4. Kapitola

Ten, o němž svědčili všichni proroci

1. Co nám ukazují skutečnosti o Ježíšově předlidské existenci a o jeho vztahu k Jehovovi?

KDYŽ Ježíš popisoval svůj vřelý vztah k Jehovovi, řekl: „Otec má. . . náklonnost k Synovi a ukazuje mu všechno, co sám dělá.“ (Jan 5:19, 20) Tento těsný vztah začal v čase jeho stvoření, nesčíslná tisíciletí před jeho lidským narozením. Byl Božím jediným zplozeným Synem, jediným, který byl stvořen Jehovou samotným. Všechno ostatní na nebi a na zemi bylo stvořeno prostřednictvím tohoto draze milovaného prvorozeného Syna. Sloužil také jako Boží Slovo neboli Mluvčí, ten, skrze něhož byla božská vůle sdělována druhým. On, Syn, jehož měl Bůh zvláště rád, se stal člověkem Ježíšem Kristem. — Kol. 1:15, 16; Jan 1:14; 12:49, 50.

2. Do jaké míry se biblická proroctví vztahují k Ježíšovi?

² Před jeho zázračným lidským narozením byly o něm zaznamenány desítky inspirovaných proroctví. Jak apoštol Petr potvrdil Kornéliovi, „o něm vydávají svědectví všichni proroci“. (Sk. 10:43) Ježíšova úloha v souvislosti s čistým uctíváním je v Bibli zdůrazněna do té míry, že jeden anděl mohl říci apoštolu Janovi: „Uctívej Boha, neboť vydávání svědectví o Ježíšovi je to, co inspiruje k prorokování.“ (Zjev. 19:10) Tato proroctví jasně ukazují jeho totožnost a upoutávají pozornost na ty stránky Božího předsevzetí s ním, které jsou dnes pro nás nesmírně zajímavé.

Co zjevila proroctví

3. a) Koho představuje „had“ v proroctví 1. Mojžíšovy 3:14, 15? Koho „žena“? Koho ‚semeno hada‘? b) Proč by mělo ‚zhmoždění hadovy hlavy‘ velmi zajímat Jehovovy služebníky?

³ První takové proroctví bylo vyřčeno po vzpouře v Edenu. Bylo vtěleno do Jehovova soudního výroku adresovaného hadovi. Jehova řekl: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. On ti zhmoždí hlavu a ty mu zhmoždíš patu.“ (1. Mojž. 3:14, 15) Co to znamenalo? V Boží pravý čas to objasnila a rozvedla další proroctví. Díky tomu víme, že ten, komu bylo toto proroctví adresováno a jenž byl zastoupen hadem, je Satan Ďábel. „Žena“ je Jehovova věrně oddaná nebeská organizace, která je jakoby jeho věrnou manželkou. ‚Semeno hada‘ zahrnuje jak anděly, tak lidi, kteří projevují Ďáblova ducha, ty, kdo se staví proti Jehovovi a jeho lidu. Vzhledem k tomu, jak byl had v Edenu Ďáblem použit, bylo možné z proroctví rozpoznat, že ‚zhmoždění hadovy hlavy‘ se vztahovalo na konečné zničení tohoto vzpurného Božího syna, který pomluvil Jehovu a přivodil veliké hoře lidstvu. Ale totožnost „semene“, které provede toto zhmoždění, zůstávala dlouho svatou skrytou věcí. — Řím. 16:25, 26.

4. Jak pomohli Ježíšovi předkové určit jeho totožnost jako zaslíbeného semene?

⁴ Asi po 2 000 letech lidské historie poskytl Jehova další podrobnosti. Poukázal, že semeno se objeví v rodové linii Abrahama. (1. Mojž. 22:15–18) Linie vedoucí k semeni ovšem nebude záviset pouze na tělesném původu, ale i na Boží volbě. Bez ohledu na Abrahamovu lásku k jeho synu Izmaelovi, který se narodil jeho otrokyni Agar, řekl Jehova důrazně: „Svou smlouvu však sjednám s Izákem, kterého ti Sára porodí.“ (1. Mojž. 17:18–21; 21:8–12) Později byla tato smlouva potvrzena ne Izákovu prvorozenci Ezauovi, ale Jákobovi, z něhož vzešlo 12 izraelských kmenů. (1. Mojž. 28:10–14) Časem bylo poukázáno, že semeno se narodí v kmeni Judy, v Davidově domě. — 1. Mojž. 49:10; 1. Par. 17:3, 4, 11–14.

5. Co jasně ukázalo již brzy po začátku Ježíšovy pozemské služby, že Ježíš je Mesiáš?

⁵ Více než 700 let předem uvedla Bible Betlém jako místo lidského narození semene, ale zjevila také, že je to někdo, kdo existoval „ode dnů neurčitého času“, od času, kdy byl stvořen v nebi. (Mich. 5:2) Čas, kdy se objeví na zemi jako Jehovův Pomazaný, Mesiáš, byl předpovězen skrze proroka Daniela. (Dan. 9:24–26) A když byl pomazán svatým duchem, potvrdil hlas z nebe jeho totožnost. (Mat. 3:16, 17) Když se tedy Filip stal Ježíšovým následovníkem, mohl s přesvědčením říci: „Našli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci, Ježíše [adoptovaného] syna Josefova z Nazaretu.“ — Jan 1:45.

6. a) Co si uvědomili Ježíšovi následovníci po jeho smrti? b) Kdo je základním ‚semenem ženy‘ a co znamená, že zhmoždí hadovi hlavu?

⁶ Od té doby si Ježíšovi učedníci uvědomovali, že do inspirovaných Písem byly vetkány doslova desítky prorockých odkazů na něho. Po své smrti a vzkříšení jim on sám osobně „vykládal věci, které se na něj v celých Písmech vztahovaly“. (Luk. 24:27) Nyní je tedy zjevné, že Ježíš je základním ‚semenem ženy‘, tím, kdo zhmoždí hlavu „hada“ tak, že Satan bude konečně rozdrcen a zahyne. Ježíšovým prostřednictvím budou naplněny všechny Boží sliby lidstvu, všechno, po čem opravdu toužíme. — 2. Kor. 1:20.

7. Co je ještě prospěšné zkoumat kromě totožnosti toho, k němuž se vztahují tato proroctví?

⁷ Když jsi poprvé četl některá z těchto proroctví, možná, že ses ptal jako etiopský eunuch: „O kom to prorok říká?“ Eunuch se však nespokojil s tím, že dostal odpověď. Když pečlivě vyslechl Filipovo vysvětlení, uvědomil si, že ocenění pro to, jak Ježíš naplnil proroctví, vyžaduje z jeho strany nějaký čin, totiž aby se dal pokřtít. (Sk. 8:32–38; Iz. 53:3–9) Reagujeme podobně? Někdy na nás silně zapůsobí způsob, jakým je proroctví předloženo; jindy snad naše srdce zasáhnou závěry, které vyplývají z Bible samotné, když je poukázáno na splnění.

8. Uvažuje se zde o čtyřech prorockých vzorech týkajících se Ježíše Krista. Rozeber uvedené otázky a texty a ukaž, jak na nás působí tato proroctví. Uvažuj o nich postupně.

⁸ Všimni si, jak je to s následujícími prorockými sliby a obrazy, jež se týkají Ježíše Krista. Na otázky si odpověz pomocí uvedených textů.

1. Jak nám zpráva o Abrahamově pokusu obětovat Izáka pomáhá ocenit, co udělal Jehova, když opatřil výkupné prostřednictvím svého Syna? (Jan 3:16; 1. Mojž. 22:1–18 [Všimni si, jak je Izák popsán ve 2. verši.])

Jakou důvěru by nám to mělo dát? (Řím. 8:32, 38, 39)

Co je však požadováno od nás? (1. Mojž. 22:18; Jan 3:36)

2. Jakou závažnou odpovědnost nám připomíná Bible, když označuje Ježíše jako proroka podobného Mojžíšovi? (Sk. 3:22, 23; 5. Mojž. 18:15–19)

Jmenuj některé z věcí, o nichž k nám Ježíš mluvil, a proč jsou nyní časové? (Mat. 28:18–20; 19:4–9; 18:3–6)

3. K jakým působivým Ježíšovým vlastnostem obrací pozornost Bible, když vysvětluje, co předstiňovalo Áronovo kněžství? (Hebr. 4:15–5:3; 7:26–28)

S jakými pocity bychom se tedy skrze Krista měli přibližovat k Bohu s modlitbou, aby nám pomohl překonat naše slabosti?

4. Proč bychom si měli s vědomím nadřazenosti Ježíšovy oběti (nahrazující všechny oběti přinášené pod mojžíšským Zákonem) dát velký pozor, abychom si nevytvořili návyk dělat cokoli, o čem víme, že se to Bohu nelíbí? (Hebr. 10:26, 27)

Co budeme pilně dělat, jestliže opravdu oceňujeme naději na život, umožněnou díky Ježíšově oběti? (Hebr. 10:19–25)

Jak můžeme projevovat víru v Krista?

9. Proč pro nás není záchrana mimo Ježíše Krista?

⁹ Když apoštol Petr ukázal židovskému nejvyššímu soudu v Jeruzalémě, jak se na Ježíšovi splnilo proroctví, důrazně uzavřel: „V žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“ (Sk. 4:11, 12; Žalm 118:22) Všichni Adamovi potomci jsou hříšníci, takže jejich smrt přichází jako odsouzení za hřích a nemá žádnou hodnotu, kterou by bylo možno uplatnit jako výkupné za kohokoli. Ale Ježíš byl dokonalý a to, že položil život, má hodnotu oběti. (Žalm 49:6–9; 49:7–10, KB; Hebr. 2:9) Předložil Bohu výkupné, které hodnotou přesně odpovídalo tomu, co Adam ztratil pro své potomstvo. Jaký nám to přineslo prospěch? — 1. Tim. 2:5, 6.

10. Vysvětli jeden způsob, jak nám Ježíšova oběť přinesla velký prospěch.

¹⁰ Umožnilo to, abychom měli v důsledku odpuštění hříchu čisté svědomí — tedy něco daleko většího, než čeho kdy bylo pro Izrael dosaženo zvířecími oběťmi pod mojžíšským Zákonem. (Sk. 13:38, 39; Hebr. 9:13, 14) Máme-li je mít, vyžaduje to samozřejmě, abychom k sobě byli poctiví a měli opravdovou víru v Ježíše Krista. Oceňujeme, jak velice potřebujeme Kristovu oběť? „Jestliže prohlašujeme: ‚Nemáme hřích‘, zavádíme sami sebe na scestí a pravda v nás není. Jestliže vyznáváme své hříchy, on je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil naše hříchy a očistil nás od vší nespravedlnosti.“ — 1. Jana 1:8, 9.

11. Proč je ponoření do vody důležitým činitelem pro získání dobrého svědomí před Bohem?

¹¹ Jsou však takoví, kteří říkají, že vědí, že jsou hříšníci, a kteří prohlašují, že věří v Krista, kteří se dokonce do jisté míry podílejí na zvěstování Božího království druhým, jako to dělal Ježíš, a přesto nedocházejí k úplné víře v Ježíše. Jak to víme? Když se lidé v prvním století skutečně stali věřícími, jak to dali podle biblické zprávy veřejně najevo? Tím, že se dali pokřtít. Proč? Protože Ježíš přikázal, aby učedníci byli pokřtěni. (Mat. 28:19, 20; Sk. 8:12; 18:8) Když láskyplné opatření, které Jehova učinil prostřednictvím Ježíše Krista, skutečně působí na něčí srdce, takový člověk se nebude držet zpět. Učiní veškeré potřebné změny ve svém životě, zasvětí se Bohu a bude to symbolizovat ponořením do vody. Jak ukazuje Bible, tím, že takto dá najevo víru, vznáší k Bohu „žádost o dobré svědomí“. — 1. Petra 3:21.

12. Co bychom měli dělat, jestliže si uvědomíme, že jsme zhřešili? Proč?

¹² I pak se ovšem budou objevovat hříšné rysy. Co potom? „Píši vám tyto věci, abyste nezhřešili,“ řekl apoštol Jan. Neměli bychom tedy u sebe lehce přecházet hřích, ať už je patrný v jednání, mluvě nebo postoji. „A jestliže někdo přece zhřeší, máme u Otce pomocníka, Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy, ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa.“ (1. Jana 2:1, 2) Znamená to, že bez ohledu na to, co děláme, stačí pomodlit se k Bohu ‚Odpusť nám naše hříchy‘, a všechno bude v pořádku? Ne. Klíčem k odpuštění je opravdové pokání. Možná, že bude potřebná i pomoc starších křesťanského sboru. Musíme uznat nesprávnost toho, co se stalo, a cítit nad tím upřímnou lítost, takže vynaložíme vážné úsilí, abychom to již neopakovali. (Sk. 3:19; Jak. 5:13–16) Jestliže to uděláme, můžeme si být jisti Ježíšovou pomocí. Na základě naší víry, že jeho oběť má hodnotu, která vykupuje hříchy, je možné obnovení Jehovovy přízně, a to je životně důležité, pokud má být naše uctívání Bohu přijatelné.

13. a) Vysvětli jiný způsob, jak nám Ježíšova oběť přinesla užitek. b) Proč si tuto odměnu nezasloužíme svou službou Bohu? c) Co však budeme dělat, jestliže skutečně máme víru?

¹³ Ježíšova oběť nám také otevřela příležitost k věčnému životu — v nebesích pro „malé stádo“, a na rajské zemi pro další miliardy lidí. (Luk. 12:32; Zjev. 20:11, 12; 21:3, 4) To není odměna, kterou si zasloužíme. Bez ohledu na to, kolik toho vykonáme v Jehovově službě, nikdy si nevybudujeme takové zásluhy, aby nám Bůh dlužil život. Věčný život je „dar, který dává Bůh. . . skrze Krista Ježíše, našeho Pána“. (Řím. 6:23; Ef. 2:8–10) Nicméně, jestliže máme víru v tento dar a ocenění pro způsob, jakým byl umožněn, dáme to najevo. Když rozpoznáme, jak zázračně Jehova použil Ježíše při prosazování své vůle a jak je životně důležité, abychom všichni šli těsně v Ježíšových šlépějích, učiníme křesťanskou službu jednou z nejdůležitějších věcí v našem životě. Naše víra bude zjevná z přesvědčení, s nímž druhým vyprávíme o tomto velkolepém Božím daru. — Srovnej Skutky 20:24.

14. Jaký sjednocující účinek má víra v Ježíše Krista?

¹⁴ Jak znamenitý, sjednocující účinek má taková víra! Jejím prostřednictvím jsme přitahováni k Jehovovi, k jeho Synu i k sobě navzájem v křesťanském sboru. (1. Jana 3:23, 24) Vede nás to, abychom se radovali, že Jehova dal laskavě svému Synu „jméno, které je nad každým jiným jménem, aby v Ježíšově jménu klekalo každé koleno těch v nebi a těch na zemi a těch pod zemskou půdou a aby každý jazyk otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. — Fil. 2:9–11.

K opakování

● Proč mohli ti, kteří opravdu věřili Božímu slovu, jasně poznat Mesiáše, když se objevil?

● Jak by se nás měly dotknout prorocké vzory splněné na Ježíšovi? Viz obrázek na straně 34.

● Jakými způsoby nám již přinesla prospěch Ježíšova oběť? Jak pro ni můžeme ukázat ocenění?

[Rámeček a obrázky na straně 34]

Prorocké vzory vztahující se k Ježíšovi — Jak by se tě měly dotknout?

Abraham obětuje Izáka

Mojžíš jako mluvčí Boha

Áron jako velekněz

Zvířecí oběti