CHAVILA
[[území] písku].
1. Země, kterou ‚obtékala‘ řeka Pišon — jedna ze čtyř řek, do nichž se větvila řeka vycházející z Edenu. Chavila je také označena jako země, kde bylo kvalitní zlato, klejopryskyřice a onyx. (1Mo 2:10–12) Kudy řeka Pišon tekla, již nelze zjistit, a tak neznáme ani polohu Chavily. (Viz heslo PIŠON.) Podle některých znalců je popis jejího nerostného bohatství typický pro Arábii, a na základě toho se domnívají, že jde o část Arábie. Bible se o této zemi zmiňuje jako o ‚celé zemi Chavila‘, a proto J. Simons soudí, že termín „Chavila“ může označovat celý Arabský poloostrov, ačkoli je těžké si představit, že by řeka Pišon mohla takové území ‚obtékat‘. (The Geographical and Topographical Texts of the Old Testament, Leiden, 1959, s. 40, 41)
2. Podle 1. Mojžíšovy 25:18 Išmaelité „stanovali od Chavily blízko Šuru, který je před Egyptem, až k Asýrii“. To by znamenalo, že Chavila, nebo alespoň její část, zasahovala buď úplně, nebo téměř až k Sinajskému poloostrovu, kde se pravděpodobně nacházela pustina Šur. (Viz heslo ŠUR.) Z tohoto textu jasně vyplývá, že kočovní Išmaelité cestovali ze Sinajského poloostrova přes sev. Arábii do Mezopotámie. Také to, že král Saul srážel Amalekity „od Chavily až po Šur, který je před Egyptem“ (1Sa 15:7), ukazuje, že výraz „od Chavily“ se zřejmě vztahuje na část Arabského poloostrova, pravděpodobně na jeho sz. cíp. Ten představoval jednu hranici území, ve kterém Amalekité přebývali, a pustina Šur na Sinajském poloostrově byla hranicí druhou. The Interpreter’s Dictionary of the Bible to popisuje jako území „od pouštního vnitrozemí v Nadždu v sev. Arábii až po oblast sev. od nynějšího Suezu v Egyptě“. (G. A. Buttrick, ed., 1962, sv. 1, s. 101) Zdá se tedy, že Chavila zabírala sz. část Arabského poloostrova, a snad ještě větší území.
3. Syn Chamova syna Kuše. (1Mo 10:6, 7) Mnozí učenci chápou jméno v tomto textu také jako označení území. Je dobře možné, že jménem Chavila se začalo nazývat území, které osídlili potomci tohoto Kušova syna. Zdá se, že většina Kušových potomků po zmatení jazyků v Bábelu migrovala do Afriky a Arábie (1Mo 11:9), a proto se všeobecně soudí, že potomci Kušity Chavily obývali oblast, kterou starověké sabejské nápisy označují jako Haulan. Toto území leží při jz. pobřeží Arábie sev. od dnešního Jemenu. Někteří znalci se dále domnívají, že příslušníci tohoto kmene časem překročili Rudé moře a dostali se do Afriky, do míst nyní známých jako Džibutsko a Somálsko, a že starověké jméno Chavila se zřejmě dochovalo ve jméně Aualis. (A Dictionary of the Bible, J. A. Hastings, ed., 1903, sv. II, s. 311) Stejně možné je, že stěhování nastalo obráceně, z Afriky do Arábie. Průliv v Rudém moři nazývaný Bab el-Mandeb, který odděluje Arábii od Džibutska v Africe, je široký pouze 30 km.
4. Joktanův syn a potomek Sema a Arpakšada. (1Mo 10:22–29) Jména některých dalších Joktanových synů, jako napříkad Chacarmaveta a Ofira, mají nepochybně souvislost s oblastmi v již. Arábii. Proto se zdá pravděpodobné, že se semitský Chavila a jeho potomci usadili v Arábii, ale ne nutně na jihu. Existuje názor, že obývali oblast, kde žil také Kušita Chavila; ale pouhá shoda jmen stěží může být základem pro závěr, že přes etnické rozdíly oba zamířili do stejné oblasti. Neexistují jednoznačné důkazy o tom, že v oblasti v jz. Arábii známé jako Haulan (zmíněné v č. 3) žil Kušita Chavila, a tak by se zdálo možné připustit, že Haulan byl obýván naopak Semitou Chavilou. Ale spojitost Haulanu s Afrikou a to, že sousedil s Etiopií (zemí Kuš), nasvědčuje spíše tomu, že v ní žil Kušita Chavila. Proto se zdá pravděpodobné, že Šemův potomek Chavila obýval území ležící více na S od Arábie a snad se podle něho jmenovala země, o které se mluvilo v č. 1.