Abraham — Příklad pro všechny, kteří hledají Boží přátelství
„Nezeslábl ve víře. . . a byl plně přesvědčen, že to, co [Bůh] zaslíbil, je také schopen učinit.“ — Řím. 4:19–21.
1. Proč se snažil satan znevážit zprávu o Abrahamovi?
BOŽSKÉ slovo vyjádřené v Písmu je „živé a vykonává moc“. (Hebr. 4:12) Zpráva o tom, jak Jehova jednal s Abrahamem, je proto zdrojem povzbuzení pro všechny, kteří hledají Boží přátelství, i když byla napsána před více než 3 500 lety. (Řím. 15:4) Největší nepřítel, satan, to ví a užívá náboženských vůdců, aby se pokusil znevážit tuto zprávu a označovat ji jako mýtus. — 2. Kor. 11:14, 15.
2. Jaký názor na Abrahama měli Ježíšovi učedníci?
2 Abrahamův příběh je částí „celého Písma“, jež „je inspirováno Bohem“, a je proto ‚prospěšný ke [křesťanskému] učení‘. (2. Tim. 3:16; Jan 17:17) Ježíšovi první učedníci to jistě oceňovali a o Abrahamovi je v Křesťanských řeckých písmech 74 zmínek. V 11. kapitole Hebrejcům, jež podněcuje k víře, je mu věnováno více místa než kterémukoli jinému předkřesťanskému Božímu služebníkovi.
3. Jak byl Abraham velice poctěn?
3 Abraham nebyl jen prostý „prorok“. Jehova ho totiž použil k sehrání vznešeného ‚symbolického dramatu‘, v němž byl patriarcha velmi poctěn tím, že mohl působit jako prorocký předobraz samotného Boha. (1. Mojž. 20:7; Gal. 4:21–26) Ježíš tedy mluvil o ‚místu u Abrahamových prsou‘, když znázorňoval postavení přízně u Boha. — Luk. 16:22.
Jeho první skutek víry
4. Jak začalo podle Bible Boží jednání s Abramem?
4 Abram, což bylo jeho původní jméno, byl vychován v „Uru Kaldejců“. Dokud ještě žil na tomto místě, ukázal se mu Jehova Bůh a řekl: „Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. A učiním z tebe velký národ a požehnám ti a chci učinit tvé jméno velikým; a prokaž se jako požehnání. A chci požehnat těm, kteří ti žehnají, a toho, kdo na tebe svolává zlo, prokleji, a všechny rodiny zemské půdy si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.“ — 1. Mojž. 12:1–3; 15:7; Sk. 7:2, 3.
5. a) Jak se musel Boží slib dotknout Abramova srdce? b) Jak reagoval Abram na tento slib?
5 To byla opravdu náročná výzva! Měl-li ji Abram uposlechnout, znamenalo to, že musí opustit krásné prostředí a své příbuzné a žít v daleké cizí zemi. Boží laskavý příslib však hluboce zapůsobil na Abramovo srdce. Již se zdálo, že jeho jméno bude brzy zapomenuto, protože to byl bezdětný starý muž a jeho manželka byla neplodná. Boží slib ho však ujišťoval o opaku: Měl z něho vzejít „velký národ“. A Boží slib zahrnoval podivuhodné oznámení dobrého poselství pro celé lidstvo, neboť poukazoval dopředu na dobu, kdy budou požehnány všechny národy. (Gal. 3:8) Abram projevil víru v Jehovův slib a opustil středisko pokročilé civilizace. Bible nám říká, že „vyšel, ačkoli nevěděl, kam jde“. — Hebr. 11:8.
6. a) Proč se v 1. Mojžíšově 11:31 říká, že se na pochod vydal Terach? (Sk. 7:2–4) b) Jak byla Sára příkladem pro dnešní křesťanské ženy?
6 Abramova víra zapůsobila i na jiné. Odešla s ním jeho domácnost, a také jeho otec Terach a synovec Lot. Terach však byl patriarchální hlavou rodu, a proto se vyjití přisuzuje jemu. (1. Mojž. 11:31) Stojí za povšimnutí, jakou podporu poskytla Abramovi jeho manželka Saraj, která byla později nazvána Sára. Smířila se s nižší životní úrovní až do konce svého života. (1. Mojž. 13:18; 24:67) Je pochopitelné, že když Sára zemřela, „Abraham [ji] oplakával. . . a plakal nad ní“. (1. Mojž. 23:1, 2) Měla pevnou víru a jako manželka byla celým srdcem podřízena, a proto se na ni poukazuje jako na příklad pravé duchovní krásy pro křesťanské ženy. — Hebr. 11:11, 13–15; 1. Petra 3:1–6.
7. Jak dnes projevují křesťané víru podobně jako Abraham a Sára?
7 Mnozí dnešní křesťané projevují podobnou víru, když se dávají dobrovolně k dispozici, aby rozšiřovali Boží poselství na místech, kde je velký nedostatek kazatelů království, a dobrovolně se účastní na stavbách a provozu nových zařízení k tisku a rozesílání biblické literatury. (Mat. 24:14) Tito křesťané se podílejí na plnění příkazu: „Jděte. . . a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ Když se stěhují do nějaké neznámé země, musí se často přizpůsobovat odlišné životní úrovni. Jiní přinášejí značné hmotné oběti, aby mohli činit učedníky v místech, kde žijí. — Mat. 28:19, 20.
Jiné skutky víry
8. Co vedlo k tomu, že se Jehova podruhé zjevil Abramovi?
8 Abram se zastavil v městě Haranu a zůstal tam až do smrti svého otce Teracha. (1. Mojž. 11:31, 32) Potom se svou domácností překročil řeku Eufrates a směřoval k jihu. Nakonec se dostali až ke „stanovišti Šechemu“ uprostřed kananejské země. Musel to být opravdu příjemný pohled. Šechem leží v úrodném údolí mezi dvěma horskými hřebeny, v nichž jsou nejvyšší hory Ebal a Gerizim. Bylo popsáno jako ‚ráj Svaté země‘. Právě tam se Jehova znovu ukázal Abramovi a řekl: „Tvému semeni dám tuto zemi.“ — 1. Mojž. 12:5–7.
9. a) Jakým vynikajícím způsobem Abram dále projevoval víru? b) Jaké poučení z toho získáváme?
9 Abram reagoval dalším skutkem víry. Zpráva říká: „Vystavěl [tam] oltář Jehovovi.“ (1. Mojž. 12:7) K tomu pravděpodobně patřilo i obětování zvířecí oběti, protože v hebrejštině slovo pro „oltář“ znamená „místo oběti“. Později Abram opakoval tyto skutky víry na jiných místech v té zemi. Kromě toho ‚vzýval Jehovovo jméno‘. (1. Mojž. 12:8; 13:18; 21:33) Hebrejské sousloví „vzývat jméno“ rovněž znamená „oznamovat (kázat) jméno“. Abramova domácnost a také Kananejci museli slyšet, jak odvážně oznamuje jméno svého Boha, Jehovy. (1. Mojž. 14:22, 24) Podobně i všichni, kteří dnes hledají Boží přátelství, musí ve víře vzývat jeho jméno. K tomu také patří veřejné kázání, přičemž ‚vždy předkládáme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu‘. — Hebr. 13:15; Řím. 10:10.
10. a) Jakými jinými způsoby projevoval Abram svou víru? b) Jaký příklad dal hlavám křesťanských rodin? (1. Tim. 3:12)
10 Abram projevoval víru v Jehovu mnoha způsoby. V zájmu pokoje přinášel oběti, a přece krizím čelil s odvahou. (1. Mojž. 13:7–11; 14:1–16) Ačkoli byl bohatý, nebyl zaměřen hmotařsky. (1. Mojž. 14:21–24) Byl naopak pohostinný a štědře podporoval uctívání Jehovy. (1. Mojž. 14:18–20; 18:1–8) Ještě důležitější bylo, že byl příkladnou hlavou rodiny a řídil se Jehovovými pokyny, když přikazoval svým synům a své domácnosti po sobě, aby „se drželi Jehovovy cesty, a tak činili spravedlnost“. (1. Mojž. 18:19) Tak se Abramova domácnost ostře lišila od kanaánských sexuálních zvrácenců v sousední Sodomě a Gomoře. Abram by byl jistě netrpěl takové hrubé hříchy ve své domácnosti. Předsedal své domácnosti znamenitě, což je patrné z toho, že ho členové rodiny napodobovali a ve víře vzývali Jehovovo jméno. — 1. Mojž. 16:5, 13; 24:26, 27; 25:21.
„Nezeslábl ve víře“
11. Jak mohl Abram vydržet sto let jako ‚cizinec. . . v cizí zemi‘?
11 Abram měl pevnou víru, a ta mu pomáhala překonávat těžkosti, které prožíval, když žil sto let mezi lidmi, kteří považovali tu zemi za svou vlastní. (1. Mojž. 12:4; 23:4; 25:7) Bible říká: „Přebýval jako cizinec v zemi zaslíbení jako v zemi cizí, a bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, kteří byli spolu s ním dědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město [Boží království], které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh.“ „A přece kdyby stále vzpomínal na místo, z něhož vyšel, měl by příležitost se vrátit.“ — Hebr. 11:9, 10, 15; srovnej Hebrejcům 12:22, 28.
12. Jak se Abramovi brzy naskytla příležitost vrátit se do Uru a jak jednal v této krizi?
12 Abram ještě nebyl v Kanaánu dlouho, když tam nastal velký hlad a jemu se naskytla „příležitost se vrátit“. Ur byl dobře zásobován vodou z řeky Eufratu, a proto nebyl přímo závislý na deštích. Abram se tam však nevrátil, ale spolehl se na Jehovu a vydal se opačným směrem — do Egypta. To bylo nebezpečné. Abram měl krásnou manželku a byl cizinec, a tak byl i jeho život v oné cizí zemi ohrožen. Byl však obezřetný a požádal Saraj, aby zatajila jejich manželský vztah. Jehova Abramovi za jeho víru požehnal a Abram se mohl zanedlouho vrátit do Zaslíbené země s větším bohatstvím, než měl kdy předtím. — 1. Mojž. 12:10–13:2; 20:12.
13. Co je znázorněno tím, že byla Sára neplodná a že Abram skrýval svůj manželský vztah k ní?
13 Také to vytvořilo část prorockého dramatu, v němž Abram nevědomky sehrál úlohu k našemu poučení. Saraj, která byla ještě neplodná, znázorňovala Jehovovu nebeskou organizaci věrně oddaných andělů, organizaci podobající se manželce. Tato krásná symbolická žena musela čekat déle než 4 000 let, než mohla vydat pravé semeno většího Abrahama, Jehovy Boha. Během těchto let docházelo k přímému pronásledování Božích věrných služebníků, a tak se někdy zdálo, jako by Jehova skrýval svůj manželský vztah k ní. — 1. Mojž. 3:15; Iz. 54:1–8; Gal. 3:16, 27, 29; 4:26.
14. a) Jak nakonec reagovala Sára na svou neplodnost? b) Co se stalo, když bylo Abramovi 99 let, a proč?
14 Abram vytrvával jako cizinec již deset let a stále ještě neměl žádného syna jako svého dědice. Saraj ho v pocitu beznaděje požádala, aby měl potomka s její otrokyní Hagarou. Abram souhlasil a narodil se Išmael. (1. Mojž. 12:4; 16:1–4, 16) Ale zaslíbené semeno požehnání mělo přijít prostřednictvím někoho jiného. Když bylo Abramovi 99 let, bylo mu změněno jméno a měl se jmenovat Abraham, protože Bůh řekl: „Chci [tě] učinit otcem zástupu národů.“ Sarajino jméno bylo také změněno. Měla se jmenovat Sára a dostala slib, že se jí narodí syn. — 1. Mojž. 17:1, 5, 15–19.
15. a) Proč se Abraham smál při myšlence, že mu Sára porodí syna? b) Jak podal Abraham další důkaz o své pevné víře?
15 Abraham se té myšlence smál (a později se smála i Sára), protože on i Sára již ztratili schopnosti k rozmnožování. (1. Mojž. 17:17; 18:9–15) Nebyl to však smích, jímž by projevoval nedůvěru a nedostatek víry. Bible to vysvětluje: „Nezeslábl ve víře. . . Ale pro Boží zaslíbení nezakolísal v nedostatku víry, ale stal se mocným svou vírou, vzdal Bohu slávu a byl plně přesvědčen, že to, co on zaslíbil, je také schopen učinit.“ (Řím. 4:18–21) Téhož dne poskytl Abraham důkaz své silné víry. Jehova řekl Abrahamovi, aby se na důkaz smlouvy, kterou s ním Bůh uzavřel, dal obřezat společně s každým mužským členem své velké domácnosti. (1. Mojž. 15:18–21; 17:7–12, 26) Jak reagoval na tento bolestný příkaz? „Zrovna v ten den obřezával maso jejich předkožek, právě jak s ním Bůh mluvil.“ — 1. Mojž. 17:22–27.
16. a) Co se stalo v den, kdy byl Izák odstaven? b) Co znázorňuje zapuzení Hagary a Išmaela?
16 Příští rok se Sáře narodil Izák, jehož jméno znamená „smích“. (1. Mojž. 21:5, 6) Zanedlouho nadešel čas, aby byl odstaven. Během hostiny žárlivý Išmael Izáka pronásledoval. Sára tehdy důrazně naléhala na Abrahama, aby otrokyni Hagaru a jejího syna vyhnal z domácnosti. Jehova Bůh Sářinu žádost podpořil. Ačkoli to Abrahama bolelo, pohotově uposlechl. (1. Mojž. 21:8–14) Podle Galaťanům 4:21–30 to znázornilo, jak ukončí větší Abraham svůj vztah k národu přirozeného Izraele. Jako ostatní lidstvo se narodili v otroctví hříchu. (Řím. 5:12) Zavrhli však také pravé Abrahamovo Semeno, Ježíše Krista, který je přišel vysvobodit. (Jan 8:34–36; Gal. 3:16) A jako Išmael pronásledoval Izáka, tak i oni pronásledovali nově vytvořený křesťanský sbor duchovního izraele, který byl druhotnou částí Abrahamova semene. — Mat. 21:43; Luk. 3:7–9; Řím. 2:28, 29; 8:14–17; 9:6–9; Gal. 3:29.
Jeho největší zkouška víry
17. Před jakou těžkou zkoušku víry byl pak Abraham postaven?
17 Je nepravděpodobné, že by nějaký lidský otec více miloval syna, než jak miloval ve svém pokročilém věku Abraham Izáka. Jak hrozně musel být otřesen, když dostal příkaz: „Vezmi, prosím, svého syna, svého jediného syna, kterého tolik miluješ, Izáka, a vydej se na cestu do země Moria a tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, kterou ti označím.“ — 1. Mojž. 22:1, 2.
18. Jak reagoval Abraham na Jehovův příkaz obětovat Izáka?
18 Pro Abrahama bylo jistě obtížné pochopit důvod tohoto zarmucujícího příkazu. Projevil však jako obvykle pohotovou poslušnost. (1. Mojž. 22:3) Trvalo mu tři mučivé dny, než došel k vybrané hoře. Tam postavil oltář a položil na něj dřevo k zapálení. V té době již musel vysvětlit Boží příkaz Izákovi, který mohl snadno utéci. Izák však dovolil svému starému otci, aby ho svázal a položil na oltář. (1. Mojž. 22:4–9) Důsledkem čeho mohla být taková poslušnost?
19. a) Jak si můžeme vysvětlit to, že se Izák statečně podrobil? b) Jak je vztah mezi Abrahamem a Izákem poučením pro dnešní křesťanské rodiny?
19 Abraham vykonával věrně své povinnosti vůči Izákovi, jak ukazuje 1. Mojžíšova 18:19. Bezpochyby Izákovi vštípil Jehovovo předsevzetí vzkřísit mrtvé. (1. Mojž. 12:3; Hebr. 11:17–19) A Izák sám pociťoval Abrahamovu hlubokou lásku a jistě si přál líbit se svému otci ve všem, především pokud se to vztahovalo na plnění Boží vůle. Je to opravdu vynikající poučení pro dnešní křesťanské rodiny. — Ef. 6:1, 4.
20. Jak Abraham poslechl a jakou dostal odměnu?
20 Nyní přišlo vyvrcholení zkoušky. Abraham uchopil nůž na porážení. Jakmile však byl připraven svého syna zabít, Jehova ho zarazil a řekl: „Nyní vím, že jsi bohabojný, protože jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.“ (1. Mojž. 22:11, 12) Jak bohatá odměna to byla pro Abrahama, když slyšel, jak Bůh sám vyslovuje prohlášení o jeho spravedlnosti! Nyní si mohl být jistý, že splnil to, co Bůh vyžaduje od nedokonalého člověka. A ještě důležitější bylo, že byl potvrzen Jehovův předchozí odhad Abrahamovy víry. (1. Mojž. 15:5, 6) Potom Abraham obětoval berana, který byl zázračně opatřen, aby nahradil Izáka. Nato slyšel, jak Jehova pronesenou přísahou potvrzuje smluvní sliby. Později se stal známým jako Jehovův přítel. — 1. Mojž. 22:13–18; Jak. 2:21–23.
21. Jaké prorocké znázornění jsme dostali a k hledání čeho by nás to mělo povzbudit?
21 Abrahamova oběť byla „obrazná“. (Hebr. 11:19) Znázorňovala bolestnou, drahocennou oběť, kterou přinesl Jehova Bůh, když poslal svého milovaného Syna na zem, aby zemřel jako „Boží beránek, který snímá hřích světa“. (Jan 1:29) A Izákova ochota zemřít znázorňuje, jak se větší Izák, Ježíš Kristus, s láskou podřídil, aby splnil vůli svého nebeského Otce. (Luk. 22:41, 42; Jan 8:28, 29) Stejně jako Abraham přijal svého syna živého z oltáře, tak přijal i Jehova svého milovaného Syna zpět z mrtvých jako slavného duchovního tvora. (Jan 3:16; 1. Petra 3:18) Pro všechny, kteří dnes usilují o Boží přátelství, je to opravdu nesmírně povzbuzující.
22. Jaký užitek má jedna vybraná skupina lidí z Boží nepřekonatelné lásky?
22 Na základě toho, že projevují víru v tento nepřekonatelný skutek lásky ze strany většího Abrahama, Jehovy Boha, byli lidé, kteří tvoří vybranou skupinu, prohlášeni za spravedlivé jako Boží synové. (Řím. 5:1; 8:15–17) Nejprve byli vybíráni ze Židů a potom z pohanů, a byli prostřednictvím Abrahamova Semene, Ježíše Krista, opravdu požehnáni. (Sk. 3:25, 26; Gal. 3:8, 16) Tvoří pak druhotnou část Abrahamova semene. (Gal. 3:29) Takových osob je nakonec 144 000 a jsou jako Ježíš vzkříšeni k nebeskému životu, když se prokázali věrnými až do smrti. — Řím. 6:5; Zjev. 2:10; 14:1–3.
23. a) Jak již dnes mají požehnání milióny lidí prostřednictvím ostatku Abrahamova semene? (2. Kor. 5:20) b) Jaká další požehnání jsou připravena pro „velký zástup“?
23 Mezitím si milióny lidí ze všech národů „žehnají“ tím, že reagují na milující službu malého ostatku Abrahamova semene. (1. Mojž. 22:18) Se vzrušením se dovídají, jak mohou být hříšní lidé prohlášeni za spravedlivé jako Boží přátelé. Vede to k tomu, že „velký zástup. . . ze všech národů“ se těší z Boží přízně a že „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“. Společně s ostatkem, který je vede, přinášejí také oni Bohu „dnem i nocí svatou službu“. Tomuto velkému zástupu je předložena nádherná naděje na věčný život v ráji, kde budou jako pozemské „Boží děti“. (Zjev. 7:9–17; 21:3–5; Řím. 8:21; Žalm 37:29) Než se však takováto požehnání stanou skutečností, musí nastat ještě důležitější události, jak poznáme v příštím článku.
Otázky k opakování
◻ Jak byla vyzkoušena víra Abrahama a jeho příbuzenstva?
◻ Jak dnes projevují křesťané podobnou víru?
◻ Jakými jinými způsoby projevil Abraham víru?
◻ Jak poskytují Abraham, Sára a Izák příklad křesťanským rodinám?
◻ Co znázorňoval Abrahamův největší skutek víry?