Když Jákob ležel na smrtelné posteli, byl Isachar šestým z dvanácti synů, kteří obdrželi od svého otce požehnání: „Isachar je osel se silnými kostmi, který uléhá mezi dvěma sedlovými brašnami. A uvidí, že místo odpočinku je dobré a že země je příjemná; a skloní své rameno, aby nosil břemena, a bude podroben otrocké nucené práci.“ (1Mo 49:14, 15) V tomto požehnání Jákob vyjádřil některé Isacharovy osobité vlastnosti a některé okolnosti jeho osobního života, ale stejně jako u požehnání uděleného Isacharovým bratrům, Jákob také předpověděl budoucí charakteristické rysy a chování celého kmene, jež budou „v konečné části dnů“ projevovat Isacharovi potomci. (1Mo 49:1)

Přirovnání Jákobova syna Isachara k ‚oslu se silnými kostmi‘ se zřejmě vztahuje na určitou vlastnost, kterou projevoval nejen Isachar, ale i kmen, jenž z něho vzešel. (1Mo 49:14, 15) Země, která mu byla přidělena, byla skutečně „příjemná“ — byla to úrodná část Palestiny, vhodná pro zemědělství. Zdá se, že Isachar dobře přijal tvrdou lopotu, kterou taková práce představovala. Ochota je vyjádřena tím, že „skloní své rameno, aby nosil břemena“. Ačkoli tento kmen nijak zvlášť nevynikal, zjevně mohl být pochválen za to, že přijal svůj díl odpovědnosti.