Bible — kniha pro celé lidstvo

„HLE, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem.“

Jaký zástup to je? A co dělají?

„V jejich rukou byly palmové ratolesti,“ říká zpráva dále. „A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ Ne, to není žádný zástup násilníků, kteří by něco požadovali nebo by za něco demonstrovali. Naopak, je to šťastný, radostný zástup, který právě prožil něco velice podivuhodného. „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení. . . Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani žhnoucí vedro. . . A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“

POSELSTVÍ PRO CELÉ LIDSTVO

Popis tohoto mezinárodního „velkého zástupu“ nacházíme v poslední knize Bible, ve Zjevení, v kapitole 7, ve verších 9 až 17. Poskytuje nám malebný pohled do budoucnosti, kdy již lidstvo nebudou rozdělovat rasové, jazykové ani národnostní přehrady, ale lidstvo bude jednotné a bude žít v souladu a bude opravdu osvobozeno od strachu a jakéhokoli nedostatku. To je jádro jedinečného poselství, které přináší Bible celému lidstvu.

Snad se však zeptáš, v čem je toto poselství jedinečné. Což nemluví lidé po celém světě o míru a jednotě? Ano, to je pravda. Který normální člověk nemá v dnešní době mezinárodního napětí, kdy se stále zostřují politické, hospodářské a náboženské rozpory, starost o světový mír? Ale již dávno předtím, než došlo k takovým mezinárodním sporům a než vůbec začalo být otázkou, zda má lidstvo možnost přežít, mluvila Bible o době, kdy se celé lidstvo bude těšit z míru a jednoty pod jedinou vládou — pod Božím královstvím.

SVĚT MĚL BÝT OD POČÁTKU JEDNOTNÝ

Již od samého začátku ukazuje Bible, jaký měl být svět a jaká měla být budoucnost lidstva. „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji,“ takový byl první příkaz, který dal Adamovi a Evě jejich stvořitel, Jehova Bůh. (1. Mojž. 1:28) Adam a Eva neměli být předky nějaké určité rasy nebo nějakého národa. Měli být naopak prarodiči lidského rodu. Apoštol Pavel to dosvědčil, když přinesl biblické poselství Řekům v Aténách. Řekl jim, že Bůh „učinil z jednoho člověka každý lidský národ, aby bydleli na celém zemském povrchu“. — Sk. 17:26.

Je pravda, že pro lidi všeobecně bylo tehdy nepředstavitelné, že by všichni lidé měli být bratry a sestrami. Nepatří rasové předsudky a nacionalismus až dodnes k silám, které nejvíce rozdělují lidstvo, ačkoli se stále mluví o světovém míru a bratrství? Bible však tyto i jiné překážky překonává. Mluví k lidem všech národů jako k jedné velké rodině a o celé zemi mluví jako o jednom velkém domově celého lidského rodu. V tomto smyslu je to opravdu kniha pro celé lidstvo.

Kdyby byli Adam s Evou poslouchali Jehovu Boha, byl by dnes celý lidský rod jednou celosvětovou šťastnou rodinou. Dopadlo to však jinak. „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili,“ říká nám Bible. — Řím. 5:12.

V tomto světle vidíme, že žádná rasa ani žádný národ není vyšší nebo nižší než jiná rasa nebo jiný národ. Také v této věci se Bible obrací bez předsudků a bez stranickosti k celému lidstvu. Jednoduše ukazuje, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Řím. 3:23) V některých oblastech se snad lidem daří po hmotné stránce lépe, mají lepší vzdělání a podobně. Nepozorujeme však, že lidé všude, kam se podíváme, musí čelit týmž základním problémům — nemocem, stáří, nedokonalosti a smrti?

SLIB K UŽITKU CELÉHO LIDSTVA

Ačkoli se lidstvo dostalo do bezútěšného stavu, nebyl člověk ponechán bez naděje. V kritickém okamžiku se do věci vložil Jehova Bůh a dal slib. Abrahamovi Bůh řekl: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:18) Mimochodem, tento slib přijala tři významná náboženství světa — judaismus, křesťanství a islám — jako část svého vyznání víry. Pouze Bible ukazuje, jak byl tento slib plněn, protože zaznamenává jednání Jehovy Boha s Abrahamem a jeho potomky, včetně starověkého národa izraelského.

V tomto okamžiku však mnozí lidé vznášejí námitku. Mají dojem, že je to typický případ zaujatosti nebo zvýhodňování nějakého národa. Proto zamítají Bibli nebo alespoň většinu Hebrejských písem jako pouhou kmenovou tradici. Je však takový závěr rozumný? Proč projevil Jehova Abrahamovi takovou důvěru a dal mu slib?

Bible vysvětluje: „ ‚Abraham uvěřil Jehovovi a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘, a byl nazván ‚Jehovovým přítelem‘.“ (Jak. 2:23) Je zajímavé, že svatá kniha islámu, Korán, také zdůrazňuje, že Abraham byl pro svou víru přijat za Božího přítele. „Kdo má lepší náboženství než ten, kdo se plně podřizuje Alláhovi a činí dobro (druhým) a následuje víru Ibrahimovu [Abrahamovu], toho přímého, a Alláh přijal Ibrahima za přítele.“ — „Súra IV“, verš 125, „Svatý korán“, překlad od M. H. Shakira.

A co Izraelité? Více než 400 let po tom, kdy Bůh dal příslib Abrahamovi, řekl jim Mojžíš: „Jehova vám projevil náklonnost, takže si vás vybral, ne proto, že byste byli nejpočetnější ze všech národů, neboť jste byli nejmenší ze všech národů. Ale protože vás Jehova miloval a protože dodržel výrok přísahy, kterou přísahal vašim předkům.“ — 5. Mojž. 7:7, 8.

Důvodem tedy nebylo, že by Abraham nebo Izraelité byli nějaká nadřazená rasa nebo nadřazený národ nebo že by byli v nějakém ohledu lepší než jiní lidé. Bylo to naopak z Boží lásky a nezasloužené laskavosti, kterou projevil na základě víry a spravedlivých skutků. Apoštol Petr zdůraznil tuto myšlenku slovy: „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Sk. 10:34, 35.

Ačkoli tedy Jehova Bůh jednal po nějaký čas výlučně s izraelským národem, měl ve skutečnosti na zřeteli blaho celého lidstva. Jeho jednání s Izraelem nebylo zaznamenáno v Bibli proto, aby tím byl podporován duch nacionalismu nebo aby byl vyvyšován jeden národ nad druhý. Naopak, „všechno, co bylo napsáno dříve, bylo totiž napsáno pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a útěchy z Písem“. (Řím. 15:4) Ano, tyto události zdůrazňují Boží lásku a trpělivost při splňování naděje, že všechno lidstvo bude jednou opět sjednoceno v míru a v souladu. Jak má být tato naděje uskutečněna?

SPRÁVA VEDOUCÍ K MÍRU

„Je to podle [Božího] zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu, věci v nebesích a věci na zemi,“ vysvětlil Pavel. (Ef. 1:9, 10) Co je tato „správa“?

Tento výraz je přeložen z řeckého slova oikonomía, které v podstatě znamená „vedení domácnosti“. I když je tedy lidstvo politicky, rasově, ekonomicky a nábožensky rozdělené, má Bůh v úmyslu odstranit všechny tyto rozdělující síly a uvést celé poslušné lidstvo opět po celé zemi do jedné šťastné rodiny. Jak to učiní? Uskuteční to prostřednictvím mesiášského království v rukou svého Syna, Ježíše Krista. — Viz Daniela 2:44; Izajáše 9:6, 7.

Dnes, uprostřed celosvětového napětí a problémů, reagují milióny lidí po celém světě na biblické poselství o míru a souladu. Vystupují jako onen nespočetný „velký zástup“ popsaný v knize Zjevení. Symbolicky již nyní mávají palmovými ratolestmi před Božím trůnem a přinášejí chválu tomu, ‚který sedí na trůnu, a Beránkovi‘, Ježíši Kristu a podřizují se jim. — Zjev. 7:9, 10.

Jak na tebe působí toto poselství? Ať jsi jakékoli rasy, národnosti nebo jakéhokoli jazyka, budeš-li nyní zkoumat biblické poselství a přijmeš-li je, můžeš se připojit k tomuto mezinárodnímu „velkému zástupu“. S nimi můžeš s důvěrou říkat: „Jsou. . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle [Božího] zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ — 2. Petra 3:13.

Ano, Bible může být knihou pro tebe!

[Obrázek na straně 5]

Adam a Eva byli prarodiče celého lidského rodu

[Obrázek na straně 6]

Abraham, který opustil svou vlast, získal Boží přízeň vírou a správnými skutky