propagandě, které jsme od tohoto světa vystaveni, i my potřebujeme věnovat „více než obvyklou pozornost“ tomu, co Jehova říká. To znamená vytvořit si dobré studijní návyky a dodržovat dobrý rozvrh čtení Bible. Také to znamená pravidelně se účastnit shromáždění a pravidelně hlásat svou víru druhým, jak to Pavel říká dále ve svém dopise Hebrejcům. (Hebrejcům 10:23–25) Takové činnosti nám pomohou, abychom zůstali duchovně bdělí a neztratili ze zřetele svou nádhernou naději. Jestliže sytíme svou mysl Jehovovými myšlenkami, pak nebudeme přemoženi ani rozkolísáni ničím, co by nám tento svět mohl udělat. (Žalm 1:1–3; Přísloví 3:1–6)
‚Dále jeden druhého vybízejte‘
10. (a) Co se může stát tomu, kdo Jehovovu slovu nevěnuje více než obvyklou pozornost? (b) Jak můžeme ‚dále jeden druhého vybízet‘?
10 Pokud duchovním věcem nevěnujeme bedlivou pozornost, může se stát, že nám Boží sliby budou připadat jako neskutečné. To se dokonce stalo v prvním století, kdy se sbory skládaly pouze z pomazaných křesťanů a kdy byli ještě naživu někteří apoštolové. Pavel varoval Hebrejce: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha; ale dále každý den jeden druhého vybízejte, dokud lze říkat ‚dnes‘, aby se někdo z vás nezatvrdil podvodnou mocí hříchu.“ (Hebrejcům 3:12, 13) Pavlova slova „dejte si pozor“ zdůrazňují, že je potřeba být bdělý. Hrozí totiž nebezpečí! V našem srdci by se mohl vyvinout nedostatek víry — ‚hřích‘ —, a my bychom se mohli odtáhnout od Boha, místo abychom se k němu přiblížili. (Jakub 4:8) Pavel nám připomíná, abychom ‚dále jeden druhého vybízeli‘. Potřebujeme vřelé bratrské společenství. „Ten, kdo se odlučuje, bude hledat svou vlastní sobeckou touhu; vybuchne proti vší praktické moudrosti.“ (Přísloví 18:1) Potřeba takového společenství dnes podněcuje křesťany, aby se pravidelně účastnili sborových shromáždění a sjezdů.
11, 12. Proč bychom se neměli spokojit s tím, že známe pouze základní křesťanské nauky?
11 Dále ve svém dopise dává Pavel tuto neocenitelnou radu: „Ačkoli byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo vyučoval od počátku základním věcem Božích posvátných prohlášení; a stali jste se jakoby těmi, kdo potřebují mléko, a ne hutný pokrm. . . . Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kdo používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ (Hebrejcům 5:12–14) Je zřejmé, že někteří židovští křesťané přestali prohlubovat své porozumění. Bylo pro ně obtížné přijmout přibývající světlo týkající se Zákona a obřízky. (Skutky 15:27–29; Galaťanům 2:11–14; 6:12, 13) Někteří z nich asi stále ještě připisovali velkou hodnotu takovým tradičním zvykům, jako bylo dodržování týdenních Sabatů a slavnostního výročního Dne smíření. (Kolosanům 2:16, 17; Hebrejcům 9:1–14)
12 Pavel proto říká: „Když jsme nyní opustili prvotní nauku o Kristu, usilovně spějme ke zralosti.“ (Hebrejcům 6:1) Maratónský běžec, který věnuje bedlivou pozornost své stravě, je snáze schopen vydržet dlouhý vyčerpávající závod. Podobně křesťan, který věnuje bedlivou pozornost duchovní výživě — neomezuje se pouze na základní ‚prvotní nauky‘ —, bude snáze schopen pokračovat v závodě a dokončit jej. (Srovnej 2. Timoteovi 4:7.) To znamená rozvíjet zájem o ‚šířku a délku a výšku a hloubku‘ pravdy a tak spět ke zralosti. (Efezanům 3:18)
‚Potřebujete vytrvalost‘
13. Jak hebrejští křesťané projevili v minulosti svou víru?
13 V období, jež bezprostředně následovalo po Letnicích roku 33 n. l., zůstali židovští křesťané pevní navzdory zuřivému odporu. (Skutky 8:1) Možná právě to měl Pavel na mysli, když napsal: „Dál však pamatujte na dřívější dny, kdy jste po svém osvícení vytrvávali ve velkém zápolení v utrpeních.“ (Hebrejcům 10:32) Taková věrná vytrvalost byla projevem jejich lásky k Bohu a dávala jim před ním volnost řeči. (1. Jana 4:17) Pavel je vybízí, aby svou volnost řeči neodhazovali pro nedostatek víry. Nabádá je: „Potřebujete totiž vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu. Vždyť ještě ‚velmi malou chvíli‘ a ‚ten, kdo přichází, přijde a nebude otálet‘.“ (Hebrejcům 10:35–37)
14. Které skutečnosti by nám měly pomoci, abychom vytrvali, i když sloužíme Jehovovi již mnoho let?
14 A co my dnes? Mnozí z nás jsme byli horliví, když jsme se poprvé dozvěděli o křesťanské pravdě. Máme ještě pořád tu horlivost? Nebo jsme ‚opustili lásku, kterou jsme měli zprvu‘? (Zjevení 2:4) Ochladli jsme, jsme trochu rozčarováni nebo unaveni čekáním na Armagedon? Zkusme se však zastavit a uvažovat. Pravda není o nic méně úžasná, než byla. Ježíš je stále naším nebeským Králem. Stále máme naději na věčný život na rajské zemi a stále máme vztah k Jehovovi. A nikdy nezapomeňme: „Ten, kdo přichází, přijde a nebude otálet.“
15. Jaké kruté pronásledování zakusili někteří křesťané podobně jako Ježíš?
15 Pavlova slova v Hebrejcům 12:1, 2 jsou tedy velmi vhodná: „Odložme také každou zátěž a hřích [nedostatek víry], do něhož se snadno zaplétáme, a s vytrvalostí běžme závod, který je nám předložen, přičemž se upřeně díváme na Ježíše, Hlavního zprostředkovatele a Zdokonalovatele naší víry. Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ Je mnoho věcí, které Boží služebníci v těchto posledních dnech vydrželi. Podobně jako Ježíš, který byl věrný až do bolestivé smrti, někteří naši bratři a sestry věrně vytrvali, i když museli snášet projevy nejtvrdšího pronásledování — věznění v trestaneckých táborech, mučení, znásilňování i smrt. (1. Petra 2:21) Nepřekypuje snad naše srdce láskou k nim, když uvažujeme o jejich ryzosti?
16, 17. (a) S jakými zkouškami víry zápolí většina křesťanů? (b) Na co bychom měli pamatovat, abychom mohli dále běžet v závodě o život?
16 Na většinu křesťanů se však vztahují další Pavlova slova: „Ve svém zápolení proti tomu hříchu jste ještě nikdy neodporovali až do krve.“ (Hebrejcům 12:4) V tomto systému ale cesta pravdy není snadná pro nikoho z nás. Někdo je zbavován odvahy ‚odporujícími řečmi od hříšníků‘ ve světském zaměstnání nebo ve škole, když snáší posměch nebo odolává tlaku, který ho má přimět k hříchu. (Hebrejcům 12:3) Silné pokušení zase způsobilo, že někdo již není tak pevně rozhodnut držet se Božích vysokých měřítek. (Hebrejcům 13:4, 5) Odpadlíci narušili duchovní rovnováhu několika málo jedinců, kteří naslouchali jejich jedovaté propagandě. (Hebrejcům 13:9) Jiní křesťané byli připraveni o radost neshodami mezi jednotlivci. Některé křesťany oslabilo to, že připisovali příliš velkou důležitost zábavě a odpočinkovým činnostem. A většina se cítí utlačována problémy, které vyplývají z toho, že žijeme v tomto systému věcí.
17 Je pravda, že žádná z těchto situací neznamená ‚odpor až do krve‘. Navíc příčiny některých z nich je možné najít v nesprávných rozhodnutích, která jsme sami udělali. Všechny tyto situace však představují zkoušku pro naši víru. To je důvod, proč bychom měli mít neustále před očima Ježíšův velkolepý příklad vytrvalosti. Kéž nikdy nezapomeneme na to, jak nádhernou naději máme. Kéž nikdy neztratíme přesvědčení, že Jehova se „stává dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. (Hebrejcům 11:6) Pak budeme mít duchovní sílu dále běžet v závodě o život.
Můžeme vytrvat
18, 19. Které historické události ukazují, že hebrejští křesťané v Jeruzalémě dbali na Pavlovy inspirované rady?
18 Jak židovští křesťané reagovali na Pavlův dopis? Asi šest let potom, co byl tento dopis napsán, se Judea ocitla ve válce. V roce 66 n. l. římská vojska oblehla Jeruzalém, a tak se splnila Ježíšova slova: „Až uvidíte Jeruzalém obklopený utábořenými vojsky, pak vězte, že se přiblížilo jeho zpustošení.“ (Lukáš 21:20) Avšak k užitku křesťanů, kteří v tu dobu měli být v Jeruzalémě, Ježíš řekl: „Ať potom ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám, a ti, kdo jsou v jeho středu, ať se vzdálí, a ti, kdo jsou na venkově, ať do něho nevstupují.“ (Lukáš 21:21) Válka s Římem tedy znamenala zkoušku: Opustí tito židovští křesťané Jeruzalém, centrum židovského náboženství a místo, kde je slavný chrám?
19 Z neznámého důvodu Římané náhle odtáhli. Pro zbožné Židy to pravděpodobně bylo důkazem, že Bůh chrání jejich svaté město. A co křesťané? Dějiny ukazují, že z města uprchli. V roce 70 n. l. se pak Římané vrátili, Jeruzalém úplně zničili a při tom došlo k děsivým ztrátám na životech. Na Jeruzalém přišel ‚Jehovův den‘, jak to předpověděl Joel. Věrní křesťané tam však již nebyli. ‚Bezpečně vyvázli.‘ (Joel 2:30–32; Skutky 2:16–21)
20. K čemu by nás mělo podněcovat vědomí, že velký „Jehovův den“ je blízko?
20 Dnes víme, že na celý tento systém věcí brzy dopadne další „Jehovův den“. (Joel 3:12–14) Nevíme, kdy ten den přijde. Boží slovo nás však ujišťuje, že ten den jistě přijde! Jehova říká, že ten den se neopozdí. (Habakuk 2:3; 2. Petra 3:9, 10) Proto ‚věcem, které jsme slyšeli, věnujme více než obvyklou pozornost‘. Vyhněme se nedostatku víry, ‚hříchu, do něhož se snadno zaplétáme‘. Buďme rozhodnuti vytrvat tak dlouho, jak to bude potřeba. Pamatujme, že Jehovova velká nebeská organizace podobná vozu se pohybuje kupředu. Dosáhne svého cíle. Kéž tedy všichni dále běžíme a kéž nevzdáme závod o život.
Vzpomínáš si?
◻ Jaká Pavlova vybídka Filipanům nám pomůže, abychom vytrvali v závodě o život?
◻ Co nám pomůže, abychom odolali snahám tohoto světa odlákat nás od běhu?
◻ Jak si můžeme navzájem pomáhat, abychom v závodě vytrvali?
◻ Co patří k věcem, které by křesťana mohly zpomalit?
◻ Jak nám může Ježíšův příklad pomoci, abychom vytrvali?
[Obrázek na straně 8 a 9]
Křesťané, podobně jako běžci, nesmějí dovolit, aby je něco rozptylovalo
[Obrázek na straně 10]
Nic nemůže zabránit Jehovovu nebeskému vozu, aby nedosáhl svého cíle