Stále se navzájem budujte

„Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby.“ — EFEZANŮM 4:29.

1, 2. a) Proč je možné právem říci, že řeč je zázrak? b) Jaké napomenutí je na místě, pokud jde o způsob, jak užíváme svého jazyka?

„ŘEČ je zázračná nitka, která spojuje přátele, rodiny a skupiny lidí. . . Lidskou myslí a koordinovanými stahy soustavy svalů [jazyka] tvoříme zvuky, které podněcují k lásce, nenávisti, úctě — ano, ke všem lidským citům.“ — Hearing, Taste and Smell (Sluch, chuť a čich).

² Náš jazyk je daleko více než jen orgán, sloužící k polykání a k rozlišování chuti; patří k naší schopnosti sdělovat naše myšlenky a city. „Jazyk je malý úd,“ napsal Jakub. „Jím žehnáme Jehovovi, ano Otci, a přece jím proklínáme lidi, kteří začali existovat ‚v Boží podobě‘.“ (Jakub 3:5, 9) Ano, svůj jazyk můžeme používat znamenitými způsoby, například ke chvále Jehovy. Jsme však nedokonalí, a proto můžeme svůj jazyk snadno použít k řečem, které jsou škodlivé nebo negativní. Jakub napsal: „Není správné, moji bratři, aby k tomu tak docházelo i nadále.“ — Jakub 3:10.

3. Ve kterých dvou ohledech bychom měli dávat pozor na svou řeč?

³ Žádný člověk nemůže svůj jazyk dokonale ovládat, a proto bychom se jistě měli usilovně snažit o zlepšení. Apoštol Pavel nám radí: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo, ale každé slovo, které je dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé.“ (Efezanům 4:29) Povšimněme si, že tento příkaz má dvě hlediska: čeho bychom se měli usilovně snažit vyvarovat a co bychom se měli snažit dělat. Zabývejme se oběma hledisky.

Vyvarujme se zkažené řeči

4, 5. a) Jak křesťané bojují, pokud jde o nečistou mluvu? b) Jaký obraz by mohl odpovídat slovnímu spojení „zkažené slovo“?

⁴ Efezanům 4:29 nás nejdříve nabádá: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo.“ To nemusí být snadné, protože ve světě kolem nás jsou velice rozšířené nadávky. Mnozí mladí křesťané slyší denně klení, protože spolužáci si snad myslí, že to dodává důraz nebo že budou vypadat mužněji. Nemůžeme se snad úplně vyhnout tomu, abychom nečistá slova neslyšeli, ale můžeme a máme se vědomě snažit je do sebe nepřijímat. Do naší mysli a do našich úst nepatří.

⁵ V podtextu Pavlovy výstrahy je řecké slovo vztahující se na zkaženou rybu nebo shnilé ovoce. Představ si, že pozoruješ člověka, který ztrácí trpělivost, a pak se vysloveně rozzuří. Nakonec vybuchne, a ty vidíš, jak mu z úst vychází rozkládající se ryba. Potom vidíš, jak se valí ven zapáchající, shnilé ovoce a rozstříkne se na všechny lidi kolem. Kdo to je? Bylo by hrozné, kdyby to byl někdo z nás! Kdybychom však připustili, aby ‚z našich úst vycházela zkažená slova‘, mohl by tomu uvedený obraz odpovídat.

6. Jak slova v Efezanům 4:29 platí na kritické, negativní mluvení?

⁶ Výstrahu v Efezanům 4:29 můžeme uplatnit také tím, že nebudeme stále kritizovat. Jistě, každý z nás má svůj názor a vkus, pokud jde o věci, které se nám nelíbí nebo které nepřijímáme, ale byl jsi v blízkosti někoho, kdo má negativní poznámku (nebo mnoho poznámek) snad na každého člověka, místo nebo věc, o nichž se mluví? (Srovnej Římanům 12:9; Hebrejcům 1:9.) Jeho řeč sráží, skličuje nebo ničí. (Žalm 10:7; 64:2–4; Přísloví 16:27; Jakub 4:11, 12) Snad si sám neuvědomuje, jak velice se podobá kritikům, které popsal Malachiáš. (Malachiáš 3:13–15) Jistě by se vyděsil, kdyby mu někdo z kolemstojících řekl, že mu z úst vychází zahnívající ryba nebo shnilé ovoce!

7. Jak by se měl každý z nás zkoumat?

⁷ Pokud má neustále negativní nebo kritické poznámky někdo jiný, snadno to poznáme, ale položme si otázku: ‚Mám snad já sklon k takovému jednání?‘ Bylo by moudré občas se zamyslet nad tím, jakého ducha projevujeme svými slovy. Jsou především negativní, kritická? Mluvíme jako tři Jobovi falešní těšitelé? (Job 2:11; 13:4, 5; 16:2; 19:2) Co takhle nalézt nějakou kladnou stránku, o které bychom se mohli zmínit? Jestliže je rozhovor převážně kritický, proč jej neodvést k budujícím věcem?

8. Jaké poučení, pokud jde o řeč, poskytuje Malachiáš 3:16 a jak můžeme ukázat, že toto poučení uplatňujeme?

⁸ Malachiáš uvedl pro srovnání: „Tehdy ti, kteří mají bázeň před Jehovou, spolu mluvili, každý se svým druhem, a Jehova stále věnoval pozornost a naslouchal. A začala se před ním psát pamětní kniha pro ty, kteří mají bázeň před Jehovou, a pro ty, kteří myslí na jeho jméno.“ (Malachiáš 3:16) Povšiml sis, jak Bůh reagoval na budující řeč? Jak asi takový rozhovor zapůsobil na zúčastněné? Osobně si můžeme vzít poučení ohledně naší každodenní mluvy. Oč lepší je pro nás i pro druhé, jestliže je na našem rozhovoru typické, že jím vyjadřujeme ‚oběť chvály Bohu‘. — Hebrejcům 13:15.

Snaž se budovat druhé

9. Proč jsou křesťanská shromáždění znamenitou příležitostí, kdy můžeme budovat druhé?

⁹ Sborová shromáždění jsou vynikající příležitostí k tomu, aby všechno, co mluvíme, bylo „dobré k budování podle potřeby, aby předalo posluchačům to, co je příznivé“. (Efezanům 4:29) Můžeme to dělat, když máme proslov obsahující biblické poučení, když se podílíme na názorných předvedeních a podáváme komentáře k úsekům, které se probírají pomocí otázek a odpovědí. Tak potvrzujeme pravdivost slov v Přísloví 20:15: „Rty poznání jsou drahocenné nádoby.“ A kdo ví, na kolik srdcí zapůsobíme nebo kolik jich posílíme?

10. Co bychom možná měli upravit, když jsme se zamysleli nad tím, s kým jsme si obvykle povídali? (2. Korinťanům 6:12, 13)

¹⁰ Čas před shromážděním a po něm je vhodný pro to, abychom rozhovorem, který je pro posluchače příznivý, budovali druhé. Bylo by snadné strávit tyto chvíle příjemným povídáním s příbuznými nebo s několika přáteli, s nimiž se dobře cítíme. (Jan 13:23; 19:26) Proč však podle slov v Efezanům 4:29 nevyhledávat jiné a nemluvit s nimi? (Srovnej Lukáše 14:12–14.) Mohli bychom se předem rozhodnout, že některé nové nebo starší osoby či děti nebudeme jen formálně či zběžně zdravit, ale že jim řekneme více, že se s mladými dokonce posadíme, abychom se jim přiblížili. Náš upřímný zájem a chvíle budujícího rozhovoru povedou k tomu, že druzí budou moci ještě více sdílet city, které vyjádřil David v Žalmu 122:1.

11. a) Jaký zvyk mají mnozí, pokud jde o místa, kde sedávají? b) Proč si někteří záměrně sedají na různá místa?

¹¹ K budujícím rozhovorům dále napomůže to, že budeme střídat místa, kde sedíme při shromážděních. Maminka s kojencem potřebuje možná sedět blízko místnosti pro matky s dětmi, nebo někdo invalidní potřebuje sedadlo blízko uličky, ale co my ostatní? Ze zvyku bychom si možná sedali stále na určité místo nebo do určité části sálu; i pták se instinktivně vrací ke svému hnízdišti. (Izajáš 1:3; Matouš 8:20) Ale upřímně řečeno, můžeme-li sedět kdekoli, proč bychom si tedy nesedali na různá místa — vpravo, vlevo, vpředu a jinde? Nemohli bychom se tak lépe seznámit s různými osobami? Neexistuje k tomu sice žádné pravidlo, ale starší a jiní zralí křesťané, kteří sedají na různých místech, shledali, že mohou snadněji vštěpovat užitečné věci mnohým, a ne jen poměrně malému počtu blízkých přátel.

Buduj způsobem, který se líbí Bohu

12. Jaký nežádoucí sklon se projevuje v průběhu dějin?

¹² Křesťan touží budovat druhé, a proto by měl chtít v tomto směru napodobovat Boha, a ne podléhat lidskému sklonu vytvářet si velké množství pravidel.a Nedokonalí lidé mají odedávna sklon ovládat osoby ve svém okolí, a tomuto sklonu se poddávají i někteří z Božích služebníků. (1. Mojžíšova 3:16; Kazatel 8:9) V Ježíšově době židovští vůdcové ‚svazovali těžký náklad a dávali jej na druhé, ale sami nebyli ochotni jím pohnout‘. (Matouš 23:4) Neškodné zvyky měnili v závazné tradice. Nadměrně se starali o lidská pravidla, a přitom přehlíželi věci, které Bůh označil jako důležitější. Mnoha nebiblickými pravidly, která vytvořili, nebyl nikdo budován. Jejich způsob jednání prostě nebyl způsobem Božím. — Matouš 23:23, 24; Marek 7:1–13.

13. Proč je nevhodné vymýšlet pro spolukřesťany mnoho pravidel?

¹³ Křesťané si opravdově přejí přidržovat se božských zákonů. I my bychom však mohli podlehnout sklonu k vytváření mnoha tíživých pravidel. Proč? Mimo jiné proto, že lidé mají odlišný vkus a dávají přednost různým věcem, takže někteří mohou považovat za přijatelné to, co se druhým nelíbí nebo co by podle jejich názoru mělo být vyloučeno. Křesťané se také liší v tom, jak postupují k duchovní zralosti. Je však vytváření mnoha pravidel bohulibým způsobem, jak pomáhat druhým, aby postupovali ke zralosti? (Filipanům 3:15; 1. Timoteovi 1:19; Hebrejcům 5:14) I když se zdá, že někdo skutečně jedná extrémně nebo nebezpečně, je nejlepším řešením nějaký zákaz? Boží cesta je, aby se ti, kteří jsou způsobilí, pokusili chybujícího člověka napravit v mírné rozmluvě. — Galaťanům 6:1.

14. Jakým cílům sloužily zákony, které dal Bůh Izraeli?

¹⁴ Je pravda, že v době, kdy Bůh používal Izrael jako svůj lid, ustanovil stovky zákonů, které se týkaly uctívání v chrámu, obětí, a dokonce i hygienických opatření. Pro národ, který byl odlišný, to bylo vhodné a mnohé ze zákonů měly prorocký význam a pomáhaly vést Židy k Mesiášovi. Pavel napsal: „Zákon se. . . stal naším vychovatelem vedoucím ke Kristu, abychom byli prohlášeni za spravedlivé díky víře. Ale když nyní přišla víra, již nejsme pod vychovatelem.“ (Galaťanům 3:19, 23–25) Když byl Zákon zrušen na mučednickém kůlu, Bůh nedal křesťanům žádný rozsáhlý seznam pravidel pro většinu životních situací, jako by to byl prostředek, jímž by se udržovali ve víře.

15. Jaké vedení dal Bůh křesťanským ctitelům?

¹⁵ Nejsme ovšem bez zákona. Bůh nám přikazuje, abychom se zdržovali modlářství, smilstva a cizoložství a zneužívání krve. Výslovně zakazuje vraždu, lhaní, spiritismus a různé jiné hříchy. (Skutky 15:28, 29; 1. Korinťanům 6:9, 10; Zjevení 21:8) A ve svém Slovu předkládá jasné rady k mnoha věcem. Spočívá však na nás daleko větší odpovědnost než na Izraelitech, abychom se učili biblické zásady a uplatňovali je. Starší mohou budovat druhé spíše tím, že jim pomáhají nacházet tyto zásady a uvažovat o nich, než aby jim jen vyhledávali nebo určovali pravidla.

Starší, kteří budují

16, 17. Jaký znamenitý příklad dali apoštolové, pokud jde o vytváření pravidel pro spoluctitele?

¹⁶ Pavel napsal: „Do jaké míry jsme udělali pokrok, rozhodně choďme dále řádně podle téhož postupu.“ (Filipanům 3:16) V souladu s tímto bohulibým hlediskem jednal apoštol s druhými budujícím způsobem. Vznikla například otázka, zda se smí jíst maso, které možná pochází z modlářského chrámu. Ustanovil tento starší, snad v zájmu jednotnosti nebo pro jednoduchost, nějaká pravidla pro všechny v raných sborech? Ne. Byl si vědom toho, že odlišná míra poznání a pokroku ke zralosti by tyto křesťany mohla vést k odlišnému rozhodování. On sám byl odhodlán dávat znamenitý příklad. — Římanům 14:1 až 4; 1. Korinťanům 8:4–13.

¹⁷ Křesťanská řecká písma ukazují, že apoštolové opravdu poskytli užitečné rady v některých osobních záležitostech, například ohledně oblékání a úpravy zevnějšku, ale že se neuchýlili k určování pravidel, která by měla platit na všechny případy. To je dnes znamenitým příkladem pro křesťanské dozorce, kteří mají zájem na budování stád. A je to vlastně rozšíření základního přístupu, který Bůh uplatňoval vzhledem k starověkému Izraeli.

18. Jaká pravidla dal Jehova Izraeli, pokud jde o oblékání?

¹⁸ Bůh nedal Izraelitům komplikované zákony ohledně oblékání. Je zřejmé, že muži i ženy nosili podobné přehozy neboli svrchní oděvy, i když ženy je možná měly vyšívané nebo pestřejší. Muži i ženy také nosili sadin, neboli spodní oděv. (Soudci 14:12; Přísloví 31:24; Izajáš 3:23) Jaké zákony o oblékání Bůh dal? Muži ani ženy neměli nosit oděvy, jimiž by se ztotožňovali s druhým pohlavím, patrně s homosexuálním záměrem. (5. Mojžíšova 22:5) Izraelité měli dávat najevo, že se liší od okolních národů, a měli proto opatřit okraj svého oděvu třásněmi, nad okrajem měla být modrá šňůrka a na cípech přehozu snad byly střapce. (4. Mojžíšova 15:38–41) To jsou v podstatě všechny pokyny, které Zákon uváděl ohledně oblékání.

19, 20. a) Jaké vedení poskytuje Bible křesťanům, pokud jde o oblékání a úpravu zevnějšku? b) Jak by se měli starší dívat na vytváření pravidel ohledně osobního zevnějšku?

¹⁹ Křesťané nejsou pod Zákonem; určuje nám tedy Bible nějaká jiná podrobná pravidla ohledně oblékání nebo zdobení? V podstatě ne. Bůh předložil vyrovnané zásady, které můžeme uplatňovat. Pavel napsal: „Přeji si, aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním.“ (1. Timoteovi 2:9) Petr nabádal křesťanské ženy, aby se nesoustřeďovaly na zdobení hmotné, ale spíše na ‚utajeného člověka srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha‘. (1. Petra 3:3, 4) Z toho, že byla zaznamenána taková rada, můžeme usuzovat, že někteří křesťané v prvním století snad potřebovali být skromnější a zdrženlivější v tom, jak se oblékali a upravovali. Apoštolové však nevyžadovali — ani nezakazovali — určité způsoby, ale prostě poskytli budující rady.

²⁰ Svědkové Jehovovi by měli být ve vážnosti pro svůj neokázalý zevnějšek, a všeobecně to tak je. Způsob oblékání však je v různých zemích odlišný a liší se i uvnitř určité oblasti nebo sboru. Starší, který má vyhraněné názory nebo vyhraněný vkus ohledně oblékání nebo účesů, může podle toho samozřejmě rozhodovat pro sebe a pro svou rodinu. Ale pokud jde o stádo, musí pamatovat na myšlenku, kterou vyjádřil Pavel: „Ne. . . že jsme pány nad vaší vírou, ale jsme spolupracovníky k vaší radosti, neboť stojíte svou vírou.“ (2. Korinťanům 1:24) Ano, starší se snaží budovat víru druhých, a odolávají všemu, co by je podněcovalo, aby sboru určovali pravidla.

21. Jak mohou starší poskytnout budující pomoc, jestliže se někdo obléká výstředně?

²¹ Jako v prvním století se může někdy stát, že někdo nový nebo duchovně slabý jedná nějakým pochybným nebo nemoudrým způsobem, pokud jde o oblékání, líčení nebo nošení šperků. Co dělat v takovém případě? Křesťanským starším, kteří upřímně chtějí pomáhat, poskytují opět vedení slova v Galaťanům 6:1. Než se starší rozhodne poskytnout radu, snad se rozvážně poradí s jiným starším, a je výhodnější, jestliže nejde za takovým starším, o němž ví, že má stejný vkus nebo že smýšlí stejně jako on. Jestliže se zdá, že na mnohé ve sboru působí nějaká světská móda v oblékání nebo v úpravě zevnějšku, mohla by si rada starších pohovořit o tom, jak nejlépe poskytnout pomoc, například laskavým, budujícím způsobem při shromáždění nebo tím, že nabídnou pomoc jednotlivcům. (Přísloví 24:6; 27:17) Jejich cílem bude povzbudit k náhledu, který je vyjádřen v 2. Korinťanům 6:3: „Nijak nezavdáváme příčinu ke klopýtání, aby se naší službě nic nevyčítalo.“

22. a) Proč by nás nemělo znepokojovat, jestliže existují nezávažné rozdíly v názorech? b) Jaký znamenitý příklad poskytl Pavel?

²² Křesťanští starší ‚pasou Boží stádo, které je v jejich péči‘, a chtějí jednat podle Petrova pokynu, to znamená ne tak, ‚jako by panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím‘. (1. Petra 5:2, 3) Při jejich láskyplné práci mohou vzniknout otázky týkající se věcí, v nichž se snad názory liší. Místním zvykem možná je předčítat odstavce při studiu Strážné věže vstoje. Organizování svědecké služby ve skupinách a mnoho jiných podrobností týkajících se služby samotné možná probíhá podle místních zvyků. Bylo by však nějakou katastrofou, kdyby někdo něco dělal trochu jinak? Láskyplní dozorci touží po tom, aby se věci děly „slušně a uspořádaně“, a tento výrok použil Pavel v souvislosti se zázračnými dary. Z kontextu je však vidět, že Pavel měl zájem především o „budování sboru“. (1. Korinťanům 14:12, 40) Neprojevoval žádný sklon k vytváření nekonečného množství pravidel, jako kdyby za prvořadý cíl považoval absolutní uniformitu a naprostou výkonnost. Napsal, že autoritu „nám Pán dal, abychom vás budovali, a ne abychom vás strhávali“. — 2. Korinťanům 10:8.

23. Co patří k věcem, v nichž můžeme napodobovat Pavlův příklad a budovat tím druhé?

²³ Pavel bezpochyby jednal tak, aby druhé budoval pozitivní a povzbuzující řečí. Nepěstoval společenství jen s malým okruhem přátel, ale vynaložil mimořádné úsilí, aby navštívil mnoho bratrů a sester, jak ty, kteří byli duchovně silní, tak i ty, kteří především potřebovali být budováni. A zdůrazňoval lásku — spíše než pravidla —, protože „láska buduje“. — 1. Korinťanům 8:1.

[Poznámky pod čarou]

Myšlenky k opakování

◻ Proč je vhodné učinit změny, máme-li sklon k negativnímu nebo kritickému mluvení?

◻ Co můžeme udělat, abychom ve sboru působili povzbudivějším vlivem?

◻ Jaký je bohulibý vzor, pokud jde o vytváření mnoha pravidel pro druhé?

◻ Co pomůže starším, aby pro stádo nevytvářeli lidská pravidla?