Naše jedinečná sluneční soustava — Kde se tu vzala?

DÍKY mnoha vzájemně propojeným činitelům je naše poloha ve vesmíru jedinečná. Naše sluneční soustava se nachází mezi dvěma spirálními rameny Mléčné dráhy — v oblasti, kde je relativně málo hvězd. Téměř všechny hvězdy, které můžeme v noci pozorovat, jsou od nás tak daleko, že je i za pomoci těch největších teleskopů vidíme jen jako pouhé světelné body. Má to nějaký význam?

Pokud by se naše sluneční soustava nacházela blíž středu Mléčné dráhy, pocítili bychom škodlivé účinky husté koncentrace hvězd, které by nás obklopovaly. Například tvar oběžné dráhy Země by se pravděpodobně výrazně změnil, což by dramaticky ovlivnilo život lidstva. Zdá se však, že naše sluneční soustava má v Galaxii přesně tu správnou polohu, aby k tomu nedošlo. Navíc její umístění je takové, že nám nehrozí ani další nebezpečí — například přehřátí, jež by bylo nevyhnutelné, kdyby naše sluneční soustava procházela mračny plynu. Díky této jedinečné poloze také nejsme vystaveni explozím supernov ani dalším zdrojům smrtícího záření.

Slunce je přesně ten typ hvězdy, který ideálně vyhovuje našim potřebám. Hoří stabilně, má dlouhou životnost a není ani příliš velké, ani příliš žhavé. Drtivá většina hvězd v naší Galaxii je daleko menší než naše Slunce a nevydávají ani ten správný druh záření, ani to správné množství tepla, které jsou nezbytné k tomu, aby na nějaké planetě podobné naší Zemi mohl existovat život. Většina hvězd je navíc gravitačně svázána s jednou nebo více dalšími hvězdami a navzájem kolem sebe obíhají. Naše Slunce je naproti tomu nezávislé. Existuje totiž jen malá pravděpodobnost, že by naše sluneční soustava zůstala stabilní, kdybychom museli zápasit s gravitačními účinky dvou nebo ještě více sluncí.

Dalším faktorem, díky němuž je naše sluneční soustava jedinečná, je existence a poloha vnějších obřích planet. Ty mají totiž v podstatě kruhové oběžné dráhy, a tak z gravitačního hlediska nepředstavují pro vnitřní terestrické planety žádné nebezpečí.a Místo toho plní určitou ochrannou funkci, protože pohlcují a odklánějí nebezpečné vesmírné objekty. „Asteroidy a komety na nás sice dopadají, ale ne přespříliš. A je tomu tak právě díky existenci obřích plynných planet, k nimž patří například Jupiter a které nám kryjí záda,“ vysvětlují vědci Peter D. Ward a Donald Brownlee ve své knize Rare Earth—Why Complex Life Is Uncommon in the Universe (Výjimečná Země — Proč jsou vyšší formy života ve vesmíru neobvyklé). Byly objeveny i jiné solární systémy s obřími planetami. Ale většina těchto obrů obíhá po takových drahách, které by pro menší planetu podobnou naší Zemi představovaly nebezpečí.

Jakou roli hraje Měsíc

Už od nepaměti vyvolává náš Měsíc v lidech úžas. Nechali se jím inspirovat básníci i hudebníci. Například jeden starověký hebrejský básník popisuje Měsíc jako ‚pevně založený na neurčitý čas‘ a označuje ho za ‚věrného svědka na obloze ‘. (Žalm 89:37)

Jedním z důležitých způsobů, jímž Měsíc ovlivňuje život na Zemi, je to, že svou gravitací způsobuje příliv a odliv. Obecně panuje názor, že slapové jevy jsou jednou ze základních příčin existence oceánských proudů, které zase zcela zásadně ovlivňují zemské klima.

Měsíc však plní ještě další důležitou funkci. Svou gravitací totiž stabilizuje náklon zemské osy vzhledem k rovině oběžné dráhy Země kolem Slunce. Podle vědeckého časopisu Nature by bez Měsíce sklon zemské osy v dlouhých časových intervalech kolísal od „téměř 0 [stupňů] až po 85 [stupňů]“. Představte si, co by se dělo, kdyby zemská osa nakloněná nebyla! V takovém případě bychom neznali příjemné změny ročních období a trpěli bychom nedostatkem vláhy z dešťů. Díky sklonu zemské osy rovněž teploty na Zemi nedosahují extrémních hodnot, v nichž by život mohl existovat jen stěží. Astronom Jacques Laskar vyvozuje ze zmíněných faktů následující závěr: „Za současné stabilní klima vděčíme jedné prazvláštní skutečnosti: totiž existenci Měsíce.“ Aby však Měsíc mohl plnit svou stabilizační funkci, musí být dostatečně velký — to znamená v poměru k Zemi větší, než jsou vzhledem ke svým planetám měsíce obřích planet.

Další funkci našeho vesmírného souputníka vystihl pisatel starověké biblické knihy Genesis. Ten poznamenal, že Měsíc slouží jako zdroj světla v noci. (1. Mojžíšova 1:16)

Náhoda, nebo záměr?

Jak by si měl člověk vysvětlovat takovou pozoruhodnou souhru nejrůznějších okolností, díky nimž je život na zemi nejen možný, ale také příjemný? Nabízejí se pouze dvě odpovědi. První z nich je ta, že všechny tyto skutečnosti jsou pouze výsledkem slepé náhody. Druhou z nich je, že v tom všem se zračí nějaký inteligentní záměr.

Už před několika tisíci lety bylo ve Svatém Písmu uvedeno, že náš vesmír byl naplánován a zkonstruován Stvořitelem — Všemohoucím Bohem. Pokud je to tak, pak to znamená, že podmínky v naší sluneční soustavě nejsou výsledkem slepé náhody, ale promyšleného plánu. Stvořitel nás o tom, dá-li se to tak říct, písemně informoval. Zanechal nám zprávu o krocích, které podnikl, aby na Zemi mohl existovat život. Možná vás překvapí, že i když je tato zpráva stará už nějakých 3 500 let, přesto události, které jsou v ní popsány a které se týkají vzniku vesmíru a života, v zásadě odpovídají tomu, co v tomto směru zjistili vědci. Zmíněná zpráva se nachází v První knize Mojžíšově, jinak zvané též Genesis. Uvažujme nyní o tom, co se tam říká.

Zpráva o stvoření uvedená v knize Genesis

„Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1) Úvodní slova Bible se vztahují nejen na stvoření naší sluneční soustavy, včetně naší planety, ale i na vznik těch nespočetných hvězd v miliardách galaxií, které tvoří náš vesmír. Podle biblické zprávy byl povrch naší Země kdysi ‚beztvarý a pustý‘. Nebyly zde žádné kontinenty ani úrodná půda. Následující slova v biblické zprávě však upozorňují na skutečnost, která je podle vědců tím nejdůležitějším požadavkem pro planetu umožňující existenci života — totiž na dostatek vody. Bible uvádí, že Boží duch ‚se pohyboval sem a tam nad povrchem vod‘. (1. Mojžíšova 1:2)

Má-li povrchová voda zůstat v kapalném stavu, planeta musí být ve správné vzdálenosti od Slunce. „Mars je příliš chladný, Venuše zas příliš horká, ale Země je právě tak akorát,“ vysvětluje odborník na planety Andrew Ingersoll. Navíc pokud má někde růst vegetace, musí tam být dostatek světla. A není bez zajímavosti, že jedním z prvních stvořitelských počinů Boha bylo podle biblické zprávy to, že sluneční světlo začalo pronikat temnými mraky vodních par, které obklopovaly oceán, podobně jako ‚plena‘ obepíná dítě. (Job 38:4, 9; 1. Mojžíšova 1:3–5)

V dalších verších 1. Mojžíšovy čteme, že Stvořitel udělal to, co Bible označuje jako „prostor“. (1. Mojžíšova 1:6–8) Ten je vyplněn plyny tvořícími zemskou atmosféru.

Bible dál vysvětluje, že beztvarý povrch země Bůh přeměnil, a vytvořil souš. (1. Mojžíšova 1:9, 10) Zjevně způsobil, aby se zemská kůra zprohýbala a začala se pohybovat. Následkem toho se vytvořily hluboké propadliny a z oceánu vystoupily kontinenty. (Žalm 104:6–8)

V blíže neurčené době v dějinách Země Bůh vytvořil v oceánech mikroskopické řasy. S využitím sluneční energie začaly tyto jednobuněčné organismy množící se samoplozením přeměňovat oxid uhličitý na potravu, přičemž produktem této přeměny byl kyslík uvolňovaný do atmosféry. Tento podivuhodný proces byl urychlen ve třetím stvořitelském období stvořením vegetace, která postupem času pokryla pevninu. Tak se množství kyslíku v atmosféře zvyšovalo, čímž vznikly podmínky vhodné k tomu, aby člověk i zvířata mohli dýchat a díky tomu přežít. (1. Mojžíšova 1:11, 12)

Aby země byla úrodná, Stvořitel způsobil vznik nejrůznějších mikroorganismů žijících v půdě. (Jeremjáš 51:15) Tito drobouncí tvorové rozkládají mrtvou hmotu a recyklují prvky, které rostliny potřebují k životu. Určité druhy půdních bakterií vstřebávají ze vzduchu dusík a tento základní stavební prvek pak poskytují rostlinám, takže ty mohou růst. Je téměř neuvěřitelné, že hrst úrodné půdy může obsahovat až šest miliard mikroorganismů.

V 1. Mojžíšově 1:14–19 se mluví o tom, že Slunce, Měsíc a hvězdy byly vytvořeny ve čtvrtém stvořitelském období. Na první pohled se to může zdát v rozporu s předcházejícím výrokem Bible. Nesmíme však zapomenout na to, že Mojžíš, pisatel knihy Genesis, zaznamenal zprávu o stvoření z pohledu pozemského pozorovatele — pokud by samozřejmě v té době nějaký existoval. Je tedy zjevné, že Slunce, Měsíc a hvězdy se v té době staly skrze zemskou atmosféru viditelnými.

Zpráva v knize Genesis také řadí vznik mořských živočichů do pátého stvořitelského období, zatímco vznik suchozemských tvorů a člověka klade do období šestého. (1. Mojžíšova 1:20–31)

Země byla utvořena tak, aby život na ní byl příjemný

Nezdá se vám, že podmínky na Zemi, jak je popisuje zpráva v knize Genesis, byly vytvořeny tak, aby život byl příjemný? Už se vám někdy stalo, že jste se probudili do prosluněného rána, nadechli se čerstvého vzduchu, a byli jste rádi, že žijete? Možná jste se prošli po zahradě a nechali se okouzlovat krásou a vůní květin. Nebo jste se možná procházeli v ovocném sadu a přitom si utrhli nějaké lahodné ovoce. Takové příjemné zážitky by pro nás byly něčím neznámým, kdyby: 1. na Zemi nebyl dostatek vody; 2. kdyby na naši planetu nedopadalo ze Slunce to správné množství tepla a světla; 3. kdyby naše atmosféra nebyla tvořena těmi správnými plyny namíchanými v přesném vzájemném poměru a 4. kdyby zde nebyla úrodná půda.

Všechny tyto podmínky — které nejsou splněny ani na Marsu, ani na Venuši, ani na žádné jiné planetě naší sluneční soustavy — nejsou pouhým výsledkem slepé náhody. Tyto parametry byly přesně nastaveny a jemně vyladěny tak, aby život na Zemi byl příjemný. V dalším článku uvidíme, že Bible jasně poukazuje na Stvořitelův záměr, aby naše překrásná planeta existovala navždy.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

„Kdybych byl jako geolog vyzván, abych krátce vysvětlil naše novodobé představy o vzniku Země a vývoji života na ní jednoduchému pastýřskému národu, jako byly kmeny, k nimž se obrací první kniha Mojžíšova, sotva bych to mohl dokázat lépe, kdybych se co nejpřesněji nedržel doslovného znění první kapitoly Genesis.“ (geolog Wallace Pratt)

[Rámeček a obrázek na straně 7]

NEJVHODNĚJŠÍ I PRO ASTRONOMICKÁ POZOROVÁNÍ

Kdyby se Slunce nacházelo na jiném místě naší Galaxie, nemohli bychom hvězdy tak dobře pozorovat. V knize The Privileged Planet je vysvětleno, že „naše sluneční soustava se nachází . . . daleko od prašných, světlem znečištěných oblastí, což nám umožňuje jedinečný výhled jak na blízké hvězdy, tak na vzdálený vesmír“.

Navíc Měsíc má právě takovou velikost a nachází se právě v takové vzdálenosti od Země, aby při zatmění přesně zakryl Slunce. Díky tomuto vzácnému a úžas vzbuzujícímu nebeskému úkazu mohou astronomové naše Slunce studovat a poodhalit tak roušku mnoha tajemství, která se skrývají za tím, jak a proč hvězdy svítí.

[Obrázek na straně 5]

Měsíc je dostatečně hmotný, aby dokázal stabilizovat náklon zemské osy

[Obrázky na straně 7]

Díky čemu je na Zemi možný život? Díky dostatečnému množství vody, správnému množství světla a tepla, atmosféře a úrodné půdě

[Podpisky]

Země: podkladem je foto NASA; pšenice: Pictorial Archive (Near Eastern History) Est.