O obrazech a sochách se v Bibli sice často mluví v souvislosti s modlářstvím, ale není to tak vždy. Když Bůh tvořil člověka, řekl nejdříve: „Udělejme člověka k našemu obrazu [neboli jako náš odraz, podle našeho vzezření], podle naší podoby.“ (1Mo 1:26, 27, Rbi8, ppč) Jakákoli fyzická podobnost mezi Bohem a člověkem je však vyloučena; Boží Syn totiž řekl, že jeho Otec je „Duch“. (Jan 4:24) Člověk ale má vlastnosti, v nichž se zrcadlí vlastnosti jeho nebeského Tvůrce, vlastnosti, které člověka jasně odlišují od zvířat. (Viz heslo ADAM č. 1.) Ale to, že byl vytvořen k obrazu svého Stvořitele, neznamená, že by člověk měl být předmětem uctívání.

Adam, jenž byl vytvořen podle Boží podoby, byl původně Božím pozemským synem (Lk 3:38), podobně jako byl Set (který se však narodil, když už byl Adam nedokonalý) Adamovým synem k Adamově ‚podobě, k jeho obrazu‘. (1Mo 5:3) Člověk sice přestal být dokonalým, ale přesto se skutečnost, že byl původně stvořen k Božímu obrazu, stala po potopě za Noemových dnů základem pro Boží zákon, který lidi opravňoval k tomu, aby na vrazích vykonávali rozsudek smrti. (1Mo 9:5, 6; viz heslo MSTITEL KRVE.) Když křesťané dostali pokyny, že by žena měla mít pokrývku hlavy, bylo křesťanským mužům řečeno, že si hlavu pokrývat nemají, protože muž „je Božím obrazem a Boží slávou“, ale žena je slávou mužovou. (1Ko 11:7)

Boží prvorozený Syn, který se později stal člověkem Ježíšem, je obrazem svého Otce. (2Ko 4:4) Je nepochybné, že právě on byl tím Synem, kterému Bůh řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu.“ Z toho vyplývá, že tento Syn se musel svému Otci, Stvořiteli, podobat už tehdy, když byl stvořen. (1Mo 1:26; Jan 1:1–3; Kol 1:15, 16) V době, kdy žil jako dokonalý člověk na zemi, zrcadlil vlastnosti a osobnost svého Otce tak plně, jak jen mu to lidská omezení umožňovala. Ježíš tedy mohl říci: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9; 5:17, 19, 30, 36; 8:28, 38, 42) Ale podobnost mezi ním a Otcem se rozhodně ještě zvětšila, když byl Ježíš vzkříšen k duchovnímu životu a jeho Otec, Jehova Bůh, mu dal ‚všechnu autoritu v nebi a na zemi‘. (1Pe 3:18; Mt 28:18) Vzhledem k tomu, že Bůh Ježíše tehdy vyvýšil „do nadřazeného postavení“, zrcadlil Boží Syn slávu svého Otce ještě více než před tím, než opustil nebesa a přišel na zemi. (Fil 2:9; Heb 2:9) Nyní je „přesným znázorněním samotné jeho [Boží] bytosti“. (Heb 1:2–4)