Radující se „činitelé slova“
„Přijměte s mírností vštěpování slova, které je schopno zachránit vaše duše. Staňte se však činiteli slova, a ne pouze posluchači.“ (JAKUB 1:21, 22)
1. Co můžeme říci o našem ročním textu na rok 1996?
‚STAŇTE SE ČINITELI SLOVA.‘ Takový prostý výrok, a přece obsahuje takové závažné sdělení. Našli bychom jej v Bibli, v „Dopise Jakuba“, a po celý rok 1996 bude vyvěšen v sálech Království jako roční text svědků Jehovových.
2., 3. Proč bylo vhodné, aby Jakub byl pisatelem dopisu, který nese jeho jméno?
2 Jakub, nevlastní bratr Pána Ježíše, byl významným členem raného křesťanského sboru. Jednou, po svém vzkříšení, se Jakubovi a pak i všem apoštolům osobně objevil náš Pán Ježíš. (1. Korinťanům 15:7) Později byl apoštol Petr zázračně osvobozen z vězení a tehdy řekl skupině křesťanů shromážděné na jednom místě: „Podejte o tom zprávu Jakubovi a bratrům.“ (Skutky 12:17) Zdá se, že Jakub, ačkoli sám nebyl apoštolem, předsedal schůzce vedoucího sboru v Jeruzalémě, když apoštolové a starší rozhodli, že se lidé pohanského původu, kteří přijali křesťanství, nemusí dát obřezat. Jakub celou záležitost shrnul a rozhodnutí potvrzené svatým duchem bylo posláno všem sborům. (Skutky 15:1–29)
3 Jakubovy zralé názory zjevně měly velkou váhu. Jakub však pokorně uznal, že sám je pouze „otrok Boha a Pána Ježíše Krista“. (Jakub 1:1) Jeho inspirovaný dopis obsahuje velké množství spolehlivých rad a povzbuzení pro křesťany, kteří žijí v dnešní době. Byl dokončen asi čtyři roky předtím, než Římané pod velením generála Cestia Galla provedli svůj první útok na Jeruzalém. Před tímto útokem již byla dobrá zpráva „kázána v celém stvoření, jež je pod nebem“. (Kolosanům 1:23) Byly to kritické časy, a Jehovovi služebníci si plně uvědomovali, že vykonání Božího rozsudku nad židovským národem je bezprostředně před nimi.
4. Z čeho je vidět, že první křesťané velmi důvěřovali Božímu slovu?
4 Tito křesťané již měli celá Hebrejská písma a velkou část Řeckých písem. Z toho, jak často citovali z ranějších spisů, je očividné, že křesťanští pisatelé Bible se na Boží slovo velmi spoléhali. I my dnes musíme Boží slovo svědomitě studovat a uplatňovat v životě. Máme-li vytrvat, potřebujeme duchovní sílu a odvahu — a to můžeme získat ze Svatého písma. (Žalm 119:97; 1. Timoteovi 4:13)
5. Proč dnes zvlášť potřebujeme vedení a jak je můžeme získat?
5 Dnes lidstvo stojí na pokraji ‚velkého soužení, jaké nenastalo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nenastane‘. (Matouš 24:21) Naše přežití závisí na tom, zda máme Boží vedení. Jak to vedení získáme? Tím, že necháme učení Božího slova inspirovaného Jehovovým duchem působit na své srdce. Výsledkem bude, že se staneme „činiteli slova“, podobně jako se jimi stali věrní Jehovovi služebníci v dřívějších dobách. Musíme Boží slovo pilně číst, studovat a používat ke chvále Jehovy. (2. Timoteovi 2:15; 3:16, 17)
Vytrvalost spojená s radostí
6. Proč bychom to měli pokládat za radost, když se setkáváme s mnoha zkouškami?
6 V úvodu svého dopisu se Jakub zmiňuje o radosti, druhém ovoci Božího ducha. Píše: „Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami, protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost vaší víry působí vytrvalost. Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.“ (Jakub 1:2–4; Galaťanům 5:22, 23) Co to znamená, že máme pokládat „jen za radost“, když se setkáme s mnoha zkouškami? I Ježíš v Kázání na hoře řekl: „Šťastní jste, když vás lidé haní a pronásledují vás a lživě proti vám říkají kdejakou ničemnost kvůli mně. Radujte se a poskakujte radostí, protože vaše odměna v nebesích je veliká.“ (Matouš 5:11, 12) Když vidíme, jak Jehova žehná našemu úsilí dosáhnout cíle — věčného života —, prožíváme radostné uspokojení. (Jan 17:3; 2. Timoteovi 4:7, 8; Hebrejcům 11:8–10, 26, 35)
7. a) Co nám může pomoci, abychom dokázali snášet zkoušky? b) Jak můžeme být odměněni podobně jako Job?
7 Sám Ježíš snášel zkoušky „pro radost, jež mu byla předložena“. (Hebrejcům 12:1, 2) Když se upřeně díváme na Ježíšův příklad odvahy, můžeme snášet zkoušky i my! Jak to napsal Jakub ke konci svého dopisu, Jehova bohatě odmění lidi, kteří zůstávají ryzí. „Pohleďte, prohlašujeme za šťastné ty, kteří vytrvali,“ říká Jakub. „Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:11) Vzpomeň si na to, jak Jehova odměnil Joba tím, že mu vrátil dobré zdraví a možnost se plně těšit ze šťastného života se svými blízkými. Jestliže vytrváš v ryzosti, budeš se i ty moci radovat ze života ve slíbeném Božím novém světě, v ráji. Radost v novém světě bude vyvrcholením té radosti, kterou ve službě Jehovovi prožíváme již nyní.
Usilujme o moudrost
8. Jak můžeme najít pravou praktickou moudrost a jakou roli v tom hraje modlitba?
8 Jestliže pilně studujeme Boží slovo a uplatňujeme to, co jsme se naučili, získáváme zbožnou moudrost, která nám uprostřed zkaženosti Satanova umírajícího systému věcí umožňuje snášet zkoušky. Jak si můžeme být jisti, že takovou moudrost lze získat? Jakub nám říká: „Jestliže . . . někomu z vás chybí moudrost, ať stále prosí Boha, neboť všem dává štědře a bez kárání; a bude mu dána. Ať však stále prosí ve víře a vůbec nepochybuje, neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem.“ (Jakub 1:5, 6) Měli bychom se vroucně modlit s pevnou jistotou, že Jehova naše úpěnlivé prosby uslyší a také vyslyší — a to vhodným způsobem a ve vhodném čase.
9. Jakým způsobem Jakub popisuje zbožnou moudrost a výsledek jejího uplatnění?
9 Zbožná moudrost je dar od Jehovy. Když Jakub takové dary popisoval, řekl: „Každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora, neboť sestupuje od Otce nebeských světel, a u něho není změna v otáčení stínu.“ O něco dále ve svém dopise Jakub vysvětluje, k čemu to povede, když člověk získá pravou moudrost: „Kdo mezi vámi je moudrý a má porozumění? Ať projeví svým znamenitým chováním své skutky s mírností, jež patří k moudrosti . . . Moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jakub 1:17; 3:13–17)
10. V jakém protikladu je pravé a falešné náboženství?
10 Ve světové říši falešného náboženství — jak v zemích křesťanstva, tak i v jiných zemích — je častým zvykem, že věřící zpívají nábožné písně, naslouchají stále se opakujícím modlitbám, a možná poslouchají i kázání. Nejsou však povzbuzováni k tomu, aby druhým lidem oznamovali poselství naděje, protože většina náboženství žádnou radostnou naději do budoucnosti nemá. Buď se v těchto náboženstvích o slavné naději na Boží mesiášské Království vůbec nemluví, nebo je pochopena naprosto špatně. Jehova o přívržencích křesťanstva prorokuje: „Můj lid učinil dvě špatné věci: Opustili dokonce mne, zdroj živé vody, aby si vytesali cisterny, puklé cisterny, které nemohou udržet vodu.“ (Jeremjáš 2:13) Už nemají vodu pravdy. Chybí jim nebeská moudrost.
11., 12. a) K čemu by nás měla motivovat božská moudrost? b) Před čím nás božská moudrost varuje?
11 Avšak mezi svědky Jehovovými je dnes situace naprosto jiná! Díky dynamické energii, kterou dostali od Boha, zaplavují zemi dobrou zprávou o nadcházejícím Božím Království. Moudré věci, které říkají, jsou pevně založené na Božím slově. (Srovnej Přísloví 1:20; Izajáše 40:29–31.) Když oznamují slavný záměr našeho Boha a Stvořitele, využívají v praxi pravé poznání a porozumění. Měli bychom si přát, aby „přesným poznáním [Boží] vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení“ byli naplněni všichni členové našeho sboru. (Kolosanům 1:9) Pak budou mladí i staří motivováni k tomu, aby vždy byli „činiteli slova“.
12 „Moudrost shora“ nás varuje před hříchy, které by mohly vést k tomu, že bychom neměli Boží schválení. „To vězte, moji milovaní bratři,“ říká Jakub, „každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě; zloba muže totiž nepůsobí Boží spravedlnost.“ Ano, musíme ochotně a s hlubokým zájmem naslouchat Božím radám a musíme tyto rady uplatňovat. Je však nutné, abychom se měli na pozoru před zneužíváním jazyka, onoho ‚malého údu‘. Kdybychom se chlubili, kdybychom tlachali nebo tvrdohlavě trvali na svém, náš jazyk by mohl obrazně řečeno zapálit „velkou lesnatou krajinu“. Proto se potřebujeme učit, abychom byli k sobě navzájem vždy přívětiví a projevovali sebeovládání. (Jakub 1:19, 20; 3:5)
13. Proč je důležité, abychom přijali „vštěpování slova“?
13 Jakub píše: „Odložte proto všechnu špinavost a to nadbytečné, špatnost, a přijměte s mírností vštěpování slova, které je schopno zachránit vaše duše.“ (Jakub 1:21) Dnešní chamtivý svět se svým okázalým, hmotařským a sobeckým životním stylem a zvrhlou morálkou již velmi brzy pomine. „Ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:15–17) Je tedy velmi důležité, abychom přijali „vštěpování slova“! Moudrost, kterou lidem poskytuje Boží slovo, je v přímém protikladu ke špatnosti tohoto umírajícího světa. Nechceme se na této špatnosti žádným způsobem podílet. (1. Petra 2:1, 2) Musíme milovat pravdu a mít pevnou víru vštípenou do srdce, abychom byli rozhodnuti nikdy se neodvrátit od Jehovových spravedlivých cest. Stačí však, abychom Boží slovo pouze slyšeli?
Jak se staneme „činiteli slova“
14. Jak se můžeme stát „posluchači“ i „činiteli“ slova?
14 U Jakuba 1:22 čteme: „Staňte se . . . činiteli slova, a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.“ ‚Staňte se činiteli slova‘! To je myšlenka, která se výrazně prolíná celým Jakubovým dopisem. Musíme nejdříve naslouchat a potom ‚učinit právě tak‘. (1. Mojžíšova 6:22) Mnozí lidé dnes tvrdí, že stačí vyslechnout si kázání nebo se občas formálně zúčastnit nějaké bohoslužby. Možná se domnívají, že pokud podle svých vlastních měřítek žijí ‚dobrým životem‘, ničeho jiného už není třeba. Ježíš Kristus však řekl: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Od pravých křesťanů se jednoznačně vyžaduje, aby v plnění Boží vůle následovali Ježíšův příklad obětavě a vytrvale. Pokud jde o ně, je Boží vůle stejná jako v prvním století, kdy vzkříšený Ježíš křesťanům přikázal: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Matouš 28:19) Jak se ti daří to uplatňovat?
15. a) Jaké znázornění Jakub uvedl, aby nám ukázal, co máme dělat, chceme-li být šťastnými „činiteli slova“? b) Proč nestačí uctívat Boha jen formálně?
15 Jestliže stále hledíme do Božího slova, stane se nám Boží slovo zrcadlem, které nám ukazuje, jakými jsme lidmi. Jakub říká: „Kdo se . . . zahledí do dokonalého zákona, který patří ke svobodě, a kdo na něm trvá, ten bude šťastný, když to bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.“ (Jakub 1:23–25) Ano, takový člověk bude šťastným ‚činitelem slova‘. Je však také důležité, aby byl ‚činitelem‘, pokud jde o každou drobnost, která souvisí s naším křesťanským životem. Nikdy bychom se neměli klamat a myslet si, že stačí uctívat Boha jen formálně. Jakub nám radí, abychom se zaměřovali na určité stránky pravého uctívání, které by snad mohli zanedbat i někteří horliví křesťané. Píše: „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ (Jakub 1:27)
16. Díky čemu se Abraham stal „Jehovovým přítelem“ a jak můžeme Boží přátelství získat my?
16 Nestačí jen říkat ‚Já věřím v Boha‘, a o víc se nestarat. U Jakuba 2:19 je uvedeno: „Věříš, že je jeden Bůh, že? Děláš zcela dobře. A přece démoni věří a třesou se.“ Jakub zdůraznil, že „víra, jestliže nemá skutky, je sama o sobě mrtvá“. Pak se zmínil o Abrahamovi a dodal: „Jeho víra působila spolu s jeho skutky a jeho víra byla jeho skutky zdokonalena.“ (Jakub 2:17, 20–22) Mezi Abrahamovy skutky patřilo i to, že pomohl svým příbuzným v nouzi, byl pohostinný, byl připraven obětovat Izáka a ‚veřejně oznamoval‘, že pevně věří Božímu slibu o ‚městě, které má skutečné základy‘ — o budoucím mesiášském Království. (1. Mojžíšova 14:16; 18:1–5; 22:1–18; Hebrejcům 11:8–10, 13, 14; 13:2) Abraham byl vhodně „nazván ‚Jehovovým přítelem‘ “. (Jakub 2:23) Mezi ‚Jehovovy přátele‘ můžeme být zahrnuti i my, když budeme aktivně prohlašovat svou víru a naději na nadcházející spravedlivé Království.
17. a) Proč byla Raab ‚prohlášena za spravedlivou‘ a jakou dostala odměnu? b) Kde bychom v Bibli našli dlouhý seznam lidí, kteří se stali „činiteli slova“? c) Jak a za co byl odměněn Job?
17 Ti, kdo se ‚stávají činiteli slova‘, jsou ‚prohlášeni za spravedlivé svými skutky, a ne samotnou vírou‘. (Jakub 2:24) K lidem, kteří ke své víře připojili skutky, patřila Raab. Raab věřila ‚slovu‘, které slyšela o Jehovových mocných činech. Ukryla izraelské zvědy, pomohla jim uprchnout a potom shromáždila celou rodinu svého otce, aby její členové byli zachováni na živu. Jak se bude Raab při vzkříšení radovat, až se dozví, že její víra podepřená skutky vedla k tomu, že se stala jedním článkem rodokmene, z něhož vzešel Mesiáš! (Jozue 2:11; 6:25; Matouš 1:5) Jedenáctá kapitola dopisu Hebrejcům obsahuje dlouhý seznam dalších lidí, kteří svou víru projevili tím, že se stali „činiteli slova“, a kteří budou bohatě odměněni. Nesmíme také zapomenout na Joba, který v těžké zkoušce řekl: „Ať je Jehovovo jméno nadále požehnáno.“ Už jsme se zmínili o tom, že díky své víře a svým skutkům dostal velkolepou odměnu. (Job 1:21; 31:6; 42:10; Jakub 5:11) I my, kteří jsme „činiteli slova“, můžeme díky své vytrvalosti získat Jehovovo schválení.
18., 19. Jak se dlouho pronásledovaní bratři stali „činiteli slova“ a jak byli za svou činnost požehnáni?
18 K těm lidem, kteří během let mnoho vytrpěli, patří i naši bratři ve východní Evropě. Nyní, když byla odstraněna mnohá omezení, se tito křesťané v novém prostředí opravdu ‚stali činiteli slova‘. Ze sousedních blízkých zemí se do těchto míst přestěhovali misionáři a průkopníci, aby pomohli s vyučováním a organizováním díla. Odbočka ve Finsku i jiné blízké odbočky Watch Tower Society vyslaly školené stavbaře, a štědré celosvětové společenství bratrů financovalo výstavbu nových kanceláří odboček a sálů Království. (Srovnej 2. Korinťanům 8:14, 15.)
19 Tito dlouho pronásledovaní bratři reagují na potřeby v poli opravdu horlivě! ‚Tvrdě pracují a namáhají se‘, aby dohnali to, co dříve, „v období obtížném“, nestihli. (1. Timoteovi 4:10; 2. Timoteovi 4:2) Například v Albánii, kde bývalo velmi kruté pronásledování, byla letos v dubnu celá zásoba Zpráv Království nazvaných „Proč je život plný problémů“ rozšířena za pouhé tři dny. Tato akce vynikajícím způsobem navázala na Slavnost na památku Ježíšovy smrti, jíž se zúčastnilo 3491 lidí — přičemž činných zvěstovatelů je v Albánii 538.
20. Co je patrné z počtu účastníků na nedávných Památných slavnostech a jak je možné mnoha lidem pomoci?
20 I jiné země výrazně přispěly k účasti na Památné slavnosti, kde bylo v posledních letech přítomno hodně přes 10 000 000 účastníků. Na mnoha místech světa se „činiteli slova“ stávají stále další a další lidé, jejichž víra je upevněna účastí na Památné slavnosti a sledováním jejího průběhu. Mohli bychom ještě více těchto nových příchozích povzbudit k tomu, aby splňovali požadavky pro tuto výsadu?
21. Co bychom v souladu s naším ročním textem měli dělat a co by mělo být naším cílem?
21 Podobně jako ti horliví křesťané v prvním století a mnoho dalších lidí, kteří žili v pozdějších dobách, buďme i my rozhodnuti, že se budeme namáhat a ‚usilovat o cíl‘ věčného života — ať už to bude v nebeském Království, nebo v jeho pozemské říši. (Filipanům 3:12–14) Je to cíl, kvůli kterému opravdu stojí za to vynaložit všechno úsilí. Dnes není doba na to, abychom se opět stali pouhými posluchači ‚slova‘. Dnes je nanejvýš důležité, abychom ‚byli silní a pracovali‘. (Ageus 2:4; Hebrejcům 6:11, 12) ‚Přijali jsme vštěpování slova‘, proto se nyní radujme, buďme ‚činiteli slova‘ a zůstaňme jimi po celou věčnost.
Jak bys odpověděl?
◻ Jak můžeme vytrvat s radostí?
◻ Co je „moudrost shora“ a jak o ni můžeme usilovat?
◻ Proč se musíme stát „činiteli slova, a ne pouze posluchači“?
◻ Které zprávy by nás měly podnítit k tomu, abychom byli „činiteli slova“?
[Obrázek na straně 17]
Kéž i my otevřeme své srdce božskému vyučování
[Obrázek na straně 18]
Jobova věrnost byla odměněna tím, že se mohl znovu plně těšit ze šťastného života se svými blízkými