Projevujme lásku lidem v nouzi

KŘESŤANÉ mají povinnost i výsadu projevovat lásku svým bratrům a sestrám, kteří jsou v nouzi. (1. Jana 3:17, 18) Apoštol Pavel napsal: „Konejme dobro všem, zejména však těm, kteří jsou nám příbuzní ve víře.“ (Galaťanům 6:10) Bratr, který už slouží Jehovovi téměř čtyři desetiletí, pocítil lásku svých křesťanských bratrů nedávno, když byla jeho manželka nemocná a zemřela. Bratr píše:

„O svou manželku jsem se během její nemoci staral doma, a nemohl jsem tedy téměř dva měsíce chodit do zaměstnání. Velmi se mi ulevilo, když nám přátelé ze sboru ochotně přišli na pomoc. Z mnoha finančních darů — ‚pomoc při výjimečných výdajích,‘ stálo na přiložených lístcích — jsme zaplatili splátku na dům, inkaso a jiné výdaje.

Dva týdny před tím, než manželka zemřela, nás navštívil krajský dozorce a povzbudil nás. Dokonce nám promítl diapozitivy, které měl sbor vidět až koncem týdne. Po telefonu jsme mohli poslouchat shromáždění, včetně schůzek před službou, které vedl krajský dozorce. Na jedné z těchto schůzek vybídl všechny přítomné, aby jako skupina pozdravili mou manželku. Byla sice fyzicky sama, ale nikdy se necítila osamocená.

Ani ne hodinu po její smrti byli téměř všichni sboroví starší u mě doma. Jen ten den ke mně přišlo přes sto bratrů a sester. Na stole se ‚zázračně‘ objevilo jídlo pro všechny přítomné. Ani nedokážu vylíčit všechny ty dary, projevy soustrasti, slova útěchy a modlitby — to vše, čeho se mi dostalo. Bratři mě velmi posílili. Nakonec jsem je musel poprosit, aby přestali nosit jídlo a pomáhat s úklidem.

Kde jinde než v Jehovově organizaci můžeme najít takové nesobecké projevy soucítění, zájmu a lásky? Většina dnešních lidí může své skutečné přátele spočítat na prstech jedné ruky. Jehova nám skutečně požehnal rozsáhlou rodinou duchovních bratrů a sester.“ (Marek 10:29, 30)