Pevně rozhodnuty sloužit Jehovovi!

„NEBUDEŠ chodit kázat!“ „Ne, aby k nám přišel někdo od vás!“ Takové a podobné poznámky slyší mnoho křesťanek od svých manželů, kteří odporují pravdě. Pokud však tito muži slouží v armádě, jsou jejich manželky v souvislosti se svou vírou obzvlášť v náročné situaci. (Izajáš 2:4; Jan 17:16) Jak se takovým křesťanským manželkám daří, aby se udržovaly duchovně silné a činné ve službě pro Království?

K tomu, aby vytrvávaly, jim pomáhá věrná oddanost Jehovovi Bohu a jejich osobní odhodlání. „Myslím, že jsem to dokázala díky svému odhodlání,“ říká Yvonne, manželka vojáka. „Věděla jsem, že musí existovat cesty, jak vytrvat i přes manželův odpor.“ A opravdu existovaly.

Jiná křesťanka, manželka důstojníka, vypráví, že její odhodlanost dokonce usnadňuje manželovi život. „Manžel zná můj časový plán stejně dobře jako svůj; lidé od armády to mají rádi,“ říká. Nicméně, její vytrvalá služba Jehovovi není snadná.

Jak překonat osamělost

Manželky vojáků jsou často postaveny před náročný úkol, protože musí své manžely následovat do míst, kam byli muži převeleni — často daleko od domova —, a musí se v takových případech nečekaně a v několika dnech stěhovat. Ženy se pak ocitají v neznámém prostředí a snadno mohou pociťovat odloučenost. Těmto pocitům však lze zabránit. Ženy, které slouží Jehovovi, jsou v určité výhodě. V jaké? Podle slov křesťanského apoštola Petra je touto výhodou ‚celé společenství bratrů‘. Svědků Jehovových jsou nyní již milióny, slouží ve 231 zemích a jsou velkou křesťanskou rodinou, ‚společenstvím bratrů‘. Je možné setkat se s nimi doslova všude. — 1. Petra 2:17, poznámka pod čarou v Reference Bible.

Susan byla nečekaně připravena o své domovské prostředí, kde byla zvyklá, a přestěhovala se na leteckou základnu, kam byl její manžel převelen. Susan byla ve víře nová a manžel na ni naléhal, aby se přestala podílet na křesťanské kazatelské službě. Susan vypráví: „Okamžitě jsem začala chodit na místní shromáždění. Tam jsem mohla posedět s jinými sestrami a mluvit s nimi. Mohu po pravdě říci, že to bylo právě toto společenství, co mě udržovalo při síle.“

Osamělost někdy vyvolává depresi. V takovém případě je zdrojem vítaného povzbuzení dobrá zpráva. Glenys, anglická sestra, která doprovázela svého manžela, když byl převelen do zahraničí, vypráví: „Když jsem se cítila opravdu na dně, napsala mi z ničeho nic jedna žena, kterou jsem znala před lety, když jsem ještě sama sloužila v armádě. Psala, že byla pokřtěna jako svědek Jehovův. To mě v tu pravou chvíli postavilo na nohy.“

Jane cestovala se svým manželem do Keni. Tam zjistila, že křesťanská shromáždění jsou pro ni záchranným lanem, přestože probíhala v jazyce, kterému nerozuměla. „Věděla jsem, že Jehova si přeje, abych byla právě tam,“ vysvětluje Jane. „Byla jsem s bratry a oni na mě působili jako vzpruha. Vždy mě vítali a já jsem pociťovala, že tvoříme jednu rodinu.“

Jane je pouze jednou z mnoha žen, které jsou v takové situaci a které objevily duchovní příbuzné, o nichž dosud nevěděly! — Marek 10:29, 30.

Jsou stálé tváří v tvář odporu

„Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zemi pokoj,“ varoval Ježíš. „Nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč.“ (Matouš 10:34) Co tím chtěl Ježíš říci? I v takové rodině, kde by se očekávalo, že bude panovat pokoj, může dojít k „nečekanému tasení meče,“ uvádí A. T. Robertson v knize Word Pictures in the New Testament (Slovní obrazy v Novém zákoně). „Nepřátelé člověka,“ upozornil Ježíš, „vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ (Matouš 10:36) Tato slova se prokazují jako velmi pravdivá, když manželský druh má nepřátelský postoj k pravdě!

Manžel Diane byl důstojníkem vojenského letectva a vůbec se mu nelíbilo, že jeho manželka Diane začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Jak to zapůsobilo na jejich manželství? „Jako by se mezi nás vklínil ledovec,“ říká Diane. „Naše manželství bylo dosud šťastné. Najednou jsme pouze žili pod jednou střechou.“ Jak se s tím Diane vyrovnala? „Rozhodující bylo mé osobní přesvědčení a má odhodlanost a také pomoc Jehovy a jeho ducha.“ Diane si vzala k srdci biblický příklad proroka Daniela.

Když byl Daniel ve vyhnanství v Babylóně a bylo mu nabídnuto jídlo, které pro Božího služebníka nebylo přijatelné, Daniel „se . . . v srdci rozhodl, že se neznečistí královými pochoutkami“. Ano, Daniel se vědomě rozhodl. Rozhodl se ve svém srdci, že se nikdy neznečistí tím, že by takové jídlo jedl. Projevil tehdy opravdu pevný postoj, když „stále prosil hlavního dvorního úředníka, aby se nemusel znečistit“! A k čemu to vedlo? Jehova Danielovu odhodlanému postoji požehnal. — Daniel 1:8, 9, 17.

Podobná situace může nastat i dnes, když manžel, který odporuje pravdě, požaduje od své manželky, aby se přestala účastnit sborových shromáždění. Jak by měla manželka reagovat? V takové situaci se ocitla Jane. Říká: „Nikdy jsem se nátlaku nepoddala. Věděla jsem, že se nesmím dopustit kompromisu. Musela jsem prokázat, jak jsou pro mě shromáždění důležitá.“ Jehova jejímu odhodlání požehnal a Jane se shromáždění účastnila i nadále.

„Manžel se snažil zabránit mi v návštěvě shromáždění, ale netrvalo to příliš dlouho,“ vypráví Glenys. „Stále jsem na ně chodila. Někdy mě po návratu domů bil, jindy mě doma vítalo mlčení.“ Přesto se s tím vypořádávala a opakovaně se modlila. Společně s ní se také pravidelně modlili i dva sboroví starší, a to ji velmi povzbuzovalo, aby vytrvávala v účasti na shromážděních. — Jakub 5:13–15; 1. Petra 2:23.

Někdy se stává, že na manžela naléhají jeho nadřízení, aby svou manželku odrazoval od kázání dobré zprávy. Diane si uvědomila, že musí dát svému manželovi jasně najevo, které věci jsou pro ni nejdůležitější. „Byla jsem připravena nést následky toho, že nepřestávám kázat,“ říká Diane. Tento postoj se velmi podobá postoji apoštolů! (Skutky 4:29, 31) Diane přesto při svém kázání jednala s rozvahou. Vypráví: „Pořádala jsem kávové dýchánky a při tom jsem každému z přítomných nabízela knihu Pravda.“ — Matouš 10:16; 24:14.

Podřízenost bez kompromisů

Křesťanky bývají sice ve svém manželství vystaveny napjatým situacím, ale hledí do budoucnosti a spoléhají na Jehovu. To jim pomáhá, aby si udržovaly vyrovnanost. Podporují své manžely, jak mohou, ale nedopouštějí se přitom kompromisů ve víře. Řídí se tak Petrovou inspirovanou radou: „Vy manželky, podřizujte [se] svým vlastním manželům.“ (1. Petra 3:1) V překladu The Amplified New Testament tento apoštolský pokyn zní: „Podřiďte se jim, jako někdo druhořadý, jako ten, kdo je na nich závislý, a přizpůsobujte se jim.“ Povšimněme si, jak se touto radou řídila Jane. „Manžel mi řekl, že činnost, které bych se chtěla věnovat, mu nikdy nesmí překážet v kariéře,“ vysvětluje Jane. „Hledala jsem tedy způsoby, jak bych mu mohla pomáhat.“

Některé křesťanky souhlasily s tím, že se budou účastnit společenských událostí, na které byli jejich manželé pozváni. Přesto jsou rozhodnuty, že se nikdy nedopustí kompromisu ve své víře. Jane si udělala čas, aby si o tom s manželem promluvila. Laskavě mu vysvětlila, že je ochotna se takových událostí účastnit, ale že nechce, aby svou přítomností způsobila nějakou trapnou situaci. „Věděla jsem, že se někdy od všech přítomných očekává, že vstanou a zúčastní se přípitku. Naučila jsem se, že oddanost patří pouze Jehovovi a že přípitky zdaleka nejsou pouhým projevem úcty k nějakému člověku. Manžel si uvědomil, že by taková situace mohla působit velmi nevhodně, a proto mi jednoduše řekl: ‚Nechoď tam!‘ A já jsem ho poslechla.“

Glenys svého manžela při takových společenských událostech naopak doprovázela, ale sledovala důstojníky, kteří seděli v čele stolu. Když viděla, že se připravují k přípitku, nenápadně se odebrala na toaletu. Ano, tyto ženy se přizpůsobily, ale nikdy se nedopustily kompromisu.

„Získáni beze slova“

„Pokud se budu jako manželka zlepšovat, manžel uvidí, že mě pravda mění,“ uvažovala Yvonne. Znovu a znovu si tedy v knize Rodina pročítala kapitolu nazvanou „Manželka, která je vroucně milována“.a „Největší pozornost jsem věnovala látce pod mezititulkem ‚Ženy plačtivé a dotíravé‘! Uvědomila jsem si však, že čím více jsem se s manželem pokoušela mluvit, tím to bylo horší.“ Nakonec se jí podařilo manželovi pomoci, aby také začal sloužit Jehovovi. Jak to dokázala? Uplatňováním zásady vyjádřené v 1. Petra 3:1 — že manželé mohou být „získáni beze slova“.

Křesťanky svou péčí o rodinu velmi přispívají k tomu, aby se křesťanství lidem zalíbilo. „Snažila jsem se, aby pravda byla pro mého manžela co nejpřitažlivější,“ vzpomíná Diane. „Když jsem chodila na shromáždění, manžel se cítil velmi opuštěný, proto jsem se zaměřila na toto: učila jsem děti, aby po příchodu domů byly obzvlášť hodné. Sama jsem se také snažila věnovat mu po návratu domů zvláštní pozornost.“ Postoj manžela se postupně měnil, protože reagoval na to, jak se mu rodina laskavě věnuje.

Pomoci mohou i spolukřesťané. Jane vypráví, že její manžel byl rád ve společnosti misionářů svědků Jehovových, které potkal v Keni. „Spřátelili se s ním, mluvili s ním o fotbale a byli velmi pohostinní. Několikrát jsme byli pozváni do různých misionářských domovů na oběd.“ Později její manžel řekl: „Začal jsem Janeinu víru vnímat z docela jiného úhlu. Její přátelé byli velmi inteligentní lidé, kteří dokázali mluvit o mnoha různých věcech.“ I Dianin manžel změnil svůj názor na pravdu. Jednou se mu porouchalo auto a pomohl mu jistý mladý svědek Jehovův. „To na mě velmi zapůsobilo,“ říká.

Jistě, ne všichni manželští partneři jsou získáni pro pravdu. Co v takovém případě dělat? Jehova poskytuje věrným křesťanům pomoc, aby vytrvali. (1. Korinťanům 10:13) Zamysli se nad tím, jakou povzbuzující radu dává Glenys všem, kdo žijí v podobných okolnostech jako ona: „Nikdy, nikdy nepochybuj, že Jehova je Původcem manželství a že si přeje, aby manželé zůstali spolu. I kdyby tedy manžel dělal cokoli, i kdyby ses od lidí v okolí setkala s jakýmkoli odporem, Jehova nikdy nepřipustí, aby ses potácela.“ Její manžel sice ještě neuctívá Jehovu, ale jeho postoj ke Glenys a k pravdě je nyní mírnější.

‚Rozsévat plačky; sklízet s radostí‘

Tyto křesťanky jsou opravdu rozhodnuty sloužit Jehovovi. Pokud jsi sama v podobné situaci, rozhodni se také tak. Pamatuj na vybídku: „Jehovy, svého Boha, by ses měl bát. Jemu bys měl sloužit a k němu bys měl lnout.“ — 5. Mojžíšova 10:20.

„Ten, kdo zcela jistě vychází dokonce plačky a nese si plný vak semene, zcela jistě vejde s radostným voláním a nese si své snopy,“ prohlašuje žalmista. (Žalm 126:6) „Když se mlčky nebo nahlas snažíš svému manželskému partnerovi ukázat pravdu, proliješ mnoho slz,“ přiznává jedna svědkyně. „Nakonec však radostně voláš, protože i když tvůj partner pravdu nepřijímá, Jehova ti žehná za to, že vynakládáš úsilí.“

Každý, kdo Jehovovi věrně slouží navzdory tomu, že se doma setkává s odporem, si zaslouží opravdovou pochvalu. Takoví lidé zasluhují, aby jim byla poskytnuta opora a projevena láska. Kéž si tento nekompromisní postoj uchovají a zůstanou rozhodnuti sloužit Jehovovi!

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 28]

Studium spojené s modlitbou posiluje křesťanskou odhodlanost