„Potom jsem viděl jiného anděla, jak sestupuje z nebe, s velkou autoritou; a země byla osvětlena jeho slávou.

Zjevení 18:1,

Jan slyší toto andělské oznámení již podruhé. (Viz Zjevení 14:8.) Tentokrát však je jeho význam zdůrazněn majestátem nebeského anděla, jehož sláva osvětluje celou zem. Kdo to může být? O staletí dříve mluvil prorok Ezekiel o jednom nebeském vidění a řekl, že „země zářila jeho [Jehovovou] slávou“. (Ezekiel 43:2) Jediný anděl, který mohl zářit slávou srovnatelnou se slávou Jehovovou, byl Pán Ježíš, který je „odleskem jeho [Boží] slávy a přesným znázorněním samotné jeho bytosti“. (Hebrejcům 1:3) V roce 1914 se Ježíš stal nebeským Králem a od té doby projevuje autoritu nad zemí jako Jehovův spolukrál a spolusoudce. Je tedy vhodné, že právě on měl oznámit pád Velkého Babylóna.