RATOLEST, VÝHONEK

Ratolest nebo větev je menší část většího celku, která se od něho odděluje, například část stromu, vodního toku nebo rodiny. V Bibli je použito několik hebrejských a řeckých slov, která jsou překládána různým způsobem — jako „ratolest“, „výhonek“, „větévka“, „letorost“, „odnož“, „větev“, „vějířovitý list“, „proutek“ a „vrcholek stromu“. Ratolesti stromů hrály v Izraeli určitou úlohu při uctívání. V době Svátku chýší, který Izraelité slavili v sedmém měsíci — etanimu neboli tišri —, si z ratolestí palem, olivovníků, myrt a topolů stavěli chýše, v nichž po dobu svátku bydleli. (3Mo 23:40; Ne 8:15)

Když Ježíš vstoupil 9. nisanu roku 33 n. l. do Jeruzaléma, zástup lidí, kteří tam přišli na Pasach a na Svátek nekvašených chlebů, ho vítal máváním palmovými ratolestmi a zdravili ho jako izraelského krále. (Jan 12:12, 13) Podobně Jan ve svém vidění popsaném v 7. kapitole Zjevení viděl „velký zástup“ lidí, jak mávají palmovými ratolestmi, když svou záchranu přičítají Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi. (Zj 7:9, 10)

Obrazné použití. Ježíš vyrostl v malém městečku zvaném Nazaret, což pravděpodobně znamená „město-výhonek“. Apoštol Matouš upozornil, že Ježíš měl být nazýván Nazaretský (zřejmě z heb. neʹcer, výhonek), aby se splnilo proroctví, a poukázal na proroctví z Izajáše 11:1. (Mt 2:23)

Apoštol Pavel přirovnává sbor složený ze Židů, kteří přirozeně přicházeli v úvahu pro nebeské Království, k olivovníku, z jehož kmene vyrůstal určitý počet ratolestí. Ratolesti planého olivovníku (lidé z národů, pohané) byly naroubovány, aby nahradily přirozené ratolesti (Židy), které byly „vylomeny“, protože jen málo z nich přijalo Krista a většina odpadla. Tohoto Bohem ustanoveného počtu má tedy být plně dosaženo tak, že se nakonec bude skládat ze Židů a z pohanů. (Ří 11:17–24)

Slovo „odnož“ neboli „větev“ a jiná výše uvedená příbuzná slova jsou v Písmu používána k označení syna nebo potomka. Když Jákob žehnal svým synům, nazýval Josefa ‚odnoží‘ (heb. ben, „syn“). (1Mo 49:22, Rbi8, ppč) Zničením, které nenechá kořen ani větev, je symbolizováno vyhlazení celé rodiny či všech z určitého rodu, nebo naprosté zničení bez jakékoli naděje na obnovu. (Mal 4:1; srovnej Iz 5:24; Oz 9:16.)

Ježíš Kristus je v Hebrejských písmech prorocky označen jako Jehovův sluha „Výhonek“ (NS, EP) nebo „Ratolest“ (He). (Ze 3:8) V Zecharjášovi 6:12, 13 je zapsáno, že „muž, jehož jméno je Výhonek“, vystaví Jehovův chrám a usedne jako kněz na svém trůnu. To se nemůže vztahovat na nikoho jiného než na Ježíše Krista, protože v Božím uspořádání by jedině on mohl zastávat úřad Krále i Kněze. Ježíš Kristus je „spravedlivý výhonek“, který podle slibu měl být vzbuzen Davidovi. Tento „výhonek“ bude vykonávat spravedlnost a právo. (Jer 23:5; 33:15; srovnej Iz 53:2; Zj 22:16.) Také je nazýván proutkem a výhonkem Jišaie, Davidova otce. (Iz 11:1)

Konec dynastie babylónských králů byl znázorněn přirovnáním k ‚výhonku vzbuzujícímu odpor‘, který byl odhozen a nezasluhuje si žádné pohřební místo. (Iz 14:19)

Slova jako „výhonek“, „větev“ apod. jsou používána při popisování blahobytu, vzrůstu a požehnání od Jehovy, Stvořitele, který stejně tak působí bujný růst rostlin a stromů v zahradách. (Iz 4:2; 60:21, 22; Job 29:19) Jehova slíbil, že „spravedliví budou vzkvétat právě jako listí [„ratolest“, KB; „list zelený“, ČB-Hč]“. (Př 11:28)