Po nějaké době, pravděpodobně když už byli oba dospělí, připravili Kain i Abel každý oběť Jehovovi. Jelikož Abel byl pastýř, není překvapivé, že předložil „něco z prvotin svého stáda, dokonce jejich tučné kusy“. Naproti tomu Kain přinesl „nějaké ovoce zemské půdy“. Jehova přijal Abelovu oběť, ale ‚na Kaina a na jeho oběť nepohlédl příznivě‘. (1. Mojžíšova 4:3–5) Proč ne?

Někteří lidé poukazují na skutečnost, že Abelova oběť byla z ‚prvotin jeho stáda‘, zatímco Kainova byla pouze „nějaké ovoce zemské půdy“. Problém však nebyl v kvalitě plodů, které Kain předložil, protože zpráva říká, že Jehova hleděl příznivě „na Abela a jeho oběť “, a nepříznivě „na Kaina a na jeho oběť “. Jehova tedy v první řadě zkoumal stav srdce toho, kdo ho uctíval. Co při tom postřehl? Hebrejcům 11:4 říká, že Abel obětoval svoji oběť „vírou“. Kainovi tudíž zjevně chyběla ta víra, díky které byla Abelova oběť přijatelná.

V tomto ohledu je pozoruhodné, že Abelova oběť zahrnovala prolití krve. Možná, že Abel došel ke správnému závěru, že Boží slib týkající se semene, jemuž má být zhmožděna pata, s sebou ponese obětování života. Abelova oběť tak mohla být prosbou o smíření a vyjadřovat víru, že Bůh v patřičném čase opatří usmiřující oběť za hříchy.

Bible neuvádí, jak dal Jehova najevo, že Abelovu oběť schvaluje. Někteří bibličtí komentátoři se domnívají, že byla strávena ohněm z nebe. Ať už to bylo jakkoli, když si Kain uvědomil, že jeho oběť byla odmítnuta, „rozpálil [se] velkým hněvem a obličej se mu začal protahovat“. (1. Mojžíšova 4:5) Kain se řítil do neštěstí.