DÝM

Viditelná směs částeček uhlíku a plynů vznikající při spalování organických látek; také pára nebo oblak podobající se dýmu. Kromě mnoha zmínek o doslovném dýmu (heb. ʽa·šanʹ; řec. ka·pnosʹ) je také řada případů, kdy je toto slovo použito obrazně, a také vzhled dýmu sám o sobě má obrazný význam.

Jehovova přítomnost a Jehovův hněv. Jehova dal najevo svou přítomnost oblakem ‚dýmu‘, někdy doprovázeného ohněm. (2Mo 19:18; 20:18; Iz 4:5) Tímto způsobem symbolizoval svou přítomnost v chrámech, které ve viděních spatřili prorok Izajáš a apoštol Jan. (Iz 6:1–6; Zj 15:8; viz heslo OBLAK.)

Dým je také uváděn ve spojitosti s Jehovovým planoucím hněvem. (5Mo 29:20) Naproti tomu o lidech v Izraeli, kteří odpadli a začali uctívat falešné bohy, bylo řečeno, že jsou „dýmem“ v Jehovově chřípí, což vyjadřuje, že vyvolali jeho velký hněv. (Iz 65:5)

Výstraha nebo předzvěst. Pomocí kouřových signálů se za války sdělovaly zprávy mezi městy nebo vojenskými oddíly. (Sd 20:38–40) Dým byl také znamením toho, že něco je ničeno ohněm — například když dým stoupal ze vzdáleného města. (1Mo 19:28; Joz 8:20, 21) Nebo mohl být tento pojem v přeneseném smyslu použit na vojsko, které se chystalo k nějaké ničivé akci; při takovém tažení byla dobytá města často spálena. (Iz 14:31)

Stoupající sloup nebo oblak dýmu byl proto symbolicky používán jako výstražné znamení, jako předzvěst hrozícího neštěstí nebo zkázy. (Zj 9:2–4; srovnej Joel 2:30, 31; Sk 2:19, 20; Zj 9:17, 18.) O ničemných lidech žalmista říká: „V dýmu dospějí ke svému konci.“ (Ža 37:20) Dým také často symbolizoval důkaz zničení. (Zj 18:9, 18) Výrokem, že dým „na neurčitý čas“ stále stoupá, je tedy zjevně vyjádřeno, že došlo k úplnému a věčnému zničení; například v Izajášově proroctví proti edomské zemi je řečeno, že „na neurčitý čas bude stoupat její dým“. (Iz 34:5, 10) Edom jako národ byl vyhlazen a zůstává vylidněný až dodnes; doklad o tom poskytuje biblický záznam a světské historické zprávy. Podobně je ve Zjevení 18:8 předpověděno věčné zničení Velkého Babylóna a ve Zjevení 14:9–11 je oznámen stejný rozsudek proti těm, kdo uctívají „divoké zvíře“ a jeho obraz.

Jiné případy obrazného použití. Je obvyklé, že dým se rychle rozptýlí a zmizí, a proto někdy znázorňuje něco pomíjivého. Tento pojem je použit ve spojitosti s Božími nepřáteli (Ža 68:2), se ctiteli model (Oz 13:3) a s tím, že život člověka, který se trápí, je zkrácen (Ža 102:3).

„Jako ocet pro zuby a jako dým pro oči, takový je lenoch pro ty, kdo ho vysílají,“ říká přísloví. Podobně jako dým působí, že člověka pálí oči, tak i člověk, který zaměstnává lenocha, škodí svým vlastním záměrům. (Př 10:26)

Žalmista, který čekal, až jej Jehova potěší, řekl: „Stal jsem se totiž podobným koženému měchu v dýmu.“ (Ža 119:83) Kožené měchy byly na Středním východě obvyklou věcí; jestliže visely na stěně bez použití, pak v dýmu, který byl v domě, seschly a svraštěly se. Takovým se stal žalmista v rukou svých pronásledovatelů.

Když Jehova popisoval Jobovi svá stvořitelská díla, obrátil Jobovu pozornost na leviatana a řekl o něm: „Z nozder mu vychází dým jako z pece podpálené dokonce sítím.“ (Job 41:20) Mnozí znalci Bible se domnívají, že Bůh zde mluvil o krokodýlovi, který vylézá z vody a vydechuje přitom hustou horkou páru, což je doprovázeno dunivým zvukem.

Obětní dým. Jiné hebrejské slovo, qa·tarʹ, se vztahuje na přinášení obětního dýmu, a to buď z kadidla, nebo z jiné oběti na oltáři. (1Pa 6:49; Jer 44:15) Takový obětní dým byl považován za příjemnou vůni vystupující k Tomu, komu byl obětován. (1Mo 8:20, 21; 3Mo 26:31; Ef 5:2)