Prohlubujme svou poslušnost, protože konec je blízko

„[Šilu] bude patřit poslušnost národů.“ (1. MOJŽÍŠOVA 49:10)

1. (a) Co v minulosti mimo jiné znamenalo poslouchat Jehovu? (b) Jak se o poslušnosti zmínil Jákob ve svém proroctví?

POSLOUCHAT Jehovu často znamenalo poslouchat i jeho zástupce — anděly, patriarchy, soudce, kněze, proroky a krále. O izraelských králích se dokonce říkalo, že sedí na Jehovově trůně. (1. Paralipomenon 29:23) Mnozí izraelští králové však Boha neposlouchali, čímž přivodili neštěstí jak sobě, tak svým poddaným. Své věrně oddané však Jehova neponechal bez naděje. Dal jim slib, že nastolí neporušitelného Krále, kterého budou spravedliví lidé rádi poslouchat. (Izajáš 9:6, 7) O tomto budoucím panovníkovi prorokoval umírající patriarcha Jákob. Řekl: „Žezlo se od Judy neodvrátí ani velitelská hůl z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Šilo; a jemu bude patřit poslušnost národů.“ (1. Mojžíšova 49:10)

2. Co znamená výraz „Šilo“ a nad kým bude „Šilo“ kralovat?

² Hebrejský výraz „Šilo“ znamená „ten, jehož to je“ nebo také „ten, komu to patří“. Dědictvím Šila mělo být nejen právo vládnout, což je symbolizováno žezlem, ale také právo uplatňovat velitelskou moc, což představuje velitelská hůl. Bude kralovat nejen nad potomky Jákoba, ale nad všemi ‚národy‘, a to je v souladu se slibem, který Jehova dal Abrahamovi: „Tvé semeno si vezme do vlastnictví bránu svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:17, 18) Když v roce 29 n.l. Jehova pomazal Ježíše Nazaretského svatým duchem, dal jasně najevo, kdo je tímto slíbeným ‚semenem‘. (Lukáš 3:21–23, 34; Galaťanům 3:16)

Ježíšovo první království

3. Jaké panství obdržel Ježíš, když vystoupil do nebe?

³ Ježíš nezačal vládnout nad národy hned potom, co vystoupil do nebe. (Žalm 110:1) Okamžitě však obdržel „království“, jehož poddanými byli ti, kdo Ježíše poslouchali. Apoštol Pavel o tomto království napsal: „[Bůh] osvobodil nás [duchem pomazané křesťany] z autority tmy a přenesl nás do království Syna své lásky.“ (Kolosanům 1:13) Tato slova se začala splňovat o Letnicích roku 33 n.l., kdy byl na Ježíšovy věrné následovníky vylit svatý duch. (Skutky 2:1–4; 1. Petra 2:9)

4. Jak Ježíšovi první učedníci dali najevo, že jsou poslušní, a jak je Ježíš označil?

⁴ Duchem pomazaní učedníci neboli „vyslanci, kteří zastupují Krista“ poslušně začali shromažďovat další lidi, kteří se v tomto království měli stát jejich ‚spoluobčany‘. (2. Korinťanům 5:20; Efezanům 2:19; Skutky 1:8) K tomu, aby získali schválení svého Krále Ježíše Krista, museli zůstat „vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1. Korinťanům 1:10) Skupina těchto duchem pomazaných křesťanů tvoří třídu ‚věrného a rozvážného otroka‘ neboli věrného správce. (Matouš 24:45; Lukáš 12:42)

Poslouchat Božího „správce“ přináší požehnání

5. Jak už ve starověku Jehova vyučoval svůj lid?

⁵ Jehova se vždy staral o to, aby jeho lid měl učitele. Například v době, kdy se Židé vrátili z Babylónu, byl vyučováním pověřen Ezra a několik dalších zkušených mužů. Tito muži Boží zákon nejen četli, ale také ho ‚objasňovali, vkládali do něj smysl a poskytovali porozumění‘. (Nehemjáš 8:8)

6, 7. Co to znamená, že třída otroka prostřednictvím vedoucího sboru poskytuje aktuální duchovní pokrm, a proč je vhodné, abychom se třídě otroka podřizovali?

⁶ Když v roce 49 n.l. vznikl spor ohledně obřízky, členové vedoucího sboru, kteří byli představiteli tehdejší třídy otroka, tuto záležitost zvážili, předložili ji Bohu v modlitbě, a potom na základě Písma dospěli ke konečnému usnesení. Nakonec napsali dopis, v němž své rozhodnutí oznámili sborům. Sbory se uvedenými pokyny poslušně řídily a Bůh jim za to bohatě žehnal. (Skutky 15:6–15, 22–29; 16:4, 5) Podobně i v dnešní době věrný otrok prostřednictvím svého vedoucího sboru vysvětluje řadu důležitých otázek, které se týkají například křesťanské neutrality, svatosti krve a zneužívání drog a tabáku. (Izajáš 2:4; Skutky 21:25; 2. Korinťanům 7:1) Jehova svým ctitelům žehná, protože se řídí jeho Slovem a poslouchají věrného otroka.

⁷ Tím, že se Boží lid podřizuje třídě otroka, projevuje také podřízenost svému Pánovi, Ježíši Kristu. Tato podřízenost je v dnešní době o to významnější, že Ježíšovi byla svěřena ještě větší autorita — jak předpověděl Jákob těsně před svou smrtí.

Šilo se stává právoplatným panovníkem nad zemí

8. Jak a kdy dostal Kristus větší autoritu?

⁸ Jákob ve svém proroctví předpověděl, že Šilo bude vyžadovat „poslušnost národů“. Je tedy jasné, že Kristovo panství má přesahovat rámec duchovního Izraele. Co to bude znamenat? Odpověď na tuto otázku dává Zjevení 11:15: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude kralovat navždy a stále.“ Z Bible se dozvídáme, že autoritu panovat nad národy Ježíš dostal na konci prorockých ‚sedmi časů‘ neboli ‚ustanovených časů národů‘ v roce 1914.a (Daniel 4:16, 17; Lukáš 21:24) V tom roce začala neviditelná ‚přítomnost‘ Ježíše Krista v úloze mesiášského Krále. Nastal čas, aby ‚podmaňoval uprostřed svých nepřátel‘. (Matouš 24:3; Žalm 110:2)

9. Co Ježíš udělal, když dostal královskou moc, a jaký nepřímý vliv to mělo na lidstvo a zejména na jeho učedníky?

⁹ Jakmile Ježíš dostal královskou moc, nejprve ‚svrhl na zem‘ toho, kdo byl přímo zosobněním neposlušnosti, totiž Satana, a také jeho démony. Tito ničemní duchové od té doby působí lidstvu nebývalé těžkosti, mimo jiné vytvářejí podmínky, v nichž je pro lidi velmi obtížné poslouchat Jehovu. (Zjevení 12:7–12; 2. Timoteovi 3:1–5) Hlavním terčem Satanových útoků jsou Jehovovi pomazaní, „kteří zachovávají Boží přikázání a mají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“, a také jejich spolupracovníci, kteří patří k ‚jiným ovcím‘. (Zjevení 12:17; Jan 10:16)

10. Splnění kterých biblických proroctví je zárukou toho, že Satanovy útoky proti pravým křesťanům nakonec selžou?

¹⁰ Satan je odsouzen k zániku. Je totiž ‚Pánův den‘, a proto nic nemůže Ježíšovi zabránit, aby „dokončil své vítězství“. (Zjevení 1:10; 6:2) Například dohlédne na to, aby byli zapečetěni zbývající ze 144 000 duchovních Izraelitů. Také ochrání „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:1–4, 9, 14–16) Na rozdíl od pomazaných křesťanů však členové velkého zástupu budou žít na zemi. Budou poslušnými poddanými Ježíše Krista. (Daniel 7:13, 14) Právě existence velkého zástupu je už v dnešní době jasným dokladem toho, že Šilo se skutečně stal Panovníkem nad ‚královstvím světa‘. (Zjevení 11:15)

Nyní je čas ‚poslouchat dobrou zprávu‘

11, 12. (a) Kdo přežije konec současného systému věcí? (b) Jaké rysy osobnosti se objevují u lidí, kteří se nechají ovlivnit ‚duchem světa‘?

¹¹ Každý, kdo chce žít věčně, se musí naučit jednat poslušně, protože Bible jasně říká, že ‚ti, kdo neznají Boha, a ti, kdo neposlouchají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši‘, nepřežijí Boží den pomsty. (2. Tesaloničanům 1:8) V dnešním světě však panuje zkaženost a duch vzpoury proti biblickým zákonům a zásadám. Jednat v souladu s dobrou zprávou je tedy velmi náročné.

¹² Duch vzpoury proti Bohu je v Bibli nazýván ‚duch světa‘. (1. Korinťanům 2:12) O tom, jak tento duch působí na lidi, psal v prvním století apoštol Pavel křesťanům v Efezu: „Kdysi [jste] chodili podle systému věcí tohoto světa, podle panovníka autority vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti. Ano, mezi nimi jsme se všichni kdysi chovali v souladu s touhami svého těla a činili jsme to, co chtělo tělo a myšlenky, a byli jsme přirozeně dětmi zloby stejně jako ostatní.“ (Efezanům 2:2, 3)

13. Jak mohou křesťané účinně odolávat duchu světa a jaký užitek to přináší?

¹³ Křesťané v Efezu se vymanili z vlivu ducha neposlušnosti a podřídili se Božímu duchu. Díky tomu začali přinášet mnoho dobrého ovoce tohoto ducha a stali se poslušnými Božími dětmi. (Galaťanům 5:22, 23) Podobně i dnes Boží duch — nejmocnější síla ve vesmíru — pomáhá milionům lidí, aby začali poslouchat Jehovu, a tak mohli získat „plnou jistotu naděje až do konce“. (Hebrejcům 6:11; Zecharjáš 4:6)

14. Jakým způsobem Ježíš ukázal, v čem konkrétně bude zkoušena poslušnost křesťanů žijících v posledních dnech?

¹⁴ Nezapomeňme, že nás mocně podporuje také Šilo. A ten společně se svým Otcem nikdy nedovolí, aby nepřátelé — ať už démoni, nebo lidé — zkoušeli naši poslušnost nad to, co můžeme snést. (1. Korinťanům 10:13) Ježíš nám chce v našem duchovním boji pomáhat, a proto se zmínil o řadě konkrétních problémů, s nimiž se budeme v těchto posledních dnech potýkat. Tyto zmínky jsou obsaženy v sedmi dopisech, které Ježíš předal ve vidění apoštolu Janovi. (Zjevení 1:10, 11) V těchto dopisech jsou důležité rady, které byly adresovány tehdejším křesťanům, ale dopisy se týkají především ‚Pánova dne‘, jenž začal v roce 1914. Věnujme tedy těmto poselstvím opravdu bedlivou pozornost.b

Vyhýbejte se lhostejnosti, nemravnosti a hmotařství

15. Proč je nebezpečné dostat se do stejné situace, v jaké byl sbor v Efezu, a jak lze tento problém řešit? (2. Petra 1:5–8)

¹⁵ Svůj první dopis Ježíš adresoval sboru v Efezu. Nejdříve tento sbor pochválil za vytrvalost a potom řekl: „Zazlívám ti však, že jsi opustil lásku, kterou jsi měl zprvu.“ (Zjevení 2:1–4) I dnes je možné, že někteří kdysi horliví křesťané ztratí svou někdejší vřelou lásku k Bohu. V takové situaci se člověku může stát, že jeho vztah k Bohu zeslábne, a proto je nutné věnovat tomu okamžitou pozornost. Jak člověk může znovu získat svou někdejší lásku? Tím, že bude pravidelně studovat Bibli, chodit na shromáždění, modlit se a rozjímat. (1. Jana 5:3) Samozřejmě je nutné vyvinout ‚opravdové úsilí‘, ale vyplatí se to. (2. Petra 1:5–8) Pokud tedy zjistíme, že naše láska ochladla, snažme se co nejdříve situaci napravit. Řiďme se Ježíšovými slovy: „Vzpomeň [si], od čeho jsi odpadl, a čiň pokání a konej dřívější skutky.“ (Zjevení 2:5)

16. Jaký vliv ohrožoval duchovní stav křesťanů v Pergamu a v Thyatiře a proč se Ježíšova slova týkají i nás?

¹⁶ Křesťané v Pergamu a Thyatiře byli pochváleni za svou ryzost, vytrvalost a horlivost. (Zjevení 2:12, 13, 18, 19) Byli však ovlivňováni lidmi, v jejichž jednání se projevoval duch Baláma a Jezábel, kteří zkazili starověký Izrael tím, že ho zlákali k sexuální nemravnosti a uctívání Baala. (4. Mojžíšova 31:16; 1. Královská 16:30, 31; Zjevení 2:14, 16, 20–23) A jaká je situace dnes, v „Pánově dnu“? Působí podobné škodlivé vlivy i na nás? Ano, vždyť ve většině případů, kdy je někomu odňata pospolitost s Božím lidem, k tomu dojde právě kvůli nemravnosti. Je proto velmi důležité, abychom ve sboru ani mimo sbor nepěstovali společenství s lidmi, kteří by na nás mohli mít v mravním ohledu špatný vliv. (1. Korinťanům 5:9–11; 15:33) Ti, kdo chtějí být poslušnými poddanými Šila, se také vyhýbají pochybné zábavě a pornografii na internetu i v časopisech. (Amos 5:15; Matouš 5:28, 29)

17. Jaký rozdíl byl mezi tím, jak se na sebe dívali křesťané v Sardech a v Laodiceji, a tím, jak jejich duchovní stav viděl Ježíš?

¹⁷ Ze sboru v Sardech bylo pochváleno jen několik jednotlivců. Tento sbor měl „jméno“ neboli budil zdání, že je živý, ale ve skutečnosti v něm panovala taková duchovní lhostejnost, že ho Ježíš považoval za „mrtvý“. Křesťané v tomto sboru zdánlivě jednali v souladu s dobrou zprávou, ale skutečnost byla jiná. Ježíšova slova byla opravdu výstižná. (Zjevení 3:1–3) V podobném stavu byl i sbor v Laodiceji. Vychloubal se tím, že je „bohatý“, ale v Kristových očích byl „bídný a politováníhodný a chudý a slepý a nahý“. (Zjevení 3:14–17)

18. Co musíme dělat, aby nás Bůh nepovažoval za duchovně vlažné?

¹⁸ I dnes někteří křesťané jednají způsobem, z něhož je patrný podobný druh neposlušnosti. Možná se nechali ovlivnit duchem světa, takže ztratili pocit naléhavosti. V duchovním ohledu začali být vlažní, a proto jim biblické studium, modlitba, křesťanská shromáždění a služba už nepřipadají tak důležité. (2. Petra 3:3, 4, 11, 12) Tito křesťané by se měli řídit Kristovou radou a usilovat o duchovní bohatství — ‚koupit si [od Krista] zlato přečištěné ohněm‘. (Zjevení 3:18) Ti, kdo mají skutečné bohatství, jsou ‚bohatí ve znamenitých skutcích, štědří a pohotoví dělit se‘. Když o toto opravdu vzácné jmění usilujeme, ‚bezpečně si jako poklad chováme znamenitý základ pro budoucnost, abychom se pevně chopili skutečného života‘. (1. Timoteovi 6:17–19)

Pochvala za poslušnost

19. Za co Ježíš chválil křesťany ve Smyrně a ve Filadelfii a k čemu je nabádal?

¹⁹ Vynikající příklad poslušnosti nám poskytuje sbor ve Smyrně a ve Filadelfii. Dopisy, které jim adresoval Ježíš, neobsahují žádné pokárání. Sboru ve Smyrně Ježíš řekl: „Znám tvé soužení a chudobu — ale jsi bohatý.“ (Zjevení 2:9) Naproti tomu křesťané v Laodiceji, kteří se vychloubali světským bohatstvím, byli ve skutečnosti politováníhodní. Ďábel samozřejmě nemá radost, když vidí, že jsou tu lidé, kteří zůstávají věrní a poslouchají Krista. Proto Ježíš řekl: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, Ďábel bude stále uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se jako věrný až do smrti a já ti dám korunu života.“ (Zjevení 2:10) Podobně Ježíš chválil křesťany ve Filadelfii: „Dodržel [jsi] mé slovo [poslouchal jsi mě] a neprokázal ses jako falešný vůči mému jménu. Přicházím rychle. Dál se pevně drž toho, co máš, aby ti nikdo nevzal korunu.“ (Zjevení 3:8, 11)

20. Jak a za jakých okolností miliony křesťanů v dnešní době dávají najevo, že se řídí Ježíšovými slovy?

²⁰ V „Pánově dnu“, který začal v roce 1914, se věrný ostatek a miliony jiných ovcí řídí Ježíšovými slovy, a proto horlivě vykonávají kazatelskou službu a zůstávají ryzí. Stejně jako křesťané v prvním století, i někteří jejich bratři v dnešní době trpěli za to, že poslouchali Krista — dokonce se kvůli tomu dostali do vězení a koncentračních táborů. Jiní odolávají vlivu chamtivé společnosti a v souladu s Ježíšovými slovy si zachovávají ‚prosté oko‘. (Matouš 6:22, 23) Za všech okolností a ať jsou kdekoli, praví křesťané poslouchají Jehovu, a tak stále rozradostňují jeho srdce. (Přísloví 27:11)

21. (a) Jaký úkol bude třída otroka nadále plnit? (b) Jak můžeme dávat najevo, že opravdu chceme poslouchat Šila?

²¹ „Věrný a rozvážný otrok“ je i dnes — v době, kdy se přibližuje velké soužení — rozhodnut, že se nedopustí kompromisu a bude stále poslouchat svého Pána, Krista. Dále bude připravovat aktuální duchovní pokrm pro Boží domácnost. Važme si tedy Jehovovy obdivuhodné teokratické organizace a všeho, co jejím prostřednictvím dostáváme. Projevíme tak podřízenost Šilu, jenž všem svým poddaným, kteří jsou poslušní, dá za odměnu věčný život. (Matouš 24:45–47; 25:40; Jan 5:22–24)

[Poznámky pod čarou]

Vzpomínáš si?

• Jakou úlohu měl podle proroctví umírajícího Jákoba vykonávat Ježíš?

• Jak dáváme najevo, že uznáváme Ježíše v postavení Šila, a jakému duchu se musíme vyhýbat?

• Jaké prospěšné rady pro dnešní dobu jsou obsaženy ve Zjevení, v dopisech sedmi sborům?

• V čem můžeme napodobovat křesťany ve starověké Smyrně a Filadelfii?

[Obrázky na straně 18]

Jehova žehná svému lidu za to, že poslouchá věrného „správce“

[Obrázek na straně 19]

Kvůli působení Satana není snadné poslouchat Boha

[Obrázky na straně 21]

Pevný vztah k Bohu nám pomůže, abychom ho vždy dokázali poslechnout