Služba působí křesťanům radost

„Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (SKUTKY 20:35)

1. Jaký nesprávný postoj dnes převládá a proč je škodlivý?

BĚHEM posledních desetiletí 20. století se často mluvilo o takzvaném „jáství“. Význam tohoto slova je v podstatě „nejdřív já“ a je tím myšlen postoj, v němž se sobectví a chamtivost pojí s nedostatečným zájmem o druhé lidi. Můžeme si být jisti, že nyní, v roce 2000, „jáství“ rozhodně není věcí minulosti. Vždyť často slýcháme otázky: „Co z toho mám?“ nebo „Co tím získám?“. Takový sobecký postoj však nevede ke štěstí. Je přímým opakem zásady, kterou vyjádřil Ježíš: „Více štěstí je v dávání než v přijímání.“ (Skutky 20:35)

2. Z čeho je patrné, že dávání přináší štěstí?

² Opravdu ale dávání přináší více štěstí než přijímání? Ano. Uvažujme o Jehovovi Bohu. U něho je „zdroj života“. (Žalm 36:9) Jehova nám dává všechno, co potřebujeme k tomu, abychom byli šťastní a produktivní. Je Zdrojem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. (Jakub 1:17) ‚Šťastný Bůh‘ Jehova dává neustále. (1. Timoteovi 1:11) Miluje své lidské stvoření a dává mu toho opravdu mnoho. (Jan 3:16) Uvažujme také o rodině. Jestliže jste rodiči, pak víte, kolik obětí a kolik dávání vyžaduje výchova dítěte. A přitom oběti, které přinášíte, si dítě mnoho let vůbec neuvědomuje. Všechno to považuje za samozřejmost. Přesto jste šťastní, když vidíte, jak se vašemu dítěti dobře daří díky tomu, že mu nesobecky dáváte. Proč to tak je? Protože své dítě milujete.

3. Proč je potěšením sloužit Jehovovi a našim spoluvěřícím?

³ Také pravé uctívání se vyznačuje dáváním, které je založeno na lásce. Milujeme Jehovu a své spoluvěřící, a proto nám působí radost, když jim sloužíme a vydáváme se v jejich prospěch. (Matouš 22:37–39) Každý, kdo Jehovu uctívá ze sobeckých pohnutek, zažije radosti jen velmi málo. Skutečné štěstí však nalézají ti, kdo slouží nesobecky a více se zajímají o to, co mohou dát, a ne o to, co by mohli získat. Tuto skutečnost je možné postřehnout z úvahy o tom, jak jsou v Písmu používána některá slova, jež se vztahují k našemu uctívání. O třech takových slovech bude pojednávat tento a následující článek.

Ježíšova veřejná služba

4. Jakou povahu má „veřejná služba“ v křesťanstvu?

⁴ Jedním z důležitých původních řeckých slov, která souvisejí s uctíváním, je lei·tour·giʹa. V Překladu nového světa se překládá jako „veřejná služba“. Z výrazu lei·tour·giʹa vzniklo v křesťanstvu slovo „liturgie“.a Nicméně formalistické liturgie křesťanstva ve skutečnosti nejsou prospěšnou veřejnou službou.

5, 6. (a) Jaká veřejná služba byla vykonávána v Izraeli a jaký to mělo užitek? (b) Která mnohem velkolepější služba nahradila veřejnou službu konanou v Izraeli a proč se to stalo?

⁵ Řecké slovo příbuzné se slovem lei·tour·giʹa použil apoštol Pavel na izraelské kněze. Napsal: „Každý kněz ... zaujímá den co den své místo, aby prokazoval veřejnou službu [tvar slova lei·tour·giʹa] a často obětoval stejné oběti.“ (Hebrejcům 10:11) Levitští kněží vykonávali v Izraeli velmi hodnotnou veřejnou službu. Vyučovali Božímu Zákonu a předkládali oběti, které pokrývaly hříchy lidu. (2. Paralipomenon 15:3; Malachiáš 2:7) Když kněží a lid poslouchali Jehovův Zákon, národ měl důvody radovat se. (5. Mojžíšova 16:15)

⁶ Vykonávat veřejnou službu v době platnosti Zákona bylo pro izraelské kněze skutečně výsadou. Jejich služba však ztratila veškerou hodnotu ve chvíli, kdy byl Izrael kvůli nevěrnosti zavržen. (Matouš 21:43) Jehova zajistil něco mnohem velkolepějšího — veřejnou službu vykonávanou Ježíšem, velkým Veleknězem. Čteme o něm: „On, protože zůstává navždy živý, má své kněžství bez jakýchkoli nástupců. Je tedy také schopen úplně zachránit ty, kdo se skrze něho přibližují k Bohu, protože je vždy živý, aby za ně naléhavě prosil.“ (Hebrejcům 7:24, 25)

7. Proč Ježíšova veřejná služba přináší jedinečný užitek?

⁷ Ježíš slouží jako kněz navždy a nemá žádné nástupce. Jedině on tedy může úplně zachránit lidi. Tuto jedinečnou veřejnou službu nevykonává v nějakém chrámu postaveném lidmi, ale v protiobrazném chrámu, v Jehovově velkolepém uspořádání pro uctívání, v uspořádání, které začalo existovat v roce 29 n. l. Ježíš nyní slouží v Nejsvětější tohoto chrámu, v nebi. Je „veřejný sluha [lei·tour·gos] svatého místa a pravého stanu, který postavil Jehova, a ne člověk“. (Hebrejcům 8:2; 9:11, 12) Ježíš má vznešené postavení, ale přesto je stále „veřejný sluha“. Svou velkou autoritu využívá k tomu, aby dával, a ne bral. A takové dávání mu působí radost. Patří k ‚radosti, jež mu byla předložena‘ a jež mu dávala sílu vytrvat po celý jeho pozemský život. (Hebrejcům 12:2)

8. Jak Ježíš vykonával veřejnou službu, aby nahradil smlouvu Zákona?

⁸ Ježíšova veřejná služba má však ještě další stránku. Pavel napsal: „Ježíš ... obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředníkem úměrně lepší smlouvy, která byla zákonně založena na lepších slibech.“ (Hebrejcům 8:6) Prostředníkem smlouvy, která byla základem vztahu mezi Izraelem a Jehovou, byl Mojžíš. (2. Mojžíšova 19:4, 5) Ježíš je prostředníkem nové smlouvy, díky níž se mohl narodit nový národ, ‚Boží Izrael‘, tvořený křesťany, kteří jsou pomazáni duchem a pocházejí z mnoha národů. (Galaťanům 6:16; Hebrejcům 8:8, 13; Zjevení 5:9, 10) To byla opravdu znamenitá veřejná služba. Jsme tedy velmi šťastní, že známe Ježíše, veřejného sluhu, jehož prostřednictvím můžeme Jehovu uctívat přijatelným způsobem. (Jan 14:6)

I křesťané vykonávají veřejnou službu

9, 10. Jaké druhy veřejné služby vykonávají křesťané?

⁹ Žádný člověk nevykonává tak vznešenou veřejnou službu, jako vykonával Ježíš. Ale ve chvíli, kdy pomazaní křesťané obdrží svou nebeskou odměnu, zaujímají místo po Ježíšově boku a podílejí se na veřejné službě jako nebeští králové a kněží. (Zjevení 20:6; 22:1–5) Nicméně i křesťané na zemi konají veřejnou službu, a působí jim to velkou radost. Například když byl v Palestině nedostatek potravin, apoštol Pavel tam nesl dary od bratrů v Evropě, kteří chtěli židovským křesťanům v Judeji pomoci zmírnit jejich utrpení. To byla veřejná služba. (Římanům 15:27; 2. Korinťanům 9:12) Dnes jsou křesťané šťastní, že mohou sloužit podobným způsobem — totiž že mohou okamžitě pomáhat svým bratrům, kteří zažívají nouzi, přírodní katastrofy nebo jiná neštěstí. (Přísloví 14:21)

¹⁰ O jiné veřejné službě se Pavel zmínil, když napsal: „I když jsem vyléván jako tekutá oběť nad obětí a veřejnou službou, ke které vás dovedla víra, jsem rád a raduji se s vámi se všemi.“ (Filipanům 2:17) Tvrdá práce, kterou Pavel konal pro Filipany, byla veřejnou službou předkládanou s láskou a pílí. Podobná veřejná služba probíhá i dnes. Podílejí se na ní zejména pomazaní křesťané, kteří slouží jako „věrný a rozvážný otrok“, jenž v pravý čas poskytuje duchovní pokrm. (Matouš 24:45–47) Jako skupina jsou také ‚svatým kněžstvem‘ pověřeným ‚obětovat duchovní oběti přijatelné Bohu prostřednictvím Ježíše Krista‘ a ‚široko daleko oznamovat znamenitosti toho, který je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla‘. (1. Petra 2:5, 9) Podobně jako Pavel mají z těchto výsad radost, i když se při plnění svých povinností ‚vylévají‘. A v díle, při němž lidem vyprávějí o Jehovovi a jeho záměrech, se k nim připojují a podporují je jejich druhové z ‚jiných ovcí‘.b (Jan 10:16; Matouš 24:14) To je opravdu vznešená a radostná veřejná služba. (Žalm 107:21, 22)

Prokazujme posvátnou službu

11. Jaký znamenitý příklad poskytla všem křesťanům prorokyně Anna?

¹¹ Další řecké slovo, které souvisí s uctíváním, je la·treiʹa a v Překladu nového světa je překládáno jako „posvátná služba“. Posvátná služba je spojena s projevy uctívání. Například o čtyřiaosmdesátileté vdově a prorokyni Anně se píše, že „nikdy nescházela v chrámu a prokazovala posvátnou službu [řecký výraz příbuzný se slovem la·treiʹa] nocí i dnem s posty a úpěnlivými prosbami“. (Lukáš 2:36, 37) Anna uctívala Jehovu se stálostí. Je znamenitým příkladem pro každého z nás — ať už jsme mladí či letití, muži či ženy. Anna se s opravdovostí modlila k Jehovovi a pravidelně ho uctívala v chrámu. K naší posvátné službě patří také modlitba a návštěva shromáždění. (Římanům 12:12; Hebrejcům 10:24, 25)

12. Co je hlavním rysem naší posvátné služby a v jakém smyslu je i službou veřejnou?

¹² O hlavním rysu naší posvátné služby se apoštol Pavel vyjádřil těmito slovy: „Bůh, jemuž prokazuji posvátnou službu svým duchem ve spojitosti s dobrou zprávou o jeho Synu, je mým svědkem, jak se bez přestání o vás vždy zmiňuji ve svých modlitbách.“ (Římanům 1:9) Ano, kázání dobré zprávy je nejen veřejnou službou těm, kdo tuto zprávu slyší, ale je také projevem uctívání Jehovy Boha. Kazatelské dílo je posvátná služba předkládaná Jehovovi, ať už se setkáváme s příznivými reakcemi, nebo ne. Když se snažíme mluvit s druhými o znamenitých vlastnostech a láskyplných záměrech našeho milovaného nebeského Otce, jistě nám to působí velkou radost. (Žalm 71:23)

Kde předkládáme posvátnou službu?

13. Jakou naději mají ti, kdo předkládají posvátnou službu na vnitřním nádvoří Jehovova duchovního chrámu, a kdo se s těmito lidmi raduje?

¹³ Pomazaným křesťanům Pavel napsal: „Když ... máme obdržet království, které nemůže být otřeseno, mějme nadále nezaslouženou laskavost, skrze niž můžeme přijatelně prokazovat Bohu posvátnou službu se zbožnou bázní a s posvátnou úctou.“ (Hebrejcům 12:28) Pomazaní křesťané s důvěrou očekávají, že zdědí Království, a proto při uctívání Nejvyššího jsou nepohnutelní ve víře. Pouze oni mu mohou předkládat posvátnou službu ve svatém oddělení a na vnitřním nádvoří Jehovova duchovního chrámu, a s dychtivým očekáváním se těší na to, že s Ježíšem budou sloužit v Nejsvětější, tedy v samotném nebi. Z jejich nádherné naděje se společně s nimi radují jejich druhové, třída jiných ovcí. (Hebrejcům 6:19, 20; 10:19–22)

14. V jakém smyslu má velký zástup užitek z Ježíšovy veřejné služby?

¹⁴ Ale co ti, kdo patří k jiným ovcím? Právě jak to předpověděl apoštol Jan, velký zástup jiných ovcí se objevil v těchto posledních dnech a ‚vypral svá roucha a vybílil je v Beránkově krvi‘. (Zjevení 7:14) To znamená, že stejně jako jejich pomazaní spoluctitelé projevují víru v Ježíšovu veřejnou službu, v to, že ve prospěch lidstva obětoval svůj dokonalý lidský život. Jiné ovce mají z Ježíšovy veřejné služby užitek také v tom smyslu, že se „chápou ... [Jehovovy] smlouvy“. (Izajáš 56:6) Ne, nejsou jednou ze stran nové smlouvy, ale chápou se jí v tom smyslu, že poslouchají zákony, které z ní vyplývají, a spolupracují na opatřeních, jež byla prostřednictvím této smlouvy vytvořena. Shromažďují se s Božím Izraelem, sytí se u stejného duchovního stolu a spolupracují s příslušníky Božího Izraele při veřejné chvále Boha a při předkládání duchovních obětí, které se Bohu líbí. (Hebrejcům 13:15)

15. Kde členové velkého zástupu předkládají posvátnou službu a jak na ně toto požehnání působí?

¹⁵ Velký zástup je tedy vidět, jak „stojí před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha“. Navíc jeho členové „jsou před Božím trůnem; a prokazují mu dnem i nocí posvátnou službu v jeho chrámu; a Ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan“. (Zjevení 7:9, 15) V Izraeli uctívali proselyté na vnějším nádvoří Šalomounova chrámu. Podobně i členové velkého zástupu uctívají Jehovu na vnějším nádvoří jeho duchovního chrámu. Z této služby mají radost. (Žalm 122:1) Dokonce i když poslední z jejich pomazaných druhů obdrží své nebeské dědictví, budou dál Jehovovi předkládat posvátnou službu jako jeho lid. (Zjevení 21:3)

Posvátná služba, která je nepřijatelná

16. Jaké varování dostáváme ohledně posvátné služby?

¹⁶ V době starověkého Izraele musela být posvátná služba předkládána v souladu s Jehovovými zákony. (2. Mojžíšova 30:9; 3. Mojžíšova 10:1, 2) Podobně i dnes existují určité požadavky, které musíme dodržovat, jestliže má být naše posvátná služba Jehovovi přijatelná. Proto Pavel napsal Kolosanům: „Nepřestali [jsme se] za vás modlit a prosit, abyste byli naplněni přesným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení, abyste chodili hodni Jehovy, abyste se mu plně líbili, když budete dále přinášet ovoce v každém dobrém díle a porostete v přesném poznání Boha.“ (Kolosanům 1:9, 10) Není na nás, abychom určovali, jaký je náležitý způsob uctívání Boha. Je důležité mít přesné poznání Písma, duchovní pochopení a bohulibou moudrost. Jinak může všechno dopadnout velmi špatně.

17. (a) Jak byla v Mojžíšově době posvátná služba pokřivena? (b) Jak by dnes mohla být posvátná služba zaměřena nesprávným směrem?

¹⁷ Vzpomeňme si na Izraelity v Mojžíšově době. Čteme: „Bůh se ... odvrátil a vydal je, aby prokazovali posvátnou službu nebeskému vojsku.“ (Skutky 7:42) Tito Izraelité zažili, jaké mocné skutky Jehova vykonal v jejich prospěch. Avšak ve chvíli, kdy to považovali za výhodné, se obrátili k jiným bohům. Nebyli Jehovovi věrně oddáni. Přitom věrná oddanost je podmínkou pro to, aby se Bohu naše posvátná služba líbila. (Žalm 18:25) Je pravda, že dnes by se jen málo lidí odvrátilo od Jehovy proto, aby uctívali hvězdy nebo zlatá telata, ale existují i jiné formy modlářství. Ježíš varoval, abychom nesloužili „bohatství“, a Pavel označil za modlářství chtivost. (Matouš 6:24; Kolosanům 3:5) Satan propaguje jako boha sám sebe. (2. Korinťanům 4:4) Tyto druhy modlářství jsou velmi rozšířené a představují léčku. Uvažujme například o člověku, který sice tvrdí, že následuje Ježíše, ale jeho skutečným životním cílem je stát se bohatým, nebo důvěřuje sám sobě či svým vlastním názorům. Komu doopravdy slouží? Jak dalece se liší od Židů z Izajášovy doby, kteří přísahali při Jehovově jménu, ale Boží velkolepé skutky připisovali nečistým modlám? (Izajáš 48:1, 5)

18. Jak v minulosti lidé vykonávali posvátnou službu špatným způsobem a jak je to dnes?

¹⁸ Ježíš také varoval: „Přichází hodina, kdy si každý, kdo vás zabije, bude představovat, že Bohu prokázal posvátnou službu.“ (Jan 16:2) Saul, který se stal apoštolem Pavlem, si nepochybně myslel, že slouží Bohu, když ‚schvaloval Štěpánovu vraždu‘ a „soptil hrozbami a vražděním proti Pánovým učedníkům“. (Skutky 8:1; 9:1) I dnes někteří z těch, kdo se podílejí na etnických čistkách a genocidě, tvrdí, že slouží Bohu. Existuje mnoho lidí, kteří tvrdí, že uctívají Boha, ale jejich uctívání patří ve skutečnosti bohu v podobě nacionalismu, kmenové nadřazenosti, bohatství, sebe sama či jiného ‚božstva‘.

19. (a) Jak pohlížíme na naši posvátnou službu? (b) Jaký druh posvátné služby nám přinese radost?

¹⁹ Ježíš řekl: „Jehovu, svého Boha, budeš uctívat a jemu samotnému budeš prokazovat posvátnou službu.“ (Matouš 4:10) Ježíš mluvil k Satanovi, ale je nesmírně důležité, aby na tato slova dbal každý z nás. Předkládat posvátnou službu Svrchovanému Panovníkovi vesmíru je vznešená, bázeň vzbuzující výsada. A co je možné říci o vykonávání veřejné služby, která je s uctíváním spojena? Jestliže to děláme ve prospěch svých bližních, je to radostná práce, která přináší velké štěstí. (Žalm 41:1, 2; 59:16) Opravdové štěstí však tato služba přináší jedině tehdy, když je předkládána z celého srdce a správným způsobem. Kdo ale uctívá Boha skutečně řádným způsobem? Čí posvátnou službu Jehova přijímá? Na tyto otázky můžeme odpovědět, až prozkoumáme třetí biblické slovo, které souvisí s uctíváním. O tomto slovu pojednává následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Jakou velkolepou veřejnou službu konal Ježíš?

• Jakou veřejnou službu konají křesťané?

• Co je křesťanská posvátná služba a kde je vykonávána?

• Co musíme získat, chceme-li, aby se naše posvátná služba líbila Bohu?

[Obrázek na straně 10]

Dávání působí rodičům velkou radost

[Obrázky na straně 12 a 13]

Křesťané vykonávají veřejnou službu tím, že pomáhají ostatním a že ohlašují dobrou zprávu

[Obrázek na straně 14]

Chceme-li, aby naše posvátná služba byla Bohu přijatelná, potřebujeme získat přesné poznání a porozumění