Moudře využij své křesťanské svobody

„Buďte jako svobodní lidé, a přece se [držte] své svobody. . . jako Boží otroci.“ — 1. PETRA 2:16.

1. Jakou svobodu ztratil Adam a jakou svobodu obnoví Jehova lidstvu?

KDYŽ naši první rodiče v zahradě Eden zhřešili, připravili své děti o nádherné dědictví — o svobodu v podobě bezhříšnosti a neporušenosti. Proto jsme se všichni narodili jako otroci porušenosti a smrti. Můžeme však být šťastní, protože Jehova má předsevzetí opět dát věrným lidem podivuhodnou svobodu. Upřímně smýšlející lidé dnes dychtivě čekají „na zjevení Božích synů“, což povede k tomu, že ‚budou osvobozeni ze zotročení porušeností a budou mít slavnou svobodu Božích dětí‘. — Římanům 8:19–21.

‚Pomazáni ke kázání‘

2, 3. a) Kdo jsou ‚Boží synové‘? b) Z jakého podivuhodného postavení se těší a jakou odpovědnost to přináší?

² Kdo jsou tito ‚Boží synové‘? Jsou to duchem pomazaní Ježíšovi bratři, kteří budou spolu s ním panovníky v nebeském Království. První z nich se objevili během prvního století našeho letopočtu. Přijali osvobozující pravdu, kterou učil Ježíš, a od letnic roku 33 n. l. se podíleli na nádherných přednostech, o nichž mluvil Petr, když jim napsal: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví‘.“ — 1. Petra 2:9a; Jan 8:32.

³ Být Božím zvláštním vlastnictvím — jak podivuhodné požehnání! A právě z takového požehnaného postavení před Bohem se těší novodobý ostatek těchto pomazaných Božích synů. S takovou vznešenou předností však jdou ruku v ruce odpovědnosti. Apoštol Petr obrátil pozornost na jednu z nich, když dále řekl: „ ‚Abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ — 1. Petra 2:9b.

4. Jak splňují pomazaní křesťané svou odpovědnost, která souvisí s jejich křesťanskou svobodou?

⁴ Splňují pomazaní křesťané tuto odpovědnost, aby široko daleko oznamovali Boží znamenitosti? Ano. O těch, kteří byli pomazáni od roku 1919, Izajáš prorocky řekl: „Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně, protože Jehova mě pomazal, abych pověděl dobrou zprávu mírným. Poslal mě, abych ovázal lidi se zlomeným srdcem, vyhlásil svobodu zajatým a rozevření očí i vězňům; abych vyhlásil rok dobré vůle od Jehovy a den pomsty od našeho Boha.“ (Izajáš 61:1, 2) Dnes se pomazaný ostatek řídí příkladem, který dal Ježíš, na něhož platil tento text především, a horlivě oznamují druhým dobrou zprávu o svobodě. — Matouš 4:23–25; Lukáš 4:14–21.

5, 6. a) K čemu vedlo nadšené kázání pomazaných křesťanů? b) Z jakých předností a odpovědností se těší členové velkého zástupu?

⁵ Jejich nadšené kázání vedlo k tomu, že se v těchto posledních dnech objevil na světové scéně velký zástup jiných ovcí. Přišli ze všech národů, aby se ve službě Jehovovi připojili k pomazaným, a pravda osvobodila i je. (Zecharjáš 8:23; Jan 10:16) Jsou podobně jako Abraham prohlášeni za spravedlivé na základě víry a vstoupili do blízkého vztahu k Jehovovi Bohu. A když byli prohlášeni za spravedlivé, dostává se jim — podobně jako kdysi Raab — možnost přežít, v jejich případě možnost přežít Armagedon. (Jakub 2:23–25; Zjevení 16:14, 16) Ale takové vznešené přednosti také zahrnují odpovědnost vyprávět druhým o Boží slávě. Proto Jan viděl, jak veřejně chválí Jehovu a „volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ “ — Zjevení 7:9, 10, 14.

⁶ V minulém roce strávil tento velký zástup, nyní počtem přes čtyři milióny, společně se skupinou malého ostatku pomazaných křesťanů téměř miliardu hodin rozsáhlým oznamováním Jehovových znamenitostí. To byl nejlepší možný způsob, jak mohli využít své duchovní svobody.

„Mějte úctu ke králi“

7, 8. Jakou odpovědnost vůči světské autoritě ukládá křesťanská svoboda a jakého nesprávného postoje se musíme v tomto ohledu vyvarovat?

⁷ Naše křesťanská svoboda s sebou nese další odpovědnosti. Petr na některé z nich poukázal, když napsal: „Ctěte lidi všeho druhu, mějte lásku k celému společenství bratrů, mějte bázeň před Bohem, mějte úctu ke králi.“ (1. Petra 2:17) Co je míněno slovy „mějte úctu ke králi“?

⁸ ‚Král‘ zde představuje světské panovníky. V dnešní době ve světě vzrůstá duch neúcty k autoritě a křesťané by se jím mohli snadno nakazit. Některý křesťan si snad dokonce klade otázku, proč by měl ctít „krále“, jestliže „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Ve světle těchto slov by mohl mít dojem, že nepohodlné zákony nemusí respektovat a že se může vyhnout placení daní, pokud mu to projde. To by však bylo v rozporu s výslovným Ježíšovým příkazem: „Splácejte. . . césarovy věci césarovi.“ V podstatě by to znamenalo, že ‚využívá své svobody jako zástěrky pro špatnost‘. — Matouš 22:21; 1. Petra 2:16.

9. Ze kterých dvou pádných důvodů máme poslouchat světskou autoritu?

⁹ Křesťané jsou povinni mít úctu k autoritě a podřizovat se jí — i když relativně. (Skutky 5:29) Proč? V 1. Petra 2:14, 15 zdůrazňuje Petr tři důvody, když říká, že místodržitelé jsou „od [Boha] posláni, aby uvalovali trest na zločince, ale chválili činitele dobra“. Strach z trestu je dostatečným důvodem k poslušnosti autority. Jak hanebné by bylo, kdyby někdo ze svědků Jehovových dostal pokutu nebo byl uvězněn za přepadení, krádež nebo za nějaký jiný zločin! Představ si, jak by se někteří lidé radovali, kdyby mohli zveřejnit něco takového! Když si naproti tomu vytváříme dobrou pověst svou občanskou poslušností, dosahujeme chvály od nezaujatých úředníků. Dostaneme možná větší svobodu, abychom mohli vykonávat své dílo, při kterém kážeme dobrou zprávu. A ‚činěním dobra umlčujeme nevědomou řeč nerozumných lidí‘. (1. Petra 2:15b) To je druhý důvod, proč máme poslouchat autoritu. — Římanům 13:3.

10. Co je nejsilnějším důvodem pro poslušnost světské autority?

¹⁰ Je však ještě závažnější důvod. Autority existují z Jehovova připuštění. Petr říká, že političtí panovníci jsou ‚posláni‘ Jehovou a že je „Boží vůle“, aby jim křesťané zůstali podřízeni. (1. Petra 2:15a) Podobně říká apoštol Pavel: „Existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ Naše svědomí školené Biblí nás tedy podněcuje, abychom poslouchali autority. Jestliže se jim nechceme podřizovat, ‚zaujali jsme postavení proti Božímu uspořádání‘. (Římanům 13:1, 2, 5) Kdo mezi námi by se chtěl dobrovolně postavit proti Božímu uspořádání? Jaké zneužití křesťanské svobody by to bylo!

‚Mějte lásku k bratrům‘

11, 12. a) Jaká odpovědnost vůči spoluvěřícím vyplývá z naší křesťanské svobody? b) Zejména kdo si zaslouží náš láskyplný ohled a proč?

¹¹ Petr také řekl, že by křesťan měl mít „lásku k celému společenství bratrů“. (1. Petra 2:17) To je další odpovědnost, která vyplývá z křesťanské svobody. Většina z nás patří k určitému sboru. Všichni vlastně patříme k mezinárodnímu společenství neboli organizaci bratrů. Jestliže jim projevujeme lásku, moudře tím využíváme své svobody. — Jan 15:12, 13.

¹² Apoštol Pavel vyčlenil skupinu křesťanů, kteří si zejména zaslouží naši lásku. Řekl: „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebrejcům 13:17) Ti, kteří se ujímají vedení ve sboru, jsou starší. Je pravda, že tito muži nejsou dokonalí. Jsou však jmenováni pod dohledem vedoucího sboru. Vedou svým příkladem, ohleduplně, a mají neustále bdít nad našimi dušemi. To je skutečně závažný úkol! (Hebrejcům 13:7) Je krásné, že ve většině sborů je znamenitý duch spolupráce a starším působí radost, když se sbory pracují. Obtížnější je, když si jednotlivci nepřejí spolupracovat. Starší přesto koná svou práci, ale podle Pavlových slov to pak dělá se „vzdycháním“. Jistě nechceme, aby kvůli nám starší vzdychali. Chceme, aby měli ze své práce radost a aby nás mohli budovat.

13. Co patří k možnostem spolupráce se staršími?

¹³ V jakých směrech například můžeme se staršími spolupracovat? Mimo jiné tím, že jim pomáháme s údržbou a úklidem sálu Království. Další způsob je spolupráce při návštěvách nemocných a při poskytování pomoci invalidům. Můžeme se také snažit o to, abychom zůstali duchovně silní a nestali se břemenem. Důležitá oblast spolupráce je při zachovávání mravní a duchovní čistoty sboru, jak naším vlastním chováním, tak i tím, že bychom oznámili případy závažného hříchu, jehož bychom si povšimli.

14. Jak bychom měli spolupracovat, když starší podniknou kázeňské opatření?

¹⁴ Někdy musí starší odejmout pospolitost nekajícnému provinilci, aby zachovali sbor čistý. (1. Korinťanům 5:1–5) To je pro sbor ochranou. Také provinilci to může pomoci. Takové kázeňské opatření často pomohlo hříšníkovi, aby se vzpamatoval. Ale co když je ten, komu byla odňata pospolitost, náš důvěrný přítel nebo příbuzný? Dejme tomu, že to je náš otec nebo matka nebo náš syn či dcera. Respektujeme přesto kroky, které podnikli starší? Je pravda, že to může být obtížné. Jaké zneužití svobody by to však bylo, kdybychom zpochybňovali rozhodnutí starších a duchovně dále pěstovali společenství s tím, o kom se prokázalo, že působí ve sboru škodlivým vlivem! (2. Jana 10, 11) Jehovův lid jako celek si zaslouží chválu za to, jak v takových věcech spolupracuje. Jehovova organizace proto zůstává v tomto nečistém světě neposkvrněná. — Jakub 1:27.

15. Co by měl ihned udělat ten, kdo se dopustí závažného hříchu?

¹⁵ Co když se dopustíme závažného hříchu my? Král David popsal ty, kterým Jehova uděluje přízeň. Řekl: „Kdo smí vystoupit na Jehovovu horu a kdo smí povstat na jeho svatém místě? Každý s nevinnýma rukama a čistým srdcem, kdo nenesl Mou duši k naprosté bezcennosti ani nepřísahal klamně.“ (Žalm 24:3, 4) Jestliže již nemáme z nějakého důvodu ‚nevinné ruce a čisté srdce‘, je naléhavě nutné, abychom jednali. Je ohrožen náš věčný život.

16, 17. Proč by se neměl ten, kdo se proviní závažnými hříchy, snažit řešit věci sám?

¹⁶ Někteří se dostali do pokušení skrýt závažné hříchy. Snad je přitom napadlo: ‚Vyznal jsem se Jehovovi a činil jsem pokání. Proč bych se tedy měl obracet na starší?‘ Provinilec je možná v rozpacích nebo se bojí, co by mohli starší udělat. Měl by však pamatovat na to, že od hříchu nás sice může očistit jedině Jehova, ale za čistotu sboru učinil Jehova odpovědné především starší. (Žalm 51:2) Jsou tam proto, aby uzdravovali, aby ‚usměrňovali svaté‘. (Efezanům 4:12) Nejít k nim, když potřebujeme duchovní pomoc, by bylo jako nejít k lékaři, když jsme nemocní.

¹⁷ Někteří se snaží vypořádat se s věcí sami a zjišťují, že po měsících i po letech je svědomí stále ještě velmi tíží. A jiní, kteří skrývají nějaké závažné provinění, jsou na tom ještě hůře, když upadnou do hříchu podruhé, a dokonce i potřetí. Když si konečně starší věci povšimnou, je to případ opakovaného provinění. Oč lepší je řídit se radou Jakubovou! Napsal: „Je mezi vámi někdo nemocný? Ať k sobě zavolá starší muže sboru a ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem v Jehovově jménu.“ (Jakub 5:14) Jdi ke starším, dokud je čas k uzdravení. Čekáme-li příliš dlouho, mohli bychom se zatvrdit v hříšném způsobu života. — Kazatel 3:3; Izajáš 32:1, 2.

Zevnějšek a rekreace

18, 19. Proč se jeden kněz příznivě vyjadřoval o svědcích Jehovových?

¹⁸ Před pěti lety se ve farním časopise vyjádřil jeden katolický kněz v Itálii vřelými slovy o svědcích Jehovovýcha. Řekl: „Osobně mám svědky Jehovovy rád. Upřímně to přiznávám. . . Ti, které znám, se chovají velmi dobře, mluví jemně. . . [a] velmi přesvědčivě. Kdy pochopíme, že pravdu je nutné předkládat přijatelným způsobem a že ti, kteří pravdu oznamují, nesmějí být polovičatí, nesmějí být ošklivě cítit, nesmějí chodit rozcuchaní a neupravení?“

¹⁹ Podle těchto slov na kněze zapůsobilo mimo jiné to, jak se svědkové oblékají a jak předstupují před lidi. Ti, s nimiž se setkal, se zjevně řídili radou, kterou v průběhu let poskytoval „věrný a rozvážný otrok“. (Matouš 24:45) Bible říká, že by oblečení žen mělo být ‚dobře upravené a skromné‘. (1. Timoteovi 2:9) V dnešní úpadkové době je tato rada nutná i pro muže. Není snad logické, že by měli ti, kteří zastupují Boží Království, působit příjemným dojmem, když předstupují před osoby, jež k nim nepatří?

20. Proč by měl křesťan v každé době myslet na své oblečení?

²⁰ Někteří snad souhlasí s tím, že by měli být pečlivě oblečení při shromáždění a v kazatelské službě, ale snad se domnívají, že jindy biblické zásady neplatí. Přestáváme však vůbec někdy být zástupci Božího Království? Rozhodně ne. Je pravda, že jsou různé okolnosti. Jestliže pomáháme při stavbě sálu Království, budeme oblečeni jinak, než když půjdeme do téhož sálu Království na shromáždění. Ve svém volném čase budeme pravděpodobně oblečeni spíše neformálně. Ale kdykoli nás mohou pozorovat druzí, mělo by být naše oblečení dobře upravené a skromné.

21, 22. Co nás chrání před škodlivou rekreací a jak bychom měli pohlížet na rady o těchto věcech?

²¹ Jiná oblast, které se věnuje velká pozornost, je rekreace. Lidé, zejména mladí lidé, potřebují rekreaci. Není to hřích ani maření času, jestliže naplánujeme pro rodinu rekreaci. I Ježíš pozval své učedníky, aby ‚si trochu odpočinuli‘. (Marek 6:31) Buďme však opatrní, aby rekreace neotevřela dveře duchovnímu znečištění. Žijeme ve světě, v němž se při rekreaci zdůrazňuje sexuální nemravnost, hrubé násilí, horory a spiritismus. (2. Timoteovi 3:3; Zjevení 22:15) Věrný a rozvážný otrok dává pozor na taková nebezpečí a soustavně nás před nimi varuje. Máš pocit, že takové připomínky nějak omezují tvou svobodu? Nebo jsi vděčný za to, že se Jehovova organizace o tebe stará natolik, že tě na taková nebezpečí soustavně upozorňuje? — Žalm 19:7; 119:95.

²² Nikdy nezapomeň, že sice naše svoboda pochází od Jehovy, ale že neseme odpovědnost za způsob, jak jí užíváme. Nemůžeme svalovat vinu na nikoho jiného, jestliže nedbáme dobrých rad a rozhodujeme se nesprávně. Apoštol Pavel říká: „Každý z nás se bude Bohu zodpovídat sám za sebe.“ — Římanům 14:12; Hebrejcům 4:13.

Těš se na svobodu Božích dětí

23. a) Z jakých požehnání v souvislosti se svobodou se nyní těšíme? b) Jaká požehnání dychtivě očekáváme?

²³ Jsme skutečně požehnaný lid. Jsme oproštěni od falešného náboženství a pověr. Díky výkupní oběti se můžeme přibližovat k Jehovovi s očištěným svědomím, duchovně osvobozeni od otroctví hříchu a smrti. A zanedlouho nadejde „zjevení Božích synů“. Ježíšovi bratři ve své nebeské slávě budou v Armagedonu lidem zjeveni jako ti, kteří zničí Jehovovy nepřátele. (Římanům 8:19; 2. Tesaloničanům 1:6–8; Zjevení 2:26, 27) Potom budou tito Boží synové zjeveni jako prostředek, jímž bude od Božího trůnu přicházet lidstvu požehnání. (Zjevení 22:1–5) Nakonec povede toto zjevení Božích synů k tomu, že věrné lidstvo obdrží požehnání v podobě slavné svobody Božích dětí. Toužíš po té době? Pak své křesťanské svobody využívej moudře. Buď nyní Božím otrokem, a po celou věčnost se budeš těšit z nádherné svobody!

[Poznámka pod čarou]

Rámeček k opakování

◻ Jak pomazaní a jiné ovce oslavují Jehovu?

◻ Proč by měli křesťané ctít světskou autoritu?

◻ V jakých směrech může křesťan spolupracovat se staršími?

◻ Proč se svědkové Jehovovi liší od mnoha lidí ve světě, pokud jde o oblečení?

◻ Čeho bychom se měli vyvarovat při rekreaci?

[Obrázek na straně 17]

Zejména starší si zaslouží naši lásku a spolupráci

[Obrázky na straně 18]

Křesťan by měl být oblečený upraveně, skromně a úměrně dané situaci