Pro Boží děti brzy nastane slavná svoboda

„Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti . . . na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ (ŘÍMANŮM 8:20, 21)

1. Jak byla v Den smíření předstíněna Ježíšova oběť?

JEHOVA dal svého jediného zplozeného Syna jako výkupní oběť, která 144 000 lidí otevírá cestu k nebeskému životu a zbytku lidstva dává vyhlídku na věčný život na zemi. (1. Jana 2:1, 2) Jak bylo uvedeno v předchozím článku, Ježíšova oběť za duchem zplozené křesťany byla předstíněna tím, že ve výroční Den smíření izraelský velekněz obětoval býka jako oběť za hřích za sebe, za svou domácnost a za kmen Levi. V tentýž den obětoval kozla jako oběť za hřích za všechny ostatní Izraelity; podobně z Kristovy oběti bude mít užitek lidstvo jako celek. Živý kozel symbolicky odnesl kolektivní hříchy lidu za uplynulý rok a zmizel v pustině.a (3. Mojžíšova 16:7–15, 20–22, 26)

2, 3. Co znamená Pavlův výrok zapsaný v Římanům 8:20, 21?

² Apoštol Pavel vysvětlil, jakou naději mají lidé, kteří se stanou nebeskými ‚Božími syny‘, a potom řekl: „Dychtivé očekávání tvorstva totiž čeká na zjevení Božích synů. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ne ze své vlastní vůle, ale prostřednictvím toho, kdo je podrobil, na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení porušeností a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ (Římanům 8:14, 17, 19–21) Co tento výrok znamená?

³ Když byl náš předek Adam stvořen jako dokonalý člověk, byl ‚syn [neboli dítě] Boží‘. (Lukáš 3:38) Protože zhřešil, dostal se do „zotročení porušeností“ a tento stav přenesl na celé lidstvo. (Římanům 5:12) Bůh dovolil, aby se lidé kvůli své zděděné nedokonalosti rodili s vyhlídkou na ‚nicotnost‘, ale dal jim naději prostřednictvím „semene“, Ježíše Krista. (1. Mojžíšova 3:15; 22:18; Galaťanům 3:16) Zjevení 21:1–4 poukazuje na dobu, kdy ‚již nebude smrt ani truchlení ani křik ani bolest‘. Tento slib je určen „lidem“, a proto je pro nás ujištěním, že pod vládou Království bude nová pozemská společnost lidí, kteří zažijí úplné uzdravení mysli i těla a budou mít věčný život jako pozemské ‚Boží děti‘. Během Kristova Tisíciletého panování budou poslušní lidé ‚osvobozeni ze zotročení porušeností‘. Až se během závěrečné zkoušky prokážou jako věrně oddaní Jehovovi, budou navždy osvobozeni od zděděného hříchu a smrti. (Zjevení 20:7–10) Ti, kdo pak budou žít na zemi, ‚budou mít slavnou svobodu Božích dětí‘.

Říkají: „Přijď!“

4. Co to znamená ‚vzít si zdarma vodu života‘?

⁴ Lidstvo má před sebou nádhernou naději! Není divu, že duchem zplození křesťané, kteří jsou ještě na zemi, o této naději horlivě mluví s lidmi a poskytují v tomto ohledu vedení. Členové pomazaného ostatku budou patřit k ‚nevěstě‘ oslaveného Beránka, Ježíše Krista, a proto se podílejí na splňování těchto prorockých slov: „Duch a nevěsta stále říkají: ‚Přijď!‘ A každý, kdo slyší, ať řekne: ‚Přijď!‘ A každý, kdo žízní, ať přijde; každý, kdo si přeje, ať si vezme zdarma vodu života.“ (Zjevení 21:2, 9; 22:1, 2, 17) Ne, užitek z Ježíšovy výkupní oběti není omezen pouze na 144 000 pomazaných křesťanů. Prostřednictvím zbývajících členů třídy nevěsty, kteří jsou na zemi, Boží duch stále působí a říká: „Přijď.“ Každý, kdo slyší a žízní po spravedlnosti, je vybízen, aby řekl: „Přijď “ a využil Jehovovo štědré opatření pro záchranu.

5. Jací lidé jsou mezi svědky Jehovovými vítáni?

⁵ Svědkové Jehovovi mají víru v Boží opatření pro život prostřednictvím Ježíše Krista. (Skutky 4:12) Jsou šťastní, že k nim přicházejí upřímní lidé, kteří touží dozvědět se o Božím záměru a touží činit Boží vůli. Jejich sály Království jsou otevřené všem, kdo v tomto ‚čase konce‘ chtějí ‚přijít a zdarma si vzít vodu života‘. (Daniel 12:4)

Změny v průběhu času

6. Jak Boží duch působil na Jehovovy služebníky v různých obdobích?

⁶ Bůh má na vykonání svého záměru svůj čas a tím je ovlivněno jeho jednání s lidmi. (Kazatel 3:1; Skutky 1:7) Ačkoli v předkřesťanských dobách Boží duch na Jehovovy služebníky působil, nebyli zplozeni jako Boží duchovní synové. Počínaje Ježíšem však přišel čas, aby Jehova použil svatého ducha ke zplození oddaných mužů a žen k nebeskému dědictví. A co v naší době? Tentýž duch působí na Ježíšovy „jiné ovce“, ale nevzbuzuje v nich naději a touhu po nebeském životě. (Jan 10:16) Bůh jim dal naději na věčný život na rajské zemi a „jiné ovce“ radostně podporují pomazaný ostatek při vydávání svědectví v této přechodné době, kdy má starý svět skončit a Boží spravedlivý nový svět nastat. (2. Petra 3:5–13)

7. Jakému žňovému dílu se badatelé Bible věnovali, ale co věděli o ráji?

⁷ Od Letnic roku 33 n. l., kdy byl vylit svatý duch, Bůh začal ‚přivádět mnoho synů ke slávě‘ a očividně stanovil čas pro shromáždění všech 144 000 členů ‚Božího Izraele‘. (Hebrejcům 2:10; Galaťanům 6:16; Zjevení 7:1–8) Počínaje rokem 1879 se v tomto časopise často psalo o žňovém díle, které se týká pomazaných křesťanů. Badatelé Bible (nyní svědkové Jehovovi) však také věděli, že Písmo mluví i o naději na věčný život na rajské zemi. Například Strážná věž z července 1883 uvedla: „Až Ježíš ustaví své království, spoutá zlo atd., tato země se stane rájem, . . . a všichni, kdo jsou ve svých hrobech, do něj vejdou. A tím, že se stanou poslušni jeho zákonů, budou v něm moci žít navždy.“ Jak čas plynul, žňové dílo týkající se pomazaných končilo a do Jehovovy organizace postupně přicházeli lidé, kteří neměli nebeskou naději. Mezitím však Bůh svým pomazaným služebníkům, znovu narozeným křesťanům, poskytl významné pochopení. (Daniel 12:3; Filipanům 2:15; Zjevení 14:15, 16)

8. Jak se počátkem třicátých let vyvíjelo porozumění pozemské naději?

⁸ Lidé s pozemskou nadějí přicházejí do křesťanského sboru zejména od roku 1931. V tom roce Jehova osvítil ostatek duchem zplozených křesťanů, aby pochopili, že 9. kapitola Ezekiela mluví o této pozemské třídě, jejíž členové jsou označováni pro přežití do Božího nového světa. V roce 1932 se dospělo k závěru, že takoví lidé podobní ovcím byli předstíněni Jehuovým společníkem Jonadabem (Jehonadabem). (2. Královská 10:15–17) V roce 1934 bylo objasněno, že tito „Jonadabové“ by se měli zasvětit Bohu. V roce 1935 byla odhalena totožnost „velkého zástupu“, o němž se dříve myslelo, že je druhotnou duchovní třídou, ‚družkami‘ Kristovy nevěsty v nebi; „velký zástup“ byl ztotožněn s jinými ovcemi, které mají pozemskou naději. (Zjevení 7:4–15; 21:2, 9; Žalm 45:14, 15) A zejména od roku 1935 stojí pomazaní v čele díla, při němž se hledají upřímní lidé, kteří touží žít navždy na rajské zemi.

9. Proč někteří křesťané přestali po roce 1935 přijímat symboly při Pánově večeři?

⁹ Po roce 1935 někteří křesťané, kteří do té doby přijímali z chleba a vína při Pánově večeři, to přestali dělat. Proč? Uvědomili si totiž, že mají pozemskou naději, nikoli nebeskou. Jedna žena, která byla pokřtěna v roce 1930, řekla: „Tehdy se [přijímání chleba a vína] považovalo za správné, zvláště v případě horlivých celodobých služebníků, ale já jsem nikdy nebyla plně přesvědčena, že mám nebeskou naději. Pak přišel rok 1935 a bylo vysvětleno, že je shromažďován velký zástup, který má naději na věčný život na zemi. Mnozí jsme si s radostí uvědomili, že jsme součástí tohoto velkého zástupu, a přestali jsme přijímat symboly.“ Změnil se i obsah křesťanských publikací. Ty z dřívějších let byly určeny především pro Ježíšovy duchem zplozené následovníky. Od roku 1935 však Strážná věž a další literatura ‚věrného otroka‘ poskytovala duchovní pokrm vhodný jak pro potřeby pomazaných, tak i pro potřeby jejich společníků s pozemskou nadějí. (Matouš 24:45–47)

10. Jak může být nevěrný pomazaný nahrazen?

¹⁰ Co když se některý pomazaný stal nevěrným? Měl být nahrazen? Ve svém pojednání o symbolickém olivovníku Pavel ukázal, že ano. (Římanům 11:11–32) Jestliže duchem zplozený křesťan musí být nahrazen, Bůh bezpochyby dá nebeské povolání tomu, kdo má příkladnou víru a prokazuje Bohu posvátnou službu po mnoho let. (Srovnej Lukáše 22:28, 29; 1. Petra 1:6, 7.)

Mnoho důvodů k vděčnosti

11. O čem nás ujišťuje Jakub 1:17 bez ohledu na to, jakou máme naději?

¹¹ Ať sloužíme Jehovovi kdekoli, pokud sloužíme s věrností, uspokojí naše potřeby a správné touhy. (Žalm 145:16; Lukáš 1:67–74) Ať máme skutečnou nebeskou naději, nebo pozemskou vyhlídku, máme mnoho pádných důvodů pro vděčnost Bohu. Vždy dělá to, co je v nejlepším zájmu těch, kdo ho milují. Učedník Jakub řekl, že „každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování je shora, neboť sestupuje od Otce nebeských světel“, Jehovy Boha. (Jakub 1:17) Podívejme se na některé z těchto darů a požehnání.

12. Proč můžeme říci, že Jehova dal každému ze svých věrných služebníků nádhernou naději?

¹² Každému ze svých věrných služebníků dal Jehova nádhernou naději. Některé povolal k nebeskému životu. Svým předkřesťanským svědkům dal skvělou naději na vzkříšení k věčnému životu na zemi. Například Abraham měl víru ve vzkříšení a očekával „město, které má skutečné základy“ — nebeské Království, pod jehož vládou bude vzkříšen k pozemskému životu. (Hebrejcům 11:10, 17–19) V tomto čase konce Bůh opět dává milionům lidí naději na věčný život na rajské zemi. (Lukáš 23:43; Jan 17:3) Každý, komu Jehova dal takovou velkolepou naději, by za ni měl být hluboce vděčný.

13. Jak Boží svatý duch působí na Boží lid?

¹³ Svému lidu Jehova dává jako dar svatého ducha. Křesťané, kteří dostali nebeskou naději, jsou pomazáni svatým duchem. (1. Jana 2:20; 5:1–4, 18) A Božím služebníkům, kteří mají pozemskou vyhlídku, duch poskytuje pomoc a vedení. K takovým lidem patřil Mojžíš, který měl Jehovova ducha, stejně jako ho mělo sedmdesát mužů jmenovaných k tomu, aby Mojžíšovi pomáhali. (4. Mojžíšova 11:24, 25) Pod působením svatého ducha sloužil Becalel jako zručný řemeslník při stavbě izraelského svatostánku. (2. Mojžíšova 31:1–11) Boží duch sestoupil na Gideona, Jeftu, Samsona, Elijáše, Elišu a další. Tito lidé ze starověku sice nikdy nebudou přivedeni do nebeské slávy, ale přesto jim svatý duch pomáhal a vedl je, tak jako dnes vede Ježíšovy jiné ovce. To, že někdo má Božího ducha, tedy nutně neznamená, že má nebeské povolání. Jehovův duch nám však poskytuje vedení, pomáhá nám kázat a plnit další úkoly, které máme od Boha, dává nám sílu nad to, co je normální, a pěstuje v nás ovoce v podobě lásky, radosti, pokoje, trpělivosti, laskavosti, dobroty, víry, mírnosti a sebeovládání. (Jan 16:13; Skutky 1:8; 2. Korinťanům 4:7–10; Galaťanům 5:22, 23) Neměli bychom snad být vděční za tento milostivý Boží dar?

14. Jaký užitek máme z Božích darů v podobě poznání a moudrosti?

¹⁴ Poznání a moudrost jsou dary od Boha, za něž bychom měli být vděční, ať máme naději nebeskou, nebo pozemskou. Přesné poznání Jehovy nám pomáhá, abychom „se ujišťovali o důležitějších věcech“ a abychom ‚chodili hodni Jehovy a plně se mu líbili‘. (Filipanům 1:9–11; Kolosanům 1:9, 10) Zbožná moudrost slouží v životě jako ochrana a vodítko. (Přísloví 4:5–7; Kazatel 7:12) Pravé poznání a moudrost jsou založeny na Božím slově a zbývající pomazaní, kterých je již málo, jsou zvláště přitahováni tím, co Boží slovo říká o jejich nebeské naději. Láska k Božímu slovu a dobré porozumění však nejsou způsobem, jímž by Bůh ukazoval, že jsme byli povoláni k nebeskému životu. Muži jako Mojžíš a Daniel některé části Bible dokonce napsali, ale vzkříšeni budou k životu na zemi. Ať máme naději nebeskou, nebo pozemskou, všichni dostáváme duchovní pokrm prostřednictvím Jehovova schváleného ‚věrného a rozvážného otroka‘. (Matouš 24:45–47) Všichni jsme jistě velmi vděční za poznání, které jsme tak získali.

15. Co je jedním z největších Božích darů a jak se na něj díváš?

¹⁵ Jedním z největších Božích darů je láskyplné opatření v podobě Ježíšovy výkupní oběti, která nám přináší užitek, ať máme nebeskou vyhlídku, nebo pozemskou naději. Bůh tak velice miloval svět lidstva, „že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) A Ježíše jeho láska podnítila k tomu, aby „dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Matouš 20:28) Jak vysvětlil apoštol Jan, Ježíš Kristus „je usmiřující obětí za naše hříchy [za hříchy pomazaných], ne však pouze za naše, ale také za hříchy celého světa“. (1. Jana 2:1, 2) Všichni bychom tedy měli být hluboce vděční za toto láskyplné opatření pro záchranu k věčnému životu.b

Budeš přítomen?

16. Jaká významná událost se bude připomínat po západu slunce 11. dubna 1998 a kdo by měl být přítomen?

¹⁶ Vděčnost za výkupné, které Bůh opatřil prostřednictvím svého Syna, by nás měla podnítit k tomu, abychom byli přítomni v sálech Království nebo na jiných místech, kde se svědkové Jehovovi 11. dubna 1998 po západu slunce shromáždí, aby si připomněli Kristovu smrt. Když Ježíš v poslední noc svého pozemského života ustanovil tuto slavnost se svými věrnými apoštoly, řekl: „Stále to čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19, 20; Matouš 26:26–30) Ten malý počet zbývajících pomazaných bude přijímat z nekvašeného chleba, který symbolizuje Ježíšovo bezhříšné lidské tělo, a z červeného vína bez přísad, které znázorňuje Ježíšovu krev vylitou jako oběť. Ze symbolů by si měli brát pouze duchem zplození křesťané, protože pouze oni jsou v nové smlouvě a ve smlouvě o Království a pouze oni mají nepopiratelné svědectví Božího svatého ducha, že mají nebeskou naději. Miliony dalších lidí budou přítomny jako uctiví pozorovatelé, kteří jsou vděční za lásku, kterou Bůh a Kristus projevili v souvislosti s Ježíšovou obětí, jež umožňuje věčný život. (Římanům 6:23)

17. Na co bychom měli pamatovat v souvislosti s pomazáním duchem?

¹⁷ Dřívější náboženské názory, silné emoce, jež jsou důsledkem smrti někoho milovaného, těžkosti, jež dnes souvisejí s pozemským životem, nebo pocit, že člověk dostal od Jehovy nějaké zvláštní požehnání, by mohly někoho vést k mylné domněnce, že je povolán k nebeskému životu. Všichni bychom však měli pamatovat na to, že Písmo nám nepřikazuje, abychom svou vděčnost za Kristovu výkupní oběť dali najevo tím, že budeme přijímat ze symbolů při Památné slavnosti. Pomazání duchem navíc „nezáleží na tom, kdo si přeje, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu“, na Tom, kdo zplodil Ježíše jako duchovního Syna a kdo přivádí ke slávě pouze 144 000 dalších synů. (Římanům 9:16; Izajáš 64:8)

18. Jaké požehnání čeká na většinu těch, kdo dnes slouží Jehovovi?

¹⁸ Naprosté většině lidí, kteří v těchto posledních dnech slouží Jehovovi, Bůh dává naději na věčný život na rajské zemi. (2. Timoteovi 3:1–5) Brzy se budou těšit z tohoto nádherného ráje. Pod nebeskou vládou pak knížata budou spravovat pozemské záležitosti. (Žalm 45:16) Budou panovat pokojné podmínky, protože obyvatelé země se budou přizpůsobovat Božím zákonům a více se dozvídat o Jehovových cestách. (Izajáš 9:6, 7; Zjevení 20:12) Bude hojnost práce, protože se budou stavět domy a podmaňovat země. (Izajáš 65:17–25) A jen pomysleme na ty šťastné rodiny, které se znovu shledají, až se mrtví vrátí k životu! (Jan 5:28, 29) Po závěrečné zkoušce bude všechna ničemnost pryč. (Zjevení 20:7–10) Celá země pak bude navždy naplněna dokonalými lidmi, kteří budou ‚osvobozeni ze zotročení porušeností a budou mít slavnou svobodu Božích dětí‘.

[Poznámky pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Co to znamená ‚vzít si zdarma vodu života‘?

◻ Jaké důvody k vděčnosti Bohu máme, ať je naše naděje nebeská, nebo pozemská?

◻ Na jaké výroční slavnosti bychom měli být všichni přítomni?

◻ Jakou budoucnost má před sebou většina Jehovových služebníků?

[Obrázek na straně 18]

Miliony lidí si ‚zdarma berou vodu života‘. Jsi mezi nimi?