ŠICHOR
[z egyptštiny, znamená „Hórův rybník“].
Zjevně nejvýchodnější rameno řeky Nil v oblasti Delty. Název Šichor se v hebrejském textu objevuje čtyřikrát a vždy ve spojení s Egyptem. (Joz 13:3, ‚rameno Nilu‘; 1Pa 13:5, ‚řeka‘; Iz 23:3; Jer 2:18) Někteří komentátoři pokládali Šichor za „říční údolí Egypt“ (4Mo 34:5), které je obvykle ztotožňováno s Vádím el-ʽAríš na JZ od Gazy. Zdá se však, že Jeremjáš 2:18 a Izajáš 23:3 jej spojovali s Egyptem a Nilem těsněji, než je to v případě zmíněného říčního údolí neboli vádí. Zdá se, že zvláště text u Izajáše, který se zmiňuje o ‚šichorském semenu‘, lze uplatnit spíše na stálý vodní tok (na·harʹ) než na sezónní říčku (naʹchal). Šichor je tudíž, přinejmenším v těchto dvou textech, častěji ztotožňován s nejvýchodnějším ramenem Nilu (potom, co se v oblasti Delty dělí do několika ramen). Vzhledem k této poloze je možné o Šichoru říci, že je „před Egyptem [totiž na V nebo vých. od Egypta]“, jako je to u Jozua 13:3.
Text u Jozua je však součástí popisu země, kterou Izraelité měli dobýt teprve potom, co se v počátečních taženích pod vedením Jozua dostali až na S „ke vstupu do Chamatu“. (Joz 13:1–6) Ti, kdo podporují názor, že jde o Vádí el-ʽAríš, zdůrazňují, že jinde jsou hranice izraelského dědictví uváděny od ‚říčního údolí Egypt‘ až ke „vstupu do Chamatu“. (4Mo 34:2, 5, 7, 8) Zmínku o Šichoru („ramene Nilu“, NS) u Jozua 13:3 však někteří překladatelé (RS, NS) pokládají za část vsunutého výrazu, který je historickou připomínkou toho, jak daleko na JZ kdysi kananejská země sahala. Podle toho tedy text nepopisuje dobyté území, ale mohl by prostě ukazovat, že Kananejci kdysi obývali území až k nejvýchodnější hranici samotného Egypta.
Podobná shoda je patrná mezi zmínkou o tom, že David shromáždil Izraelity od Šichoru („řeky Egypt“, NS) do Chamatu (když se snažil přinést truhlu smlouvy do Jeruzaléma), a zmínkou, že v Šalomounových dnech se shromáždil lid od „vstupu do Chamatu dolů po říční údolí Egypt“. (1Pa 13:5; 1Kr 8:65) Vysvětlením by mohlo být to, že ve druhém případě (v Šalomounově době) se zpráva zmiňuje o skutečných hranicích území, které Izraelité obývali. Oblast mezi Vádím el-ʽAríš a vých. ramenem Nilu je v podstatě poušť a buš, takže toto vádí neboli říční údolí vhodně označovalo hranici území, které Izraelité skutečně osídlili. V prvním případě (u Davida) se však popis mohl týkat celé oblasti působení Izraele, území, které skutečně David ovládl, a toto území sahalo opravdu až k hranici Egypta.
Ještě před Davidem král Saul pronásledoval Amalekity až po Šur, „který je před Egyptem“ (1Sa 15:7), a o Šalomounově panství, které získal od Davida, je řečeno, že sahalo po „egyptskou hranici“. (1Kr 4:21) Ačkoli tedy území, na němž skutečně izraelské kmeny žily, sahalo jen k „říčnímu údolí Egypt“, nezdá se, že by to vylučovalo ztotožnění Šichoru s ‚ramenem Nilu‘ u Jozua 13:3 a s ‚řekou Egypt‘ v 1. Paralipomenon 13:5.
Slovo „Šichor“ se neobjevuje v 1. Mojžíšově 15:18, kde Jehova Abrahamovi zaslíbil zemi od „řeky Egypt až k velké řece, k řece Eufrat“. Také zde vzniká otázka, zda ‚řekou [tvar slova na·harʹ] Egypt‘ je míněna určitá část Nilu, nebo zda se jedná o „říční údolí [naʹchal] Egypt“ (Vádí el-ʽAríš). Odpověď by závisela na tom, zda Jehova zde popisoval skutečnou oblast, která byla rozdělena jako kmenové dědictví, nebo zda se zmiňoval o celé oblasti, nad kterou vládlo izraelské království v době, kdy bylo nejrozlehlejší. V prvním případě by tento text spíše platil na Vádí el-ʽAríš; ve druhém případě na Šichor. (Viz heslo EGYPT [ŘÍČNÍ ÚDOLÍ].)