Držte se své víry navzdory zkouškám!

„Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami.“ (JAKUB 1:2)

1. Navzdory čemu Jehovovi ctitelé slouží s vírou v Boha a s „radostí srdce“?

JEHOVOVI ctitelé slouží s vírou v Boha a s „radostí srdce“ jako Boží svědkové. (5. Mojžíšova 28:47; Izajáš 43:10) Dělají to, ačkoli se dostávají do mnoha zkoušek. Navzdory těžkostem získávají útěchu ze slov: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost.“ (Jakub 1:2, 3)

2. Co víme o pisateli Jakubova dopisu?

² Toto prohlášení zapsal kolem roku 62 n. l. učedník Jakub, nevlastní bratr Ježíše Krista. (Marek 6:3) Jakub byl starším v jeruzalémském sboru. On, Kéfas (Petr) a Jan „se zdáli být sloupy“ — silnou, pevně založenou oporou sboru. (Galaťanům 2:9) Když byla přibližně v roce 49 n. l. ‚apoštolům a starším mužům‘ přednesena otázka ohledně obřízky, Jakub předložil návrh založený na Písmu, který byl tímto vedoucím sborem v prvním století přijat. (Skutky 15:6–29)

3. Co patřilo k problémům, kterým čelili křesťané v prvním století, a jak můžeme z Jakubova dopisu získat co největší užitek?

³ Starostlivý duchovní pastýř Jakub ‚znal vzhled svého bravu‘. (Přísloví 27:23) Uvědomoval si, že křesťané čelí těžkým zkouškám. Někteří z nich potřebovali upravit svoje smýšlení, neboť nadržovali bohatým. Pro mnohé křesťany bylo uctívání pouze formalitou. Někteří působili škodu svým nepoddajným jazykem. Škodlivý vliv měl světský duch a mnozí křesťané nebyli ani trpěliví, ani zbožní. Ve skutečnosti někteří křesťané duchovně onemocněli. Jakubův dopis se těchto věcí povzbudivým způsobem dotýká a jeho rady jsou stejně praktické dnes, jako byly v prvním století n. l. Když se nad tímto dopisem zamyslíme, jako kdyby byl určen nám osobně, budeme z toho mít velký užitek.a

Když jsme ve zkouškách

4. Jak bychom se měli dívat na zkoušky?

⁴ Jakub nám ukazuje, jak se máme na zkoušky dívat. (Jakub 1:1–4) Nezmiňuje se o rodinných poutech s Božím Synem, ale pokorně se označuje jako „otrok Boha a Pána Ježíše Krista“. Jakub píše „dvanácti kmenům“ duchovního Izraele ‚rozptýleným‘ původně kvůli pronásledování. (Skutky 8:1; 11:19; Galaťanům 6:16; 1. Petra 1:1) Jako křesťané jsme pronásledováni i my a ‚setkáváme se s různými zkouškami‘. Ale když máme na mysli, že pokud v těchto zkouškách vytrváme, posílí to naši víru, ‚pokládáme to jen za radost‘, když na nás přijdou. Když ve zkouškách zachováme svou ryzost Bohu, přinese nám to věčné štěstí.

5. Co může patřit k našim zkouškám a co se stane, když v nich úspěšně vytrváme?

⁵ K našim zkouškám patří protivenství, která jsou běžná u všech lidí. Například nás může trápit špatné zdraví. Bůh nyní neuzdravuje zázračným způsobem, ale odpovídá na naše modlitby, v nichž prosíme o moudrost a sílu potřebné k tomu, abychom se s nemocí vyrovnali. (Žalm 41:1–3) Také trpíme kvůli spravedlnosti, protože nás pronásledují jako svědky Jehovovy. (2. Timoteovi 3:12; 1. Petra 3:14) Když v takových zkouškách úspěšně vytrváme, dokážeme svou víru a ta získá ‚vyzkoušenou jakost‘. A když naše víra vítězí, „působí vytrvalost“. Víra, která je posilována zkouškami, nám pomůže překonat obtíže, které přijdou v budoucnu.

6. Jak „vytrvalost dokončí své dílo“ a které praktické kroky můžeme udělat, abychom vytrvali, když jsme ve zkoušce?

⁶ „Ať však vytrvalost dokončí své dílo,“ říká Jakub. Jestliže dovolíme, aby zkouška proběhla, a nepokusíme se ji rychle ukončit nějakým nebiblickým způsobem, vytrvalost vykoná „dílo“ v tom smyslu, že budeme jako křesťané úplní a nebudeme mít nedostatek víry. Samozřejmě, pokud zkouška odhalí nějakou slabost, měli bychom hledat Jehovovu pomoc, abychom ji překonali. Co když je zkouškou pokušení zaplést se do sexuální nemravnosti? Zmiňujme se o tomto problému v modlitbách a jednejme v souladu se svými modlitbami. Možná bude potřeba změnit zaměstnání nebo učinit další kroky, abychom Bohu zachovali ryzost. (1. Mojžíšova 39:7–9; 1. Korinťanům 10:13)

Pátrání po moudrosti

7. Jakou pomoc můžeme dostat, abychom ve zkouškách vytrvali?

⁷ Jakub nám ukazuje, co máme dělat, pokud nevíme, jak se se zkouškou vypořádat. (Jakub 1:5–8) Jehova nás nebude kárat za nedostatek moudrosti a za to, když se o ni ve víře budeme modlit. Pomůže nám, abychom se na zkoušku správně dívali a vytrvali v ní. Naši spoluvěřící nás mohou upozornit na určité biblické texty nebo je najdeme během biblického studia. Bůh může některé události řídit podle své prozřetelnosti a to nám umožní, abychom viděli, co bychom měli dělat. Můžeme být vedeni Božím duchem. (Lukáš 11:13) Samozřejmě, abychom se z těchto užitečných věcí radovali, musíme se pevně držet Boha a jeho lidu. (Přísloví 18:1)

8. Proč od Jehovy pochybovač nic nedostane?

⁸ Jehova nám dává moudrost, abychom se se zkouškami vyrovnali, jestliže ‚stále prosíme ve víře a vůbec nepochybujeme‘. Pochybovač „je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem“ nepředvídatelným způsobem. Kdybychom byli takto duchovně nestálí, neměli bychom ‚předpokládat, že něco od Jehovy obdržíme‘. Nebuďme ‚nerozhodní‘ a ‚nestálí‘ v modlitbách nebo jiným způsobem. Místo toho mějme víru v Jehovu, Zdroj moudrosti. (Přísloví 3:5, 6)

Jásat mohou bohatí i chudí

9. Proč máme jako Jehovovi ctitelé důvod k jásání?

⁹ I když je jednou z našich zkoušek chudoba, mějme na mysli, že jásat mohou jak chudí, tak i bohatí křesťané. (Jakub 1:9–11) Než se pomazaní první křesťané stali Ježíšovými následovníky, většina z nich měla málo hmotných věcí, a svět se na ně díval svrchu. (1. Korinťanům 1:26) Ale mohli jásat nad svým „vyvýšením“ do postavení dědiců Království. (Římanům 8:16, 17) Na druhou stranu bohatí lidé, kteří byli kdysi ctěni, zažili ‚pokoření‘ jako následovníci Krista, protože jimi svět pohrdl. (Jan 7:47–52; 12:42, 43) Jako Jehovovi služebníci ale můžeme všichni jásat, protože světské bohatství a vysoké postavení se nemůže měřit s duchovním bohatstvím, ze kterého se radujeme. A jsme velmi vděční, že mezi námi není místo pro to, aby se někdo pyšnil svým společenským postavením. (Přísloví 10:22; Skutky 10:34, 35)

10. Jak by se křesťané měli dívat na hmotné bohatství?

¹⁰ Jakub nám pomáhá pochopit, že náš život nespočívá na bohatství a na tom, čeho jsme ve světě dosáhli. Stejně jako krása květiny nezabrání tomu, aby květina nakonec zvadla a uschla pod „palčivým žárem“ slunce, tak ani bohatství nemůže člověku prodloužit život. (Žalm 49:6–9; Matouš 6:27) Takový člověk může zemřít, zatímco se věnuje ‚svým životním cestám‘, třeba obchodu. Proto je důležité být „bohatý vůči Bohu“ a dělat vše, co můžeme, abychom podporovali zájmy Království. (Lukáš 12:13–21; Matouš 6:33; 1. Timoteovi 6:17–19)

Šťastní jsou ti, kdo vytrvávají ve zkoušce

11. Jaké vyhlídky mají ti, kdo na své víře lpí tváří v tvář zkouškám?

¹¹ Ať již jsme bohatí, nebo chudí, můžeme být šťastní pouze tehdy, když vytrváváme ve zkouškách. (Jakub 1:12–15) Jestliže ve zkouškách vytrváme a naše víra zůstane nedotčena, můžeme být prohlášeni za šťastné, protože činit to, co je správné v Božích očích, je radostné. Díky tomu, že křesťané zplození duchem se své víry drží až do smrti, dostávají „korunu života“, nesmrtelnost v nebesích. (Zjevení 2:10; 1. Korinťanům 15:50) Jestliže máme pozemskou naději a zachováme svou víru v Boha, můžeme se těšit na věčný život v pozemském ráji. (Lukáš 23:43; Římanům 6:23) Jehova je ke všem lidem, kteří v něho projevují víru, opravdu dobrý.

12. Proč bychom neměli říkat „jsem zkoušen Bohem“, když zažíváme neštěstí?

¹² Je možné, že by nás neštěstími zkoušel sám Jehova? Ne, neměli bychom říkat: „Jsem zkoušen Bohem.“ Jehova se nás nepokouší přimět, abychom spáchali hřích, ale pokud zůstáváme pevní ve víře, určitě nám pomáhá a dává nám sílu, kterou potřebujeme, abychom ve zkouškách vytrvali. (Filipanům 4:13) Bůh je svatý, a proto nás nestaví do situace, která by oslabila naši schopnost odolávat provinění. Jestliže se dostaneme do problematické situace a spácháme hřích, neměli bychom obviňovat jeho, protože „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší“. Ačkoli Jehova může připustit zkoušku, aby nás k našemu dobru ukáznil, nezkouší nás se zlým záměrem. (Hebrejcům 12:7–11) Satan se nás možná pokouší svést k tomu, abychom dělali, co je špatné, ale Bůh nás může od toho ničemného osvobodit. (Matouš 6:13)

13. Co se může stát, když neodmítáme nesprávné touhy?

¹³ Musíme se k Bohu modlit, protože určitá situace může vést k tomu, že by se v nás objevila špatná touha, která by mohla způsobit, že bychom zhřešili. Jakub říká: „Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí.“ Nemůžeme ze svého hříchu obviňovat Boha, když jsme dovolili, aby v našem srdci zůstávala hříšná žádost. Jestliže špatnou žádost neodstraníme, „stane [se] plodnou“, je v srdci živena a „porodí hřích“. Když je dovršen hřích, „zplodí smrt“. Je zřejmé, že musíme střežit své srdce a odolávat hříšným sklonům. (Přísloví 4:23) Kain dostal varování, že se ho hřích chystá přemoci, ale on se nebránil. (1. Mojžíšova 4:4–8) Co tedy máme dělat, když začínáme jít nějakým nebiblickým směrem? Jistě bychom měli být vděční za to, když se nás křesťanští starší pokusí usměrnit tak, abychom nezhřešili proti Bohu. (Galaťanům 6:1)

Bůh je zdrojem dobrých věcí

14. V jakém smyslu se dá říci, že Boží dary jsou ‚dokonalé‘?

¹⁴ Měli bychom mít na paměti, že Jehova není zdrojem zkoušek, ale dobrých věcí. (Jakub 1:16–18) Jakub oslovuje spoluvěřící jako ‚milované bratry‘ a ukazuje, že Bůh je Dárcem ‚každého dobrého daru a každého dokonalého obdarování‘. Jehovovy duchovní i hmotné dary jsou ‚dokonalé‘ neboli úplné, nic jim nechybí. Přicházejí „shora“, z místa, kde Jehova přebývá v nebesích. (1. Královská 8:39) Jehova je ‚Otec nebeských světel‘ — slunce, měsíce a hvězd. Dává nám také duchovní světlo a pravdu. (Žalm 43:3; Jeremjáš 31:35; 2. Korinťanům 4:6) Na rozdíl od slunce, které působí, že se stíny pohybují, a které je na nejvyšším bodě pouze v poledne, Bůh poskytuje to, co je dobré, vždy vrcholným způsobem. Jistě nám dá vše potřebné, abychom vytrvali ve zkouškách, jestliže budeme plně využívat jeho duchovní opatření poskytovaná skrze jeho Slovo a ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45)

15. Co je jedním z nejznamenitějších darů?

¹⁵ Co je jedním z nejznamenitějších Božích darů? Zplození duchovních synů svatým duchem, což bylo v souladu s dobrou zprávou neboli „slovem pravdy“. Ti, kdo zažili duchovní zrození, jsou „jistým prvním ovocem“ vybraným z lidstva, aby byli nebeským ‚královstvím a kněžími‘. (Zjevení 5:10; Efezanům 1:13, 14) Jakub měl možná na mysli oběť prvního ovoce sklizně ječmene, která byla přinesena 16. nisana, což je datum, kdy byl vzkříšen Ježíš, a oběť dvou pšeničných chlebů o Letnicích, kdy byl vylit svatý duch. (3. Mojžíšova 23:4–11, 15–17) V tomto případě byl Ježíš prvním ovocem a jeho spoludědici „jistým prvním ovocem“. A co když máme pozemskou naději? Když tuto naději budeme mít stále na mysli, pomůže nám to vytrvat ve víře v Dárce ‚každého dobrého daru‘, v Dárce, který umožnil věčný život pod vládou Království.

Staň se ‚činitelem slova‘

16. Proč bychom měli být ‚rychlí k slyšení, pomalí k mluvení, pomalí k zlobě‘?

¹⁶ Ať již nyní prožíváme zkoušky svojí víry, nebo ne, musíme být ‚činiteli slova‘. (Jakub 1:19–25) Musíme být ‚rychlí k slyšení‘ Božího slova a být jeho poslušnými činiteli. (Jan 8:47) Buďme ovšem ‚pomalí k mluvení‘ a pečlivě važme slova. (Přísloví 15:28; 16:23) Jakub nás možná vybízí k tomu, abychom neříkali, že naše zkoušky pocházejí od Boha. Dostáváme také radu, abychom byli ‚pomalí k zlobě; zloba muže totiž nepůsobí Boží spravedlnost‘. Jestliže nás rozzlobí to, co někdo řekl, nejednejme ukvapeně a vyhněme se tak zlomyslné odpovědi. (Efezanům 4:26, 27) Zlobný duch, který nám může způsobit problémy a který může být zkouškou pro ostatní, nemůže přinést to, co od nás vyžaduje naše víra ve spravedlivého Boha. Kromě toho, když máme „hojnost rozlišovací schopnosti“, budeme ‚pomalí k hněvu‘ a naši bratři a sestry k nám budou přitahováni. (Přísloví 14:29)

17. Čeho dosáhneme tím, když ze svého srdce a mysli odstraníme špatnost?

¹⁷ Jistě se musíme zbavit ‚vší špinavosti‘ — všeho, co je odporné Bohu a co podporuje zlobu. Navíc musíme ‚odložit to nadbytečné, špatnost‘. Každý z nás by měl svůj život očistit od jakékoli nečistoty těla a ducha. (2. Korinťanům 7:1; 1. Petra 1:14–16; 1. Jana 1:9) To, že jsme odstranili špatnost ze srdce a mysli, nám pomohlo, abychom ‚s mírností přijali vštěpování slova‘ pravdy. (Skutky 17:11, 12) Bez ohledu na to, jak dlouho již jsme křesťané, musíme být stále přístupní tomu, aby nám byly vštěpovány další biblické pravdy. Proč? Protože vštěpované slovo pod působením Božího ducha vytváří „novou osobnost“, která získává záchranu. (Efezanům 4:20–24)

18. Jak se pouhý posluchač slova liší od činitele slova?

¹⁸ Jak ukazujeme, že nás slovo vede? Tím, že jsme poslušní ‚činitelé slova, a ne pouze posluchači‘. (Lukáš 11:28) ‚Činitelé‘ mají víru, která vytváří takové skutky, jako je horlivá činnost v křesťanské službě a pravidelná účast na shromážděních Božího lidu. (Římanům 10:14, 15; Hebrejcům 10:24, 25) Pouhý posluchač slova „je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle“. Podívá se, potom se odvrátí a zapomíná, co by snad měl na svém vzhledu upravit. Jako ‚činitelé slova‘ pečlivě studujeme a posloucháme Boží ‚dokonalý zákon‘ ve všem, co od nás vyžaduje. Svoboda, ze které se tak těšíme, je v příkrém protikladu k otroctví hříchu a smrti, protože vede k životu. Proto tedy ‚trvejme na dokonalém zákoně‘, stále ho zkoumejme a poslouchejme ho. Jen pomysli! Protože jsme ‚činitelé skutku, a ne zapomnětliví posluchači‘, máme radost, která pramení z Boží přízně. (Žalm 19:7–11)

Více než formální ctitelé

19, 20. (a) Co od nás podle Jakuba 1:26, 27 vyžaduje čisté uctívání? (b) Jaké jsou příklady neposkvrněného uctívání?

¹⁹ Jestliže se máme radovat z Boží přízně, musíme pamatovat na to, že pravé uctívání není pouze formální. (Jakub 1:26, 27) Můžeme si myslet, že přijatelně ‚zachováváme vnější způsob uctívání‘ Jehovy, ale podstatné je Boží mínění o každém z nás. (1. Korinťanům 4:4) Jedna vážná chyba může být to, že nedostatečně ‚držíme na uzdě svůj jazyk‘. Podváděli bychom sami sebe, kdybychom si mysleli, že Bohu se naše uctívání líbí, ale přitom bychom pomlouvali druhé lidi, lhali nebo zneužívali jazyk jiným způsobem. (3. Mojžíšova 19:16; Efezanům 4:25) Nechceme, aby ‚náš způsob uctívání‘ byl „nicotný“ a z jakéhokoli důvodu Bohu nepřijatelný.

²⁰ Jakub sice neuvádí všechny aspekty čistého uctívání, ale říká, že k tomu patří ‚starost o sirotky a vdovy v jejich soužení‘. (Galaťanům 2:10; 6:10; 1. Jana 3:18) Křesťanský sbor věnuje péči o vdovy zvláštní pozornost. (Skutky 6:1–6; 1. Timoteovi 5:8–10) Bůh je Ochráncem vdov a dětí bez otce, a proto s ním spolupracujme v tom, že jim podle svých možností budeme pomáhat duchovně i hmotně. (5. Mojžíšova 10:17, 18) Čisté uctívání také znamená „zachovávat se bez poskvrny od světa“, nespravedlivé lidské společnosti, která leží v Satanově moci. (Jan 17:16; 1. Jana 5:19) Zůstaňme tedy čistí od bezbožného chování světa, abychom oslavili Jehovu a byli užiteční v jeho službě. (2. Timoteovi 2:20–22)

21. Jaké další otázky si v souvislosti s Jakubovým dopisem zaslouží, abychom se nad nimi zamysleli?

²¹ Jakubovy rady, o kterých jsme uvažovali, by nám měly pomoci, abychom vytrvávali ve zkouškách a drželi se své víry. Měly by posílit naše ocenění pro milujícího Dárce dobrých darů. Jakubova slova nám také pomáhají uctívat Boha čistým způsobem. Na co dalšího nás upozorňuje? Které další kroky můžeme udělat, abychom dokázali, že máme pravou víru v Jehovu?

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co nám pomůže, abychom vytrvali ve zkouškách?

◻ Proč křesťané mohou jásat, i když jsou ve zkouškách?

◻ Jak můžeme být činiteli slova?

◻ Co patří k čistému uctívání?

[Obrázek na straně 9]

Když jsme ve zkoušce, projevujme víru v Jehovovu moc odpovídat na modlitby

[Obrázky na straně 10]

‚Činitelé slova‘ ohlašují Boží Království po celém světě