„A vyšel jiný, ohnivě zbarvený kůň; a tomu, jenž na něm seděl, bylo dáno, aby odňal ze země mír, takže měli jeden druhého pobíjet; a byl mu dán velký meč.“ (Zjevení 6:4) To je opravdu hrůzné vidění. A není pochyb o tom, co znázorňuje: válku! Není to spravedlivé, vítězné válečné tažení Jehovova vítězného Krále, ale kruté, lidmi vedené mezinárodní válčení, v němž dochází ke zbytečnému krveprolévání a bolesti. Je skutečně výstižné, že tento jezdec sedí na ohnivě rudém koni.

15. Proč bychom se neměli chtít podílet na jízdě druhého jezdce?

¹⁵ Jan jistě nechtěl mít nic společného s tímto jezdcem a s jeho prudkou jízdou, protože o Božím lidu bylo prorokováno: „Ani se již nebudou učit válce.“ (Izajáš 2:4) Jan a v rozšířeném smyslu Janova třída a dnešní velký zástup jsou sice stále ještě „ve světě“, ale nejsou „částí“ tohoto krví poskvrněného systému. Naše zbraně jsou duchovní a „mocné v Bohu“, abychom aktivně ohlašovali pravdu a neúčastnili se tělesného válčení. — Jan 17:11, 14; 2. Korinťanům 10:3, 4.

16. Kdy a jak byl jezdci na rudém koni dán „velký meč“?

¹⁶ Před rokem 1914, kdy dostal svou korunu jezdec na bílém koni, bylo mnoho válek. Ale nyní byl jezdci na rudém koni dán „velký meč“. Co to znamená? S vypuknutím první světové války se lidské válčení stává daleko krvavějším a ničivějším než dříve. Při masakru v letech 1914–18 bylo používáno tanků, jedovatých plynů, letadel, ponorek, ohromných děl a automatických zbraní buď poprvé, nebo v dosud nebývalém měřítku. Válečné úsilí bylo vnuceno nejen profesionálním vojákům, ale všemu obyvatelstvu asi v 28 národech. Počet obětí byl úděsný. Bylo pobito přes devět miliónů vojáků a počet obětí mezi civilním obyvatelstvem byl ohromný. Ani po skončení války nebyl na zemi obnoven skutečný mír. Více než 50 let po této válce prohlásil německý státník Konrad Adenauer: „Bezpečí a pokoj zmizely ze života lidí po roce 1914.“ Jezdci na ohnivě zbarveném koni bylo opravdu dáno, aby ze země odňal mír.

17. Jak pokračovalo během druhé světové války používání ‚velkého meče‘?

¹⁷ Pak se jezdec na rudém koni vrhl ještě krvežíznivěji do druhé světové války. Nástroje k zabíjení se staly ještě ďábelštějšími a počet obětí se závratně zvýšil na čtyřnásobek obětí první světové války. V roce 1945 vybuchly nad Japonskem dvě atomové bomby a jediný záblesk každé z nich si vyžádal desetitisíce obětí. Během druhé světové války sklidil jezdec na rudém koni ohromnou žeň v podobě asi 55 miliónů životů, a ani tehdy ještě nebyl uspokojen. Spolehlivý odhad ukazuje, že ‚velkým mečem‘ padlo od druhé světové války hodně přes 20 miliónů duší.

18, 19. a) Čeho je svědectvím pobíjení, k němuž dochází po druhé světové válce, a proč to nelze nazvat vítězstvím vojenské techniky? b) Před jakým nebezpečím stojí lidstvo, co však místo toho učiní jezdec na bílém koni?

¹⁸ Mohli bychom to nazvat vítězstvím vojenské techniky? Je to spíše svědectví toho, že probíhá jízda nemilosrdného rudého koně. A kdy tato jízda skončí? Někteří vědci varují před možností náhodné jaderné války — o plánovaném jaderném konfliktu ani nemluvě! Naštěstí si o tom vítězný jezdec na bílém koni myslí něco jiného.

¹⁹ Pokud bude společnost založena na národnostní pýše a nenávisti, bude lidstvu dále hrozit nebezpečí jaderného výbuchu. I kdyby se národy ze zoufalství zbavily veškeré své jaderné palebné síly, zachovaly by si znalosti o tom, jak je znovu vyrobit. Své vražedné jaderné zbraně by mohly ve velice krátkém čase obnovit; jakákoli válka, při níž by se používaly konvenční zbraně, by se mohla rychle rozrůst v globální zničení. Pýcha a nenávist, jež halí dnešní národy, musí vést k sebevraždě lidstva, pokud — ano, pokud se jezdec na bílém koni nepostaví do cesty šílenému cvalu ohnivě zbarveného oře. Spolehněme se, že Kristus, Král, pojede, aby dokončil své vítězství nad světem, který je ovládán Satanem a aby zřídil novou pozemskou společnost založenou na lásce — na lásce k Bohu a k bližnímu — což je síla napomáhající míru daleko vyšší než všechny pochybné nukleární zastrašovací prostředky dnešní šílené doby. — Žalm 37:9–11; Marek 12:29–31; Zjevení 21:1–5.

[Rámeček na straně 94]

„Bylo dáno, aby odňal ze země mír“

Kam spěje technika? V listu The Globe and Mail z 22. ledna 1987 (vychází v kanadském Torontu) bylo referováno o proslovu, který pronesl Ivan L. Head, prezident Mezinárodního střediska pro výzkum vývoje:

„Spolehlivý odhad ukazuje, že každý čtvrtý vědec a technik na světě, který se věnuje výzkumu a vývoji, pracuje na zbraních. . . V roce 1986 se na to vynakládalo každou minutu více než 1,5 miliónu dolarů. . . Cítíme se všichni bezpečnější díky zdůrazňování tohoto druhu techniky? Výbušná síla nukleárních arzenálů supervelmocí je 6 000 krát větší než veškerá munice, kterou použily bojující strany během celé druhé světové války. Šest tisíc druhých světových válek. Od roku 1945 existovalo méně než sedm týdnů, kdy ve světě neprobíhaly žádné vojenské akce. Bylo více než 150 mezinárodních nebo občanských válek, které si vyžádaly odhadem 19,3 miliónu životů, většinou následkem účinnější nové techniky, která se objevila v této éře Spojených národů.“