Je výstižné, že jsou nyní tito dva svědkové viděni, jak konají znamení připomínající činy Mojžíšovy a Elijášovy. Jan o nich například říká: „A jestliže jim někdo bude chtít uškodit, vyjde z jejich úst oheň a pohltí jejich nepřátele; a kdyby jim někdo chtěl uškodit, musí být zabit tímto způsobem. Ti mají autoritu zavřít nebe, aby za dnů jejich prorokování nepršelo.“ — Zjevení 11:5, 6a.

17. a) Za jakých okolností v době Elijášově nastalo sucho a kdy se snesl oheň? b) Jak vyšel oheň z úst dvou svědků a v jakém smyslu nastalo sucho?

¹⁷ A co lze říci o Elijášovi? Za dnů izraelských králů tento prorok prohlásil, že jako projev Jehovovy nelibosti nad Izraelity uctívajícími Baala přijde sucho. Sucho opravdu trvalo tři a půl roku. (1. Královská 17:1; 18:41–45; Lukáš 4:25; Jakub 5:17) Později, když nevěrný král Achazjáš vyslal vojáky, aby přinutili Elijáše přijít do jeho královské přítomnosti, svolal prorok oheň z nebe, aby ty vojáky strávil. Teprve když vojenský důstojník projevil náležitou úctu k jeho postavení proroka, souhlasil Elijáš s tím, že ho bude doprovázet ke králi. (2. Královská 1:5–16) Podobně i pomazaný ostatek mezi lety 1914 až 1918 obracel odvážně pozornost na duchovní sucho v křesťanstvu a varoval před ohnivým soudem při ‚příchodu toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne‘. — Malachiáš 4:1, 5; Amos 8:11.

18. a) Jakou autoritu dostali dva svědkové a v čem se to podobá autoritě, kterou dostal Mojžíš? b) Jak tito dva svědkové odhalili křesťanstvo?

¹⁸ Jan dále říká o těchto dvou svědcích: „A mají autoritu nad vodami, aby je změnili v krev a aby stíhali zemi všemožnými ranami, kdykoli si přejí.“ (Zjevení 11:6b) Když chtěl Jehova přemluvit faraóna, aby propustil Izraelity, použil Mojžíše k tomu, aby ranil utlačující Egypt ranami, včetně té, při níž se voda změnila v krev. O staletí později si filištínští nepřátelé Izraele dobře pamatovali na Jehovovy skutky proti Egyptu, takže zvolali: „Kdo nás zachrání z ruky tohoto majestátního Boha? To je ten Bůh, který v pustině tloukl Egypt pobíjením všeho druhu [„pohromami“, Heger].“ (1. Samuelova 4:8; Žalm 105:29) Mojžíš znázornil Ježíše, který měl autoritu pronášet božské soudy nad náboženskými vůdci své doby. (Matouš 23:13; 28:18; Skutky 3:22) A během první světové války poukázali Kristovi bratři, dva svědkové, na to, že ‚vody‘, které předkládá křesťanstvo svým stádům, jsou smrtonosné.