Působí na vás jedovatý duch světa?

DNE 12. září 1990 došlo v jedné továrně v Kazachstánu k výbuchu. Do atmosféry unikly nebezpečné radioaktivní látky a ohrožovaly zdraví 120 000 lidí. Mnozí z nich vyšli do ulic na protest proti tomuto vražednému ohrožení.

Ale když se na světlo dostalo více informací, zjistilo se, že tito lidé žili v jedovatém prostředí celá desetiletí. Během let bylo na nezabezpečených skládkách pod širým nebem uloženo více než 100 000 tun radioaktivního odpadu. Ačkoli měli nebezpečí za zády, nikdo to nebral vážně. Proč ne?

Každý den vyvěšovali úředníci na místním sportovním stadióně zprávu o úrovni radiace, což vyvolávalo dojem, že žádné nebezpečí neexistuje. Čísla byla přesná, ale týkala se pouze gama záření. Alfa záření, které nebylo měřeno, může být smrtelné také. Mnoho matek začalo chápat, proč jsou jejich děti tak nemocné.

I na nás může působit nějaké neviditelné jedovaté znečištění, a to v duchovním smyslu. A stejně jako ti nešťastní lidé v Kazachstánu, velká většina si tohoto životu nebezpečného ohrožení není vědoma. Bible toto duchovní znečištění označuje jako „ducha světa“, který není řízen nikým jiným než Satanem Ďáblem. (1. Korinťanům 2:12) Boží protivník potměšile používá tohoto ducha světa — neboli převládající postoj —, aby podkopal naši zbožnou oddanost.

Jak může duch tohoto světa strávit naši duchovní sílu? Tak, že podporuje touhu našich očí a naše vrozené sobectví. (Efezanům 2:1–3; 1. Jana 2:16) Na příkladech si ukážeme tři rozdílné oblasti, ve kterých by světské uvažování mohlo postupně otrávit naše duchovní smýšlení.

Hledejme nejprve Království

Ježíš vybízel křesťany, aby ‚hledali nejprve Království a Boží spravedlnost‘. (Matouš 6:33) Duch světa by nás ale mohl vést k tomu, abychom přikládali nesprávnou důležitost našim vlastním zájmům a vlastnímu pohodlí. Největší nebezpečí nespočívá v tom, že naprosto zapomeneme na duchovní zájmy, ale v tom, že je postavíme na druhé místo. Nebezpečí bychom mohli přehlédnout — jako lidé v Kazachstánu —, protože bychom měli falešný pocit bezpečí. Roky naší věrné služby a také ocenění pro naše duchovní bratry a sestry by nás mohly svést k názoru, že bychom nikdy cestu pravdy neopustili. Je možné, že si to mysleli i mnozí křesťané ve sboru v Efezu.

Asi v roce 96 n. l. jim dal Ježíš následující radu: „Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu.“ (Zjevení 2:4) Tito křesťané, kteří sloužili již dlouho, překonali mnoho obtíží. (Zjevení 2:2, 3) Byli vyučováni věrnými staršími včetně apoštola Pavla. (Skutky 20:17–21, 27) Ale jak roky ubíhaly, jejich láska k Jehovovi slábla a oni ztratili duchovní energii. (Zjevení 2:5)

Je pravděpodobné, že někteří Efezané byli ovlivněni obchodním duchem a prosperitou města. Je to smutné, ale podobně odvedl některé křesťany hmotařský sklon dnešní společnosti. Snaha o pohodlný životní styl nás nevyhnutelně odvede od duchovních cílů. (Srovnej Matouše 6:24.)

Ježíš před tímto nebezpečím varoval: „Lampou těla je oko. Jestliže je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné; je-li však tvé oko ničemné [„závistivé“, poznámka pod čarou v Reference Bible], bude celé tvé tělo temné.“ (Matouš 6:22, 23) „Prosté“ je takové oko, které je zaměřeno na duchovní věci a které se upírá na Boží Království. Na druhou stranu „ničemné“ nebo „závistivé“ oko je krátkozraké, a je schopno vnímat pouze bezprostřední tělesné touhy. Duchovní cíle a budoucí odměna jsou již mimo jeho dosah.

V předcházejícím verši Ježíš řekl: „Kde je totiž tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Matouš 6:21) Jak poznáme, zda je naše srdce zaměřené na duchovní, nebo na hmotařské cíle? Nejlepším vodítkem je možná obsah naší řeči, protože „z hojnosti srdce mluví . . . ústa“. (Lukáš 6:45) Když zjistíme, že neustále mluvíme o hmotných věcech nebo světských vymoženostech, je to dokladem toho, že naše srdce je rozděleno a že naše duchovní vnímání je narušeno.

Jedna sestra ze Španělska, Carmen, se s tímto problémem potýkala.a „Byla jsem vychovávána v pravdě,“ vysvětluje Carmen, „ale když mi bylo 18, založila jsem vlastní mateřskou školku. O tři roky později jsem měla čtyři zaměstnance, podnikání vzkvétalo a já jsem vydělávala mnoho peněz. To, co mě možná nejvíce uspokojovalo, bylo to, že jsem byla finančně nezávislá a ‚úspěšná‘. Abych byla upřímná, moje srdce bylo u mého podnikání — byla to moje největší láska.

Měla jsem dojem, že ačkoli většinu času trávím obchodními zájmy, stále jsem svědek. Na druhou stranu jsem měla neustále pocit, že ve službě Jehovovi bych mohla dělat více. K tomu, abych zájmy Království dávala na první místo, mi nakonec pomohl příklad mých dvou přítelkyň, které byly průkopnice. Jedna z nich, Juliana, chodila se mnou do sboru. Nenutila mě do průkopnické služby, ale to, o čem mluvila, a radost, kterou ze své služby měla, mi pomohly, abych znovu uvažovala o tom, čeho si v duchovním ohledu vážím.

Za nějaký čas, když jsem byla na dovolené ve Spojených státech, jsem bydlela u Glorie, jedné průkopnice. Nedávno ovdověla a starala se o pětiletou dcerku a o svou matku, která měla rakovinu. Ale byla průkopnicí. Její příklad a upřímné ocenění pro službu zapůsobily na moje srdce. Ty čtyři krátké dny, které jsem strávila v jejím domě, mi pomohly rozhodnout se, že budu Jehovovi dávat to nejlepší, co mám. Nejprve jsem se stala pravidelnou průkopnicí a o několik let později jsme já a můj manžel dostali pozvání, abychom sloužili v betelu. Rozloučila jsem se se svým podnikáním — které bylo překážkou mému duchovnímu pokroku — a nyní cítím, že vedu z Jehovova hlediska úspěšný život, a na tom skutečně záleží.“ (Lukáš 14:33)

Jestliže se naučíme ‚ujišťovat se o důležitějších věcech‘, jako to udělala Carmen, pomůže nám to, abychom se moudře rozhodovali, pokud jde o naše zaměstnání, vzdělání, bydlení a způsob života. (Filipanům 1:10) Ale ujišťujeme se také o důležitějších věcech, pokud jde o odpočinkovou činnost? To je další oblast, ve které má duch světa velký vliv.

Dejte odpočinku správné místo

Duch tohoto světa lstivě využívá přirozené lidské touhy po odpočinku a uvolnění. Většina lidí nemá skutečnou naději do budoucna, a proto je pochopitelné, že se snaží svůj život prožít v zábavě a pohodě. (Srovnej Izajáše 22:13; 1. Korinťanům 15:32.) Zjišťujeme, že je pro nás odpočinek stále důležitější? To by mohlo být známkou toho, že se náš názor přizpůsobil světskému způsobu uvažování.

Bible varuje: „Kdo miluje veselí [„radovánky“, Ekumenický překlad], bude v nouzi.“ (Přísloví 21:17) Radovat se není špatné, ale milovat radování nebo tomu přisuzovat prvořadou důležitost povede k duchovním ztrátám. Naše duchovní chuť nevyhnutelně otupí a my budeme mít méně času na kázání dobré zprávy.

Bible nám proto radí, abychom byli „myšlenkově přepásáni k činnosti a dokonale se ovládali“. (1. Petra 1:13, The New English Bible) Sebeovládání je potřeba k tomu, abychom dobu vyhraženou pro odpočinek uchovali v mezích, které jsou rozumné. Být přepásán k činnosti znamená být připraven pro duchovní činnost, ať již je to studium, shromáždění, nebo kazatelská služba.

A co potřebný odpočinek? Měli bychom se cítit vinni, když si vezmeme volno, abychom si odpočinuli? V žádném případě. Odpočinek je nezbytný, zvláště v dnešním světě plném stresů. Ale jako zasvěcení křesťané nemůžeme připustit, aby se náš život točil kolem odpočinku. Příliš mnoho odpočinku nás může ukolébat, takže budeme dělat stále méně a méně důležité činnosti. Může oslabit naše vědomí naléhavosti a roznítit v nás požitkářství. Jak tedy můžeme mít na odpočinek vyrovnaný názor?

Bible doporučuje spíše hrst odpočinku než příliš mnoho dřiny, a to zvláště není-li světská práce nezbytná. (Kazatel 4:6) Ačkoli odpočinek pomáhá tělu znovu získat sílu, zdrojem duchovní energie je Boží činná síla. (Izajáš 40:29–31) Tohoto svatého ducha získáváme v souvislosti s našimi křesťanskými činnostmi. Osobní studium sytí naše srdce a podněcuje správné touhy. Návštěva shromáždění posiluje ocenění pro našeho Stvořitele. Účast na křesťanské službě podporuje soucítění s druhými lidmi. (1. Korinťanům 9:22, 23) Jak realisticky vysvětlil Pavel, „i když člověk, jímž jsme zevně, chřadne, člověk, jímž jsme uvnitř, je jistě den za dnem obnovován“. (2. Korinťanům 4:16)

Ileana má šest dětí a nevěřícího manžela a je velmi zaměstnaná. Má na starosti svou vlastní rodinu a několik dalších příbuzných, a tak se zdá, že nemá chvilku času. Nicméně je vynikajícím příkladem v kázání a v přípravě na shromáždění. Jak může tolik práce zvládnout?

„Shromáždění a kazatelská služba mi opravdu pomáhají vyrovnávat se s mými dalšími povinnostmi,“ vysvětluje Ileana. „Například po kazatelské službě, když dělám práci doma, mám spoustu času na přemýšlení. Často si při tom zpívám. Ale když zmeškám shromáždění nebo jsem málo ve službě, domácí práce mě stojí více úsilí.“

To je v rozporu s nadměrnou důležitostí, která se přikládá odpočinku.

Jehovovi se líbí duchovní krása

Žijeme ve světě, který je stále více posedlý fyzickým vzhledem. Lidé utrácejí ohromné sumy peněz za kůry, které mají zlepšit jejich vzhled a odstranit následky stárnutí. Sem patří transplantace a barvení vlasů, prsní implantáty a kosmetická chirurgie. Miliony lidí navštěvují odtučňovací centra, třídy gymnastiky a aerobiku nebo si kupují videonahrávky se cvičením a knihy o výživě. Svět by nás chtěl přesvědčit, že náš tělesný vzhled je klíčem ke štěstí a že náš „image“ je všechno.

Časopis Newsweek citoval výsledky jednoho průzkumu provedeného ve Spojených státech, který uvedl, že 90 procent dospívajících bílých Američanů je „nespokojeno se svým tělem“. Zoufalé úsilí o dosažení dokonalé postavy může ovlivnit naše duchovní smýšlení. Dora byla mladá svědkyně, která se styděla za svůj tělesný vzhled, protože měla mírnou nadváhu. „Když jsem šla nakupovat, bylo obtížné najít šaty v mé velikosti,“ vysvětluje. „Vypadalo to, jako by se hezké oblečení vyrábělo pouze pro štíhlé lidi. A co bylo ještě horší, lidi se o mé váze pohrdlivě vyjadřovali a to mě strašně štvalo; zvláště když to byli moji duchovní bratři nebo sestry.

Proto jsem byla tím, jak vypadám, úplně posedlá, a to do té míry, že duchovní hodnoty začaly v mém životě hrát druhořadou roli. Bylo to, jako by moje štěstí záviselo na tom, kolik mám v pase. Od té doby uplynulo několik let, jako žena a také jako křesťanka jsem vyspěla, a vidím věci jinak. Ačkoli se o svůj vzhled starám, uvědomuji si, že více záleží na mé duchovní kráse a že právě to mi přináší největší uspokojení. Jakmile jsem tomu porozuměla, mohla jsem dát zájmy Království na jejich správné místo.“

Ve starověku žila věrná žena, Sára, která takový vyrovnaný názor měla. Bible sice mluví o její tělesné kráse, když Sáře bylo asi šedesát let, ale hlavně zaměřuje pozornost na její krásné vlastnosti — na utajeného člověka srdce. (1. Mojžíšova 12:11; 1. Petra 3:4–6) Projevovala vlídného a mírného ducha, podřizovala se svému manželovi a poslouchala ho. Sára se nezajímala přespříliš o to, jak se na ni dívají druzí lidé. Ačkoli pocházela z bohatého zázemí, byla ochotná žít více než 60 let ve stanech. S mírností a nesobeckostí podporovala svého manžela; byla to žena víry. Právě to z ní dělalo opravdu nádhernou ženu. (Přísloví 31:30; Hebrejcům 11:11)

Jsme křesťané, a proto je naším zájmem zdokonalovat svou duchovní krásu, která když je pravidelně pěstována, poroste a vytrvá. (Kolosanům 1:9, 10) O svůj duchovní vzhled se můžeme starat především těmito dvěma způsoby.

V Jehovových očích můžeme být ještě krásnější, když se budeme podílet na službě, která zachraňuje životy. (Izajáš 52:7; 2. Korinťanům 3:18–4:2) Učíme-li se navíc projevovat křesťanské vlastnosti, naše krása se prohlubuje. Příležitostí pro zdokonalování naší duchovní krásy máme mnoho: „Mějte k sobě navzájem něžnou náklonnost. Ujímejte se vedení v projevování vzájemné úcty. . . . Buďte zaníceni duchem. . . . Sledujte dráhu pohostinnosti. . . . Nikomu neodplácejte zlé zlým. . . . Buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:10–18) Když budeme tyto postoje pěstovat, získáme přízeň u Boha i u lidí a pomůže to minimalizovat ošklivost našich zděděných hříšných sklonů. (Galaťanům 5:22, 23; 2. Petra 1:5–8)

Duchu světa můžeme odporovat!

Jedovatý duch tohoto světa může oslabit naši ryzost mnoha skrytými způsoby. Pod jeho vlivem můžeme začít být nespokojeni s tím, co máme, nebo můžeme své vlastní potřeby a zájmy nadřadit zájmům Božím. Také by nás to mohlo přivést k tomu, že bychom mysleli myšlením lidským, a ne Božím a věnovali odpočinku nebo osobnímu vzhledu nepřiměřenou důležitost. (Srovnej Matouše 16:21–23.)

Satan je rozhodnut, že zničí naše duchovní smýšlení, a duch tohoto světa je jednou z jeho hlavních zbraní. Pamatujte na to, že Satan umí měnit svou taktiku — od taktiky řvoucího lva po taktiku opatrného hada. (1. Mojžíšova 3:1; 1. Petra 5:8) Svět občas křesťana podrobí krutým pronásledováním, ale mnohem častěji ho pomalu otravuje. Pavel se více zajímal o to druhé nebezpečí: „Bojím se, aby jako had svou vychytralostí svedl Evu, nebyla vaše mysl nějak zkažena, vzdálena od upřímnosti a cudnosti, které náleží Kristu.“ (2. Korinťanům 11:3)

Abychom se chránili před hadovou vychytralostí, musíme rozeznat propagandu, která „pochází ze světa“, a potom ji pevně odmítnout. (1. Jana 2:16) Nesmíme být svedeni k domněnce, že světský způsob uvažování je neškodný. Jedovatý vzduch Satanova světa dosáhl alarmující úrovně. (Efezanům 2:2)

Jakmile rozeznáme světské smýšlení, můžeme proti němu bojovat tím, že si budeme mysl i srdce plnit Jehovovým čistým vyučováním. Říkejme tedy jako král David: „Dej mi poznat své vlastní cesty, Jehovo; vyučuj mě svým vlastním stezkám. Přiměj mě chodit v tvé pravdě, a vyučuj mě, vždyť jsi mým Bohem záchrany.“ (Žalm 25:4, 5)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 26]

Úsilí o pohodlný životní styl nás může odvést od duchovních cílů