Šestá kapitola

Můžete věřit jedné starověké zprávě o stvoření?

„KDO zde může říci, jak vzniklo a odkud je toto stvoření?“ Tato otázka je položena v básni nazvané „Chvalozpěv počátků“. Byla sepsána v sanskrtu asi před 3 000 lety a je součástí Rgvédy, což je hinduistická svatá kniha. V této básni je vyjádřena pochybnost, zda to množství hinduistických bohů vůbec mohlo vědět, „odkud je toto stvoření“; vždyť „bohové jsou mladší nežli jeho zrod“. (Kurzíva od nás)

Podobné mýty o tom, že se bohové zrodili ve vesmíru, který už existoval, jsou obsaženy ve spisech pocházejících z Babylóna a Egypta. Podstatné však je, že tyto mýty neuvádějí, jak vesmír vznikl. Nicméně uvidíte, že jedna zpráva o stvoření je jiná. Tato zpráva, Bible, začíná slovy: „Na počátku Bůh stvořil nebesa a zemi.“ (1. Mojžíšova 1:1)

Toto jednoduché, překvapující prohlášení zapsal asi před 3 500 lety Mojžíš. Pozornost je v něm zaměřena na Stvořitele, Boha, který převyšuje hmotný vesmír, protože ho vytvořil. Bůh tedy existoval ještě před jeho vznikem. Ve stejné knize je uvedeno, že „Bůh je Duch“, to znamená, že existuje v takové podobě, jakou naše oči nemohou vidět. (Jan 4:24) Něco takového si dnes dokážeme představit možná snadněji. Vědci totiž mluví o tom, že ve vesmíru existují neutronové hvězdy a černé díry, což jsou neviditelné objekty, ve kterých je soustředěno značné množství energie a které můžeme objevit pouze díky tomu, jak se projevují.

Není tedy bez významu, že Bible uvádí: „Jsou nebeská těla a pozemská těla; ale sláva nebeských těl je jednoho druhu a sláva pozemských těl je jiného druhu.“ (1. Korinťanům 15:40, 44) Těmito nebeskými těly však není myšlena neviditelná kosmická hmota, jejímž studiem se astronomové zabývají. Zmíněná „nebeská těla“ jsou inteligentní duchovní bytosti. Možná si ale říkáte: ‚A kdo kromě Stvořitele má duchovní tělo?‘

Neviditelní duchovní tvorové

Z biblické zprávy vyplývá, že to, co bylo stvořeno nejprve, nebyla viditelná říše. Tato starověká zpráva o stvoření totiž ukazuje, že Stvořitel nejdříve vytvořil jinou duchovní osobu, svého prvorozeného Syna. On byl „prvorozeným všeho stvoření“ neboli ‚počátkem Božího stvoření‘. (Kolosanům 1:15; Zjevení 3:14) Tento první stvořený tvor byl jedinečný.

Byl jediným stvořením, které Bůh vytvořil přímo, a byl obdařen velkou moudrostí. O tomto Božím Synovi napsal jeden pozdější pisatel — král, jenž proslul svou moudrostí —, že byl „mistrem v díle“ a že ho Bůh použil při práci na všech následujících stvořitelských dílech. (Přísloví 8:22, 30; viz také Hebrejcům 1:1, 2.) Učitel z prvního století, Pavel, o něm napsal: „Jeho prostřednictvím byly stvořeny všechny jiné věci v nebesích a na zemi, věci viditelné a věci neviditelné.“ (Kolosanům 1:16; srovnej Jana 1:1–3.)

Co jsou to ty neviditelné věci v nebesích, které Stvořitel prostřednictvím svého Syna vytvořil? Astronomové přinášejí zprávy o tom, že existují miliardy hvězd a neviditelné černé díry. Bible však v Kolosanům 1:16 mluví o stovkách milionů duchovních tvorů, kteří mají duchovní těla. Někdo by se mohl zeptat: ‚Proč vlastně Bůh tyto neviditelné inteligentní bytosti stvořil?‘

Podobně jako nám zkoumání vesmíru pomáhá získat odpovědi na otázky týkající se jeho Příčiny, tak nám studium Bible pomáhá poznat důležité informace o jejím Autorovi. Bible nám o něm například říká, že je ‚šťastný Bůh‘ a že v jeho záměrech a jednání je patrná láska. (1. Timoteovi 1:11; 1. Jana 4:8) Logicky tedy můžeme usuzovat, že Bůh chtěl žít společně s dalšími inteligentními duchovními osobami, které by se také těšily ze života. Každý z těchto tvorů měl mít uspokojující práci, jež měla být také k užitku ostatních, a měl napomáhat při uskutečňování Stvořitelova záměru.

Nic nenaznačuje, že tito duchovní tvorové měli Boha poslouchat jako roboti. Naopak, Bůh je obdařil inteligencí a svobodnou vůlí. Z biblické zprávy vyplývá, že Bůh tyto inteligentní tvory vybízí, aby smýšleli a jednali svobodně; má totiž jistotu, že svoboda, kterou jim dal, nepředstavuje trvalé ohrožení míru a souladu ve vesmíru. Pavel použil Stvořitelovo osobní jméno, které se vyskytuje v hebrejské Bibli, a napsal: „Jehova je Duch; a kde je Jehovův duch, tam je svoboda.“ (2. Korinťanům 3:17)

Viditelné ‚věci‘ v nebesích

Co jsou ty viditelné ‚věci‘, které Bůh vytvořil prostřednictvím svého prvorozeného Syna? Je to naše slunce a všechny ty miliardy dalších hvězd a hmotných objektů, které tvoří vesmír. Můžeme ale na základě Bible získat nějakou představu o tom, jak to všechno Bůh stvořil, když tu předtím žádná hmota neexistovala? Podívejme se tedy, co říká Bible, a prozkoumejme to ve světle informací, které poskytuje současná věda.

V 18. století se vědec Antoine-Laurent Lavoisier zabýval studiem hmotnosti látek. Zjistil, že když proběhne nějaká chemická reakce, je součet hmotnosti výchozích látek roven součtu hmotnosti produktů reakce. Například když se v prostředí, v němž je přítomen kyslík, spálí papír, mají vzniklý popel a vzniklé plyny stejnou hmotnost, jakou měl papír a přítomný kyslík. Lavoisier pak zformuloval zákon — zákon ‚zachování hmotnosti neboli hmoty‘. V roce 1910 bylo v díle The Encyclopædia Britannica vysvětleno: „Hmotu nelze ani vytvořit, ani zničit.“ To znělo rozumně, alespoň tehdy.

Nicméně v tomto Lavoisierově zákonu byla v roce 1945 před širokou veřejností odhalena trhlina. Tehdy totiž nad japonským městem Hirošima vybuchla atomová bomba. Během takového výbuchu superkritické hmoty uranu vznikají různé typy hmoty, ale součet jejich hmotnosti je menší než hmotnost výchozího uranu. Proč k této ztrátě vůbec dochází? Je to proto, že se při štěpení uranu uvolňuje obrovské množství energie.

Jiný problém související s Lavoisierovým zákonem zachování hmotnosti se objevil v roce 1952, kdy byla odpálena termonukleární (vodíková) bomba. Při této explozi došlo k syntéze jader vodíku a ke vzniku helia. Hmotnost výsledného helia však byla menší než hmotnost výchozího vodíku, protože se určitý díl hmotnosti vodíku přeměnil na výbuchovou energii. Nastala exploze, která měla mnohem ničivější účinky než bomba svržená na Hirošimu.

Tyto výbuchy ukázaly, že malé množství hmoty představuje obrovské množství energie. Vztahem mezi hmotou a energií se vysvětluje, odkud se bere energie slunce, které nás udržuje naživu a díky kterému se cítíme dobře. Co je to za vztah? Čtyřicet let před rokem 1945, v roce 1905, ho vyjádřil Einstein. Mnoho lidí zná jeho rovnici E=mc².a Jakmile vztah mezi hmotou a energií zformuloval, jiní vědci pak mohli vysvětlit, jak je možné, že Slunce už miliardy let stále svítí. V nitru této hvězdy totiž neustále probíhají termonukleární reakce. Slunce tak každou vteřinu přemění asi 564 milionů tun vodíku na 560 milionů tun helia. To znamená, že asi 4 miliony tun hmoty jsou přeměněny na sluneční energii. Nepatrná část této energie se pak dostane k Zemi a udržuje zde život.

Není bez významu, že je možný i opačný proces. „Energie se mění na hmotu, když se subnukleární částice srážejí při vysokých rychlostech a vytvářejí nové, těžší částice,“ vysvětluje The World Book Encyclopedia. Vědcům se to daří v omezeném měřítku, za použití obrovských urychlovačů částic. V těchto urychlovačích se subnukleární částice srážejí při neuvěřitelných rychlostech a vytvářejí novou hmotu. „Opakujeme jeden ze zázraků vesmíru — přeměnu energie na hmotu,“ vysvětluje fyzik dr. Carlo Rubbia, nositel Nobelovy ceny.

‚Dobrá,‘ řekne snad někdo, ‚ale jak to souvisí se zprávou o stvoření, kterou si mohu přečíst v Bibli?‘ Tato kniha sice není vědeckou učebnicí, ale prokazuje se, že obsahuje aktuální informace a je v souladu s tím, co věda tvrdí. Od začátku až do konce poukazuje na Toho, kdo stvořil veškerou hmotu ve vesmíru, na největšího Vědce. (Nehemjáš 9:6; Skutky 4:24; Zjevení 4:11) A jasně ukazuje, jaký je vztah mezi energií a hmotou.

Bible své čtenáře například povzbuzuje: „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Kvůli hojnosti dynamické energie, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.“ (Izajáš 40:26) Ano, Bible říká, že zdroj obrovské dynamické energie — Stvořitel — vytvořil hmotný vesmír. To je zcela v souladu s moderní technologií. Už jen z tohoto důvodu si biblická zpráva o stvoření zaslouží, abychom si jí hluboce vážili.

Potom, co Stvořitel a jeho prvorozený Syn vytvořili všechno v nebesích — to, co je neviditelné, i to, co je viditelné —, zaměřili se na Zemi. Kde se tu vzala? Naše planeta je tvořena nejrůznějšími chemickými prvky a ty mohl přímo vytvořit Bůh tím, že neomezené množství své dynamické energie přeměnil na hmotu. Něco takového je podle dnešních fyziků možné. Nebo, jak se mnozí vědci domnívají, mohla být Země vytvořena z hmoty, která byla do kosmického prostoru vyvržena při výbuchu supernovy. Ale to, zda Země vznikla nějakou kombinací různých možností — těch, o nichž jsme právě mluvili, a nějakých dalších, které vědci zatím ještě neobjevili —, dnes stěží někdo může říci. Ať už to však bylo jakkoli, dynamickým Zdrojem částic, jimiž je naše planeta tvořena a k nimž patří všechny minerály nezbytné pro to, abychom mohli žít, je Stvořitel.

Jistě si uvědomujete, že položit základy Země znamenalo mnohem víc než jen opatřit veškerý materiál ve správném poměru. Přesně — právě tak, jak jsou — musely být stanoveny i velikost Země, její rotace, vzdálenost od Slunce a také sklon její osy a téměř kruhovitý tvar její oběžné dráhy kolem Slunce. Stvořitel samozřejmě také uvedl do chodu přírodní cykly, díky nimž může naše planeta oplývat životem. Je zcela pochopitelné, že nás to všechno naplňuje úžasem. Představte si ale, jak museli reagovat nebeští duchovní synové, když viděli, jak vzniká Země a život na ní. V jedné biblické knize se píše, že ‚spolu radostně provolávali‘ a „začali pochvalně křičet“. (Job 38:4, 7)

Jak máme chápat první kapitolu 1. Mojžíšovy

Určité podrobnosti o tom, jaké důležité kroky Bůh podnikl, aby připravil Zemi pro šťastný život lidí, uvádí první kapitola Bible. V této kapitole však nejsou uvedeny všechny drobné jednotlivosti. Neměli bychom se tedy nechat odradit tím, že tam jsou vypuštěny detaily, jež by čtenáři, kteří žili ve starověku, rozhodně nedokázali pochopit. Když Mojžíš tuto kapitolu psal, nemluvil například o funkci mikroskopických řas či bakterií. Tyto formy života lidé totiž poprvé spatřili až v 16. století, potom, co vynalezli mikroskop. Mojžíš se konkrétně nezmiňoval ani o dinosaurech. To, že taková zvířata existovala, zjistili lidé až ze zkamenělin, které byly nalezeny v 19. století. Ne, Mojžíš byl inspirován, aby zapsal slova, kterým jeho současníci mohli rozumět a kterými bylo stvoření Země popsáno přesně ve všech ohledech.

Až budete první kapitolu 1. Mojžíšovy číst od 3. verše, uvidíte, že je tato zpráva rozdělena do šesti stvořitelských „dnů“. Někteří lidé tvrdí, že jde o doslovné dny o 24 hodinách, a tedy že celý vesmír a život na zemi byly stvořeny za dobu kratší než jeden týden. Snadno se však dá zjistit, že Bible něco takového neučí. První kniha Mojžíšova byla napsána v hebrejštině. V tomto jazyce slovo „den“ označuje určité časové období. Může to být období dlouhé, nebo se může jednat o doslovný den o 24 hodinách. Vždyť v samotné 1. Mojžíšově se o všech šesti „dnech“ mluví souhrnně jako o jednom dlouhém období — jako o ‚dni, ve kterém Jehova Bůh udělal zemi a nebe‘. (1. Mojžíšova 2:4; srovnej 2. Petra 3:8.) Skutečností je, že podle Bible trvaly stvořitelské „dny“ tisíce let.

To je patrné z toho, co se v Bibli píše o sedmém „dnu“. Zpráva o každém z prvních šesti „dnů“ končí slovy: ‚A nastal večer a nastalo ráno, první den‘, a tak dále. Tuto poznámku však na konci zprávy o sedmém „dnu“ nenajdete. A v 1. století n. l., tedy asi o 4 000 let později, bylo do Bible zapsáno, že sedmý „den“ odpočinku stále pokračuje. (Hebrejcům 4:4–6) To znamená, že sedmý „den“ byl obdobím, které trvá tisíce let. Logicky proto můžeme dovodit, že stejně dlouhý byl i každý z prvních šesti „dnů“.

První a čtvrtý „den“

Zdá se, že už před prvním ze šesti „dnů“ neboli období, v nichž Bůh tvořil jedinečná stvořitelská díla, byla Země uvedena na oběžnou dráhu kolem Slunce a byla koulí, kterou pokrývala voda. „Na povrchu vodní hlubiny byla tma.“ (1. Mojžíšova 1:2) V tomto počátečním stadiu muselo něco — snad směsice vodní páry, nějakých plynů a sopečného prachu — zabraňovat pronikání slunečního světla až k povrchu Země. O prvním stvořitelském období Bible píše: „Bůh přistoupil k tomu, aby řekl: ‚Ať je světlo‘; a postupně nastalo světlo.“ (1. Mojžíšova 1:3, překlad J. W. Wattse) Jinak řečeno, světlo začalo dopadat na zemský povrch.

Slova „postupně nastalo“ přesně vystihují tvar použitého hebrejského slovesa. Označují totiž postupnou činnost, k jejímuž dokončení je potřebný určitý čas. Ten, kdo rozumí psanému hebrejskému textu, zjistí, že se tento slovesný tvar vyskytuje v první kapitole 1. Mojžíšovy asi čtyřicetkrát. Je klíčem k jejímu pochopení. To, co Bůh zahájil obrazného večera jednoho stvořitelského období neboli věku, bylo postupně zřejmé neboli patrné potom, co nastalo ráno toho „dne“.b Také je možné, že dílo, které bylo započato v jednom období, nemuselo být na začátku dalšího období zcela dokončeno. Jako příklad si můžeme uvést světlo, které se postupně začalo objevovat první „den“. Ale teprve až ve čtvrtém stvořitelském období bylo možné vidět slunce, měsíc a hvězdy. (1. Mojžíšova 1:14–19)

Druhý a třetí „den“

Ve třetím stvořitelském „dnu“ Stvořitel způsobil, že se objevila souš, ale ještě před tím vyzvedl do výše část vod. V důsledku toho pak byla Země obklopena vrstvou vodní páry.c Starověká zpráva nepopisuje, jak to Bůh udělal — ani to není zapotřebí. Místo toho se Bible zaměřuje na prostor mezi vodami nahoře a vodami na povrchu Země. Označuje ho jako nebesa. Tento pojem lidé používají i dnes, když mluví o atmosféře, v níž létají ptáci a letadla. Atmosféru — nebesa — Bůh v pravý čas naplnil směsicí plynů nezbytných pro život.

Nicméně v průběhu stvořitelských „dnů“ povrchové vody klesly, a tak se objevila souš. Bůh patrně vyzvedl oceánské hřbety, čímž vytvořil kontinenty, a možná přitom využil geologické síly, které ještě dnes pohybují deskami zemské kůry. Tak vznikla souš nad povrchem vod a hluboké příkopy na dnech oceánů, které oceánografové nyní mapují a důkladně zkoumají. (Srovnej Žalm 104:8, 9.) Po vytvoření souše došlo k dalšímu úžasnému vývoji událostí. V Bibli čteme: „Bůh přikročil k tomu, aby řekl: ‚Ať ze země vyrazí tráva, rostlinstvo nesoucí semeno, ovocné stromy, které na zemi podle svých druhů vydávají ovoce, v němž je jejich semeno.‘ A stalo se tak.“ (1. Mojžíšova 1:11)

Rostlinstvo, jak už ukázala předchozí kapitola („Co je za tímto mistrovským dílem?“), je závislé na fotosyntéze. V buňkách zelených rostlin je řada menších částeček, kterým se říká chloroplasty a které získávají energii ze slunečního světla. „Tyto mikroskopické továrny,“ vysvětluje kniha Planet Earth, „vyrábějí cukry a škroby . . . Nikdo z lidí zatím nenavrhl továrnu, jež by svůj účel plnila lépe a jejíž výrobky by byly žádanější než chloroplast.“

Na chloroplastech záviselo i to, zda živočichové, kteří se měli objevit v budoucnu, budou mít co jíst. Kromě toho bez zeleného rostlinstva by atmosféra Země obsahovala příliš mnoho oxidu uhličitého, a my bychom zemřeli horkem a nedostatkem kyslíku. Někteří odborníci uvádějí překvapivá vysvětlení toho, jak se život závislý na fotosyntéze vyvíjel. Říkají například, že když jednobuněčné organismy ve vodě vyčerpaly dostupnou potravu, „několik průkopnických buněk nakonec našlo řešení. Přišly na fotosyntézu.“ Mohlo to tak ale skutečně být? Fotosyntéza je tak složitá, že se vědci stále pokoušejí odhalit její tajemství. Myslíte si tedy, že živé organismy, které využívají fotosyntézu a které jsou schopny se samy množit, vznikly spontánně a způsobem, který nelze vysvětlit? Nebo se vám zdá logičtější věřit, že existují jako výsledek rozumné, záměrné stvořitelské činnosti, jak o tom píše 1. Mojžíšova?

Je možné, že se nové druhy rostlin objevovaly i po třetím stvořitelském „dnu“. Možná vznikaly dokonce až do šestého „dne“, kdy Stvořitel „vysadil zahradu v Edenu“, a „dal tedy vyrůst ze zemské půdy každému stromu žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu“. (1. Mojžíšova 2:8, 9) A jak už bylo uvedeno, musela být čtvrtého „dne“ vyčištěna zemská atmosféra, aby se na planetu Zemi dostalo více světla ze Slunce a dalších nebeských těles.

Pátý a šestý „den“

Během pátého stvořitelského „dne“ Stvořitel přistoupil k tomu, aby naplnil oceány a atmosféru (čili nebesa) novou formou života odlišnou od rostlinstva — „živými dušemi“. Je zajímavé, že biologové mluví mimo jiné o rostlinné říši a o živočišné říši, a tyto dvě říše rozdělují na další podskupiny. Hebrejské slovo překládané jako „duše“ znamená „ten, kdo dýchá“. Bible také uvádí, že „živé duše“ mají krev. Z toho můžeme usuzovat, že ti tvorové, kteří mají dýchací ústrojí a oběhový systém — obyvatelé moří a nebes, kteří dýchají —, se začali objevovat v pátém stvořitelském období. (1. Mojžíšova 1:20; 9:3, 4)

V šestém „dnu“ věnoval Bůh větší pozornost souši. Stvořil „domácí“ a ‚divoká‘ zvířata, přičemž těmito popisnými slovy byla zvířata označována v době, kdy Mojžíš zprávu o stvoření zapisoval. (1. Mojžíšova 1:24) Suchozemští savci byli tedy vytvořeni právě v tomto šestém stvořitelském období. Ale co lidé?

Starověká zpráva říká, že se Stvořitel nakonec rozhodl vytvořit na zemi skutečně jedinečnou formu života. Svému nebeskému Synovi řekl: „Udělejme člověka k našemu obrazu, podle naší podoby, a ať mají v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a domácí zvířata a celou zemi a každého pohybujícího se živočicha, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:26) Člověk se tudíž měl v duchovním ohledu podobat svému Tvůrci a měl zrcadlit Jeho vlastnosti. A měl mít schopnost přijímat nesmírné množství poznatků. Lidé tedy mohli používat inteligenci, která převyšovala inteligenci jakéhokoli zvířete. Na rozdíl od zvířat byl člověk vytvořen také se schopností jednat na základě své svobodné vůle, to znamená, že není ovládán převážně instinktem.

Vědci se v posledních letech věnují důkladnému výzkumu lidských genů. Když porovnali genetický vzor lidí na celé zemi, nalezli neklamný důkaz toho, že všichni mají společného předka, že všichni lidé, kteří kdy žili, tedy i my, mají společný zdroj DNA. V roce 1988 byly tyto objevy prezentovány v časopise Newsweek pod titulkem „Pátrání po Adamovi a Evě“. Při výzkumech se vycházelo z jednoho typu mitochondriální DNA — z genetického materiálu, který předávají pouze ženy. Zprávy z roku 1995 o výzkumu mužských DNA poukazují na stejný závěr — „existoval prapředek ‚Adam‘, jehož genetický materiál na chromozómu [Y] je společný všem mužům, kteří nyní žijí na zemi,“ napsal časopis Time. Ať už tyto objevy jsou přesné do nejmenšího detailu, či nikoli, dokládají, že historie, kterou popisuje 1. Mojžíšova, je nanejvýš důvěryhodná a že Ten, kdo je jejím autorem, byl tehdy při tom.

Když Bůh spojil dohromady některé prvky země a vytvořil svého prvního lidského syna, kterému dal jméno Adam, byl to skutečně vrchol Boží stvořitelské činnosti. (Lukáš 3:38) Historická zpráva nám říká, že Stvořitel zeměkoule a života na ní pak usadil člověka, kterého stvořil, na území připomínající zahradu, „aby ji obdělával a pečoval o ni“. (1. Mojžíšova 2:15) Je možné, že v té době Stvořitel stále ještě tvořil nové druhy zvířat. V Bibli se totiž píše: „Bůh tvořil ze zemské půdy každé divoké polní zvíře a každého nebeského létajícího tvora a začal je přivádět k člověku, aby viděl, jak každého nazve; a jakkoli ji člověk nazval, každou živou duši, takové bylo její jméno.“ (1. Mojžíšova 2:19) Z Bible rozhodně nevyplývá, že první člověk Adam byl pouhou mytickou postavou. Naopak, Adam byl skutečná osoba, byl to přemýšlivý, citlivý člověk, který mohl pociťovat radost z práce ve svém rajském domově. Každý den se dozvídal nové informace o tom, co jeho Stvořitel vytvořil a jaký je — jaké má vlastnosti a jakou má osobnost.

Později, po uplynutí blíže nespecifikovaného období, Bůh stvořil první ženu a ta se měla stát Adamovou manželkou. Bůh se také postaral, aby měl život těchto dvou lidí hlubší smysl, tím, že jim dal smysluplný úkol: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:27, 28) Tento záměr, který Stvořitel oznámil, totiž že celá země má být přeměněna v ráj, jejž mají obývat šťastní lidé, kteří žijí v míru mezi sebou a se zvířaty, nemůže nic změnit.

Hmotný vesmír, to znamená i naše planeta a život na ní, jasně svědčí o tom, že Bůh je moudrý. Bůh tedy patrně mohl předvídat, že by se za čas mohli někteří lidé rozhodnout jednat nezávisle nebo vzpurně, a to i přesto, že on je jejich Stvořitel a Životodárce. Taková vzpoura mohla zničit velkolepé dílo vytváření celosvětového ráje. Biblická zpráva uvádí, že Bůh postavil Adama a Evu před jednoduchou zkoušku, která jim měla připomínat, že musí být poslušní. Bůh řekl, že když poslušní nebudou, přijdou o život, který jim dal. To, že Stvořitel naše prapředky varoval před špatným jednáním, které mohlo mít nepříznivý vliv na štěstí celého lidského pokolení, bylo z jeho strany projevem zájmu. (1. Mojžíšova 2:16, 17)

Na konci šestého „dne“ měl Stvořitel dokončeno všechno, co bylo k naplnění jeho záměru třeba. Oprávněně mohl prohlásit, že všechno, co udělal, bylo „velmi dobré“. (1. Mojžíšova 1:31) Na tomto místě se Bible poprvé zmiňuje o dalším důležitém časovém období. Uvádí, že Bůh „sedmý den přistoupil k tomu, aby odpočinul od všeho svého díla, jež dělal“. (1. Mojžíšova 2:2) Proč se zde ale píše, že odpočinul, když se Stvořitel ‚neunavuje ani neumdlévá‘? (Izajáš 40:28) To, že Bůh odpočinul, ukazuje, že přestal tvořit hmotné stvoření; navíc může odpočívat i proto, že ví, že nic — ani vzpoura v nebi či na zemi — nemůže zabránit splnění jeho velkolepého záměru. S důvěrou tedy vyslovil požehnání nad sedmým stvořitelským „dnem“. Proto si Boží věrní inteligentní tvorové, a to jak lidé, tak i neviditelné duchovní bytosti, mohou být jisti, že na konci sedmého „dne“ bude v celém vesmíru panovat mír a štěstí.

Můžete zprávě v 1. Mojžíšově věřit?

Můžete však této zprávě o stvoření a vyhlídkám, které v ní jsou předloženy, věřit? Jak jsme už uvedli, současný výzkum v oblasti genetiky se pomalu dostává k tomu, co bylo v Bibli vyjádřeno už dávno. Někteří vědci si také povšimli, v jakém pořadí jsou události popisované v 1. Mojžíšově uvedeny. Například významný geolog Wallace Pratt uvedl: „Kdybych byl jako geolog vyzván, abych krátce vysvětlil naše novodobé představy o vzniku Země a vývoji života na ní jednoduchému pastýřskému národu, jako byly kmeny, k nimž se obrací první kniha Mojžíšova, sotva bych to mohl dokázat lépe, kdybych se co nejpřesněji nedržel doslovného znění první kapitoly Genesis.“ Také se zmínil o tom, že pořadí událostí popisovaných v 1. Mojžíšově — od vzniku oceánů přes vystoupení souše až po vznik mořských živočichů, ptáků a savců — v podstatě odpovídá pořadí základního rozdělení geologických období.

Považte, jak mohl Mojžíš — před tisíci let — tyto události správně seřadit, pokud své informace nečerpal od samotného Stvořitele a Konstruktéra?

Bible říká: „Vírou chápeme, že vesmír byl uspořádán Božím slovem, takže to, co vidíme, vzniklo z toho, co nevidíme.“ (Hebrejcům 11:3, The New English Bible) Mnozí lidé nejsou ochotni přijmout tento fakt a raději věří v náhodu nebo v nějaký nekontrolovaný proces, jehož výsledkem údajně je náš vesmír a život.d Viděli jsme však, že existuje mnoho různých důvodů, proč můžeme věřit, že vesmír a život na zemi, k němuž patří i ten náš, vznikly díky inteligentní Prvotní Příčině, Stvořiteli, Bohu.

Bible otevřeně připouští, že „víra není vlastnictvím všech“. (2. Tesaloničanům 3:2) Víra však není lehkověrnost. Je postavena na pevném základě. V následující kapitole tedy budeme uvažovat o dalších pádných důvodech a přesvědčivých argumentech pro to, že je možné důvěřovat Bibli a Vznešenému Stvořiteli, který se o každého z nás osobně stará.

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 86]

Kotouče prachu, jako je například tento v galaxii NGC 4261, jsou dokladem existence mohutných černých děr, které není možné vidět. Bible mluví o tom, že v jiné říši existují tvorové, kteří jsou mocní, ale my je nemůžeme vidět

[Obrázek na straně 89]

Pokusy potvrdily vědeckou teorii, že hmota může být přeměněna na energii a energie na hmotu

[Obrázek na straně 94]

Stvořitelská díla, která byla vytvořena v prvním až třetím „dnu“, umožnila vznik úžasně rozmanitého rostlinstva

[Obrázky na straně 99]

Bible přesně a přitom jednoduše popisuje, jak se na zemi postupně objevovaly různé formy života

[Obrázek na straně 101]

‚Jako geolog bych to sotva mohl dokázat lépe, kdybych se co nejpřesněji nedržel doslovného znění první kapitoly Genesis.‘ (Wallace Pratt)