Proto se inteligentní člověk neměl pozastavovat nad tím, že Jehova stanovil měřítka pro lidské chování a pro vztahy člověka k jeho Stvořiteli. Jehovovo vynikající dílo bylo pro Adama příkladem, jímž se měl řídit při obdělávání Edenu a péči o něj. (1Mo 2:15; 1:31) Adam také poznal Boží měřítko pro manželství, měřítko, které určovalo, že manželství má být monogamní, a určovalo také vztahy v rodině. (1Mo 2:24) Mimořádně bylo zdůrazněno životně důležité měřítko vztahující se na poslušnost Božích pokynů. Adam byl dokonalým člověkem, a proto mu Jehova stanovil jako měřítko dokonalou poslušnost. Svému pozemskému synovi dal Jehova příležitost projevit lásku a oddanost poslušností Jeho příkazu, aby nejedl z jednoho z mnoha ovocných stromů v Edenu. (1Mo 2:16, 17) Příkaz byl jednoduchý, neboť poměry, v nichž Adam žil, byly také jednoduché — nebylo v nich nic ze spletitých a neuspořádaných okolností, které od té doby vznikly. Moudrost, kterou Jehova projevil touto jednoduchou zkouškou, zdůraznil asi o 4 000 let později Ježíš Kristus, když řekl: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ (Lk 16:10)

Adam a Eva si vzali z ovoce ‚stromu poznání dobrého a špatného‘ a tím dali najevo svou vzpouru. Stvořitel, Svrchovaný Panovník, jednal plně podle svého práva, když vydal zákon týkající se tohoto stromu; Adam totiž neměl svrchované postavení, ale byl stvořeným člověkem, a proto měl určitá omezení a bylo potřeba, aby si této skutečnosti byl vědom. V zájmu všeobecného pokoje a souladu bylo nutné, aby všichni rozumem obdaření tvorové uznávali a podporovali svrchovanost Stvořitele. Uznání této skutečnosti měl dát Adam najevo tím, že nebude jíst ovoce z onoho stromu. Jako budoucí otec lidí, kteří měli naplnit zemi, měl dokázat, že i v té nejmenší věci je poslušný a věrně oddaný. Šlo o tuto zásadu: „Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i v mnohém, a kdo je nespravedlivý v nejmenším, je nespravedlivý i v mnohém.“ (Lk 16:10) Adam byl schopen dokázat takovou dokonalou poslušnost. Je zřejmé, že v samotném ovoci tohoto stromu nebylo nic špatného. (Zakázanou věcí nebyly pohlavní styky, protože Bůh této dvojici přikázal, aby ‚naplnila zemi‘. [1Mo 1:28] Bible říká, že to bylo ovoce skutečného stromu.) Co tento strom představoval, je výstižně vyjádřeno v Jeruzalémské bibli (1994) v poznámce pod čarou k 1. Mojžíšově 2:17:

„Toto poznání je výsada, kterou si vyhrazuje Bůh a které se člověk neoprávněně zmocní hříchem, 3 5, 22. Není to tedy vševědoucnost, tu padlý člověk nemá, ani mravní rozlišování, to měl už člověk nevinný a Bůh je svému rozumnému tvoru nemůže odpírat. Je to schopnost sám rozhodovat, co je dobré a co zlé, a jednat podle toho, znamená to, že se člověk domáhá mravní autonomie a tím popírá svůj stav tvora, Iz 5 20. Prvotní hřích byl útok na Boží svrchovanost, proviněním tu byla pýcha.“