ŽIVICE

Černý či tmavý nerost asfalt je v Písmu označován třemi hebrejskými slovy. Dvě z nich poukazují na rozdíl v tvrdosti: smola (zeʹfeth) na jeho tekutou formu, a živice (che·marʹ) na jeho pevné skupenství. Třetí slovo, dehet (koʹfer), popisuje způsob jeho použití — nanášení na dřevo. (Viz heslo SMOLA.) Živice nepropouští vodu, a pro tuto vlastnost ji člověk používal už před potopou; když totiž Bůh Noemovi přikázal, aby postavil archu, řekl mu, aby ‚ji uvnitř i vně pokryl dehtem‘. (1Mo 6:14)

Papyrová schránka, v níž Mojžíš jako nemluvně plul mezi nilským rákosím, byla vodotěsná, protože byla impregnována ‚živicí i smolou‘. (2Mo 2:3) Stavitelé Babylóna věděli, že živice (asfalt) je nejen vodovzdorná, ale také přilnavá, a proto byla nejvhodnější maltou ke spojování pálených cihel. (1Mo 11:3)

Údolí Siddim, které leželo nedaleko Sodomy a Gomory v oblasti Mrtvého moře, bylo kdysi známé tím, že tam byly „jámy živice jedna za druhou“ (‚studnice klejovaté‘, KB). (1Mo 14:10) I v dnešní době je živice někdy vyplavována na břeh Mrtvého moře, což naznačuje, že Siddim dnes leží pod jeho vodami. Živice je také hořlavá látka a v tomto smyslu ji popisuje Izajáš, který prorokoval, že země Edom „bude jako hořící smola“. (Iz 34:9)