A co víc, jestliže spolu s Adamem živili v nedokonalém Kainovi během jeho výchovy takové myšlenky, rozhodně mu tím nijak nepomáhali potlačovat sklon k pýše. Po čase se Evě narodil druhý syn, ale při té příležitosti nic tak oslavného neřekla. Pojmenovali ho Abel, což možná znamená „výpar“ nebo „marnost“. (1. Mojžíšova 4:2) Může výběr jména naznačovat, že měli v souvislosti s Abelem menší očekávání? To si můžeme jen domýšlet.

Adam své chlapce pravděpodobně učil práci, která byla potřebná k uživení rodiny. Kain se věnoval zemědělství a Abel pastevectví.

Abel si určitě udělal čas na to, aby přemýšlel o Jehovovi. Představte si ho při jeho práci pastýře. Se svým stádem se jistě hodně nachodil. Své mírumilovné ovečky vodil přes kopce a údolí a brodil s nimi řeky — snažil se najít nejšťavnatější pastviny a nejlepší místa k napojení a odpočinku. Ze všech zvířat, která Jehova udělal, se ovce zdály být těmi nejzranitelnějšími. Jako kdyby byly stvořeny tak, že potřebují, aby je člověk vedl a chránil. Uvědomoval si snad Abel, že i on potřebuje vedení, ochranu a péči od někoho daleko moudřejšího a mocnějšího, než je on? Mnoho takových myšlenek bezpochyby vyjádřil v modlitbě a výsledkem bylo, že jeho víra nadále rostla.