Co říká Bible
Měli byste se nechat vést svým svědomím?
JDETE po rušné ulici a míjíte elegantně oblečenou ženu, která nevědomky upustí svazek bankovek. Když se ohnete, abyste ho zvedl, vidíte, jak žena spěšně nastupuje do luxusního vozu. Co uděláte? Zavoláte na ni, nebo si bankovky rychle strčíte do kapsy?
Odpověď závisí na vašem svědomí. Co by vám řeklo, že máte udělat? A co je ještě důležitější, můžete se na ně spolehnout? Můžete se bez nebezpečí nechat svým svědomím vést?
Co je svědomí
Svědomí se popisuje jako přirozený smysl pro to, co je správné a co je nesprávné, co je poctivé a co je nepoctivé, co je mravné a co je nemravné. V listu Římanům 2:14, 15 Bible vysvětluje, jak svědomí pracuje: „Kdykoli totiž lidé z národů, kteří nemají zákon, činí přirozeně věci zákona, tito lidé, ačkoli nemají zákon, jsou zákonem sami sobě. Právě ti projevují, že mají záležitost zákona napsanou ve svém srdci, zatímco s nimi jejich svědomí vydává svědectví a oni jsou svými vlastními myšlenkami obžalováváni nebo též omlouváni.“ Vaše svědomí je tedy vytvořeno tak, abyste byli schopni hodnotit situace, činit správná rozhodnutí a na základě svých rozhodnutí sami sebe posuzovat. Můžete se však na svědomí spolehnout?
To záleží na okolnostech. Přece jen je hojnost dokladů, které dokazují, že pobloudilé svědomí může vést člověka k nesprávnému chování. Samotná skutečnost, že svědomí člověku dovoluje chovat se určitým způsobem, ještě není zárukou, že Bůh takové chování omlouvá. Například než se Saul z Tarsu stal křesťanem, sám vedl pronásledování křesťanů. Dokonce schvaloval vraždu křesťanského mučedníka Štěpána a nesl na ní spoluvinu. A při tom všem ho jeho svědomí neodsuzovalo. — Skutky 7:58, 59; Galaťanům 1:13, 14; 1. Timoteovi 1:12–16.
V nacistickém Německu během druhé světové války mnoho příslušníků SS prohlásilo, že když mučili a zabíjeli milióny lidí v Hitlerových koncentračních táborech, pouze plnili rozkazy. Jejich svědomí jim dovolilo, aby tak jednali. Ale světové mínění jejich skutky neomlouvalo, a to nemluvíme o mínění Boha. Právem byli odsouzeni.
Proč nepracuje správně?
Proč by něco, co vytvořil Bůh, nemělo pracovat správně? Bible to vysvětluje. Kvůli tomu, že člověk skrze Adamovu neposlušnost upadl do hříchu, mluví se o hříchu v tom smyslu, že ‚kraluje‘, a tak nutí lidi, aby poslouchali jeho žádosti. (Římanům 5:12; 6:12) Lidské svědomí, které bylo původně dokonalé, se pokřivilo. Se svědomím nyní soupeří neodbytná síla hříchu. (Římanům 7:18–20) To je příčinou rozporu, který tak důvěrně známe: „Shledávám tedy ve svém případě tento zákon: když si přeji činit, co je správné, je u mne, co je špatné. . . ve svých údech spatřuji jiný zákon, jenž válčí proti zákonu mé mysli a vede mě do zajetí zákona hříchu, který je v mých údech.“ — Římanům 7:21–23.
Kromě této zděděné slabosti je naše svědomí navíc ovlivňováno vnějšími podněty. Například vliv okolí očividně pokřivil a potlačil svědomí příslušníků nacistických SS, o nichž jsme se zmínili dříve. (Srovnej Přísloví 29:25.) Vliv má také to, když člověk sytí svou mysl nezdravými věcmi, jako je nemravnost a násilí, které se předkládají v televizi, ve filmech a v knihách. Pokud se pravidelně vystavujeme vlivu takových věcí, nebudou se nám nakonec zdát tak špatné, a naše svědomí se oslabí. Jinými slovy, „špatná společenství kazí užitečné návyky“. — 1. Korinťanům 15:33.
Pokud je člověk poučován v poznání Božích zákonů a má k nim úctu, jeho svědomí bude pochopitelně spolehlivějším vodítkem, než kdyby takto poučován nebyl. Přesto i ten, kdo má porozumění o Božích cestách a má pro ně velké ocenění, může občas zjistit, že kvůli zděděnému hříchu a nedokonalosti a možná i kvůli vnějším vlivům není jeho svědomí spolehlivým vodítkem.
Co můžeme udělat?
Je možné, aby se svědomí změnilo a stalo se citlivějším vůči spravedlivým zásadám? Ano. Pavel radil křesťanům, aby „používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. (Hebrejcům 5:11–14) K takovému používání a cvičení patří studium Bible, přičemž bychom měli věnovat zvláštní pozornost dokonalému vzoru, který nám zanechal Ježíš Kristus. (1. Petra 2:21, 22) Když tedy děláme rozhodnutí a používáme přitom svou vnímavost, svědomí od nás bude stále více oddalovat nesprávné myšlenky a nesprávné jednání a bude nás vybízet, abychom dělali to, co je čestné a správné.
Ani potom se však nikdy nesmíme stát samospravedlivými a nesmíme si říkat, že pokud určitá věc „nezatěžuje mé svědomí“, je vše v pořádku. Způsob, jakým nedokonalí lidé správně a bezpečně používají své svědomí, se dá znázornit tím, jak opatrně si počíná řidič, kterému záleží na bezpečné jízdě. Když se chce řidič zařadit do jiného jízdního pruhu, instinktivně nejprve pohlédne do zpětného zrcátka. Pokud uvidí nějaké auto, ví, že přejíždět do jiného pruhu je nebezpečné. Ale i v případě, kdy žádné auto nezpozoruje, si opatrný řidič uvědomuje, že existují určité oblasti zorného pole, kam nevidí. Není možné se spoléhat, že ve zpětném zrcátku je v každém okamžiku vidět vše. Proto se řidič dívá nejen do zrcátka. Než uskuteční svůj manévr, otočí hlavou, aby se podíval, zda je jízdní pruh volný. Se svědomím je to stejné. Pokud vás varuje, dbejte na to! Ale i kdyby vás hned nevarovalo, buďte jako moudrý motorista — prověřujte dál, abyste se ujistili, že žádné nebezpečí nehrozí.
Zkoumejte svůj způsob smýšlení, abyste zjistili, zda je v souladu s Božím smýšlením. Používejte Boží slovo jako měřítko, podle něhož budete posuzovat své svědomí. Přísloví 3:5, 6 moudře říkají: „Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a neopírej se o své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách, a sám napřímí tvé stezky.“
Je tedy moudré naslouchat svému svědomí. Je však ještě moudřejší, abychom veškeré své jednání srovnávali s Boží vůlí, kterou Bůh zjevil ve svém Slově. Jedině tehdy můžeme s jistotou říci: „Důvěřujeme, že máme poctivé svědomí.“ — Hebrejcům 13:18; 2. Korinťanům 1:12.
[Obrázek na straně 26]
„Obrácení sv. Pavla“
[Podpisek]
Obraz od Caravaggia: Scala/Art Resource, N.Y.