Kapitola 1

Proč bych měl ‚ctít svého otce a svou matku‘?

„CTI svého otce a svou matku.“ Mnohým mladým lidem se zdá, že tato slova patří do temného středověku.

Veda se nepokrytě postavila proti svému otci. Scházela se s chlapcem, který užíval drogy a pil. Ze vzdoru také chodila tančit a vracela se až ráno. „Připadalo mi, že je příliš přísný,“ říká Veda o svém otci. „Bylo mi 18 let a myslela jsem si, že všechno vím. Podle mého názoru mě otec šikanoval a nedopřál mi žádné potěšení. Proto jsem večer odcházela a dělala jsem si, co jsem chtěla.“

Většina mladých nebude asi s Vediným jednáním souhlasit. Ale když jim dají rodiče pokyn, aby si uklidili pokoj, udělali si domácí úkoly nebo aby byli v určitou hodinu doma, mnozí možná kypí vzteky nebo se dokonce otevřeně postaví proti svým rodičům. Ale na tom, jak se mladý člověk dívá na své rodiče, může v podstatě záviset nejen, zda je doma válka nebo pokoj, ale může to být rozhodující pro jeho vlastní život. Příkaz ‚cti své rodiče‘ totiž pochází od Boha, a Bůh připojuje k tomuto přikázání další podnět, proč bychom se jím měli řídit: „Aby se ti dobře vedlo a abys setrval dlouhý čas na zemi.“ (Efezanům 6:2, 3) Jde o mnoho. Podívejme se tedy, co to vlastně znamená ctít svého otce a svou matku.

Co to znamená ‚ctít‘ je

„Ctít“ znamená mimo jiné uznávat svěřenou autoritu. Křesťanům byl například dán příkaz, aby ‚ctili krále‘. (1. Petra 2:17) Ačkoli někdy možná nesouhlasíš s tím, kdo vládne, přece je nutné mít v úctě jeho postavení nebo jeho úřad. Podobně dal Bůh určitou autoritu v rodině rodičům. To znamená, že musíš uznávat jejich právo od Boha, aby ti určovali pravidla. Je možné, že jsou někteří rodiče méně přísní než tvoji. Ale tvoji rodiče mají za úkol rozhodovat, co je nejlepší pro tebe — a různé rodiny mohou mít různá měřítka.

Je také pravda, že i ti nejlepší rodiče mohou být někdy náladoví — a dokonce i někdy nespravedliví. Ale v Přísloví 7:1, 2 řekl jeden moudrý otec: „Můj synu [nebo dcero],. . . dodržuj má přikázání a žij dál.“ Ano, pravidla nebo „přikázání“ tvých rodičů jsou zpravidla k tvému dobru a jsou projevem jejich pravé lásky a péče o tebe.

Johnovi například matka stále připomínala, aby vždycky chodil cestou pro pěší, která vedla nad šestiproudovou dálnicí blízko jejich domu. Jednou ho dvě dívky ze školy vybídly, aby šel kratší cestou přímo přes dálnici. Neposlechl je, ani když se mu vysmívaly, že je „bázlivec“. John šel cestou pro pěší a když byl asi v polovině přechodu, uslyšel kvílení pneumatik. Podíval se dolů a s hrůzou spatřil, jak na ty dvě dívky narazilo auto a vyhodilo je do vzduchu. Je pravda, že na tom, zda uposlechneš své rodiče, ne vždycky závisí život. Ale poslušnost je pro tebe obvykle prospěšná.

‚Ctít rodiče‘ také znamená přijímat kárání, a ne se mu vzpírat nebo se přitom rozčilovat. Jedině hloupý člověk „znevažuje kázeň od svého otce“, říká Přísloví 15:5.

Projevovat úctu znamená více než jen formální uctivost nebo neochotnou poslušnost. Původní řecké sloveso překládané v Bibli výrazem „ctít“ znamená považovat někoho za velmi cenného. Na rodiče by ses tedy měl dívat jako na vzácné, měl by sis jich velice vážit a měli by ti být drazí. K tomu patří i vřelé city a vděčnost. Ale někteří mladí pociťují ke svým rodičům všechno jiné kromě vřelosti.

Zaslouží si úctu rodiče, kteří sami nedávají dobrý příklad?

Jedna dívka, která se jmenuje Gina, napsala: „Můj otec hrozně pil a já jsem nemohla usnout, protože se rodiče stále hádali a křičeli na sebe. Obyčejně jsem ležela v posteli a plakala. Nemohla jsem jim říci, co si o tom myslím, protože by mě pravděpodobně maminka uhodila. Bible říká: ‚Cti svého otce‘, ale já nemohu.“

Zaslouží si opravdu úctu rodiče, kteří jsou vznětliví nebo kteří žijí nemravně nebo se opíjejí a hádají se spolu? Ano, protože Bible rozhodně odsuzuje, když se někdo ‚posmívá‘ rodičům. (Přísloví 30:17) Přísloví 23:22 nám dále připomíná, že rodiče ‚způsobili naše narození‘. To samo o sobě již stačí k tomu, abychom je měli v úctě. Gregor, který býval kdysi velmi neuctivý, říká nyní: „Děkuji Jehovovi Bohu, že se mě [maminka] nezbavila potratem, nebo že mě jako nemluvně nehodila do popelnice. Vychovávala nás sama a bylo nás šest. Vím, že to měla těžké.“

Tvoji rodiče rozhodně nejsou dokonalí, ale mnoho pro tebe obětovali. „Jednou nám zbyla k jídlu jenom krabice kukuřice a trochu ovesné kaše,“ pokračuje Gregor. „Maminka to připravila pro nás, děti, ale sama nejedla. Najedl jsem se a šel jsem spát, ale říkal jsem si, proč asi maminka nejedla. Teď, když mám svou vlastní rodinu, chápu, že se pro nás obětovala.“ (V jednom průzkumu se ukázalo, že náklady na výchovu jednoho dítěte do osmnácti let jsou 66 400 dolarů.)

Také si uvědom, že ačkoli ti snad rodiče nedávají ten nejlepší příklad, nemusí být nesprávné všechno, co ti říkají. Náboženští vůdcové byli v době Ježíšově zkažení. A přece řekl Ježíš lidu: „Dělejte a zachovávejte všechno, co vám říkají, ale nejednejte podle jejich skutků.“ (Matouš 23:1–3, 25, 26) Nebylo by možné uplatnit tuto zásadu i na některé rodiče?

Zbavit se rozmrzelosti

Co když máš pocit, že tvoji rodiče opravdu zneužívají svou autoritu?a Zachovej klid. Když se budeš vzpírat nebo budeš jednat nenávistně a nevraživě, ničeho tím nedosáhneš. (Kazatel 8:3, 4; srovnej Kazatele 10:4.) Jedna sedmnáctiletá dívka měla za zlé svým rodičům, že se příliš zabývali svými spory a byli k ní lhostejní. Zlobila se na své rodiče a postavila se přitom i proti biblickým zásadám, které ji její rodiče chtěli učit. Vysloveně ze vzdoru začala žít sexuálně nemravným životem a užívat drogy. „Říkala jsem si, že musím dát rodičům co proto,“ vysvětlila s trpkostí. Ale svou zlomyslností ublížila jen sama sobě.

Bible varuje: „Dej. . . pozor, aby tě vztek nezlákal ke zlomyslnému [jednání]. . . Střež se, aby ses neobrátil k tomu, co ubližuje.“ (Job 36:18–21) Uvědom si, že rodiče nesou před Jehovou odpovědnost za své chování a za každou vážnou nespravedlnost se budou zodpovídat. — Kolosanům 3:25.

Přísloví 19:11 říká: „Pochopení člověka jistě zvolňuje jeho hněv a je od něho krásné, jestliže přejde přestupek.“ Někdy bývá lepší pokusit se odpustit a zapomenout urážlivé jednání někoho z rodičů. Místo abys stále uvažoval o jeho chybách, zaměř se na jeho dobré vlastnosti. Například Dody měla maminku, která neuměla projevit city, a její nevlastní otec byl alkoholik. Měla však pochopení pro jejich slabosti, a povšimni si, jak jí to pomohlo potlačit roztrpčenost. Říká: „Možná, že nám maminka neuměla projevovat lásku, protože byla sama jako dítě zneužívána a nikdo ji neučil, jak se má láska projevovat. Můj nevlastní otec se zajímal o to, co děláme, pokud byl střízlivý, ale to nebylo často. Se sestrou jsme však měly vždy střechu nad hlavou a v ledničce bylo něco k jídlu.“

Náladových a nedbalých rodičů je však naštěstí menšina. Tvoji rodiče se o tebe pravděpodobně zajímají a snaží se ti dávat dobrý příklad. A přece se na ně možná někdy zlobíš. „Když jsme někdy s maminkou mluvili o nějakém problému a ona se nedívala na věc stejně jako já,“ připouští Roger, „rozzuřil jsem se a řekl jsem naschvál něco, co ji zabolelo. Myslel jsem si, že se jí tím pomstím. Ale když jsem pak odešel, cítil jsem se hrozně špatně a věděl jsem, že ani jí není lépe.“

Bezmyšlenkovitá slova mohou ‚bodat‘ a ‚působit bolest‘, ale nevyřeší vaše problémy. „Jazyk moudrých je uzdravení.“ (Přísloví 12:18; 15:1) „Ačkoli to bylo těžké, obvykle jsem se vrátil a omluvil jsem se,“ vysvětluje Roger. „Potom jsme mohli mluvit o problému daleko klidněji a došli jsme k řešení.“

‚Tatínek měl pravdu‘

Někteří mladí vyčerpávají sami sebe i své rodiče, když odporují pokynům svých rodičů, ale později shledávají, že jejich rodiče měli pravdu. Podívej se například, jak to dopadlo s Vedou, o níž byla zmínka na začátku. Jednoho dne si vyjela na projížďku se svým kamarádem. Ten byl v povznesené náladě po marihuaně s pivem. Přestal ovládat vozidlo a ve stokilometrové rychlosti narazilo auto na sloup pouličního osvětlení. Veda to přežila — s hlubokou ránou na čele. Její kamarád utekl a ani jednou se neobjevil v nemocnici, aby jí pomohl.

„Když přišli rodiče do nemocnice,“ přiznává Veda, „řekla jsem jim, že tatínek měl pravdu ve všem, co říkal, a že jsem ho měla dávno poslouchat. . . Udělala jsem velkou chybu a skoro mě to stálo život.“ Potom se Veda velmi změnila ve svém postoji k rodičům.

Možná, že bys měl i ty podniknout nějaké změny. ‚Ctít rodiče‘ sice může vypadat jako zastaralá myšlenka. Je to však nejen krásné, ale je to také v Božích očích správné. Ale co když chceš projevovat rodičům úctu, a přitom cítíš, že ti dobře nerozumějí nebo že jsi příliš omezován? Prozkoumáme, jak můžeš v tom směru zlepšit svou situaci.

[Poznámka pod čarou]

Otázky k rozpravě

◻ Co znamená ctít rodiče?

◻ Proč dávají rodiče tolik pravidel? Mohou ti být tato pravidla užitečná?

◻ Musíš ctít rodiče i tehdy, jestliže se chovají hanebně? Proč?

◻ Jak se můžeš vypořádat s odporem, který někdy pociťuješ ke svým rodičům? Co by bylo nerozumné?

[Praporek na straně 16]

„Podle mého názoru mě otec šikanoval a nedopřál mi žádné potěšení. Proto jsem večer odcházela a dělala jsem si, co jsem chtěla.“

[Obrázek na straně 12]

Jak by ses měl dívat na pravidla, která ti dávají rodiče?

[Obrázek na straně 14]

Musíš ctít rodiče i tehdy, když se chovají hanebně?