HEBREJEC

Označení „Hebrejec“ je poprvé použito na Abrama; je tím odlišen od svých amorejských sousedů. (1Mo 14:13) Výraz „Hebrejec (Hebrejci)“ je od té doby prakticky v každém případě použit jako označení vyjadřující kontrast nebo charakteristiku: ten, kdo mluví, je členem neizraelského národa (1Mo 39:13, 14, 17; 41:12; 2Mo 1:16; 1Sa 4:6, 9), nebo je to Izraelita, který oslovuje cizince (1Mo 40:15; 2Mo 1:19; 2:7; Jon 1:9), nebo je výraz použit ve spojitosti se zmínkou o cizincích (1Mo 43:32; 2Mo 1:15; 2:11–13; 1Sa 13:3–7).

Výše uvedené texty ukazují, že Egypťané znali označení „Hebrejec“ již v 18. století př. n. l. Z toho by se dalo usuzovat, že Abraham, Izák a Jákob byli poměrně dobře známi na rozsáhlém území, a že se tedy vědělo, co označení „Hebrejec“ znamená. Když Josef mluvil před dvěma faraónovými sluhy o ‚zemi Hebrejců‘ (1Mo 40:15), měl bezpochyby na mysli území kolem Hebronu, které jeho otci a jeho předkům již dávno sloužilo jako jakási základna. Asi o šest století později Filištíni stále ještě mluvili o Izraelitech jako o ‚Hebrejcích‘. Výraz „Hebrejci“ a výraz „Izrael“ označovaly za doby krále Saula totéž. (1Sa 13:3–7; 14:11; 29:3) V devátém století př. n. l. se prorok Jonáš na lodi vyplouvající z mořského přístavu Joppe představil námořníkům (kteří byli pravděpodobně Féničané) jako Hebrejec. (Jon 1:9) Zákon také činil rozdíl mezi otroky ‚hebrejskými‘ a otroky, kteří byli jiné rasy nebo pocházeli z jiných národů (2Mo 21:2; 5Mo 15:12), a v této souvislosti kniha Jeremjáš (ze sedmého století př. n. l.) ukazuje, že v tehdejší době výraz „Hebrejec“ znamenal totéž jako ‚Žid‘. (Jer 34:8, 9, 13, 14)

Podle jednoho názoru pochází toto slovo z kořenného slova ʽa·varʹ, jež znamená „projít; projít kolem; přejít, překročit“. Pak by toto označení platilo na Abrahama jako na muže, kterého Bůh vzal „z druhé strany Řeky [Eufratu]“. (Joz 24:3) Tak chápali tento výraz překladatelé Septuaginty, a proto v 1. Mojžíšově 14:13 označili Abrahama ne jako „Hebrejce“, ale jako „toho, kdo přechází“. Tato teorie je sice dost rozšířená, ale není bez problémů. Koncovka označení ʽIv·riʹ (Hebrejec) je stejná jako koncovka jiných označení, která jsou zcela jistě patronymická, tedy jmen vzniklých připojením předpony nebo přípony označující vztah ke jménu něčího otce nebo předka. Označení Mó·ʼa·viʹ (Moabec) se tedy vztahuje především na toho, kdo je potomkem Moaba (Mó·ʼavʹ), a ne toho, kdo pochází z určitého území; totéž platí pro označení ʽAm·mó·niʹ (Ammonita), Da·niʹ (Danovec) a pro mnohá jiná označení.

Kromě toho, kdyby se označení „Hebrejec“ mělo vztahovat na Abrahama jen proto, že „překročil“ Eufrat, mohl by se tento výraz jevit jako velice všeobecný a mohl by se vztahovat na každého, kdo udělal totéž — během staletí bylo takových vystěhovalců pravděpodobně mnoho. Slovo tohoto původu by mohlo sloužit jako rozlišující označení jen tehdy, kdyby se všeobecně uznávalo, že Abraham překročil Eufrat na Boží pokyn. Je otázka, zda tuto skutečnost uznávali pohané, kteří toto označení používali; vyloučit to však nelze.