Jsou v Bibli rozpory?

SPISOVATEL Henry Van Dyke kdysi napsal: „Zrozena na Středním východě a oděna středovýchodním stylem a symbolikou prochází Bible po cestách celého světa, který dobře zná, vstupuje do jednotlivých zemí a všude nachází své lidi. Naučila se mluvit k lidskému srdci stovkami jazyků. Děti s údivem a potěšením naslouchají jejím příběhům a moudří mužové o nich hloubají jako o alegoriích života. Ničemní a pyšní se třesou před jejími výstražnými slovy, ale k zraněným a kajícným mluví mateřským hlasem. . . Nikdo není chudý ani opuštěný, jestliže vlastní tento poklad.“

Bible se skutečně „naučila. . . mluvit. . . stovkami jazyků“. Nejméně jedna z jejích 66 knih byla přeložena do 1 970 jazyků. Milióny lidí považují Bibli za dar od Boha a čtou ji s potěšením a ke svému užitku. Jiní však říkají, že jsou v ní rozpory, a že tedy není spolehlivá. Co se ukazuje při pečlivém zkoumání?

Náš obrázek na obálce naznačuje, že Bůh používal k psaní Bible věrných mužů. A při pečlivém rozboru Bible se ukazuje, že ji psalo asi 40 mužů během šestnácti století. Byli to spisovatelé z povolání? Ne. Najdeme mezi nimi pastýře, rybáře, výběrčího daní, lékaře, výrobce stanů, kněze, proroka i krále. Ve svých spisech se často zmiňují o lidech a zvycích, které my ve dvacátém století neznáme. A pisatelé Bible vlastně ani sami vždy nerozuměli významu toho, co psali. (Daniel 12:8–10) Neměli bychom tedy být překvapeni, když se při čtení Bible setkáme s některými obtížnými otázkami.

Dají se takové obtíže vyřešit? Jsou v Bibli rozpory? Uveďme si některé příklady a uvidíme.

Jsou tyto otázky skutečně obtížné?

▪ Kde vzal Kain manželku? (1. Mojžíšova 4:17)

Někdo by si mohl myslet, že po zavraždění Abela zůstal na zemi pouze jeho bratr, který se provinil, a jejich rodiče, Adam s Evou. Adam a Eva však měli velkou rodinu. Podle 1. Mojžíšovy 5:3, 4 měl Adam syna, který se jmenoval Set. Zpráva dodává: „Adamových dnů potom, co se stal otcem Seta, bylo osm set let. Mezitím se stal otcem synů a dcer.“ Kain si tedy vzal za manželku svou sestru nebo snad jednu ze svých neteří. Lidstvo tehdy mělo tak blízko k lidské dokonalosti, že takové manželství s sebou patrně neneslo zdravotní rizika, jakými by byli ohroženi potomci z podobného spojení v dnešní době.

▪ Kdo prodal Josefa do Egypta?

1. Mojžíšova 37:27 říká, že se Josefovi bratři rozhodli prodat Josefa nějakým Išmaelitům. Ale další verš říká: „A kolem procházeli muži, midianští kupci. A tak [Josefovi bratři] vytáhli a vyzvedli Josefa z vodní jámy a potom Josefa prodali Išmaelitům za dvacet kousků stříbra. Ti Josefa přivedli nakonec do Egypta.“ Byl Josef prodán Išmaelitům, nebo Midianitům? Nuže, Midianité mohli být také označeni jako Išmaelité, s nimiž byli příbuzní prostřednictvím svého předka Abrahama. Nebo snad midianští kupci cestovali s išmaelitskou karavanou. V každém případě prodej uskutečnili Josefovi bratři a Josef jim mohl později říci: „Jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta.“ — 1. Mojžíšova 45:4.

▪ Kolik Izraelitů zahynulo za to, že měli nemravné styky s Moabitkami a věnovali se uctívání Baala z Peoru?

Čtvrtá Mojžíšova 25:9 říká: „A počet těch, kdo zemřeli metlou [od Boha za své ničemné chování], dosáhl dvaceti čtyř tisíc.“ Apoštol Pavel však řekl: „Ani nesmilněme, jako někteří z nich [Izraelitů v pustině] se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.“ (1. Korinťanům 10:8) Počet pobitých byl možná mezi 23 000 a 24 000, takže by odpovídala obě čísla. Čtvrtá kniha Mojžíšova však výslovně ukazuje, že „všechny představené lidu“, kteří se podíleli na tomto hříchu, pobili soudci. (4. Mojžíšova 25:4, 5) Těchto „představených“, kteří se provinili, mohlo být tisíc, takže připočteme-li 23 000, o nichž se zmínil Pavel, byl by celkový počet 24 000. Přímých obětí metly od Boha bylo zřejmě 23 000, ale Jehovovu metlu pocítilo všech 24 000, protože každý z nich zemřel na základě nepříznivého rozsudku, vyneseného Bohem. — 5. Mojžíšova 4:3.

▪ Agag byl současníkem izraelského krále Saula. Neodporuje tomu tedy daleko dřívější Balámova zmínka o jakémsi amalekitském panovníkovi toho jména?

Asi v roce 1473 př. n. l. Balám předpověděl, že izraelský král bude „vyšší než Agag“. (4. Mojžíšova 24:7) O Agagovi není žádná další zmínka až do vlády krále Saula (1117–1078 př. n. l.). (1. Samuelova 15:8) To však nebyl žádný rozpor, protože „agag“ mohl být královský titul podobně jako titul faraóna v Egyptě. Je také možné, že Agag bylo osobní jméno, kterého amalekitští panovníci užívali častěji.

▪ Kdo zapříčinil, že se David pustil do sčítání Izraelitů?

Druhá Samuelova 24:1 uvádí: „A Jehovův hněv se opět rozpálil proti Izraeli, když někdo podnítil Davida [nebo „když byl David podnícen“, poznámka pod čarou v Překladu nového světa Svatých písem — s odkazy, angl.] proti nim a řekl: ‚Jdi, spočítej Izrael a Judu.‘ “ Nebyl to však Jehova, kdo podnítil krále Davida k hříchu, protože 1. Paralipomenon 21:1 říká: „Satan [neboli ‚odpůrce‘, poznámka pod čarou] pak povstal proti Izraeli a podnítil Davida, aby sečetl Izrael.“ Bůh nebyl s Izraelity spokojen, a proto připustil, aby na ně Satan Ďábel uvedl hřích. Proto 2. Samuelova 24:1 vyznívá, jako by to učinil sám Bůh. Zajímavý je překlad Josepha B. Rotherhama: „Hněv Jahveho vzplanul proti Izraeli, takže dovolil, aby se David podnítil proti nim a řekl: Jdi a sečti Izrael a Judu.“

▪ Jak je možné uvést do souladu různá čísla ohledně Izraelitů a Judejců, uvedená při Davidově sčítání?

Ve 2. Samuelově 24:9 je uveden počet 800 000 Izraelitů a 500 000 Judejců, zatímco 1. Paralipomenon 21:5 uvádí, že izraelských bojovníků bylo 1 100 000 a judských 470 000. Pro královské vojsko bylo pravidelně povoláváno 288 000 vojáků, kteří byli rozděleni do 12 skupin po 24 000, přičemž během jednoho roku každá skupina sloužila po dobu jednoho měsíce. Dále dvanáct kmenových knížat mělo 12 000 sloužících, což tvoří celkový počet 300 000. Počet 1 100 000 uvedený v 1. Paralipomenon 21:5 zřejmě zahrnuje těchto 300 000, kteří již byli povoláni, zatímco 2. Samuelova 24:9 je nezahrnuje. (4. Mojžíšova 1:16; 5. Mojžíšova 1:15; 1. Paralipomenon 27:1–22) Pokud jde o Judu, ve 2. Samuelově 24:9 bylo zřejmě zahrnuto 30 000 mužů v hlídkové armádě umístěné na filištínských pomezích; ti však nebyli zahrnuti v počtu uvedeném v 1. Paralipomenon 21:5. (2. Samuelova 6:1) Vzpomeneme-li si, že 2. Samuelovu a 1. Paralipomenon psali dva muži z odlišných hledisek a s odlišnými záměry, můžeme počty snadno uvést do souladu.

▪ Kdo byl otcem Šealtiela?

Některé texty naznačují, že tělesným otcem Šealtiela byl Jekonjáš (král Jehojachin). (1. Paralipomenon 3:16–18; Matouš 1:12) Pisatel Evangelia Lukáš však označil Šealtiela jako „syna Neriho“. (Lukáš 3:27) Je zřejmé, že Neri dal Šealtielovi za manželku svou dceru. Hebrejci běžně uváděli zetě jako syna, především v rodopisných soupisech, a proto mohl Lukáš správně označit Šealtiela jako syna Neriho. Podobně Lukáš uvedl Josefa jako syna Heliho, který byl ve skutečnosti otcem Josefovy manželky, Marie. — Lukáš 3:23.

Jak uvést do souladu texty vztahující se na Ježíše

▪ Z kolika mužů vyhnal Ježíš Kristus démony, kteří se zmocnili velkého stáda vepřů?

Pisatel Evangelia Matouš se zmiňuje o dvou mužích, zatímco Marek a Lukáš uvádějí jen jednoho. (Matouš 8:28; Marek 5:2; Lukáš 8:27) Zdá se, že Marek a Lukáš obrátili pozornost jen na jednoho muže posedlého démony, protože Ježíš mluvil s ním a jeho případ více vynikl. Je možné, že se ten muž projevoval jako větší násilník nebo trpěl pod mocí démonů déle. Pak chtěl možná jen ten jeden muž doprovázet Ježíše. (Marek 5:18–20) V poněkud obdobné situaci mluvil Matouš o dvou slepcích, které Ježíš uzdravil, zatímco Marek a Lukáš se zmínili jen o jednom. (Matouš 20:29–34; Marek 10:46; Lukáš 18:35) V tom nebyl rozpor, protože takový muž byl nejméně jeden.

▪ Jaké barvy byl oděv, který měl Ježíš na sobě v den své smrti?

Podle Marka (15:17) a Jana (19:2) oblékli vojáci Ježíše do purpurového oděvu. Ale Matouš (27:28) jej označil jako „šarlatový plášť “, přičemž zdůraznil jeho červenou barvu. Purpur je každá barva, která se skládá z červené a modré, a Marek a Jan tedy souhlasí s tím, že plášť měl červené zbarvení. Odraz světla a pozadí mohly dodat oděvu různé odstíny a pisatelé Evangelií uvedli barvu, která se jevila jako nejsilnější buď jim samotným, nebo těm, od nichž získali informace. Nepatrné rozdíly poukazují na individuální přístup pisatelů a nasvědčují tomu, že mezi nimi nebyla žádná domluva.

▪ Kdo nesl Ježíšův mučednický kůl?

Jan (19:17) řekl: „Nesl si sám [Ježíš] mučednický kůl a vyšel k takzvanému Místu lebky, které se hebrejsky nazývá Golgotha.“ Ale Matouš (27:32), Marek (15:21) a Lukáš (23:26) říkají, že ‚když vycházeli, přinutili ke službě Šimona z Kyréné, aby nesl mučednický kůl‘. Ježíš nesl svůj mučednický kůl, jak uvedl Jan. Ve své souhrnné zprávě však Jan nedodal detail, že později byl ke službě přinucen Šimon, a ten nesl kůl. Zprávy Evangelií jsou tedy z tohoto hlediska v souladu.

▪ Jak zemřel Jidáš Iškariotský?

Matouš 27:5 uvádí, že se Jidáš oběsil, zatímco Skutky 1:18 říkají, že „spadl po hlavě, hlučně uprostřed praskl a všechna jeho střeva se vyvalila“. Zdá se, že Matouš pojednává o způsobu zamýšlené sebevraždy, zatímco ve Skutcích se popisují výsledky. Jidáš patrně uvázal provaz na větev stromu, dal si oprátku kolem krku a chtěl se oběsit skokem z útesu. Zdá se, že se přetrhl provaz nebo se zlomila větev stromu, takže se Jidáš prudce zřítil dolů a rozrazil se o skály pod sebou. Podle místopisu okolí Jeruzaléma je takový závěr odůvodněný.

Jak budete pohlížet na věci vy?

Setkáme-li se v Bibli se zdánlivými rozpory, je dobré si uvědomit, že lidé často říkají věci, které si zdánlivě odporují, ale je možné snadno je vysvětlit a pochopit. Obchodník může například někomu psát dopis a přitom jej diktuje své sekretářce. Na dotaz by odpověděl, že dopis poslal. Jeho sekretářka však dopis napsala na stroji a odeslala, a proto by mohla říci, že ho poslala ona. Podobně není žádným rozporem, jestliže Matouš (8:5) píše, že jakýsi důstojník přišel požádat Ježíše o laskavost, zatímco Lukáš (7:2, 3) napsal, že ten muž poslal své zástupce.

Předcházející příklady ukazují, že obtížné biblické otázky je možné objasnit. Je proto oprávněný důvod, abychom k Písmům přistupovali pozitivně. K takovému přístupu radí slova uvedená v jedné rodinné Bibli vydané roku 1876:

„Správný duch, s nímž bychom měli přistupovat k těmto potížím, je, abychom je odsunuli, pokud to je možné, a abychom se přidrželi pravdy a podřídili se jí, i když z ní nelze sejmout vše, co ji zahaluje. Měli bychom napodobovat příklad apoštolů. Když se někteří z učedníků urazili nad tím, co označili jako ‚tvrdou řeč‘, a opustili proto Krista, apoštolové umlčeli každou námitku slovy: ‚Pane, k komu půjdeme? Slova věčného života máš. A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.‘. . . Když pozorujeme, že jedna pravda je zdánlivě v rozporu s jinou pravdou, snažme se je uvést do souladu a takto sladěné je ukazovat všem.“ — Jan 6:60–69, Bible Kralická.

Zaujmete takový postoj? Doufáme, že po prozkoumání několika příkladů, z nichž je vidět soulad Písem, budete souhlasit se žalmistou, který řekl Bohu: „Podstata tvého slova je pravda.“ (Žalm 119:160) Svědkové Jehovovi tak pohlížejí na celou Bibli a s radostí vysvětlují, proč v ni věří. Proč byste si s nimi o této nesrovnatelné knize nepohovořili? Její povzbuzující poselství vás může plným právem naplnit pravou nadějí a štěstím.

[Obrázek na straně 7]

Zeptali jste se svědků Jehovových, proč věří Bibli?