Víno vzbuzující vášeň

13. a) Jak upozorňuje mocný anděl na velký rozsah smilstva Velkého Babylóna? b) Která nemravnost, jež byla běžná ve starověkém Babylónu, se vyskytuje také ve Velkém Babylónu?

¹³ Mocný anděl potom obrací pozornost na rozsáhlé smilstvo Velkého Babylóna, když prohlašuje: „Vždyť kvůli vínu hněvu jeho smilstvaa padly všechny národy za oběť a králové země s ním smilnili a cestující kupci země zbohatli díky moci jeho nestoudného přepychu.“ (Zjevení 18:3) Všem národům lidstva vštípil své nečisté náboženské způsoby. Podle historika Herodota bylo ve starověkém Babylónu náboženskou povinností každé dívky, aby se nechala v chrámu připravit o své panenství. Nechutná sexuální zkaženost je vidět až dodnes na válkou zničených sochách v Angkor Watu v Kambodži a v indických chrámech v Khadžurahu, jež znázorňují hinduistického boha Višnua v odporných erotických scénách. Odhalení nemravnosti, které v letech 1987 a 1988 otřáslo světem televizních evangelistů ve Spojených státech, a také odhalení, že náboženští duchovní ve velké míře pěstují homosexualitu, ukazují, že i křesťanstvo toleruje otřesné výstřednosti doslovného smilstva. Přesto se všechny národy stávají obětí ještě mnohem závažnějšího druhu smilstva.

14–16. a) Jaký duchovně nedovolený nábožensko–politický vztah se vytvořil ve fašistické Itálii? b) Co prohlašovali biskupové římskokatolické církve, když Itálie napadla Habeš?

¹⁴ Již jsme se zmínili o nedovoleném nábožensko–politickém vztahu, který vynesl v nacistickém Německu k moci Hitlera. Jiné národy rovněž trpěly tím, že se náboženství vměšovalo do světských záležitostí. Například 11. února 1929 podepsal Mussolini a kardinál Gasparri Lateránskou dohodu, kterou se stalo vatikánské město svrchovaným státem. Papež Pius XI. prohlásil, že „vrátil Itálii Bohu, a Boha Itálii“. Bylo tomu tak? Zamysli se nad tím, co se stalo o šest let později, 3. října 1935. Toho dne zaútočila Itálie na Habeš a tvrdila, že to je „barbarská země, v níž se dosud pěstuje otroctví“. Kdo jednal ve skutečnosti barbarsky? Odsoudila snad katolická církev Mussoliniho barbarství? Papežova prohlášení byla nejasná a biskupové přitom halasně žehnali ozbrojeným silám své italské „vlasti“. Ve své knize Vatikán v diktátorském věku (angl.) uvádí Anthony Rhodes:

¹⁵ „Biskup z Udine v Itálii napsal ve svém pastýřském dopise 19. října [1935]: ‚Není ani aktuální ani vhodné, abychom se vyjadřovali k tomu, zda je to věc správná nebo nesprávná. Jako Italové a ještě více jako křesťané máme povinnost přispět k úspěchu našich zbraní.‘ Dne 21. října napsal biskup z Padovy: ‚V obtížných hodinách, jimiž procházíme, vás žádáme, abyste věřili našim státníkům a našim ozbrojeným silám.‘ K 24. říjnu posvětil biskup z Cremony celou řadu plukovních zástav a řekl: ‚Kéž spočívá Boží požehnání na těchto vojácích, kteří dobudou na africké půdě nové, plodné země pro italského génia a přinesou jim tak římskou a křesťanskou kulturu. Kéž Itálie opět vyvstane jako křesťanský rádce pro celý svět.‘“

¹⁶ S požehnáním římskokatolického duchovenstva byla Habeš znásilněna. Mohl by někdo z těchto duchovních v nějakém smyslu tvrdit, že je jako apoštol Pavel ‚čistý od krve všech lidí‘? — Skutky 20:26.

17. Jak trpělo Španělsko, protože jeho duchovenstvo nepřekovalo „své meče v radlice“?

¹⁷ K Německu, Itálii a Habeši přistoupil ještě další národ, který se stal obětí smilstva Velkého Babylóna — Španělsko. Občanská válka, která probíhala v této zemi v letech 1936–39, byla zčásti roznícena tím, že demokratická vláda podnikla kroky, aby omezila ohromnou moc římskokatolické církve. Na počátku války se katolický fašistický vůdce revolučních sil, Franco, označil za „křesťanského generalissima svaté křižácké války“ (El Generalissimo Cristianissimo de la Santa Cruzada), i když později přestal tento titul užívat. V boji zahynulo několik set tisíc Španělů. Podle střídmého odhadu povraždili kromě toho Frankovi nacionalisté 40 000 členů lidové fronty, zatímco ti pozabíjeli 8 000 duchovních — mnichů, kněží, jeptišek a noviců. Tak hrozná a tragická je občanská válka. Je z toho patrné, jak moudré je dbát Ježíšových slov: „Vrať svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) Je skutečně odporné, že má křesťanstvo podíl na takovém hrozném krveprolévání. Jeho duchovenstvo rozhodně nepřekovalo „své meče v radlice“. — Izajáš 2:4.

[Rámeček na straně 263]

‚Králové země s ním smilnili‘

Začátkem 19. století pašovali evropští kupci do Číny velké množství opia. V březnu 1839 se čínští úředníci pokoušeli zastavit nelegální obchod a zabavili britským kupcům 20 000 beden této drogy. To vedlo k napětí mezi Británií a Čínou. Vztahy mezi těmito dvěma zeměmi se zhoršovaly a někteří protestantští misionáři nabádali Británii, aby vstoupila do války. Uvádíme příklady jejich výroků:

„Tyto těžkosti opravdu rozveselují mé srdce, protože si myslím, že se snad anglická vláda rozzuří a Bůh ve své moci odstraní přehrady, které brání Kristovu evangeliu, aby proniklo do Číny.“ — Henrietta Shucková, misionářka Jižních baptistů.

Nakonec vypukla válka — které se dnes říká opiová válka. Misionáři jednoznačně povzbuzovali Británii například takovými výroky:

„Cítím, že musím považovat dnešní stav věcí ani ne tak za věc týkající se opia nebo Anglie, ale spíše za velký plán Prozřetelnosti, při němž má špatnost člověka sloužit Jejím cílům milosrdenství vůči Číně, aby byla prolomena její hradba nepřístupnosti.“ — Peter Parker, kongregacionalistický misionář.

Jiný kongregacionalistický misionář, Samuel W. Williams, dodal: „Boží ruka je patrná ve všem, co se tak podivuhodně stalo, a nepochybujeme, že Ten, který řekl, že přinese na zem meč, přišel, a to k rychlému zničení svých nepřátel a ke zřízení svého království. Bude převracet a převracet, dokud nenastolí Knížete Pokoje.“

O úděsném pobíjení Číňanů napsal misionář J. Lewis Shuck: „Na takové scény se dívám vždycky jako na přímé Pánovy nástroje, jimiž odstraňuje odpad, který brání pokroku Božské pravdy.“

Kongregacionalistický misionář Elijah C. Bridgman dodal: „Bůh často užíval silné paže občanské moci, aby připravil cestu Svému království. . . Činitel v těchto velkých událostech je lidský; řídící síla je božská. Velký panovník všech národů použil Anglii, aby potrestal a pokořil Čínu.“ — Citováno z pojednání Stuarta Creightona Millera, „Cíle a prostředky“ (angl.), jež bylo vydáno v roce 1974 v publikaci Misionářské podnikání v Číně a Americe (angl., studie Harvardovy univerzity, redigoval John K. Fairbank.)