BALÁM
[možná „polykající“].
Beorův syn, který žil v 15. století př. n. l. Bydlel v aramejském městě Petor v horní části eufratského údolí, a to blízko řeky Sagur. Balám sice nebyl Izraelita, ale něco o Jehovovi věděl, uznával ho jako pravého Boha a jednou o něm mluvil jako o ‚Jehovovi, svém Bohu‘. (4Mo 22:5, 18) Důvodem mohlo být to, že v blízkosti Charanu nedaleko Petoru kdysi žili oddaní ctitelé Jehovy (Abraham, Lot a Jákob). (1Mo 12:4, 5; 24:10; 28:5; 31:18, 38)
Balám odmítl nabídku předloženou prvními vyslanci moabského krále Balaka, kteří s sebou přinesli „platy za věštění“; řekl jim: „Jehova odmítl pustit mě s vámi.“ (4Mo 22:5–14) Když přišla „jiná knížata, ve větším počtu a ctihodnější než předešlá“ (4Mo 22:15) a Balám opět žádal, aby mu Bůh dovolil jít, Jehova řekl: „Vstaň, jdi s nimi. Ale smíš mluvit jen to slovo, které k tobě budu mluvit já.“ (4Mo 22:16–21; Mi 6:5)
Cestou se mu třikrát postavil do cesty Jehovův anděl a způsobil, že Balámova oslice nejprve odbočila na pole, potom Balámovi přitiskla nohu ke zdi a nakonec si lehla. Balám zvíře třikrát zbil, a zvíře pak na protest zázrakem promluvilo. (4Mo 22:22–30) Nakonec i sám Balám uviděl Jehovova anděla, který prohlásil: „Já jsem vyšel klást odpor, protože tvá cesta byla naprosto proti mé vůli.“ I tentokrát však Jehova dovolil Balámovi, aby pokračoval v cestě, ke které se rozhodl. (4Mo 22:31–35)
Od začátku do konce byl Bůh neochvějně proti tomu, aby byl Izrael nějak proklet, a trval na tom, že pokud Balám půjde, bude muset Izraeli požehnat, a ne ho proklít. (Joz 24:9, 10) Bůh mu však dovolil jít. Bylo to jako v případě Kaina; Jehova tehdy vyjádřil, že určité jednání neschvaluje, ale zároveň dal člověku možnost osobně se rozhodnout — buď špatnou cestu opustit, nebo se vrhnout do ničemného jednání. (1Mo 4:6–8) Balám, stejně jako kdysi Kain, svéhlavě nedbal na to, jaká je v této věci Jehovova vůle, a byl rozhodnut dosáhnout svého sobeckého cíle. Baláma zaslepila jeho chtivá touha po odměně, takže neviděl, že jeho způsob jednání je nesprávný. Juda píše, že ‚se Balám řítil za odměnou po mylné dráze‘. Apoštol Petr k tomu říká: „[Balám, syn Beorův] miloval odměnu za nesprávné jednání, ale byl pokárán, protože sám porušil to, co je správné. Bezhlasý soumar zabránil prorokově šílené dráze, když pronesl výrok lidským hlasem.“ (Juda 11; 2Pe 2:15, 16)
Balám přišel do moabského území, na břehu Arnonu se setkal s králem Balakem a bez meškání se hned příští den dal do práce, aby uspokojil tyto odpůrce Jehovova lidu. Společně s Balakem přinesl Balám oběti, pak odešel stranou a doufal, že ‚přijde na nějaká neblahá znamení‘ (4Mo 23:3; 24:1), ale jediné poselství, které dostal, bylo Jehovovo požehnání pro Izrael. Stejný obětní obřad byl potom proveden na vrcholku Pisgy a opět nebylo „žádné neblahé zaklínadlo proti Jákobovi“, pouze požehnání. Nakonec se totéž odehrálo na vrcholku Peoru a opět, již potřetí, „Bůh . . . změnil zlořečení v dobrořečení“. (4Mo 22:41–24:9; Ne 13:2)
Když to všechno tak dopadlo, „vzplanul proti Balámovi Balakův hněv“‚ Balak vztekle zatleskal a vykřikl: „Zavolal jsem tě, abys zatratil mé nepřátele, a pohleď, tys jim už třikrát požehnal do krajnosti. A teď si běž na své místo. Říkal jsem si, že tě zcela jistě poctím, ale pohleď, Jehova tě zdržel od pocty.“ (4Mo 24:10, 11) Balám se chtěl omluvit a to, že se mu nepodařilo proklít Izrael, sváděl na Jehovu; řekl, že nebyl „schopen překročit Jehovovo nařízení“ a že ‚musel mluvit, cokoli mluvil Jehova‘. Pronesl tedy ještě několik příslovečných výroků proti nepřátelům Izraele, a pak „Balám vstal a šel a vrátil se ke svému místu“. (4Mo 24:12–25)
Když je řečeno, že se Balám ‚vrátil ke svému místu‘, neznamená to nutně, že skutečně došel až domů do Petoru. Z těchto slov nevyplývá, že by Balám šel dál než do nejbližšího okolí hory Peor. Cookovo dílo Commentary obsahuje ke 4. Mojžíšově 24:25 komentář: „Vrátil se ke svému místu . . . Ne do své země, zůstal totiž mezi Midianity, aby proti Božímu lidu zosnoval jiný úkladný plán, a zahynul ve svém hříchu . . . Uvedený slovní obrat se v Bibli vyskytuje často (srov. např. 1. Mojž. xviii.33; xxxi.55; 1. Sam. xxvi.25; 2. Sam. xix. 39), je idiomatický a znamená pouze to, že Balám odešel, kam chtěl.“
Balám stále ještě doufal, že dostane tu bohatou odměnu, kvůli které podstoupil tak dalekou cestu a kvůli které se tak namáhal. Usuzoval, že když se mu nepodařilo Izrael proklít, Bůh by možná proklel svůj lid sám, kdyby byl tento lid sveden k sexuálnímu uctívání Baala z Peoru. Proto Balám „vyučoval Balaka klást kámen klopýtání před izraelské syny, aby jedli věci obětované modlám a aby smilnili“. (Zj 2:14) „Na Balámovo slovo“ moabské a midianské dcery „sloužily ke svedení izraelských synů, aby se dopustili nevěry vůči Jehovovi v záležitosti Peoru, takže na Jehovovo shromáždění přišla metla“. (4Mo 31:16) Následkem toho 24 000 izraelských mužů zemřelo za svůj hřích. (4Mo 25:1–9) Midian ani Balám neunikli božskému trestu. Jehova přikázal, aby midianští muži, ženy a chlapci byli všichni popraveni; ušetřeny byly pouze panny. „A zabili mečem Baláma, syna Beorova.“ (4Mo 25:16–18; 31:1–18) Pokud jde o Moabce, těm byl zakázán přístup do Jehovova sboru „do desáté generace“. (5Mo 23:3–6)