Co znamenají ‚věčná muka‘, o nichž se mluví ve Zjevení?

Zjev. 14:9–11; 20:10, KB: „Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho; a trápen bude ohněm a sirou před oblíčejem svatých andělů a před oblíčejem Beránka. A dým muk [řecky basanismou] jich vstoupíť na věky věků a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti, kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu, a jestliže kdo přijme znamení jména jejího.“

Co jsou ‚muka‘, o nichž pojednávají tyto texty? Stojí za povšimnutí, že ve Zjevení 11:10 (KB) se mluví o prorocích, kteří „trápili ty, kteříž přebývají na zemi“. Taková muka či trápení vyplývají z pokořujícího odhalení pomocí poselství, jež hlásají tito proroci. Ve Zjevení 14:9–11 (KB) se říká o ctitelích symbolické „šelmy a obrazu jejího“, že jsou ‚trápeni ohněm a sirou‘. To se nemůže vztahovat na vědomé trápení po smrti, protože „mrtví pak nevědí nic“. (Kaz. 9:5, KB) Co jim tedy působí taková muka, zatímco jsou ještě naživu? Je to prohlášení Božích služebníků, že ctitelé „šelmy a obrazu jejího“ zakusí druhou smrt, kterou představuje „jezero, kteréž hoří ohněm a sírou“. Kouř související s jejich ohnivým zničením stoupá navždy, protože zničení bude věčné a nikdy nebude zapomenuto.