POUTO

Nástroj, který znemožňuje volnost pohybu nebo omezuje svobodu, například okovy či řetěz; síla nebo vliv, které něco pevně spojují; pojítko; sjednocující svazek. K zadržení vězňů se v biblických dobách používaly různé prostředky, mimo jiné okovy, kláda, řetězy na nohy a na ruce a také věznice.

Hebrejské slovo nechoʹšeth, jehož běžný význam je „měď“, je v Písmu překládáno často jako ‚měděné okovy‘, protože okovy se zhotovovaly obvykle z mědi či bronzu, i když se používalo i dřevo a železo. (2Sa 3:34; 2Kr 25:7) Pár měděných okovů z Ninive, které mají tvar tyče, jež má na obou koncích kroužek, je možné vidět v Britském muzeu. Kroužky byly naříznuty tak, aby je potom, co jimi vězeň prostrčil nohy, bylo možné kolem kotníků skovat. Jeden z těchto kroužků je odlomen, ale když byly tyto okovy neporušené, mohly vážit asi 4 kg. Řecké slovo pro „okovy“ je peʹde, což je výraz, který je příbuzný se slovem pous (noha). (Lk 8:29)

Hebrejské sloveso ʼa·sarʹ, které znamená „svázat; spoutat“ (Sd 16:5; Ez 3:25; 2Kr 23:33), je kořenem tří dalších slov, která souvisejí s otroctvím. Výraz ʼe·surʹ se vztahuje na ‚okovy‘ (Jer 37:15), móse·róthʹ na „pouta“ (Ža 2:3) a ma·soʹreth na ‚svazek‘ (Ez 20:37). Řeckým slovem označujícím pouto je de·smosʹ (Lk 8:29), ale výraz synʹde·smos označuje ‚sjednocující svazek‘ neboli „spojující svazek“. (Ef 4:3, Int)

Ke svazování věznů se používaly také řetězy. Dvě hebrejská slova pro řetěz (rethu·qahʹ a rat·tóqʹ) pocházejí z kořene ra·thaqʹ, jehož význam je „spoutat“ (Na 3:10). Řeckým slovem pro řetěz je výraz haʹly·sis. (Mr 5:3, 4)

V poutech a ve vězení trpělo mnoho věrných předkřesťanských svědků. (Heb 11:36) O Jákobovu synu Josefovi v Egyptě je napsáno: „Trápili jeho nohy okovy, do želez přišla jeho duše.“ (Ža 105:18) Sedmi ještě vlhkými šlachami a později novými provazy nechala Delila svázat Samsona, aby ho mohla jako zajatce předat Filištínům; Samson však tato pouta snadno roztrhl. Když nakonec svou sílu ztratil a Filištíni ho zajali, spoutali ho dvěma měděnými okovy. (Sd 16:6–12, 21) Do klády dal chrámový pověřenec Pašchur Jeremjáše, a judská knížata ho uvěznila v ‚domě okovů‘. (Jer 20:2, 3; 37:15)

Jehova dovolil, aby asyrský král spoutal do měděných okovů judského krále Manasseho, protože jednal nevěrně. Do měděných okovů spoutal král Nebukadnecar krále Sedekjáše a jako zajatce ho odvedl do Babylóna. (2Kr 25:7; 2Pa 33:11; Jer 39:7; 52:11) Velitel Nebukadnecarovy tělesné stráže Nebuzaradan propustil Jeremjáše a uvolnil mu pouta na rukou. (Jer 40:1, 4)

Ježíše spoutali muži, kteří se ho zmocnili v zahradě Getsemane, a odvedli ho k Annášovi; takto spoutaného ho poslali ke Kaifášovi. Po výslechu před Sanhedrinem byl na příkaz jeho členů spoután a odveden k Pilátovi. (Jan 18:12, 13, 24, 28; Mr 15:1) Před tím, než byl Saul obrácen na křesťanství a stal se apoštolem Pavlem, pátral po křesťanech, aby je mohl spoutané přivést před nejvyšší židovský soud. (Sk 9:2, 21) Podle římského zvyku nechal Herodes spoutat Petra řetězy mezi dvěma vojáky. (Sk 12:6, 7)

V některých svých dopisech, které napsal během svého prvního uvěznění v Římě, se Pavel zmiňuje o tom, že byl ve vězeňských poutech, a mluví o sobě jako o ‚vyslanci v řetězech‘. (Ef 6:20; Fil 1:7, 13–17; Kol 4:18; Fm 10, 13) Jak ale vyplývá ze Skutků 28:16–31, kde je popsána jeho situace, byla mu dána určitá volnost pohybu, což mu umožnilo psát dopisy a také přijímat hosty a kázat jim. Pavel byl propuštěn na svobodu, ale později byl znovu uvězněn. Během svého druhého uvěznění v Římě, které skončilo jeho popravou, byl Pavel opět spoután v řetězech. (Fm 22; 2Ti 1:16; 2:9; 4:6–8)

Obrazné a symbolické použití. Výrazy „pouta“ a „řetězy“ jsou v Písmu často používány obrazně a znamenají uvěznění nebo určitou formu omezení svobody. V souvislosti s vyhnanstvím v Babylóně je o Sionu prorocky řečeno, že je v poutech nebo že má pouta na šíji. (Iz 52:2) Mnoho vyhnanců sice mělo své vlastní domy a značnou míru svobody, ale nesměli se vrátit na Sion, do Jeruzaléma. (Jer 29:4, 5)

‚Do věčných pout v husté tmě‘ omezil Bůh neposlušné anděly. (Juda 6) Je o nich také napsáno, že je Bůh vydal do „jam husté tmy“. (2Pe 2:4) Písmo ukazuje, že nebyli zbaveni veškeré volnosti pohybu; jsou totiž schopni vstoupit do lidí a ovládat je, a až do doby, než je Michael a jeho andělé vypudili a svrhli dolů na zem, měli dokonce přístup do nebes. (Mr 1:32; Zj 12:7–9) Velkým řetězem má Satana Ďábla spoutat anděl, který má klíč od propasti, a má ho do propasti uvrhnout na tisíc let; potom má být Satan na malou chvíli uvolněn. (Zj 20:1–3) Andělé nejsou tvorové z masa a krve, a proto je tímto řetězem nepochybně myšlena nějaká svazující síla, o níž nic nevíme.

O ženě, která měla 18 let ducha slabosti a následkem toho byla úplně sehnutá a kterou potom Ježíš uzdravil, Ježíš řekl, že ji Satan držel spoutanou. (Lk 13:11, 16) Jako „pouto nespravedlnosti“ označil Petr Šimona, který si chtěl koupit dar ducha. (Sk 8:23)

K okovům jsou přirovnány ruce nemravné ženy, a muž, který za ní jde, je jako ten, kdo je „spoután pro ukázňování pošetilého muže“. (Ka 7:26; Př 7:22)

O „svazku smlouvy“ mluví v kladném smyslu Ezekiel, a to kvůli její závaznosti. (Ez 20:37) Jakoby ‚svázáni‘ manželskou smlouvou jsou ti, kdo ji uzavřeli. (Ří 7:2; 1Ko 7:27, 39) Jako ‚dokonalé pouto jednoty‘ je označena láska. (Kol 3:14)

[Vyobrazení na straně 358]

Vězňové v poutech, kteří jsou nakresleni na chodidlech obalu mumie. V obrazném smyslu byli nepřátelé ‚položeni pod nohy‘