DAN
[soudce].
1. Pátý z Jákobových dvanácti synů; narodil se v Paddan-aramu. (1Mo 35:25, 26) Dan byl prvorozený syn své matky Bilhy, služky neplodné Ráchel. Bilha Ráchel nahradila jako Jákobova vedlejší manželka. Proto Ráchel chlapce rychle přijala za vlastního, a když mu dávala jméno Dan, řekla: „Bůh jednal jako můj soudce . . . , takže mi dal syna.“ (1Mo 30:6) Danův vlastní bratr se jmenoval Naftali. V době, kdy se Jákob stěhoval s celou svou domácností do Egypta, Dan sám měl syna jménem Chušim (ve 4Mo 26:42 zvaný Šucham). (1Mo 46:7, 23, 26) O sedmnáct let později, když umírající Jákob povolal své syny ke své posteli, měl Dan plné legální uznání jako hlava jednoho z dvanácti izraelských kmenů stejně jako dalších jedenáct synů. Když mu Jákob žehnal, řekl: „Dan bude soudit svůj lid jako jeden z izraelských kmenů. Ať se Dan prokáže být hadem u okraje cesty, rohatým hadem u okraje silnice, který uštkne koně do pat, takže jeho jezdec padá nazad. Budu vskutku čekat na záchranu od tebe, Jehovo.“ (1Mo 49:16–18)
2. Jeden z izraelských kmenů pojmenovaný po Jákobovu pátém synovi. Danův syn Chušim byl také nazýván Šucham, a Šuchamovci byli jedinou rodinou, o které bylo zaznamenáno, že patří do kmene Dan. (4Mo 26:42) Když Dan vstupoval do Egypta, měl jen tohoto jediného syna, nicméně asi o dvě století později, po odchodu z otroctví, měl kmen 62 700 mužů od dvacetiletých výše. (1Mo 46:23; 4Mo 1:1, 38, 39) Byl to druhý nejlidnatější kmen, pokud jde o bojeschopné muže. V pustině bylo kmeni Dan s náčelníkem Achiezerem určeno, aby tábořil na S od svatostánku spolu s kmeny Ašer a Naftali. Při přesunech tento kmen pochodoval na velmi důležité pozici jako zadní stráž. To byla pocta jejich odvaze, věrnosti a spolehlivosti. (4Mo 2:25–31; 10:25)
Když byla rozdělována Zaslíbená země, dopadlo to tak, že kmen Dan, kterého zastupoval náčelník Bukki, syn Jogliho, dostal jedno z nejmenších území, přestože byl druhý nejpočetnější. Jeho los, sedmý, však padl na velmi žádoucí zemi, sousedící s kmeny Juda, Efrajim a Benjamín, zemi, která se rozkládala od úrodných údolí Šefely k pobřežním pláním Středozemního moře. Ale protože kmen Dan neposlechl Jehovův příkaz a nevyhnal národy, které tam sídlily, velmi trpěl. (4Mo 26:43; 34:22; Joz 19:40–46; Sd 1:34) Právě proto se část kmene přestěhovala do nejsevernější části Palestiny a zmocnila se města Lešem neboli Lajiš a nazvali je „Dan“. (Joz 19:47, 48; Sd 18:11–31) Během tohoto tažení Danovci oloupili muže jménem Micheáš o jeho vyřezávanou sochu a postavili ji jako svého boha, přestože právě členové kmene Dan byli před lety vybráni, aby pronášeli zlořečení na hoře Ebal, které obsahovalo také toto: „Prokletý je muž, který udělá vyřezávanou sochu nebo litou sochu, věc odpornou Jehovovi.“ (5Mo 27:13–15) Bylo nápadné, že Dan neposkytl podporu soudci Barakovi proti Siserovým vojskům. (Sd 5:17)
Někteří jednotlivci z kmene Dan během biblických dějin vynikli. Byl to Oholiab, syn Achisamakův, který dostal božskou moudrost, aby mohl pomáhat Becalelovi; byl to muž velmi zručný ve vyšívání a tkaní drahých materiálů pro vybavení svatostánku. (2Mo 31:1–6; 35:34, 35; 38:22, 23) Na Samsonovi, Jehovovu věrném služebníkovi, který soudil Izrael dvacet let, se prokázalo jako pravdivé Jákobovo proroctví, které vyslovil na smrtelné posteli („Dan bude soudit svůj lid“), i Mojžíšova předpověď („Dan je lvíče“). (1Mo 49:16; 5Mo 33:22; Sd 13:2, 24, 25; 15:20) Když se David stal králem, v jeho věrně oddaném vojsku bylo 28 600 Danovců. Později je jmenován Azarel, syn Jerochamův, jako hlavní kníže tohoto kmene. (1Pa 12:35; 27:22) Matka „zručného muže“, kterého král Tyru poslal, aby pomáhal Šalomounovi při stavbě chrámu, byla z kmene Dan. (2Pa 2:13, 14)
3. Město na nejzazším S Palestiny. Než je obsadil kmen Dan, jeho pohanští obyvatelé ho nazývali Lešem nebo Lajiš. (Joz 19:47; Sd 18:7, 27) Danovci postavili zničené město a nazvali je „Dan podle jména svého otce Dana“. (Sd 18:28, 29) Avšak o tomto městě je zmínka jako o Danu asi o čtyři sta let dříve ve zprávě o tom, jak Abraham pronásledoval Kedorlaomera a jeho spojence celou cestu „až k Danu“. (1Mo 14:14) Není proč argumentovat proti existenci tohoto jména Dan, které se vztahovalo na uvedenou oblast v době Abrahama. Shoda tohoto dávného jména se jménem praotce kmene Dan může být náhodná, nebo dokonce božsky řízená.
Jméno Dan se znovu objevuje v Pentateuchu v 5. Mojžíšově 34:1, kde je zahrnuto mezi místa na okraji území, které viděl Mojžíš, když se z hory Nebo naposledy rozhlížel po Zaslíbené zemi. Dan leží na úpatí pohoří Antilibanon (nedaleko od hory Hermon), a tak je možné, že Mojžíš viděl až k tomuto pohoří. Použití jména Dan může odpovídat tomu, co o tom bylo řečeno v případě Abrahama, nebo to může být vysvětleno tím, že poslední část knihy, která zahrnuje události po Mojžíšově smrti, zapsal Jozue.
Dan ležel v „nížině, která patří k Bet-rechobu“, a tato oblast na S od meromských vod a hned pod Libanonem byla úrodným, dobře zavlažovaným a velmi žádoucím krajem. (Sd 18:28) Město se ztotožňuje s Tell el-Qadi (Tel Dan), což je arabské jméno, které znamená „pahorek Soudce“, a tedy zachovává význam hebrejského slova „Dan“. Stékají se tam dva prameny a vytvářejí Nahr el-Leddan, nejvodnatější z potoků, které se spojují o několik km dál a tvoří Jordán. Město leželo na vysokém pahorku poblíž již. úpatí hory Hermon a tyčilo se nad prostornou pánví Hula. Jeho poloha byla také strategická — město totiž leželo na důležité obchodní cestě mezi Tyrem a Damaškem.
Dan se stal synonymem pro nejzazší S Izraele, jak je vidět z často používaného výrazu „od Danu po Beer-šebu“. (Sd 20:1; 1Sa 3:20; 2Sa 3:10; 1Kr 4:25; 2Pa 30:5) Ve skutečnosti existovala města, která byla ještě více na S než Dan, stejně jako bylo několik měst více na J než Beer-šeba, ale Dan byl zřejmě důležitým městem na S stejně jako Beer-šeba na J. Už z jeho polohy vyplývá, že když byla země napadena od S, například při invazi syrského Ben-hadada, Dan byl mezi prvními městy, která útok pocítila. (1Kr 15:20; 2Pa 16:4) To se nepochybně odráží v Jeremjášových prorockých výrocích u Jeremjáše 4:15; 8:16. Po rozdělení království postavil Jeroboam v Danu a v Betelu zlaté tele, aby své poddané odvrátil od jeruzalémského chrámu. (1Kr 12:28–30; 2Kr 10:29)
[Vyobrazení na straně 306]
Rozvaliny svatyně a rekonstruovaný oltář ve městě Dan. Zde na severu, poblíž pramenů Jordánu, zřídil Jeroboam druhé středisko uctívání telete