Kapitola 9

Dále se držet Ježíšova jména

PERGAMON

 1. Který sbor obdržel Ježíšovo další poselství a jaké bylo město, v němž tito křesťané žili?

CESTUJEME-LI pobřežní silnicí asi 80 kilometrů na sever od Smyrny a pak asi 24 kilometrů do vnitrozemí údolím řeky Kaikus, dostaneme se do Pergamu, který se dnes jmenuje Bergama. Město bylo proslulé svým chrámem Dia neboli Jupitera. V 19. století archeologové přenesli oltář onoho chrámu do Německa, kde jej můžeme až dosud vidět v muzeu Pergamon v Berlíně, společně s mnoha sochami a reliéfy pohanských bohů. Jaké poselství dá Pán Ježíš Kristus sboru, který žije uprostřed takového modlářství?

 2. Jak Ježíš ukázal svou totožnost a jaký význam má to, že má ‚dvojsečný meč‘?

² Ježíš nejprve sděluje svou totožnost: „Andělovi sboru v Pergamu piš: To říká ten, který má ostrý, dlouhý dvojsečný meč.“ (Zjevení 2:12) Ježíš zde opakuje popis, který je uveden ve Zjevení 1:16. Jako soudce a vykonavatel rozsudku porazí ty, kteří pronásledují jeho učedníky. Toto ujištění opravdu přináší útěchu. Pokud však jde o soud, mají být lidé uvnitř sboru také varováni, že Jehova, který jedná prostřednictvím svého ‚posla smlouvy‘, Ježíše Krista, ‚se stane rychlým svědkem‘ proti všem, kteří se hlásí ke křesťanství, ale přitom pěstují modlářství, nemravnost, lži a nepoctivost, a kteří se nestarají o potřebné. (Malachiáš 3:1, 5; Hebrejcům 13:1–3) Rady a pokárání, které udílí Ježíš na Boží podnět, je nutné dbát.

 3. Jaké falešné uctívání bylo pěstováno v Pergamu a proč lze říci, že tam byl „Satanův trůn“?

³ Ježíš nyní říká sboru: „Vím, kde bydlíš, totiž tam, kde je Satanův trůn.“ (Zjevení 2:13a) Ano, tito křesťané byli obklopeni satanským uctíváním. Kromě chrámu Dia tam byla také svatyně Aesculapia, boha lékařství. Pergamon byl také známý jako středisko kultu císaře. Hebrejské slovo překládané jako ‚Satan‘ znamená „odpůrce“, a jeho „trůn“ znázorňuje jeho světové panství, jež je od Boha na čas připuštěno. (Job 1:6, Svaté Písmo — Překlad nového světa se studijními poznámkami, pozn. pod čarou.) Rozsah modlářství v Pergamu byl důkazem toho, že byl v onom městě pevně utvrzen „trůn“ Satanův. Satan musel jistě pociťovat velkou zlobu, když se před ním tamější křesťané neskláněli při nacionalistickém uctívání.

 4. a) Jakou pochvalu dává Ježíš křesťanům v Pergamu? b) Co napsal římský legát Plinius císaři Trajánovi ohledně zacházení s křesťany? c) Jak jednali křesťané v Pergamu i přes nebezpečí?

⁴ Ano, právě zde v Pergamu je „Satanův trůn“. „A přece“, pokračuje Ježíš, „se dále držíš mého jména a nezapřel jsi svou víru ve mne ani ve dnech Antipa, mého svědka, toho věrného, který byl zabit po vašem boku, kde bydlí Satan.“ (Zjevení 2:13b) To je skutečně hluboce dojímavá pochvala. Antipas byl zřejmě umlčen, protože odmítl podřizovat se démonickým zvyklostem a uctívání římského císaře. Zanedlouho poté, kdy Jan dostal toto proroctví, napsal Plinius mladší, osobní vyslanec římského císaře Trajána, dopis Trajánovi, kde vysvětlil svůj postup při jednání s lidmi, kteří byli obviněni, že jsou křesťané — postup, který císař schválil. Ti, kteří popřeli, že by byli křesťané, byli propuštěni, když podle Pliniových slov, „opakovali po mně vzývání bohů, obětovali kadidlo a víno tvému [Trajánovu] obrazu. . . a navíc když prokleli Krista“. Všichni, o nichž se zjistilo, že jsou křesťané, byli popraveni. Ani tváří v tvář takovému nebezpečí nezapřeli křesťané v Pergamu svou víru. ‚Dále se drželi Ježíšova jména‘ tím, že nadále ctili jeho vysoké postavení jako Jehovova ospravedlnitele a jmenovaného soudce. Věrně a oddaně šli v Ježíšových stopách jako svědkové Království.

 5. a) Jaký novodobý protějšek kultu císaře vedl k tomu, že museli křesťané v naší době podstoupit velké zkoušky? b) Jakou pomoc přinesla křesťanům Strážná věž?

⁵ Ježíš ukazoval při různých příležitostech, že Satan panuje nad tímto nynějším ničemným světem, ale neměl nad Ježíšem moc, protože Ježíš zachovával ryzost. (Matouš 4:8–11; Jan 14:30) V naší době bojují o panství nad světem mocné národy, zejména „král severu“ a „král jihu“. (Daniel 11:40) Byl vybičován vlastenecký zápal, a kult uctívání císaře má svůj novodobý protějšek ve vlně nacionalismu, která se valí zemí. Články o neutralitě, jež vyšly ve Strážné věži z 1. listopadu 1939 a pak ještě z 1. listopadu 1979 a z 1. září 1986 (angl.) (8, 1980 a 2, 1987, české vyd.) jasně vyjádřily biblické učení o této otázce a poskytly vodítko těm křesťanům, kteří chtějí chodit v Jehovově jménu a zvítězit nad světem, jako to statečně učinil Ježíš. — Micheáš 4:1, 3, 5; Jan 16:33; 17:4, 6, 26; 18:36, 37; Skutky 5:29.

 6. Jak zaujali svědkové Jehovovi v nové době pevný postoj podobně jako Antipas?

⁶ Taková rada byla naléhavě nutná. Tváří v tvář slepé nacionalistické vášni museli stát svědkové Jehovovi, pomazaní i jejich druhové, pevní ve víře. Ve Spojených státech amerických byly stovky dětí i učitelů vyloučeny ze škol, protože nezdravili národní vlajku, zatímco v Německu byli svědkové krutě pronásledováni za to, že nechtěli zdravit hákový kříž. Jak již bylo uvedeno, pobili Hitlerovi nacisté tisíce věrných a oddaných Jehovových služebníků, protože se tito lidé nechtěli podílet na takovém nacionalistickém modlářství. Ve 30. letech, v době rozkvětu šintoistického uctívání císaře v Japonsku, zaseli dva průkopníci mnoho semen Království na Tchaj–wanu okupovaném Japonci. Vojenští vládci je uvrhli do vězení, kde jeden z nich na následky surového zacházení zemřel. Druhý byl později propuštěn, ale zastřelili jej zezadu — byl to novodobý Antipas. Až dodnes jsou země, které vyžadují uctívání nacionalistických symbolů a výlučnou oddanost státu. Mnoho mladých svědků je zavíráno do vězení a nemálo jich bylo popraveno, protože se odvážně zastávali křesťanské neutrality. Jsi-li mladý člověk a stojíš-li před takovými problémy, studuj denně Boží slovo, abys ‚měl víru k zachování duše naživu‘ s vyhlídkou na věčný život. — Hebrejcům 10:39–11:1; Matouš 10:28–31.

 7. Jak čelili mladí křesťané v Indii sporné otázce spojené s vlasteneckým uctíváním a k čemu to vedlo?

⁷ Podobným problémům čelí i mládež ve škole. V roce 1985 tři děti svědků Jehovových ve státě Kerala, v Indii, odmítly učinit kompromis ve své víře založené na Bibli a zpívat národní hymnu. Uctivě stály, zatímco ostatní zpívali, ale přesto byly vyloučeny ze školy. Jejich otec se v této věci odvolal přímo k Nejvyššímu soudu Indie, kde dva soudci rozhodli ve prospěch dětí. Odvážně prohlásili: „Naše tradice učí snášenlivosti; naše filozofie učí snášenlivosti; naše ústava uvádí snášenlivost v praxi; nerozřeďujme ji proto.“ V novinových zprávách a v příznivých úvodnících, které se zabývaly tímto případem, byl celý národ, který tehdy tvořil téměř pětinu obyvatelstva zeměkoule, informován o tom, že jsou v oné zemi křesťané, kteří uctívají pravého Boha Jehovu a že se věrně a oddaně zastávají biblických zásad.

Zhoubné vlivy

 8. Jaké pokárání musí dát Ježíš křesťanům v Pergamu?

⁸ Ano, křesťané v Pergamu zachovávali ryzost. „Nicméně,“ říká Ježíš, „mám několik věcí proti tobě.“ Čeho se dopustili, že si zaslouží výtku? Ježíš nám říká: „Že tam máš ty, kteří se drží učení Baláma, jenž vyučoval Balaka klást kámen úrazu před izraelské syny, aby jedli věci obětované modlám a aby smilnili.“ — Zjevení 2:14.

 9. Kdo byl Balám a jak byl jeho radou položen „kámen úrazu před izraelské syny“?

⁹ V Mojžíšově době si moabský král Balak najal Baláma, neizraelského proroka, který něco věděl o Jehovových cestách, aby zlořečil Izraeli. Jehova Balámovi odporoval a donutil ho, aby pronesl požehnání pro Izraelity a prokletí pro jejich nepřátele. To vedlo k Balakově nelibosti, kterou Balám uklidnil tím, že navrhl daleko rafinovanější útok. Ať moabské ženy svádějí izraelské muže k hrubé sexuální nemravnosti a k modlářskému uctívání pohanského boha Baala z Peoru! Tato taktika zapůsobila. Vzplanul Jehovův spravedlivý hněv a Jehova seslal pohromu, která pobila 24 000 těchto izraelských smilníků — pohromu, která byla zastavena teprve tehdy, když kněz Pinechas podnikl rozhodné kroky, aby odstranil špatnost z Izraele. — 4. Mojžíšova 24:10, 11; 25:1–3, 6–9; 31:16.

10. Jaké kameny úrazu pronikly do sboru v Pergamu a proč si snad tito křesťané mysleli, že bude Bůh přehlížet jejich přestupky?

¹⁰ Jsou snad v Janově době podobné kameny úrazu v Pergamu? Ano. Do sboru v Pergamu pronikla nemravnost a modlářství. Tamní křesťané nedbali Božího varování daného prostřednictvím apoštola Pavla. (1. Korinťanům 10:6–11) Vytrpěli pronásledování, a proto si snad myslí, že bude Jehova přehlížet jejich sexuální přestupky. Ježíš proto jasně ukazuje, že se musí takové špatnosti vyvarovat.

11. a) Před čím by se měli mít křesťané na pozoru a jakého smýšlení se musí vyvarovat? b) Kolik osob bylo během let vyloučeno z křesťanského sboru a většinou z jakých důvodů?

¹¹ Podobně musí i dnes dávat křesťané pozor, aby neobraceli „nezaslouženou laskavost našeho Boha. . . v omluvu pro nevázané chování“. (Juda 4) Musíme nenávidět to, co je špatné a ‚tlouci do svého těla‘, abychom šli cestou křesťanské ctnosti. (1. Korinťanům 9:27; Žalm 97:10; Římanům 8:6) Nikdy bychom si neměli myslet, že nám horlivost ve službě Bohu a ryzost v pronásledování dává možnost dopouštět se nesprávného sexuálního chování. Těch, kteří se dopustili přestupku a byli vyloučeni z celosvětového křesťanského sboru, většinou z důvodu sexuální nemravnosti, bylo během let desetitisíce. V některých letech jich bylo dokonce víc, než kolik jich padlo ve starověkém Izraeli kvůli Baalovi z Peoru. Dávejme proto pozor, abychom se nikdy nedostali do takové společnosti! — Římanům 11:20; 1. Korinťanům 10:12.

12. Jaké zásady platí pro dnešní křesťany stejně jako pro Boží služebníky v dřívějších dobách?

¹² Ježíš také kárá křesťany v Pergamu za to, že „jedli věci obětované modlám“. Co by to znamenalo? Ve světle Pavlových slov Korinťanům se zdá, že snad někteří zneužívali své křesťanské svobody a svévolně uráželi svědomí jiných. Je však pravděpodobnější, že se nějakým způsobem účastnili skutečných modlářských obřadů. (1. Korinťanům 8:4–13; 10:25–30) Dnešní věrní křesťané musí při uplatňování křesťanské svobody projevovat nesobeckou lásku a dávat pozor, aby nepřiváděli druhé ke klopýtání. Je samozřejmé, že se musí vyvarovat novodobých forem modlářství, jako je uctívání televizních, filmových a sportovních hvězd nebo zbožňování peněz či dokonce vlastního břicha. — Matouš 6:24; Filipanům 1:9, 10; 3:17–19.

Vystříhej se sektářství!

13. Jak Ježíš dále kárá křesťany v Pergamu, a proč to onen sbor potřeboval?

¹³ Ježíš dále kárá křesťany v Pergamu: „Tak i ty máš takové, kteří se podobně drží učení Mikulášovy sekty.“ (Zjevení 2:15) Ježíš předtím chválil Efezany za to, že nenávidí skutky této sekty. Ale křesťané v Pergamu potřebují radu, aby chránili sbor před sektářstvím. K dodržování křesťanských měřítek je třeba více pevnosti, aby byla zachována jednota, o kterou se modlil Ježíš u Jana 17:20–23. Je nutné „jak vybízet učením, které je zdravé, tak kárat ty, kteří odporují“. — Titovi 1:9.

14. a) S kým musel zápolit křesťanský sbor již od raných dob a jak popsal tyto lidi apoštol Pavel? b) Kterých Ježíšových slov by měli dbát všichni, kteří mívají sklon jít za nějakou odštěpenou skupinou?

¹⁴ Již od raných dob musel křesťanský sbor zápolit s pyšnými odpadlíky, kteří hladkou, podvodnou řečí „působí rozdělení a podněty ke klopýtání v rozporu s učením“, jež je poskytováno Jehovovým sdělovacím prostředkem. (Římanům 16:17, 18) Apoštol Pavel varoval před tímto nebezpečím téměř ve všech svých dopisech.a V dnešní době, kdy Ježíš obnovil křesťanskou čistotu a jednotu pravého sboru, toto nebezpečí sektářství trvá. Proto by měl každý, kdo by snad měl sklon jít za nějakou odpadlou skupinou, a tak vytvářet nějakou sektu, dbát dalších Ježíšových slov: „Proto čiň pokání. Jestliže to neučiníš, přijdu k tobě rychle a chci s nimi válčit dlouhým mečem svých úst.“ — Zjevení 2:16.

15. Jak začíná sektářství?

¹⁵ Jak začíná sektářství? Nějaký samozvaný učitel snad zasévá pochybnosti, vytváří spory o některých biblických pravdách (například o tom, zda žijeme v posledních dnech), a tak se oddělí nějaká odštěpená skupina a jde za ním. (2. Timoteovi 3:1; 2. Petra 3:3, 4) Nebo někdo kritizuje způsob, jak Jehova nechává vykonávat své dílo. Takový člověk se dovolává sklonu k tomu, aby se lidé šetřili, a tvrdí, že není biblické ani potřebné chodit do svědecké služby s poselstvím o Království. Kdyby se takoví lidé podíleli na této službě podle příkladu Ježíše a jeho apoštolů, zůstali by pokorní; ale oni se raději odštěpí a jdou snadnou cestou, přičemž si snad jako soukromá skupina příležitostně čtou Bibli. (Matouš 10:7, 11–13; Skutky 5:42; 20:20, 21) Takoví lidé si vymýšlejí vlastní názory ohledně slavnosti na památku Ježíšovy smrti, ohledně biblického příkazu zdržovat se krve, ohledně slavení svátků a užívání tabáku. Znevažují také Jehovovo jméno; velice brzo se vracejí zpět k nezdravě povolným cestám Velkého Babylóna. A co je ještě horší, někteří se dají Satanem podnítit k tomu, že se obrátí a začnou ‚bít své spoluotroky‘, své bývalé bratry. — Matouš 24:49; Skutky 15:29; Zjevení 17:5.

16. a) Proč by měli ti, kteří kolísají, protože jsou pod vlivem odpadlíků, rychle činit pokání? b) Co se stane těm, kteří nebudou činit pokání?

¹⁶ Každý, kdo kolísá pod takovým odpadlickým vlivem, by měl velmi rychle uposlechnout Ježíšovu výzvu k pokání. Odpadlickou propagandu je nutné odmítnout jako jed, kterým skutečně je. Na rozdíl od spravedlivých, cudných a milováníhodných pravd, jimiž Ježíš sytí svůj sbor, se zakládá na závisti a nenávisti. (Lukáš 12:42; Filipanům 1:15, 16; 4:8, 9) Pokud jde o ty, kteří nechtějí činit pokání, Pán Ježíš s nimi opravdu „válčí dlouhým mečem svých úst“. Prosévá svůj lid, aby zachoval jednotu, za niž se modlil poslední večer se svými učedníky. (Jan 17:20–23, 26) Odpadlíci odmítají láskyplnou radu a pomoc, kterou jim nabízejí hvězdy v Kristově pravici, a proto je Ježíš soudí a trestá „s největší přísností“ a odstraní je „do tmy venku“. Jsou vyloučeni, aby již nepůsobili jako kvas mezi Božím lidem. — Matouš 24:48–51; 25:30; 1. Korinťanům 5:6, 9, 13; Zjevení 1:16.

‚Utajená manna a bílý oblázek‘

17. Jaká odměna čeká pomazané křesťany, kteří ‚zvítězí‘, a co museli překonávat křesťané v Pergamu?

¹⁷ Všechny, kteří dbají Ježíšovy rady dané pod vedením Jehovova svatého ducha, očekává nádherná odměna. Poslouchej! „Kdo má ucho, ať slyší, co duch říká sborům: Tomu, kdo zvítězí, chci dát něco z utajené manny a chci mu dát bílý oblázek a na oblázku napsané nové jméno, které nikdo nezná, jen ten, kdo je přijímá.“ (Zjevení 2:17) Křesťané v Pergamu podobně jako křesťané ve Smyrně jsou tedy povzbuzováni, aby ‚zvítězili‘. Mají-li křesťané v Pergamu, kde je Satanův trůn, dosáhnout úspěchu, musí se vyvarovat modlářství. Musí překonávat nemravnost, sektářství a odpadlictví spojené s Balakem, Balámem a sektou Mikulášovou. Budou-li tak pomazaní křesťané jednat, budou pozváni, aby jedli z „utajené manny“. Co to znamená?

18, 19. a) Co byla manna, kterou poskytl Jehova Izraelitům? b) Která manna byla utajená? c) Co je symbolizováno jedením utajené manny?

¹⁸ V Mojžíšově době Jehova opatřil mannu, aby živil Izraelity při jejich putování pustinou. Tato manna nebyla utajená. Zázračným způsobem se objevovala každé ráno — kromě sabatu — jako vločkovitá jinovatka pokrývající zemi. Bylo to božské opatření, aby byli Izraelité uchováni naživu. Na památku toho přikázal Jehova Mojžíšovi, aby zachoval něco z tohoto „chleba“ ve zlatém džbánu uvnitř svaté archy úmluvy „po všechny. . . generace [Izraele]“. — 2. Mojžíšova 16:14, 15, 23, 26, 33; Hebrejcům 9:3, 4.

¹⁹ To byl opravdu výstižný symbol. Tato manna byla utajená v Nejsvětější, v oddíle svatostánku, kde se nad víkem archy vznášelo zázračné světlo symbolizující samotnou přítomnost Jehovy. (2. Mojžíšova 26:34) Nikomu nebylo dovoleno proniknout do tohoto svatého místa a sníst tuto utajenou mannu. Ale Ježíš řekl, že jeho pomazaní následovníci, kteří zvítězí, budou jíst „utajenou mannu“. Jako kdysi Kristus vstoupí i oni ne do „svatého místa udělaného rukama, které je napodobením skutečnosti, ale do samotného nebe“. (Hebrejcům 9:12, 24) Při vzkříšení obléknou neporušenost a nesmrtelnost — což je podivuhodné opatření od Jehovy, symbolizované tím, že jim je dána nepomíjející „utajená manna“. Tato malá skupina vítězů má opravdu mimořádnou přednost. — 1. Korinťanům 15:53–57.

20, 21. a) Co je symbolizováno tím, že pomazaní křesťané dostávají bílý oblázek? b) Jakou naději má velký zástup, jestliže je bílých oblázků pouze 144 000?

²⁰ Dostávají také „bílý oblázek“. U římských soudů se užívalo oblázků při vynášení rozsudku.b Bílý oblázek znamenal osvobozující rozsudek, zatímco černý oblázek znamenal odsouzení, často ke smrti. Ježíš dává křesťanům v Pergamu „bílý oblázek“, což naznačuje, že je posuzuje jako nevinné a čisté. Ježíšova slova však mohou mít i další význam. V římských dobách se užívalo oblázků také jako vstupenek na nějakou důležitou událost. Bílý oblázek tedy může naznačovat, že vítězný pomazaný křesťan dostává něco mimořádného — že je vpuštěn na čestné místo v nebesích při svatbě Beránkově. Je připraveno pouze 144 000 takových oblázků. — Zjevení 14:1; 19:7–9.

²¹ Znamená to, že jsi ponechán bez povšimnutí, patříš-li k velkému zástupu spoluctitelů? Tak to rozhodně není. Nedostáváš sice bílý oblázek umožňující přístup do nebe, ale vytrváš-li, můžeš vyjít z velkého soužení a účastnit se radostné práce při obnově ráje na zemi. Budou se s tebou na tom podílet i vzkříšení věrní lidé z předkřesťanských dob a ti z jiných ovcí, kteří snad zemřeli nedávno. Nakonec zakusí všichni ostatní vykoupení mrtví přednost vzkříšení, a to k životu na rajské zemi. — Žalm 45:16; 45:17, KB; Jan 10:16; Zjevení 7:9, 14.

22, 23. Jaký význam má jméno napsané na oblázku, který dostávají pomazaní křesťané, a jaké povzbuzení by to mělo poskytnout?

²² Jaké nové jméno je napsané na oblázku? Jméno je prostředek k označení totožnosti osoby a k jejímu odlišení od ostatních. Tito pomazaní křesťané obdrží oblázek, až jako vítězové ukončí svůj pozemský běh. Je tedy zřejmé, že jméno na oblázku má něco společného s předností, že budou spojeni s Ježíšem v nebi — což je nejdůvěrnější postavení v královské službě, kterého si mohou plně vážit a z něhož se mohou těšit pouze ti, kteří zdědí nebeské Království. Je to tudíž jméno nebo označení úřadu, „které nikdo nezná, jen ten, kdo je přijímá“. — Srovnej Zjevení 3:12.

²³ To je skutečně podnět pro Janovu třídu, aby poslouchala a uplatňovala „co duch říká sborům“. A velmi to povzbuzuje i její druhy z velkého zástupu, aby s ní věrně sloužili, dokud se mohou těšit z její společnosti zde na zemi a podílet se s ní na oznamování Jehovova Království.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázky na straně 43]

Tyto důkazy bezuzdného pohanského uctívání je možno vidět v muzeu Pergamon v Berlíně.

[Obrázek na straně 45]

Trochu manny bylo utajeno v arše úmluvy. Vítězným pomazaným je dána symbolická utajená manna, což znamená, že dostávají nesmrtelnost.

[Obrázek na straně 45]

Bílý oblázek je pro ty, kteří jsou vpuštěni na svatbu Beránkovu